Příspěvky uživatele

Holky, já jsem si myslela, že tohle se mi nikdy stát nemůže. A vono jo😢. Obávám se, že v mém případě to hodně souvisí se zaměstnáním, kde s vyhořením bojuju cca druhým rokem. A ne, nelepší se to. Vždycky jsem se právě upínala k tomu, že když je to naprd v práci, tak se těším domů ke zvířátkům a tam si vylepším náladu. Až do loňského léta to fungovalo. A pak se něco ve mě zlomilo a přestalo mi dávat smysl téměř všechno, až na koně. A to mě pořád tak jako uklidňovalo, že jsem si říkala, tohle mě nikdy nepřestane bavit, tohle mě vždycky podrží, být s nimi venku v přírodě je stále top a nabíjí mě to. Ta rutina nikoliv. Tak jsem si myslela, že tím, že se zbavím všech ostatních zvířat, se mi uleví. Ne. Blbý je ještě to, že doma to nikdo moc nechápe. Moje tříčtvrtka se snaží, ale prostě neprošel si tím, není schopen to nějak uchopit a moje vlastní máma na mě kouká zkrz prsty úplně, prostě když máte zlomenou nohu, je to viditelný handicap a nemocným se pomáhá, to je OK. Nemoc duše je ale blbost a má se ideálně řešit další prací, abych neměla čas na to vymejšlet bejkárny a nějaký vyhoření😏. Arboro, jak jste to dokázala překonat?

Jani a jo, tohle je určitě taky pravda “je nejzásadnější opustit myšlenku toho, jak je to doma a přijmout i jiné myšlenky a přístupy”. Tak s tímhle mám fest problém. K cizím koním jsem chodila, k soukromníkům i do JK, ale vlastní byli vždy jen doma. Já si to vlastně ani nedovedu představit, že tam nejsou? Celkem trapárna, že jo? Na jedné straně si chci odpočinout a vlastně si to na straně druhé ani neumím představit, jak se to jako dělá?

Mé nejbližší dvě kamarádky využít nemohu, protože ta jedna je na tom dost podobně jako já a ta druhá aktuálně v očekávání a stěhování…Tže zbývá komerce. Jsem z military kraje, kde frčí hlavně režim 12/12, je to tu samý A1/1 a ČT a sportovní stáje. Ani netuším, jestli je tu nějaké solidní pastevko, ale myslím, že spíš ne. Vůbec nevím, jaký je v mém okolí přístup ke koňotlouštíkům, je-li vůbec nějaký. Zkusím se poptat napřed těch, co znám, kováři, veti a uvidím, co se dozvím.

Já bych se také s dovolením vetřela s dotazem, který mě posledních několik cca měsíců prostě leží v hlavě a podobně jako Jana to nemám s kým rozebrat. 

Takže, u koní jsem celou věčnost, vlastní ustájení mám doma od roku 2007, tj.17 let. Vždycky to byl můj sen, který jsem si tenkrát za pomoci rodiny a zejm. drahé tříčtvrtky mohla splnit! A ten sen se mi začíná kapánek zajídat😢. Máme klasické venkovské stavení, stáje jsou součástí domu, výběh je trochu dál za sousedy a je na pronajatém. Za ty roky už máme všechno vážně vytuněné, tže jsme v zimě bez bahna, děláme částečně vlastní sena, aj. Po mnoho let jsme jako rodina chovali i rozličná hospodářská zvířata, malá i velká, zkušenosti mám snad se vším. Postupně jsem na všechno začala být sama, členové rodiny odcházeli a věk bohužel přibývá a síly ubývají. Zvířata jsem postupně začala dávat pryč, protože při neustále se zvyšujícím pracovním tempu v zaměstnání už se to fyzicky nedalo zvládat. Nyní už máme jen 2 koně, 4 slépky a 1 kocoura, tže oproti letům minulým prakticky nic. A přesto už mám dost, nemůžu. Ten každodenní dril, který trvá už bezmála třetí desetiletí, mě dostal.

