Acher, ten příběh je samozřejmě dojemný, ať už se skutečně stal nebo ho jen někdo dobře napsal na povzbuzení. Myslím ale, ze společnost se napříč věky moc neliší. Každá společnost se chová tak, jak jí to daná pravidla dovolí. A každá společnost není víc než souborem jedinců. I dnes jsou tisíce lidí, co nezištně pomáhají a nejsou vůbec vidět. Jenže já věřím, ze takové babičce by pomohla většina. A proč to píšu? Dovolím si malé srovnání. Když vypadne z hnízda mládě sovy, rozběhne se záchranná akce, píše se o tom v novinách, lidé se dojímají… a pak ti samí lidé, kteří byli plní lásky nad nešťastnou sovou, jdou a koupi si za dobrou cenu levná klecová vejce. Takže za mě - já mám raději ty neviditelné “příběhy”.
Když už jsme tady u Zrzavců a popela, zrovna Zrzavci jsou pro mě tím dobrem v lidské společnosti. Proč? To najde každý v jejich příspěvcích. I když s někým nesouhlasí, není útočná nešíří uštěpačné poznámky. Když vytýká, pak věcně. A k tomu rozdává všem hromadu informací a humoru. Zdarma.
Zdravím a opět se obracím k ostatním pro sdílení jejich zkušeností. Krmíme z 90 % syrovým, ale pro strýčka příhodu máme doma vždy i nějaké granule. Dosud jsme měli Platinum iberico greens (vím, že poměr cena/výkon není nic moc - ale jsou polovlhké, měkké a čuby je žerou). Po zkrmení té trochy zásoby sem sáhla po Wolfsblut.
Nasypu to na zkoušku a výsledek? Ochutnaly, podívaly se na mě a řekly - fakt chceš, abychom si vylámaly zuby? Pfffff…. a odešly.
Tak nevím, zda jim to mám koupat ve vodě, ve vývaru…. nebo to vzít rovnou do útulku. Vzala jsem tři druhy dvoukilových pytlů, dva jsou ještě neotevřené… na první namočenou dávku také koukaly jak sůvy z nudlí.
= otázka: pokud vašemu psovi nejely suché granule, jely mu namočené? nebo je to předem ztracený boj?
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 22.09.2023, 11:49:44
Byla to masově rozšířená metoda na cvičácích.
Nejen. Když jsem zamlada byla na soustředění se sportem, kde se trénovalo na venkovních hřištích od rána do večera uprostřed lesů a my nebyly dostatečně mrštné, házel po nás trenér žaludy. Některá z nás měla i malé modřiny na stehnech.
…
A jinak. Souhlas s Aroskem. Jsou prostě situace…
Hnědá dostala ke svým ročním narozeninám elektrický obojek. JO. Jednoho dne, poté, co krásně běhala na přivolání, cvičila na stopovačce, prostě krásně spolehlivě fungovala… se rozběhla z psího plácku k frekventované silnici, za sebou celou smečku psů, za nimi celou smečku nás, řvoucích majitelů… vždy přibrzdila a ohlédla se, zda ještě běžíme a když zjistila, že ano, dala se do klusu i ona.
Ten večer jsem seděla zoufalá doma a dávala na váhu - to ji mám odteď mít jen přivázanou nebo nechat zabít autem nebo zastavit za každou cenu i s něčím pro mě tak problematickým, jako je ten přístroj? A ta ostuda, že bude mít pípák na krku - pudl! Panička nedokáže zvládnou pudla…?
Dnes už pípák odpočívá X let v zásuvce, stačilo naštěstí tenkrát vyzkoušet si to na sobě, ukázat hnědé, že to umí štípnout a ona pak už fungovala jen na zvuk. Nakonec ho nosila jen jako pojistku a pak už šel dolů úplně.
já se chlubím “cizím” peřím - u nás jsou procházky jasně dané - já chodím se psem a manžel s foťákem
To je peří domácí, to se počítá. 🙂
Konec konců, kdybychom se tady celá ta zdejší parta sebrala a odjela k vám před dům se všemi hvězdami, manžel by si připravil kulisy, jedna fotka za pade… Yoda by měl na pár dní na žrádlo.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 21.09.2023, 08:57:32
Máte pravdu. Nechala jsem se unést. A ještě z mobilu, kde mě to odhlásilo, resp. na mobilu občas není vidět, že jsem přihlášená/nepřihlášená. Tak pak jsem taky anonym ☹️.
