Dave rád bych odpovídal. Pokud to má mít smysl je třeba upřesnit na co vlastně odpovídám, což dosud nevím. Vycházím jen z toho co říkala veterinářka tj. “Prý se to stává hlavně u afrických druhů Geochelone.” Tudíž nejpravděpodobnější možnost je pardáliska. A to vůbec neberu v úvahu skutečnost že rod Geochelone se vyskytuje spíš v Asii ne v Africe tak jak to do nedávné doby platilo. Nejsem až takový puntičkář jak by se mohlo zdát ale doporučení pro chov třeba elegansek, platynot, atd. se liší od doporučení pro radiáty, pardálisky, sulkáty atd. Jestli přesně nevíte (což nepředpokládám) ukažte fotku.
Mnoho druhů se z rodu Geochelone vyčlenilo, “pardálka” v tom nelítá sama. Pro vaši informaci https://cs.wikiital.com/wiki/Geochelone . To se stává pokud se objeví nové skutečnosti které k takovému kroku nabádají.
Následující druhy, dříve připisované rodu Geochelone , jsou umístěny v různých rodech: † Geochelone atlas = Megalochelys atlas † Geochelone burchardi = Centrochelys burchardi Geochelone carbonaria = Chelonoidis carbonaria Geochelone chilensis = Chelonoidis chilensis Geochelone denticulata = Chelonoidis denticulata Geochelone gigantea = Dipsochelys dussumieri † Geochelone gymnesica = Centrochelys gymnesica Geochelone nigra = Chelonoidis nigra Geochelone pardalis = Stigmochelys pardalis Geochelone sulcata = Centrochelys sulcata Geochelone radiata = Astrochelys radiata Geochelone yniphora = Astrochelys yniphora † Sopečný geochelon = Centrochelys vulcanica Geochelone - https://cs.wikiital.com/wiki/Geochelone
V tom článku jsou dole v diskusi vypsaný dobrý důvody. Chovatelé to přehání.
Máte snad pocit že váš "dobrý důvod" je tento plácanec od Erika ?
Upřímně řečeno, nevím jaká emoce ve mě po přečtení článku sílí nejvíc. Takovou směs demagogie jsem dlouho nečetl. Hned na začátku použít slovní spojení "vlna solidarity" mezi chovateli. Jako kdyby hájili práva opuštěných novorozeňat. Nebo nazvat země které takový seznam přijali, za "hrůzný příklad". A na závěr ospravedlnit chov v zajetí jako správné řešení, protože jeho ukončen, by bylo nelidské je rozdělit a nechat dožít. To chce velkou dávku pokrouceného pohledu na život, přírodu a její zacho.
Nebo snad jiný, následující? Já jen abych si dokázal odvodit míru vašeho pokrouceného pohledu na život a touhy nechat si řídit své zájmy od kohosi vyššího.
Odpověď na příspěvek uživatele Dave z 23.10.2023, 08:03:32
To už zní lépe Dave. Zdá se tedy že kometa odhadla situaci správně. Přesto však nevidím souvislost litiázy a vaječných skořápek. On se močový kámen tvoří relativně dlouho a za tu dobu se na tak exponovaném místě jako je kloaka může ledasco přimotat. Pravděpodobnost že se problém bude opakovat je téměř jistá, zejména tehdy když nezměníte dosavadní podmínky chovu a složení stravy. Nesprávná funkce ledvin je problém jehož náprava bude běh na dlouhou trať a mnohokrát bez cíle. Na fotkách vidíte jak by měla moč a její konzistence vypadat. Zmínil jste rod Geochelone takže předpokládám že máte pardálisky, sulkáty nebo snad madagaskarské radiáty. Podívejte se jak obvykle vypadá moč těchto druhů. Konkrétně u S. pardalis. i když je to vcelku shodné u většiny suchých želv. Na vzhled a konzistenci moči má vliv aktuální možnost doplnit si potřebnou vodu pitím. Nedostatek pitné vody a současný příjem suché potravy (trávy, bylin, atd.) spolu většinou úzce souvisí (roční období). Želvy však dokáží koncentrovat moč do té míry že výsledný produkt je až pastovité konzistence. Fotka 1-2-3 proto ukazují v sestupné tendenci jak to vypadá. Upozorňuji že takové to klasické želví počůrání chovatele při manipulaci má s močí jen pramálo společného. Fotka č. 4, tady to máte komplet.
