Mustang trace…nevím, chutnalo, krmila jsem to, ale odešla jsem od toho.
JÁ zkusím ty pamlsky z ruky, to sežere všechno.
Můžu se zeptat proč jste odešla od MT?
Já tedy dávám Reformin, už asi pátý rok, a teď nevím, jestli nemám měnit, jakože má pořád to samé. Ale kobyla to žere, tak nevím jestli se nedržet osvědčeného aneb co funguje, neměň…
MT u nás na stáji mají dva koně, oba to žerou docela s chutí, z toho jedna vybíravá plnokrevnice, Myši jsem dala ochutnat a prý by to šlo, když to zají mrkví 🙂
Nee, Piraňa je pes 🙂 australský honácký a přezdívku má z mládí, kdy kousala do všeho a furt, no jako piraňa. Teď jí táhne na třetí rok a už se občas chová jako normální pes, ale přezdívka jí zůstala.
Piraňa si přetrhla zkřížený vaz v koleni, teď je 5 týdnů od operace a stále dodržujeme klidový režim, procházky na vodítku a krátké. Prý se to stane i jen rychlým pohybem třeba na kluzkém, no ona se pohybovala opravdu dost … a prý mám počítat, že se to na 70% stane i na druhé noze 😟
Díky tomu jsem absentovala u Myši, takže jsem se o víkendu musela odprosit s kilíčkem mrkve 🙂 bylo mi odpuštěno. Myš shazuje srst dost vehementně, klidně bysme osrstily většího ponyho. Mmch ponyho dostali koňové do ohrady na hraní (nově příchozí do ustájení) takže mají v ohradě zábavu. Není to shetland, ale takový ten ušlechtilý poník, docela pěkný, leč neznalý života ve stádě, takže to tam pořád běhá, kvičí, piští … do toho jarní říje u většiny kobyl … no aspoň Myš nepřibrala 😀
A začaly fest lítat mouchy, uši měla kobyla dokousaný do krve, nasadila jsem masku, mám pocit, že letos hodně brzy 🙄
Horsano, moc ráda čtu tvoje “příběhy z hory” taky ráda brousím po lesích, jen tady u Prahy to není taková divočina, nejčastěji potkám prase (pokud nepočítám cyklisty), o rysovi, jelenovi si můžu nechat jenom zdát. A teď, co je Piraňa po operaci a v rekonvalescenci, tak se plácáme jenom kolem komína a strašně mi chybí ty naše dlouhé procházky … no ještě tak dva měsíce a snad zase začneme …
Přesně takhle se chová valach hucul, manžel mojí Myši. On je tam hlídač a šéfík stáda, jakmile je něco nového - nový kůň, nový krmelec, divočák ve výběhu, býček ve výběhu - tak to jde řešit on. Řešil i šikanu holek ze strany velkého teplokrevníka, který odmítal pustit kobyly k senu. Teplokrevník byl odejit 🙃
Prostě je to jeho stádo, cítí za něj zodpovědnost. A jakmile je z ohrady venku, často je neklidný, točí se na místě, hrabe. Vždy až po určité době. Na vyjížďkách (nejezdí sám, vždy je s ním některá z jeho žen, většinou více) je v klidu, ale poslední desítky metrů cestou domů jde velmi velmi svižně, jakmile zahlédne zbytek stáda, uklidní se.
Nejvíce nepříjemný je, když má venku z ohrady u úvaziště čekat třeba na vet nebo kováře. To vydrží tak 25 minut a pak začne tanec okolo hlavy a hrabání. Majitelka to moc neřeší, řekne, že chce být ve stádě a hotovo. Když ho mám na starosti třeba u kování, prostě ho místo úvazu dám do kruhovky, ze které vidí do ohrady na zbytek stáda a zároveň nervozitu vypohybuje. U kováře i vet pak stojí v pohodě.
Žádná z kobyl se tak nechová, ty stojí uvázané ve sleep režimu a čekají. Ale zase ony na veškeré řešení věcí a ochranu mají tohoto Frajera a nás.
Jinak je ten kůň úžasný, ničeho se nebojí, projde všude jako první, terén čte neomylně a jde bezpečně, rozlišuje kdy vozí malé děti a kdy jede s jezdcem a co si může dovolit. A tak je mu toto chování tolerováno a prostě ho bereme jaký je.
