Potah Alcantara, ušité tady u nás, vyberete si rozměr, vyberete si barvy podle libosti, lze si zvolit vše vyndavací a pratelné, aby by vám pračka nepraskala ve švech. provedení kvalitní. Nikde nic neleze a netrhá se. Máme dva na chatě a tři doma. Všechny jsou v provozu. 🙂
tak za mne konkrétně - naše velká pudlová fena nebyla agresivní. Dokud k ní nepřiběhl úplně malý pes a nepokousal ji. A pak znovu jindy. A pak ještě jednou.
To, co vy popisujete, že děláte se svým psem, že ho necháte letět k cizímu psovi a teprve když se ukáže, že ho druhý pes nechce ani vidět, by konkrétně v mé feně opakovaně prohlubovalo strachové chování. To já bych jí už nemohla nikdy pustit v blízkosti malého psa, to mně byste sebral prostor. To mně byste zničil hodiny resocializace a nácviku zvládání takových situací.
Vy byste řekl, že můj pes je agresivní. Můj pes už dnes neví, který malý pes mu zase ublíží a který ne. A tak letí proti každému, kdo letí proti ní. I cholerik zmítající se u země na flexině je pro ní děsivý.
A vy nevíte, kolik z těch "agresivních" psů. které potkáváte, to mělo podobně…
Takže za mne jen prosba. Myslete i na druhé, nejen na všeho psa. Díky moc!
Strategicky 😄Většina psů v okolí je pojmenovaná dvouslabičně. A pak, když na psí louce jeden zdrhá a strhne s sebou celou smečku puberťáků, z hloučku majitelů jde kakofonie se stejnou intonací - Fi-do!, Di-no!, Dže-ku!, Ble-ku! … chtěli jsme něco, co bude znít melodicky úplně jinak. Zároveň (protože původ a láska k tomu hroznému jazyku 😊), aby bylo francouzské. Měl to být také pes tedy při prvním rozhodování… Vyhrálo jméno Thierry. Úplně jiná intonace. Ale fena to je nakonec. Takže máme fenu Thierry. Je jí úplně jedno, že má jméno jako fotbalista. V papírech je Desirée-Thierry, kvůli písmenu… 🤪 Jméno jako šlechtična, ale chová se, jak kdyby byla původem z galerky. Druhá pak byla vybírána podobně… trojslabičné. A francouzské samozřejmě. Eliette.
Edit - matka naší feny Thierry se jmenuje Is Flying Noodle. Takže taky dobrý chocholoušek 🤣
Any, pochopila jsem, že už máte psa malamuta. A nyní bys chtěla borderu “pro sebe”, aby to byl tvůj pes. Kde bude malamut, až ty budeš věnovat 100 % času svému psovi? Co když malamut nezvládne příchod nového psa do zahrady…? Malamut není zrovna plemeno, které radostně vítá každé další čtyři nohy do svého teritoria.
Většina lidí, kteří mají uprostřed jednoho plotu více psů, je má jako smečku, která spolu nějak zvládá kooperovat, ideálně je to smečka, která spolu drží. Ty neřešíš příchod nového psa, (který ještě navíc potřebuje opravdu hodně tvého času), ty řešíš případný příchod takového psa k vašemu stávajícímu psovi.
Dostalo se vašemu malamutovi i nějakého výcviku (nemyslím tím na cvičáku), prostě práce se psem (= nejen vyvenčit, nakrmit a pohladit)? Pokud ano, jak ty pokusy o práci se psem dopadly?
Nemusíš sem na všechno odpovídat jako do dotazníku, píšu ti jen, abyste si ty i tvá rodina nechali tohle všechno dobře projít hlavou. Na borderce, kterou si chceš přivést domů, nebude lístek pro vrácení zboží do 14 dnů…
Nemoci nemoci ale úraz? To tu operaci asi zaplatím, ne? Je to jiné než odmítnout dělat testy na alergie.
Ano, na úrazy to funguje. Tam je krytí prakticky celé (bez rehabilitace tedy).
Tím jsem si ale vzpomněla na jeden úraz černého psa a zveřejňuji varování všem házečům klacků.
Černý pes je závislý aportér, takže zapomenutý balonek nám nebyl odpuštěn a pes si přinesl klacek. Klacek byl hozen nikoli na plocho, ale na svislo a po několika přemetech se zapíchl do měkké země pěkně jako oštěp Báry Špotákové. A rozesmátá, do široka otevřená huba rozběhnutého černého psa naletěla přímo na ten klacek. Roztrhla si jícen. Na veterině ležela jak koberec v lovecké chatě, šili jí to s roztahovacími železy v tlamě… A aby se veterinář u šití zabavil, vyprávěl, jaké všechny úrazy od klacků už opravoval. 🙄
Řešili jste tu někdo pojištění psa? Já akorát vím, že se nevztahují na vrozené vady, očkování, kastraci, ale ostatní věci by to + - pokrýt mělo… Dost o tom přelýšlím, že hned štěně, až bude, nechám pojistit. Plus si samozřejmě i k tomu budu odkládat do prasátka rezervu na veterinární výdaje.
