U nás jasně vedou “dudlíky” z produkce obchodního řetězce viz foto. Černá poté, co doaportuje, odnese si je na klidné místo, nasadí na ně tlamu a takhle sedí s dudlíkem třeba dvacet minut. Kácí se ke straně jak usíná a zase se narovnává a dudlá a dudlá.
A strach z hračky… ? Pes si přece hračku buď vybere nebo nevybere. V “nevybraných” hračkách našich psů mám již mnoho utopených nákladů. 😂
Když vím, že nebude na cestách mrazák, zavařím maso do sklenic od medu. Lze to pohodlně i v horkovzdušné troubě. Je otrava s taháním skla tam a zpět a zároveň dobrý pocit, že nevyrobím další plechový odpad, sklenice doma vymyjeme a jedeme dokola dál. Občas jen nepřežije nějaké to víčko.
Já přidávám jen cyklo-peso historku, protože sama na kole s holkama jezdím jen po lesních cestách jako pomalý doprovod na skládačce a jízdě nepředcházelo žádné učení.
A ta historka. Otec naší černé (která je k neutahání), prý dle chovatelky byl unavený pouze tehdy, když její manžel vzal kolo a psa hnal vedle sebe desítky kilometrů včetně náročných terénů. Pes byl během u kola natolik nadšený, že jednou využil možnosti pláchnout ze zahrady a připojit se ke kolem jedoucímu cizímu cyklistovi. Rodina jen zahlédla daleko mizející hnědou kudrnatou šmouhu. Snažili se dohnat, najít vypátrat, přivolat, hodiny běžely… už už mysleli na nejhorší, protože bydlí na okraji Ostravy, když tu najednou pes s jiným cyklistou běží zpět.
Prostě na konečné přestoupil na “zpáteční linku”.
Posílám pozdrav z Belgie, kde jsem na tři dny jako doprovod nezletilého synovce. Jsme úplně na severu, ve Vlámské části. Všude vymydleno, úhledno, oploceno, otabulkováno…
Všichni psi jen na vodítkách na chodníku. Nikde žádné pořádné kusy volného lesa, luk, polní cesty… říkala jsem si, že alespoň nahoře u moře mají psi výhodu, že mohou lítat po plážích… no. mohou. ve vymezený čas. 😟
Čechy jsou opravdu pro psy země zaslíbená.
Loni jsem byla na semináři F. Šusty a jedna paní tam přivedla fenku, jejíž fotografii (přiložena) jsem uloupila během konání, seděli totiž u stolu přede mnou… Už už jsem chtěla o přestávce říci, jak krásného má křížence - to byl prostě smeták k zulíbání - když začala povídat ona, že na štěně Laekenois čekala dva roky a když se šla majitelům do CHS předvést, dali jí prý do ruky dvě vodítka s jejich dvěma psy, vyšli společně ven a řekli - tak se nám předveďte, jak umíte pracovat se psy. 🙂 No, něco na tom bude.
A dnes vidím na inzerci… 😲
https://www.chovzvirat.cz/inzerat/186782-belgicky-ovcak-laekenois/
Udělala bych pokus o smír. Pokud bydlíte blízko a čeká vás stálá interakce, nasadila bych všechny pokusy o nalezení cesty (bez ohledu na ukřivděnost) před zlomení holí. Žádné podlézání, ale dialog. (Takže pak ani žádné vracení pokřiků “do debilů” přes plot.) Zašla bych za ním bez psa. “Mohu s vám na chvilku mluvit? Tuhle jste se na mě rozzlobil, když jsme se tu zastavili, chtěla bych vědět, proč. Bydlíme tu blízko, budeme se míjet, nechtěla bych pokračovat v nějaké nevraživosti. Je nějaký nový důvod, proč je pro vás nepříjemné, když jsme se dívali za plotem na štěně?" …atd.