Koně zbožňuju a jsou pro mě absolutně vším, dlouho jsem flekatou vybírala (2 roky, a půl roku se navštěvovala s majitelkou), naší mini máme taky rádi, i když nám umí pořádně zatopit😀! Ráda s nimi pracuji a ráda s nimi trávím čas, i jen nicneděláním, nebo koupáním. Co mě ale totálně ničí, je ta nikdy nekončící práce okolo. Každodenní dril, jak u blbejch na půdě🙄. Mám toho za ty leta dost a nevím, jak z toho vyskočit? Rodina pomůže pouze v případě nemoci, to mě zastanou bez keců, když vidí, že nemůžu. Také pomáhají cca od půlky listopadu do konce roku, kdy je tma jak v pytli a já bych neudělala zhola nic. Ale to vidím, jak je to nebaví, zvlášť když už se blíží Vánoce, to už je prakticky jenom tma a všichni by nejraději někam zalezli, ale musí se ke koním…🙄

Takže? Jak si odpočinout od té ubíjející rutiny? Měla jsem už dávno nápad, že bych si na zimu, řekněme listopad - únor, koně u někoho ustájila, abych si dala voraz. Moje vetka, s níž se často radím, mi to pořád rozmlouvá. Má spoustu argumentů včetně - dost dlouho nám trvalo, než jsme je po koupi řádně odčervily a teď už máme zajetý odčervovací plán. Dle ní je moje stáj a péče luxusní a nikde se nebudou mít lépe, zvlášť v zimě, kdy není pastva. S čímž souvisí, že ustájení se shání lépe v pastevní sezoně než mimo ni. Co když za pomocí nějakého stájového filuty dojdou k úrazu? Zvlášť ta malinká, nožičky má já drátky do betonu, stačí kopanec a je to hned. Spolu jsou sehrané a neubližují si. Kdybych to takhle měla dělat každou zimu, tak je budu pravidelně vytrhávat z jejich režimu, má to cenu?

Co nechci? Prodávat je. Cizí lidi (děti vůbec) doma. U nás to nelze oddělit (koně a obytné) tže bych dotyčné osobě musela dát klíče od baráku. Děkuju nechci.

Máte nějaký nápad? Díky!

Dublinbarzoj, konkrétně u mě mám pocit, že nicnedělání jim “vadí”. Právě konkrétně přes tu zimu, kdy nedělají ale fakt nic, veškeré rutiny přestanou existovat, protože zima a tma, a prostor výběhu není neomezený. Teď se mi sice taky flinkají, ale aspoň dodržuju rutiny - přijít domu, nachystat boxy s baštou, zavřít je, mezitím poklidit výběh a připravit ho na noc. Pak k nim na boxy, opucovat, zaplést, pozvedat nohy, když je hic, jdeme do vody, když je chladněji, tak lonž/procházka. Když se mi nechce nic dělat nebo mi není dobře, tak je prostě jen na noc zase odvedu zpět do výběhu, ale prostě alespoň nějaká rutina a kontakt tam je. V zimě tohle všechno chybí a zvlášť mini dává dost najevo svou prudnost a na konci zimy již bývá celkem nesnesitelná. Flekatá, ta by se zas prožrala až k smrti, tže se jí musí všechno v zimě regulovat, tže je pak prudná taky. Měla jsem to takhle u všech koní, že režim, ať už jakýkoliv, jim prostě vyhovoval. A nebo mám moc kontaktní koně😀.

Přidám taky svůj náhled. Ustájko, které popsala Jana, mi přijde ideální pro určité typy koní (hříbě až dvouletek, se kterými se nic moc nedělá, relativně zdravý senior, na kterém už se z libovolného důvodu nejezdí, kůň s omezením, který může být na pastvě, aniž by se schvátil, ale už se nějak zvlášť nevyužívá,…) a určité typy lidí (chci to levně, nejezdím, koně chodím jenom pamlskovat a drbat za uchem, svezu se 1x do měsíce pod les a zpět). V opačném případě naprosto chápu, že co je rájem pro koně, nemusí být rájem pro člověka! Není to sobecké! Koně jste si koupila, jistě vás stojí nemálo peněz i času a chcete ho využívat jezdecky. To je naprosto v pořádku. S postupujícím věkem taky zjišťuju, že co jsem byla ochotná vydržet dříve, dnes už bych nedělala. Jako třeba chodit/jezdit na kole za koněm XY km v dešti, ve sněhu i mrazu, do stáje bez zázemí, a to často s tím, že jsem vůbec nejezdila, jen jsem s ním byla. Čímž neříkám, že toho času stráveného takto lituji, ale v současné době jako pracující osoba přemíru času prostě nemám. Spíš naopak. Pokud se chcete jezdecky posouvat a ty ambice máte, tak vám nejspíš ani nic jiného nezbyde. A s děckem už tuplovaně toho času ubyde. Nikdy v životě jsem nechodila nikam, kde by byly tak rozsáhlé pastviny, tže já tohleto vůbec neznám, v podstatě celoživotně jsem zvyklá, že přijdu, písknu, a koně mám do minuty u sebe, doma je to samozřejmost, výběh nemá ani hektar, ale i místa, kam jsem chodila “zamlada” byla stejná. A upřímně, to že nemám žádný použitelný plácek ve svých domácích podmínkách, který by se dal využít za nepříznivého počasí a kde by se kupříkladu dalo i rozsvítit, mi vadí čím dál víc😏. V zimě to můžu zaříznout úplně, protože v termínu prosinec - únor nejsem schopná koně ani obstarat za světla, to musí nastoupit celá rodina, natož ježdění, to je passé úplně. Pro změnu červen-červenec je všude bujná vegetace, tže se mi minihorse ztrácí v porostu🙄, z bujného porostu vylétají tuny hmyzu, tže tyhle dva měsíce jsou taky dost solidní. Pak něco kloudnýho dělejte, že jo. Tže vaše úvahy naprosto chápu a vůbec se nedivím, že vás občas přepadne v tomhle směru koňosplín. Mě taky😔.