Erdel - ještě za minulého režimu soused měl jednoho na chatě, jmenoval se Karlos 😄. V okolí má paní dvě feny. Nádherný pes. Jen do zkušených rukou.
“Povaha psa?…” atd. dva řádky anonym bez pozdravu. Už mi svítí signál, že někdo, kdo si nedá práci ani se zadáním a hledáním informací (jinak by takhle dotaz nezněl), chce k psovi. Njn. Lepší to se mnou nebude. 🙄
Odpověď na příspěvek uživatele Verun z 20.09.2023, 21:12:04
O hnědé jsem tu už psala víc. Je to naprosto nestandardní standard poodle.
Svobodu neztrácí přivoláním, chodíme většinou na volno, tedy je nutná neustálá interakce a spolupráce. Přivolání a následné volno proběhne mnohokrát za vycházku. Ona je prostě inteligentní. Hlavolamy dává bez váhání, zatímco černá na ně kouká jak husa do lahve.
Takže samozřejmě ví přesně, kdy mám jen obyčejné odměny, kdy mám i ty luxusní a kdy je půl bagety se šunkou ve křoví mnohem zajímavější než celá moje kapsa.
Když bagetu ve křoví míjíme, ona nehne brvou, jen ji naskenuje. Pak čeká, až mou pozornost odvede černá a začne nenápadně zpomalovat krok. Nechá mě předejít a když si je jistá, že už jsem dostatečně napřed, bez prodlení točí.
Je to prostě pusinka. 🥰 (Někdy tedy zralá do rubriky "Daruji krásného psa 😂)
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 20.09.2023, 14:58:35
No, já jsem na začátku šla podobnou cestou. Že chci dva svobodné pséky, které poslechnou v nějakém rozumném časovém horizontu, že budu chodit s rukama v kapsách, psi tak nějak automaticky kolem mě (přece pudl je dokonale poslušný pes 😄), s každým, koho potkají, se přátelsky pozdraví, zamávají ocasem a tak dál…
Spletla jsem se značně. Skoroposlušnost vedla k nezvládnutí a ke ztrátě té svobody. Teprve teď, když znovu cvičíme “na vojáka”, se ke svobodě zase vracíme. Svoboda je důvěra a důvěra je jen s úplnou poslušností. Tak to teď platí u nás.
Šusta v nějaký knížce dával návod jak učit urgentní přivolání, kdy má pes na rozdíl od normálního přivolání, přijít hned. Tak asi je to taky cesta.
To je emergency recall - to je něco úplně jiného, ten se používá opravdu v ohrožujících chvílích 🙂 Mně spíš šlo o debatu nad tím, zda od důslednosti odhlédnete, použije-li na vás zvíře trik s nějakou svou přirozenou potřebou (vyměšování, svědění… apod.)
pokud dám přivolání tvář “vyčurej se, dočichej a pak přijď”, tak OK
nebo mám přivolání naučeno na písmeno “e” z povelu se pes obrací a tryskem letí ke mně…a nikdy jinak
no
Tam ale právě není to “dočichej” - dočichej neexistuje = zapovězeno = neposlušnost = netoleruje se.
Tam je jen to “močení”. No a z toho plyne mé váhání, protože psa při potřebě nepéruji (ona hnědá ani neposlechne na povel k mně, když běží hory-doly, aby se daleko z dohledu v klidu vykakala. Většinou už to poznám, že běží najít místo, někdy se ale spletu a přivolávám, protože už mám obavy, aby se moc nevzdálila a ona neposlechne, ale záhy si sedá a už to z ní padá. Tam to prostě respektuji.
Ale na druhou stranu vím, že hnědá je sakra chytrá a že s tím čůráním to na mě klidně i zkouší… ale poznejte to pokaždé. 🙄🙄
Dovolím si oslovit všechny majitele vyčůraných inteligentních psů a optat se, zda to také znáte a - pokud ano - zda s tím něco děláte.