Odpověď na příspěvek uživatele Dave z 22.10.2023, 07:26:28
Těžko lze na základě vašich poskytnutých informací rozporovat diagnózu veterináře, zejména takto od stolu. Rozhodně je však překvapující že závěr o nevhodnosti skořápek je založen na “nějaké tvrdé kouli” ve které byly skořápky přítomny. Předpokládám proto že formulujete nepřesně. Osobně bych se totiž s podobnou diagnózou v žádném případě nespokojil. Fakt je že jsem v podobných případech jen velice těžko snesitelná osoba. Především by mě zajímalo co je základním “materiálem” té tvrdé koule. Skořápky to jistě nebudou, nemají tendenci se jakkoliv na sebe vázat na rozdíl od jiných materiálů. Přítomnost kousků v té hmotě přičítám spíš možnosti “připletly se a jsou nápadné". Případný argument “blbě loupatelného vařeného vajíčka” neobstojí protože důvod takové lapálie nesouvisí. Máte problém hned u dvou želv, prošel bych si proto všechny možnosti. Od používaného substrátu až po obvyklé kvalitativní složení KD.
Zdůrazňuji že dlouhodobě používám (mimo jiné) vaječné skořápky zcela běžně v neomezeném množství a u všech věkových kategorií želv s tímto konečným efektem, foto č.1. Jaký vliv to má na kvalitu skeletu včetně krunýře mohu klidně také dokumentovat v případě zájmu. Na závěr, metabolismus Ca není vzhledem k vzájemné provázanosti potřebných podmínek zrovna jednoduchá záležitost proto chápu tápání, tápu také. 🤔
jaký zdroj k doplnění Ca použijete je vcelku jedno. Leda že by vaše vetka disponovala nějakými novými převratnými informacemi. Ca je Ca. Pokud je v potravě zastoupen ve správném množství a poměru například s P a současně má organismus prostředky k jeho využití není třeba spekulovat. Konkrétně, přijatelný poměr Ca a P 2:1, podmínkou vstřebání a využití Ca je vyvážená přítomnost vit. D3 pro udržení optimální hladiny Ca v krvi a vit. K2 k vlastnímu ukládání Ca do skeletu. Pokud není jediná z těchto podmínek splněna je poskytnutá forma Ca úplně jedno páč Ca bude pokračovat v trávicím traktu zcela bez užitku až do kloaky a je vyloučen, to i za předpokladu že bude Ca poskytnut v supersypké formě. To platí i v případě že samotný organismus trpí evidentním nedostatkem Ca.
Protože vyvážená a dostatečná hladina Ca v krvi je primární podmínka fungování organizmu má mnoho druhů obvykle podmíněnou potřebu k vyrovnání jeho případného deficitu. Proto se stává že třeba želvy, zejména v období snůšek nebo intenzivního růstu vám budou chřoupat vaj. skořápky, nebo třeba zvětralou vápennou omítku, nepohrdnou ani malými kamínky vápence, starými zbytky kostí atd. vše s možným zvýšeným podílem Ca je bude zajímat.
Kdyby se vám to zdálo podivné, vzpomeňte na mnoho druhů terarijních zvířat evidentně trpících rachitidou přes to že majitel pilně sype Ca a kape D3. Organizmus nedokáže vstřebat Ca i když je ho v potravě přebytek a zároveň bohatě dotovaný vit. D3 šmejdí po těle a hledá jiný přístupný zdroj Ca páč jeho hladina v krvi je podmiňující. Paradoxně může dojít i ke zhoršení rachitidy protože nedostatek Ca v kostech se dá krátkodobě přežít.
Pokud tedy mohu doporučit tak se spolehněte na osvědčené. Pestrá, vyvážená potrava + doplňky stravy pokud možno v přirozené formě, dostatek slunečního svitu pro tvorbu provitaminu D a máte po starostech.
