Jinak momentálně mají naši komoně v ohradě balík, ze kterého dostala majitelka plnokrevnice málem osypky - seno z tvrdé trávy zřejmě z kraje louky, trčí z něho “klacky” jakože dřevnaté části jakýchsi bylin, celkově barevně a čichově nic moc, řekla bych párkrát propršené - huculové se od něho nehnou, žerou plnou hubou, plnokrevná madam do toho jen ďubne a jde od toho s výrazem “radši pojdu hlady” 😀
Vždycky mi v hlavě zazní Horsanino … hucul požere i došky ze střechy a ztloustne 😀
No, kto má dobrého hucula, nepredá, lebo kto má dobrého hucula, nemá dôvod ho predávať, je to kompletný balíček 🙂
Naprostý souhlas! Madam sice nemá 140 kv a dlouhý hřbet, ale je to Oušor krznaskrz a tam tu mohutnost a délku opravdu nenahoním. Ale kompletní balíček to je 😍
Letos jsme dokonce zcela nečekaně vyhrály soutěžní část Huberta, takovou jízdu zručnosti na jízdárně - pár skoků, plachta na zemi, můstek, branka atp. Stavěla to holka, co jezdí parkury, bylo tam 5 skoků a na předváděčce trasy to zkušeně najížděla přes půl jízdárny. A ostatní po ní. Jely jsme poslední, takoví outsideři jsme byly, jediný hucul mezi teplo a plnokrevníky, většina z nich čile sportující. Tak si říkám, proč to jezdit tak ze široka, Madam má krátké nožičky, nenašla zdraví na hnoji, a tak jsme to štrejchly jak to šlo. No a všem padla brada nad naším časem 😄
Huculice si lebedí - mouchy nelítají, konečně jí v začínajícím zimním kožichu není vedro a klusačky s plnokrevnou soudružkou klepou kosu v přístřešku a nezabírají prostor u balíku, co lepšího by si hucul mohl přát? 😀
Aaa, vidím klasiku … fakt tohle dělají pakomárci. Jednou při posledním výletu těch mrch, jsem přišla ke koni, co byl jedna boule vedle druhé, vypadala chudák děsně. Tenkrát přivolaná vet nasadila antihistaminika, do jednoho dne to šlo dolů.
Jinak Bugyro - hucul si nezvykne, hucul vymyslí, jak to sundat 😀a když ne daný jedinec, tak soudružky ve stádě určitě 😀 za 7 let života s muchařem měla deku jen jednou a to když jsem jí zkoušela při koupi - jinak zvládáme s Killitchem, repelenty, růžovkou a Swatem. Jsem ráda, že vydrží s maskou, ale i u těch máme velkou flukuaci - když je ve stádě “dobrý den” z deseti původně namaskovaných koní zbyde jedna - a to jen proto, že to je taková ta poslední ve stádě, před všemi utíká. Jinak si to navzájem sundavají, pak se s tím v hubě honí, házejí si s tím a nakonec to podupají … viděla jsem je, sígry, na vlastní voči. 😈
Jíl aby držel na vemínku - no nevím, máme ho tu požehnaně, opravdu blbě se to z koní dostává, ale na intimních partiích nikdá není taková vrstva, aby to minikurvy odradilo. Ona to musí být opravdu krusta a jak si to mezi nožkama šuchocou, tak se to odrolí a nějaký prach a špína opravdu zábrana není.
Kokosák je fakt, pokud nemáte alergika jako je Madam - po aplikaci byla opuchlá více než po kousancích, pouze na místech namazání - takže ten jsem musela vyřadit. Stejně tak i olejové tonikum od TopVetu a další různé preparáty - no po 7 letech už mám ustálenou kosmetiku. A samozřejmě, že má Madam o hodně větší necesér než já 😀 o finanční stránce ani nemluvím 😀
Mno, jako oteklý, různě boulovatý kůň v hmyzí sezóně je u nás norma, bohužel.
Madam jakožto lehký muchař oteče skoro po všem, ale mám vypozorované, že ty nejhorší největší a nejoteklejší kousnce jsou od těch nejmenších mrch. Asi jsou více jedovaté čičo. Nehledejte sršně, na takovéhle boule stačí obyčejný pakomárec.