Žínko, tak to bych chcípla z těch hmyzáků🤮! Pamatuju si, ještě jako dítě, že to už jsme měli sítě v oknech, na starém nijak neopraveném baráku, byly ručně dělané, tenkrát se to nedalo koupit, táta je vyráběl z takových dřevěných lišt a síto na to bral kdovíkde? Bylo žluté, nebo okrové, vůbec přes to nebylo vidět a celý ten werk byl normálně přibitý k oknu, které bylo dřevěné. Okna jsme vždy měli a stále máme trojdílná, jen už plastová. Tže na jedné třetině se sítem a zbylé dvě třetiny bez, a nikdy nikoho ani nenapadlo otevřít tu stranu bez. My jsme úplně antihmyzí, máme snad všechny druhy biolitu, u nás by nepřežila ani nožička, doslova.

Fíkovnice, drž se!!!

Já se svými podkováři jezdím jako podržtažka v rámci studia a prznění vlastních koní. Upřímně, tohle bych do důchodu se svýma zádama nevydržela. Výdělek víc než jistý a víc než slušný, to jo, ale jen pro silné a fyzicky zdatné jedince, což zjevně nejsem 😏. Sedlařina, to je jiná…

Pokud někdo vystuduje SŠ veterinární a pak i úspěšně VFU, tak tady není co dodat. Vlastně takhle bych si to taky představovala, že by to jako mělo fungovat a to říkám jako absolvent gymnázia, který už 20 let zarytě tvrdí, že gympl je to nejhorší, co ho mohlo v životě potkat. Ta škola byla fakt k ničemu, tedy konkrétně pro mne. Pro jiné jistě ne. Někam to bez gymplu nejde, chápu. Akorátže…kdybych se rozhodovala znovu a bylo mi zase 15, já vám nevím…Obory, které jsou, řekněme potřeba, a je tam jisté uplatnění (IT, strojírenství, stavebnictví, aj.) tak vždycky šly úplně mimo mě a ne, nemám na to buňky, programování jsem měla tři semestry, neodnesla jsem si z toho vůbec nic, v praxi to využít neumím a ani už nemůžu, je to dávno. Někdy si říkám, k čemu mi to studium vlastně bylo? Šla jsem cestou nejmenšího zla a toho, co mi bylo dostupné (časově, finančně, vzdáleností,…). V oboru jsem téměř nepracovala, už se do něj stěží vrátím, protože po tolika letech? Pracuju v labáku, úplně mimo veškerá studia, všechno jsem se naučila z gruntu, doma jsem leta vedla hospodářství, včetně velkých zvířat, z krve se nehroutím, leccos si ošetřím, injekci po dohodě s vet picnu taky. Jako vet sestra bych to určo zmákla taky, i bez příslušné SŠ, akorát nevím, jak je to tam s platy, ale předpokládám, že tohle je asi záležitost velkých měst a tam je to všechno jinak než  “u nás na dědině”? Pokud se jakýkoliv absolvent uchytí, je to prima, v opačném případě jsem to poznala na vlastní triko a sen to zrovna nebyl👎.