ilustrační foto ukazuje 1/mláďata po vylíhnutí, 2/ půl roku stará mláďata, 3/ dospělá T. marginata.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 18.10.2023, 09:59:25
Berte v úvahu že jde o demonstrační foto. Podobná situace může nastat z mnoha příčin. Z prosté kvalitativní změny potravy až třeba z úlekové reakce želvy se kterou náhle a pro ní nepříjemně manipulujete. Ono otočení “vzhůru nohama” nebo třeba prudká manipulace se želvou v ruce může být vnímána jako ohrožení protože tak rychlý pohyb želva zažije tak maximálně při pádu nebo při snaze predátora jí ulovit. První reakce bude obvykle vypuštění vody (ne moči, ta vypadá jinak) druhá pak vyloučení maximálního množství tráveniny bez ohledu na to zda je už stráveno nebo ne. Stručně, počůrá a pokadí vás. Už vidím že lze namítat "první úlekovou reakcí želvy je zatažení hlavy a následně končetin do krunýře. To je jistě pravda při obvyklém ohrožení, což jistě manipulace není. No a právě ta snaha o vyloučení maximálního množství může vypadat jako průjem i u zcela zdravé želvy. Proto je vždy nutné posoudit možný problém z co nejširšího hlediska, např. jak se želva projevuje nezávisle na těch bublinkách u kloaky, případné náhlé změny v jejím prostředí nebo zda výkal nějak mimořádně nezapáchá (žloutek) atd..
Tomu však obvykle brání snaha o zaškatulkování jevu do příslušné pohodlné kolonky a následuje řešení třeba neexistujícího problému různými ATB. Takže je třeba nezlehčovat ale ani nepanikařit ale uvažovat. Mimo jiné, pokud se problém vaší želvy opakuje, poskytněte jí možnost konzumace obyčejného dřevěného uhlí. Stačí zbytky z táboráku nebo pytlík dřevěného uhlí na grilování (klasického uhlí ne brigetky) volně rozhodit po výběhu nebo na hromádku. V přirozených lokalitách využívají želvy zbytky po místních požárech překvapivě často.
Když už tvrdím “uvažovat” uvedu i názorný příklad. Fotka č.1. malá želva žlutohnědá očichává se zájmem (želvy mají výborný čich) velký žulový kámen, fotka č.2 zdá se že ho dokonce chce sežrat nebo alespoň okousat. Mnoho zbrklých chovatelů si řekne “ta je ale hloupá o co se to snaží” a s přezíravým úsměvem si myslí něco o inteligenci. Vůbec neberou v úvahu hned dvě pravděpodobné možnosti proč to tak je. 1/ cítí třeba zaschlou stopu po hlemýždi nebo má snahu o vyrovnání deficitu Ca, což se v přírodě děje požíráním drobných kamínků vápence.
Na závěr a pro úplnost máte na fotce č.3 ukázku jak má vypadat zdravý výkal želvy. Velikostí se sice nehonosí, jde o výkal mláděte ale konzistence je i tak zřejmá.
Zdá se že jsem pominul zdůvodnit svůj názor na druhou část Gery-ho původního dotazu o vhodnosti vaječného žloutku. Takže doplním.
Přes nesporné kvality výživné hodnoty žloutků není vhodné jím vylepšovat krmnou dávku. Už vůbec ne vařeným žloutkem “na tvrdo”. Možná by se daly tolerovat zbytky syrového žloutku na podávaných vaječných skořápkách. Zdá se totiž že vařený žloutek je pro suché želvy těžko stravitelný, zejména v množství větším než malém😛. Následek rozhozeného trávení vidíte na foto č.1 a buďte rád že jen vidíte a necítíte. Na foto č.2 máte pro srovnání koukatelnější prdelku želvy, tak by to mělo vypadat vždy. Obě modelky jsou sice želvy vroubené ( T. marginata) ale jako informační foto stačí. Myslím že není třeba dodávat cokoliv jiného.
Prosím, je nějaký konkrétní důvod, proč by měl být zrovna moučný červ špatně? Proč by měla být ryba pro želvu vhodnější než červ? O kočičích granulích si tedy myslím úplně svoje a použila bych jen v nouzi nejvyšší… dekuji
Konkrétní, prokazatelný důvod se v tomto případě hledá, přiznávám, obtížně. Nejsem schopen vypsat zde přesně proč. Uvedu tedy alespoň toto. Celou dobu co blbnu s terarijními zvířaty je moučný červ považován za druhořadé krmivo, přesně v tom stylu “když je nouze nejvyšší a nic jiného nezbývá”. Rozhodně teda alespoň v mé sociální "bublině". Ze své zkušenosti mohu potvrdit pouze to že přílišné experimentování s m. červy vede například v chovu agam a chameleonů k nežádoucímu a výraznému ztučnění takto krmených jedinců. Proto možná je můj názor takový jaký je.