Hlavní hrdinka je opět - naše hnědá. Povel ke mně byl prvním učeným, je neustále opakovaným a připomínaným, hlavně protože "město". Hnědá jde a čichá si. Vzdaluje se od mě a blíží se k vysokému domu (u nás se vysoké domy často vyznačují tím, že z jejich oken létají zbytky jídla jako ve středověku). Dávám povel KE MNĚ. A hnědá? Hnědá si okamžitě čapne, předstírá močení, aby získala čas se ještě naposledy rozhlédnout a případně si v mozku poznačit, kam má příště ihned letět. Ledva “dočůrá”, zvedá zadek a přibíhá ke mně, čímž plní povel.
No neudělali byste z ní tři malé trpasličí pudly? 🙄
Známá z okolí má dvě feny saluki. Obě něžné, jedna zatím hodně mladá, vlastně štěně. Nicméně i přes intenzivní výchovu (majitelka pracuje se psy i mimo těch svých), mi vyprávěla o zastavené městské dopravě nebo štípnutí běžícího hocha do zadku …
Afghána potkáváme v Krčském lesoparku. Nemohou ho pustit z vodítka ☹️
Kiwi walker máme taky a už nikdy - normálně se to začlo rozpadat? :o máme je rok. Tři pelechy stály ranec a kvalita teda se mi nelíbí ani trochu. Předesílám, že nemám psy hraboše. Ten nejmenší z nich, měl ten středovej polštář uvnitř totál, ale totál rozpadlej, uznali to, vzali zpět, ale neměli na výměnu, tak jsme dojeli na Zličín a vzali tam. Tomu se hned po týdnu udělala díra v povlaku?????? Fakt příšerná kvalita. Vzhledově supr, ale jinak po roce - fakt katastrofa.
Já jsem někde viděla a blbec si neuložila takový lehátko a na něj se dá dokukoupit takový okraj, abys pes, co omá rád okraje, měl kde složit hlavu. Jenže….jaksi …….. nevim jak se to jmenovalo.
Ale líbí se mi ty pelíšky, co dává Thielli - je to fakt kvalita?
Koupila jsem dva. Spokojenost. Za rok přikoupila další dva (do druhého pokoje) a pak ještě další dva na chatu. Máme je už několik let. Pak jsem dokoupila jen samotné potahy na vnitřní polštář, který v pračce občas točím častěji než zbytek, to když si tam dámy vezmou extra nechutný pamlsek na žvýkání a slinami to celé sprasí, případně když ten prostředek poblijí, ale vnější stěny to nechytnou.
Potah je látka Alcantara, jedna z nejodolnějších na oděr. Když si budete kupovat sedací soupravu a vybírat si z potahů, Alcantara bude na vrcholu žebříčku oděru i ceny.
Pro mě je zásadní, že se to celé dá *rozepnout a rozebrat na 2 ks povlaku + 5 ks výplně polštářů a jednu výplň molitanu. Nemusím tak rvát pračku k prasknutí obřím pelechem a bát se, že mi při ždímání vyletí z okna.
* při objednávání se to musí zaklikat
Pro vážné zájemce to ještě doma můžu porozepínat a nafotit. Ale bude to drahé, je to opruz, stejně jako povlékání postele 🤪
Psala jsem v posledním vlákně o peleších, když si dohledáte, jsou tam i jiné typy od ostatních. Toto je česká výroba, nešustí, všechny výplně vyjímatelné (pokud si zadáte), takže i dovycpatelné, my ubírali trochu ze středového polštáře, různé velikosti. Kvalitní zpracování. Do dna později můžete místo molitanu dát tu paměťovou pěnu, je to také na zip.
Ještě doplním, že kdykoli jsem měla /nebo čuby měly nebo morčata měla../ nároky vymykající se standardu, znamenalo to DD. (dodělej doma). Mnou doporučený pelech má ty okraje poměrně tuhé, ale středový polštář je měkký, ten se pod ním bude propadat. V takovém případě bych já zašla do OBI, koupila molitanovou desku potřebné výšky (nestojí mnoho) a do povlaku ještě nad samotný polštář nacpala ten molitanový obdélník, tím se dno zpevní a pes se nebude bořit jako do peřin…