A o “účinku” repelentů bych mohla psát eseje … ty nejleší zvládnou tak 1,5 - 2 hodiny, víc ani ťuk a místa, kde kůň pošplíchaný není, tak tam mají minikurvy (omlouvám se za výraz, ale pakomárec je moc milé slovo, pro ty mrchy) hody.
4xJana, naprosto chápu pocity. Já si takhle splnila sen před 4 lety, ale nejela jsem sama, jely jsme 3 koně, 4 ženský a 1 auto ;-) 35 km tam a 35 km zpět, cestu jsme s kámoškou na 90% prošly předem, pač jsem posera, a na těch 10% byl takový rigol, že přes něj moje kobyla odmítala jít, já v hysterii, že si tam zlomí nožičky, no přesně kritické místo, srdce bušilo, kůň se odmítal hnout, ostatní dva to prošly, nezatíženi hysterickými služkami … nakonec se mi to podařilo obejít za cenu nabourání se do jakési ohrady, naštěstí bez zvěře. Ale celkově, ten zážitek, když jsem spaly v ohradě u řeky s koňmi a kobyla se v noci na mě chodila dívat a funěla mi do obličeje, ráno si se mnou šla čistit zuby … no bylo to krásné a silné. 🙂
Ale asi už zůstaneme na domovské hroudě, čím jsem starší, tím mám víc krizových a katastrofických scénářů v hlavě a ona ve mě čte jak v otevřené knize …
Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄
Tak tohle Myši ukazovat nebudu … ona se blbosti učí strášně rychle 😂
na každou svojí činnost se musí pekelně soustředit
Tak to znám, co se týče bobků, tak to je Madam Myš specialistka. Ona nekadí na cestě, musí si zajít mimo cestu do lesa a ještě né každé místo je hodno jejího bobku, takže bloumá po lese a hledá … Když najde, rozhlédne se do všech stran a pak koná. Běda ale pokud by se třeba zjevil nějaký člověk, zaštěkal pes apod., to je činnost bryskně ukončena a po vyhodnocení rizik začíná operace hledání vhodného místa nanovo 😀
A pokud jde o močení, neznám jiného koně, který na každé vyjížďce čůrá pravidelně na stejném místě - jenom jí 😀 dojdeme nad rokli, tam s odhodlaným výrazem dojde ke svému místečku a tam nakročí, nahrbí se a vypustí odpadní nádrž s řádným heknutím.
Někdy říkám, že nejedu na vyjížďku, ale venčit koně, aby se konečně v klidu vyčůrala a vykadila na svých oblíbených místech 😂
V chovu odkud mám Myš razí vrchní velitel heslo Kůň s udidlem nesmí žrát! Ne vždy se to ve stádě pažravých huculů daří dodržet 😂 nicméně když jsem si Myš osvojila, nějak jsme se ustálily na premise - žer si, ale dodržuj tempo - takže co si uškubne na vyjížďce za chůze je její, pokud nezastavuje. To nám oběma vyhovuje. A abych dodržela velitelovo pravidlo, zahodila jsem udidlo a jezdíme na sidepulu 😂 Myš se úžasně zdokonalila v ukusování chutných větviček v pohybu, zvládá už i v klusu.
Na konci každě vyjížďky máme “žrací okénko” - na poslední mezi pustíme otěže s povelem Papáme! Koně se chvíli pasou, už jsou na to tak zvyklí, že když Manžel Myši sundal holčinu v lese a vzal čáru domů, zůstal stát tady na žracím okénku, což bylo štěstí, neb za tou mezí je silnice, dosti frekventovaná.
Tak jsem si našla kloše koňského a fujtajbl tedy 🙄
To se nedivím, že koně z nich lezou po zdi, já bych měla záchvat, jen by kolem mě letěl.
U nás jsou ty jelení, na Myš moc nelezou, ale na rezavou plnokrevnici dělají nálety, asi že vypadá barvou jako srna😀
Zase máme pičurky - minimušky či pakomárce, prostě ty minikurvy, co rozkoušou koním pupíky, uši i oči do krve a pokud mi vleze pod brýle a hryzne mě, nateče mi oko jako bych dostela pěstí, taky hnus. Zřejmě každá lokalita má své hnusáky. Ona ta zima má některé výhody, i když jich není tolik 😀