Pokud bude reakce stejně zlá = cesta není. Takže zlomit hůl, jít si dál svou cestou, neuhýbat, nevracet stejnou mincí, ale neustupovat ze svých nároků. Chodit, jak jsem zvyklá.
…
Mluvím ze zkušenosti. Několikrát vůči mně někdo z nějakého důvodu vystartoval. Přišla jsem k němu a chtěla jsem situaci objasnit. Za sebe i za něj. V polovině případů, troufám si říci, to skončilo útlumem hněvu.
Madam právě dohárala, navíc jsme se odklidili na čas z města k řece. Ale slovy Zrzavců - pilníkujeme povel “stůj” a úspěšně jsme nasadili povel “za mě” jak poradila Megí. Nicméně na prověrku ve stresu to ještě nevidím. Ale děkujeme za optání. 🙂
bambule:https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.instagram.com%2Freel%2FCv3XcypPQqV%2F&h=AT2Yv2fRoStrSEqEIttyes8iGtanagkoFQ5JGfNYlX2biEpVN1pEdNzDTqmLQF_J_INS2n5O2-0grr031RGs86XnhgOEVgRUqcRzz6B9P8oQRVhV9yinE1ZnjHiXsqksnA&s=1d
Našla jsem tohle video, snad bude odkaz fungovat.
Přesně, přesně, přesně! 🤣
Dobrý den, tyto informace vám měly být předány z CHS, ale pokud se zde ptáte, máte pravděpodobně štěně bez PP. V takovém případě můžete mít kvalitu srsti velmi různou a nezachrání to ani nejlepší přípravky. Kvalita srsti je zčásti geneticky daná, zbytek je strava a zdraví psa.
Se stříháním je dobré začít co nejdříve, ve vašem případě ihned (pokud tedy nebyl již prvně upraven v CHS). Pudlové se musejí stříhat poměrně často a je potřeba psíka na manipulaci zvykat, aby pro něj nebyla úprava srsti traumatický zážitek. Pes pak tancuje na stole jako o život a o to déle se všichni zúčastnění trápí.
Máte dvě možnosti - vodit do salonu nebo se to naučit. Pokud chcete držet předepsané střihy, platí pouze za a). A ten salon navíc musíte pečlivě vybírat protože ostříhat umí kde kdo, ale ostříhat dobře pudla umí jen specialisté.
My stříháme doma, protože máme křovištně-lesní variantu psů = srst mají krátkou. Lépe se češe, nepotřebuje příliš často koupat a už vůbec ne kondicionérovat. Našim psům ty umělé vůně vadí, takže je respektujeme.
Střih doma má svá pozitiva i negativa. Musíte se to naučit a to chvíli trvá. Do té doby může psík vypadat, jako by dostal elektrickým proudem. Musíte uklidit, protože kudrny jsou všude. Ušetříte peníze, ale ne čas.
Jednoznačné pozitivum pro naše psy je, že jsou doma, v klidu prostředí, které znají, byl prostor a čas pro pomalé navykání. Už vědí, co bude následovat, drží jak ovce a ledva řeknu “hotovo”, běží si pro odměnu.
Ze šesti mláďat zbylo jedno, ostatní popadala přes jez. Nepotřebují v létě přikrmovat, ale jakoby věděly, že bylo krmení floating allround pro vrubozubé v akci a že jsem ho koupila… naučily to jedno připlavat první a žebrat hlasitým vysokým pípákem tak dlouho, že jdu a nakonec jim dám.
My máme barf obchod za rohem, takže si mohu vybírat přímo v mrazáku, ale stejně nejvíce sahám po štanglích krmiva Litice. Za šest let nebylo jediné špatné.
Ano uhádli jste. Je to Afghán. Jeden z největších elegánů mezi psy… (můj sen a touha, stejně silná jako touha po barzoji… zůstanou stejně nesplněné jako když Eliška Balzerová ve svém představení Můj báječný rozvod vzdychla: “už nikdy nebudu mažoretkou”… 🙄
Jinak můj nebožtík tatínek vždycky říkával, že spokojený pes dokáže spát až 20 hodin denně a záleží jenom na tobě co mu dáš ty zbylé čtyři.