Mám koně naboso, ale pamatuji na Janově Hoře měli koně podkovy s ozuby na podzim a jaro - právě do bláta, ale jen koně, kteří tahali sáně nebo kočár. Ozuby byly šroubovací, nandavací zastamdací, neříkám, že to byla výhra, občas jsme je ztratili, ale účel to plnilo. Když koně netahali, ozuby byly sundané.
Jinak pokud je kluzko, přizpůsobím rychlost, popř.nejedu vůbec. Mám lesokoně pro radost, nemusím jezdit, když není dobré počasí.
Kamarádka mám z Decathlonu uzdečku a vůbec není špatná.
Hodně si chválí muchařské deky. Co se týká věcí pro jezdce, je to dobrá kvalita za rozumnou cenu, helmu bych tam asi nekoupila, ale bundu, rajtky, perka ano.
No zrovna u huculů bych se nebála - však jak oni žijí ve své domovině - rumunské hory?
Ti, co jsou potřeba zrovna na práci jsou doma a snad něco jako seno dostanou, ti, co nepracují - alou ven do hor a živte se jak umíte. Uvidíme se na jaře ;-)
Já znechucená nejsem, sníh je lepší než bláto a tady vedle Prahy ho zase tak často v takovém množství nemáme.
Myš se tváří spokojeně - konečně prý počasí bez much a nepotí se 😉 Na ohonu, hřívě a rousech měla rampouchy a na vyjížďce lehounce cinkala - romantika skoro jak z Popelky 😀 Quacula má dlouhou zimní srst a rampoušky měla i na bocích a na bříšku, ta cinkala ještě víc 😀 A plnokrevnice, co jela s námi, měla bederku a znechucený výraz, se kterým sledovala ty dvě, jak se rochní ve sněhu 😄
Mám huculici, naboso, dle kovářky kopyta jak mustang, nikdy žádný problém.
Když jsme jely na výlet - 75 km ve dvou dnech, měla boty (cestou pár měst, silnice apod.)
Boty máme napasované, byla na ně zvyklá už před výletem. Jinak chodí bosky, jen občas, když vyrážíme směrem, kde je hodně cest s úlomky břidlice (je ostrá) tak dám botky. Takže za mě jsou boty - dobře napasované a koni pohodlné - dobrá alternativa pro zdravá kopyta.
Odpověď na příspěvek uživatele Horsana z 29.11.2023, 10:05:13
Jojo, jak začal teď ten první sníh, huculům ve výběhu jeblo, lítali jak čerti a zbytek stáda (klusačky a plnokrevnice) z přístřechu znechuceně čuměly a paty nevytáhly. Většinu roku je to naopak 😀
Ale to jen potvrzuje, že každý kůň to má jinak a může to mít jinak každý rok. Druhá plnokrevnice, kerá se kamarádí s huculy a zřejmě si vsugerovala, že je též hucul, minulou zimu klepala kejtičkama a musela mít bundu, letos jí soudružky huculice zřejmě poučily, kterak se zasrsťuje - je chlupatá jak medvěd, neklepe se a ve sněhu řádila s partou H 😂
Sledujeme jí, jestli to dá celou zimu, deky má majitelka připravené, ale zatím nejsou třeba. Druhá plnokrevnice je v bundě už od začátku listopadu, jak se prudce ochladilo, začala projevovat diskomfort.
K těm zimám - první sezonu, co jsem měla kobylu se udělalo -17st. To mi ráno ukazovalo auto, kolik bylo v noci nevím. Ale samozřejmě místo do práce jsem jela vyklepaná za koněm, lehce v nervu, co tam najdu. Byl sníh, trochu mráčky, občas jukalo sluníčko a opravdu třeskutá zima - zamrzaly mi nosní dírky, když jsem popotáhla. A když jsem zaparkovala u výběhu jako první jsem viděla šedivou hroudu jak leží na boku, hlavu na zemi a nehýbe se. Vylítla jsem z auta, totálně zhroucená, že koníček zmrznul.
Při přiblížení jsem zaslechla podivné zvuky - “zmrzlý” koníček chrápal jak dřevorubec a vůbec se mu nelíbilo, že ho budím 🙃
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 06.11.2023, 12:48:33
Joj, to jsem taky měla v merku, jenže Myš je dosti nepřizpůsobivá, zrovna onehdá byl opět “škandál” když vedle cesty přibyly pokácené stromky - asi v nich viděla anakondy či co 🤭
V mládí i zatahaná byla, ale pouze v páru, sama by to psychicky nedala. 😄