Ryba versus m. červ. Nejde nám přece pouze o proteiny. Jsem přesvědčen že taková rybka dokáže nabídnout daleko víc a v pestřejší formě včetně Ca v kostech. Nic na tom nemění ani fakt že jako potrava, byť doplňková, může působit rybka pro suchozemskou želvu podivně a nepřirozeně. V každém případě to však lze a jako náhrada pochopitelnějších zdrojů funguje.
Tak jsem chtěl názorně demonstrovat jaký názor na proteiny mají samotné želvy. Někde mám video kde želva stepní urputně a úspěšně loví cvrčky v plastové přepravce kam jsem byl nucen ji na chvíli odložit. Nenašel jsem. Škoda, docela komické (pro cvrky tedy méně), páč to zúčastněným strašně klouzalo. Tak alespoň pár starých fotek k tématu. Co se stane když želva zelenavá potká ve výběhu hlemýždě a jak dokáže vybudit k akci okolo jdoucí soudružky.
Nepředpokládal jsem že bude potřeba se sem vracet ale zřejmě nic jiného nezbývá když se názory v tomto vlákně tak nečekaně rozdováděly. Takže:
chelydra - Kočičí a psi granule nelze doporučit ani jako krmivo pro krmny hmyz, ikdyz vím že spousta lidí dělá opak. Nepřiměřeně zatěžují organismus zvířat, které je konzumují.
Zřejmě jste dostatečně pozorně nečetl text na který reagujete. Nedoporučuji granule jako krmivo nýbrž jako možný doplněk, cíleně vyrovnávající deficit proteinů v obvyklé krmné dávce. Omezení množství a období kdy je něco takového možné a jednoznačně přínosné, je v textu dostatečně zdůrazněné. Já v tom prostě rozdíl vidím. Z mého pohledu je vaše negace podobná jako tvrdit že krmná sůl je pro jeleny jako krmivo zcela nevhodná protože nepřiměřeně zatěžuje jejich organismus. Slovo “možný” zdůrazňuji protože jste si jistě v původním textu všiml že vždy když je to jen trochu možné preferuji přirozený původ doplňků stravy. To ovšem lze rozumně praktikovat pouze při chovu jedné želvy, případně malé chovné skupinky. Možné nepřiměřené narušení populací dlouholetým sběrem vhodných živočichů by jistě změnilo jejich zastoupení v okolní přírodě, takže hledat alternativu je vhodné. Zkráceně, rád potkávám šneky a žížaly na svých procházkách.
Připusťme možnost že bych se nad vaším názorem zamýšlel. V takovém případě bych vám byl opravdu vděčný za uvedení konkrétního, nejlépe na osobních zkušenostech založeného příkladu jak jste k němu dospěl. Je docela dost dobře možné že mé maličkosti uniká nějaký závažný důvod. Abych vám snahu oplatil, podepřu svůj názor tím že po zhruba padesáti letech a nejméně pěti po sobě následujících generacích středomořských suchozemských želv jsem nezaznamenal naprosto žádné “nepřiměřené zatížení organismu”. Celková kondice zvířat je z širšího pohledu zcela v pořádku. Za celkovou kondici považuji vzrůst v průběhu času, vitalitu dospělých jedinců, četnost a pravidelnost snůšek, včetně oplozenosti vajec a jejich líhnivosti v procentech a následné životaschopnosti mláďat. Snad jen dobu dožití jednotlivých kusů nemohu z pochopitelných důvodů porovnávat. Upozorňuji že svůj názor nezakládám na pozorování jedné, případně malé skupinky želv.
Pro úplnost, samozřejmě se chyby, někdy bohužel fatální, vyskytují. Nikdy jsem ale nepostřehl žádnou souvislost s granulemi.
Pokud budou vaše případné argumenty, týkající se suchozemských želv čeledi Testudinidae přesvědčivé, omluvím se vám. Do té doby je budu považovat za dojmy převzaté kdesi z internetu.
Vzhledem k velikosti chovného zařízení to sice moc pravděpodobné není, možná však má pán obchodní vztahy s prodejnami nebo přímo majiteli prodejen s rybářskými potřebami. Žížaly jsou jako návnada běžně v nabídce a cena za např. deset rousnic jistě dává prostor k přiměřenému zisku. Když už se za podobným účelem chovají červy masařek, proč ne žížaly.