A na tom něco bude… 🙂
ps. přikládám jednu fotku, která mi dnes spadla do mailu - když už jsme u toho venčení velkých psů ve vodě 🙂
Není z naší stáje, ale autor je dole patrný, tak snad neporušuji žádná pravidla.
Psala jsem, že je to mé osobní nastavení, vychází z mé zkušenosti. Psala jsem o Praze a o svém okolí, které člověk vídá. Jsou i venčiči, kteří sice jsou venku 40 minut, ale z toho 30 minut stojí a žvaní a pes sedí vedle nich na chodníku a čeká. Pro mě je například smutný pohled na velké psy (právě třeba ty labradory), kteří ráno obklušou blok a domu… a pak čekají celou plnou pracovní dobu na větší vycházku, devět, deset hodin i s cestou páníčka…
Já nejsem žádný odborník a už vůbec ne diktátor podmínek druhým. Cpu tady občas na světlo své názory a těch pár zkušeností, co mám. Jsou otevřené polemice i kritice 🙂.
PS. zrovna dnes nám čuby svůj ranní hodinový nárok hodily na hlavu. Že v tom dešti děsném ani v pláštěnce NIKAM. Vyčurat rychle a domů zpátky na gauč. 😊
Keriton, Balu - ale jistě, že se to ti psi naučí. Většina nic neničí a čeká. Protože jim nic jiného nezbývá. Ale moje osobní nastavení je takové, že jim to neudělám. Že se ráno kromě čurání i opravdu unaví, proběhnou, přečtou si noviny nejen lokální dva vchody vedle. Vrací se jako dítka z hřiště, dostanou malou porci v misce a odvalí se na pelech.
U nás v hnusné Prahe neznám nikoho, kdo by také ráno venčil alespoň hodinu, pokud psa čeká více než 6 hodin o samotě. Většina jde vyčurat kolem domu, zbytek na 20, 30 minut max.
Osobně považuji tu hodinu za minimum, pokud pes vstane po celé noci, kterou prospal, aby zase dalších osm hodin spal…
Jinak ti, kteří tu chodí kolem, jsou všichni božani… jen jejich majitelky mají vykloubená ramena 😏
Ne. Fakt nevím, podle jakého vzorce naše městské pudlové určují svůj kontakt s vodou. Do vany ne. Do řeky ano. Po mokré trávě do auta ne. Do louže uprostřed cesty ano. Déšť ne (bez pláštěnky prostě dál NEJDU), bahno od deště odspodu ano. 🤪
Anonymní:Stojí si za tím co říká a je tu pro lidi. Ostatní jdou kam vítr tam plášť a jenom sliby které stejně nesplní. Zajímá se o běžné občany a jde jim vstříc a není arogantní.
Nepatří toto do sekce Veselé okénko? 🤣
Prosím, až budete mít tipy na slušné politiky, vzdělané, sebepřesahující, diplomaty… dejte vědět. I když už teď čerstvě nosím brýle, nevidím na ně. Je to tak zoufalé, že už je jedno, zda přijdou zleva, zprava nebo ze středu…
U nás to bez Xyzalu denně nejde. Postele ve speciálních povlacích proti roztočům, psům postel zapovězená… ☹️ stav je horší, když jsou naše dámy jako prasata již dlouho nekoupané a ani nezmokly (dešťová voda je na jejich kožich hotový zázrak, žel, jak se neumí vyklepat, v dešti odmítají bez pláštěnky chodit, stoupnou si pod nejbližší smrk a stojí a čučí). Že srst sama není alergen víme, nicméně když podrbu cizího línajícího psa, často mi naskakují svědivé fleky…