Řešili. Ale na slušné pokrytí mi to vycházelo na 7000 ročně. Černý pes má minimální výdaje, takže by to byly pěkné dávky pojišťovně za nic. Hnědý pes - plastiky - vrozená vada, prasklý vaz označen jako degenerativní onemocnění, doktor říkal, že by nám zaplatili jen operaci jedné nohy, druhou už ne. Rehabilitace se prý nehradí…
Nakonec jsme nepojišťovali, i s těmi výdaji, co máme, bych k dnešnímu dni dala pojišťovně za dva psy cca 150 tisíc na pojistném a vrátilo by se mi cca 50.
Jedna nožka TPLO + rehabilitace 66 tis. Na druhou nožku si máme brzy připravit znovu prasátko. Plastika očního víčka kvůli vtáčející se kůži dovnitř od 10tis, cena za jedno oko. Ano, naše hnědá už má cenu pěkného ojetého vozu. 🙃 NJN, co už… ona je rozhodně lepší než ten vůz.
Tak já na sebe prozradím, že jsem taková hysterka vůči klecím, že nejen, že do klece nic sama zavírat nechci (i naše 4 morčata měla morčatárnu s dvěma patry velikosti 170x60), a čuby nedostávají k jídlu ani kuře ani prase, protože to všechno žije v těsných klecích.
Ta kennelka by pro mne byla varianta pouze jako pelech se střechou, příjemné odstínění od ruchu kolem, takže s otevřenými dvěřmi. Holky mají na lodžii pelech volně i boudu a střídají to. Někdy si do té boudy samy rády zalezou jako dítě do domečku. Třeba když kolem lítá masařka 😄
Rozumím tomu argumentu v práci. Když bude psisko naučené tam mít svůj prostor, bude si do ní chodit lehat jako do boudy a po přijetí té boudy tam třeba ty dveře na hodinu budou zavřené, myslím, že to psík přežije. Při cestování autem je také hodinu na prostoru, na kterém se sotva otočí, a to i když je na kšandách na sedačce. Doma ale zavírání psa do klece také považuji za blbé…
Staré bavlněné povlečení. Několik kusů na střídačku. A prát a točit a prát. Bez navoněného prášku. Dávali jsme pod morčata ve výběhu v bytě. Ale co vím, dělají to takto i v některých útulcích, kde přijdou štěnda na svět. Vyřazené bavlněné ložní.
To je velmi obecně položený dotaz. Záleží, kolik můžete investovat, zda malý pejsek snese i hlučnější drnčení (drahý strojek bývá tišší), jak je pejsek starý, zda vás čeká stříhání ještě dalších 10 let…
Já jsem povyhazovala peníze za levnější varianty a nakonec stejně koupila takovou zlatou střední cestu za cca 4000 a k tomu 4 hlavice za další 4000 a k tomu kvalitní nůžky a k tomu ještě malý strojek na detaily… Ale mám dva velké psy, z nichž jeden má srst tak hustou, že i na veterině se divili.
Bazar… já nevím. Nešla bych do toho. Nikdo vám neřekne, že strojek prodává, protože nestříhá dobře, řekne spíš, že prodává, že už pejska nemá… muselo by jít o nějakou super značku i model, kterou vám případně snadno někde opraví.
Mám Moser, stříhám s ním cca 5 let ty dva psy, půjčuji ho ještě sousedovi na knírače, nikdy se to nerozbilo, jen je potřeba měnit hlavice, když se zahřívají.
Koupila bych si strojek, ke kterému se hlavně dobře dají sehnat ty náhradní hlavice. Takže žádná Lidl akce a podobně. 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 25.07.2023, 14:38:03
Myslím, že je dobré, že “to moc řešíte”. Jste protiváha všech těch, kterým je všechno hned jasné…. a jejich psem bych tedy být nechtěla…
Já jsem třeba při pořizování holek na ifaunu vůbec nechodila. Četla jsem si články, knížky, pouštěla si videa a snažila se zorientovat v tom neskutečném moři návodů, kde mnohdy byl jeden protichůdný druhému. Měla jsem něco málo zkušeností, ale to byly nula zkušenosti, protože se o psa “staralo” ve smyslu najíst, podrbat, vyvenčit… ale skutečná práce se psem - ani omylem. Takže pro mě start od nuly a učím se i po sedmi letech.
Za tuhle diskusi jsem neuvěřitelně vděčná, protože tahle živá a aktuální rozprava je pro mě ideálním spojovacím materiálem k těm všem informacím, které jsou dostupné v “pevné vazbě”. Sama nyní následuji rad, kterých se mi dostalo v “mém” vlákně a ono to opravdu FUNGUJE 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 25.07.2023, 12:02:37
Ale jestli chcete brát štěndo do práce, aby nebylo doma samo a teprve potom ho plánujete nechávat doma, pak předávám ke zvážení jednu zkušenost z druhé ruky: kamarádka má setra. Fenka zvyklá počkat doma. A pak přišlo těhotenství a dva tři roky doma a návrat do práce a ouha, v šesti letech psa separační úzkost. A začínají navykat na samotu jako od štěněte a prý je to teď těžší…