Testudo hermanni boetgeri, také T. hermanni hermanni, vykazují v běžném chovu zcela mimořádnou snahu vylepšit si svou vegetariánskou dietu čímkoliv co i jen vzdáleně připomíná živočišnou bílkovinu. To platí zejména v jarním období kladení vajec, nebo intenzivního růstu. Můžete se spolehnout na to že cokoliv živého či mrtvého ve výběhu najdou a co jsou schopny “ulovit”, uloví a zbaští. To samé platí o jedincích A. horsfieldii (želva stepní).
O něco méně nadšení projevují zástupci Testudo graeca (želva žlutohnědá) a ještě vlažnější jsou Testudo marginata (želva vroubená). Ostatní méně obvyklé druhy nebudu hodnotit páč by to bylo mimo dotaz a u každého druhu je potřeba jiná. Snad jen obecně, čím větších rozměrů druh dorůstá tím je , zdá se, potřeba ž. bílkovin menší.
V mé praxi a v uvedených obdobích je proto uspokojení této potřeby zcela běžné tak jednou až dvakrát do týdne.
Ovšem, v jaké formě bílkovinu poskytnete je jiný problém. Žloutek ani moučný červ není zrovna nejvhodnější volba. Volte raději bílek (když už) a místo moučných červů jakýkoliv jiný hmyz a není to opravdu otázka vkusu ale výsledného, žádoucího efektu.
Z méně obvyklých a možných uvedu například sušené rybičky nebo kočičí granule, také granulky pro štěňata jsou vhodné. Jen je potřeba dbát na priměřené množsví. Tři malé granulky, jedna rybička + to co si samy uloví bohatě stačí na týden pro dospělou želvu.
Samozřejmě není nad přírodní zdroje, žížaly, slimáčky, hlemýždě, housenky, brouky atd.
Řeší tady probůh ten samý problém který jste před léty zákonitě řešil také. Pochybuji že jste sám došel k osvícení jen tak bez pomoci ostatních, zkušenějších.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 03.10.2023, 19:35:51
V takovém případě je vhodné vyjádřit uznání ošetřovatelům nebo těm co expozice navrhují. Zdá se že respektují v první řadě potřeby chovanců jak jen to v daných podmínkách lze a poté teprve zvídavost návštěvníků. Nelze předpokládat že nakrmená a obecně “spokojená” žabka, která má možnost adekvátního úkrytu, se bude bezúčelně producírovat po terku, to by bylo proti všem zásadám přežití. To platí i u pralesniček ač se může zdát že jejich varující zbarvení je do jisté míry proti predaci zvýhodňuje, existují i jiné nehody.
Pokud máte kometo možnost promluvit s ošetřovateli, doporučuji zjistit kdy se obvykle žabky krmí. Je velice pravděpodobné že osazenstvo expozice bude vzorně nastoupeno poblíž místa krmení. I když se žabkám nijak výrazná inteligence nepřipisuje, tak v tomto případě zvládají bez chybičky a v přesně určeném čase.
Původně jsem sice chtěl využít situace a napsat něco o důsledku stresu z přeplněného prostoru ale to by zrovna moc fér nebylo takže to psát nebudu i když možná alespoň trošičku na tom něco také bude.
Nevím kde probíhá burza v Hodoníně ale předpokládám že ne někde na chodníku. Soudit podle momentální venkovní teploty je zavádějící.
Jinak krátkodobý pokles teploty na 10°C a to i u zvířat v plně aktivním období je trochu stresující ale zrovna agamám vousatým ani většině druhů v vodních želv zásadně neublíží. Gekončíkům nevím ale bude to podobné. Strašilky? Zde jsem úplně mimo.
Jak píše anonym nade mnou, nákup zvířat přímo u chovatele ničím nenahradíš.
U zdravých jedinců nevadí, “samočistící” schopnost je mimořádná a zejména u dospívajících samečků je takováto demonstrace běžná.
Je vhodné posoudit zda má penis barvu zdravé tkáně, není oteklý a zda vysunutí netrvá neúměrně dlouho. V opačném případě by se mohlo jednat o zánět a tam už je nutný zákrok. Nebývá to však obvyklé takže klid. Pokud vám to nedá tak lze stav nejlépe posoudit po koupeli (tři, čtyři cm vody do nádoby), nečistoty se odplaví. Pravděpodobně však koupání ani nestihnete a bude zasunuto.
Fotku by to ale chtělo trošku tématicky zaměřenou.