Bodlinko, díky moc, bohužel jste mi potvrdila přesně to, co jsem si myslela taky. Zrovna u té střední veteriny mi to přijde celkem škoda, jakože absolvovat jí, je vlastně na prd, vždyť zvířat je čím dál víc, myslím jako pet domácích mazlíků, a vetů naopak málo, a přesto je takovýhle člověk vlastně tak těžko využitelný? Fakt je, že na VKK jsem pracovala 3 roky a jediné, na co se mě zeptali, jestli se nebojím krav a jakou mám fyzičku. 

Obávám se, že cobí problémy se začnou příští týden prohlubovat😄, neboť jsem se dnes dozvěděla, že právě příští týden nám posečou za barákem 50 ha řepky, konečně😄! Ta až to uvidí, tak se jí děsem rozjedou fleky - pole - a na něm nic k jídlu, tohle si vychutnám😄! Na loukách už nám právě obrazila tráva, ne moc, ale minihorse už to blembá přes čumák a cobka se ráda ohne, že jo, a já mám pak celkem problém, jakože lonžuju lonžuju a když přijde kýžené uvolnění, tak mám co dělat, aby si ta stvůra neukousla i trs trávy. Lidi, co maj kruhovku/jízdárnu s jiným než travnatým povrchem, nevědí co maj, to říkám pořád, jak má člověk to zvíře zaujmout, když všude je tak zeleno😄?

Ale zase, abych na ty nenažrankyně jen nelála, tak musím říct, že jsme zase měly prima “arabské okénko”. Jako obvykle po koupeli v místním toku, ale naštěstí si to nechaly až domů. Já jsem totiž za přístřeškem pod dubem do stínu zaparkovala kolečko a hrábě. Bo jsme měli jít nasíct trávu na noc. A já na to zapomněla. Vedu flekatou, sundávám parelku a už slyším fíííí, prd prd a 300 z místa🙄, malou jsem málem nestihla ani vysvlíknout a to samý. Si říkám, jste blbý, jakože po koupeli ve 40°C na sluníčku? Máte to zapotřebí? Pak mi to došlo. Ale holky, kdybyste viděly ty chody! Velká natřásala fleky i špeky a malá, ta snad plavala vzduchem. Takhle chodivé je vidím málokdy a jasněže jsem tam to kolečko chvíli nechala, abych se mohla kochat🤪. Pak když jsem s ním odjela pryč, tak za mnou ani nechtěly přijít, když se paktuju s tak nebezpečnou věcí😄, ale dlouho tam ještě běhaly a hrály si spolu. Koupel sice přišla asi vniveč, ale to divadlo za to stálo.

Orionko, tak to by mě taky celkem zajímalo, pokud to existuje, jak je to využitelné v praxi, protože mám obavy, že vet. asistent (pokud to je kýžený výstup ze studia) funguje tak možná na velkých klinikách, tam tomu rozumím, ale v praxi ke mě vet vždy přijede sám. Taky by mě bavilo dělat asistentku např. u našich vetů ve městě, ale překvapivě jsou tam sami celé roky, zřejmě žádnou nepotřebují. Vlastně ani nevím, jak se uplatňují studenti ze střední veteriny? Pokud žijí třeba na malém městě a nechtějí se stěhovat za prací, tak asi smůla co?

Máte moudrou maminku a s tímhle přístupem rozhodně jednodušší život než já🤪! Já Fíkovnici svým způsobem chápu, pokud něco dělám, ať už doma nebo v práci, prostě v tom nějaký smysl vidět potřebuju, což mi oproti vám značně ztěžuje situaci😄. Jako doma si prostě člověk dělá co chce a co nechce, nedělá, tady není o čem, ale co se týče práce, tak řekněme smysl konaného nebo naopak nekonaného, byl v mém případě vždy důvod k odchodu. Práci už jsem dlouho neměnila, ale když tak zabrouzdám minulostí, tak snad jen 2x jsem odešla kvůli konkrétnímu člověku, s kterým se to prostě nedalo. Jinak byl důvod vždy ten, že jsem právě postrádala smysl v tom, co dělám a nezastavila mě ani pěkná výplata, konkrétně takové bylo moje předchozí zaměstnání. Njn, tohle má každý nastavené jinak a každý musí po svém.

Add pomalý hrnec, tak na ten jsem úplně zapomněla, sice ho nemám ani zatím nechci, ale slyšela jsem na něj jen samou chválu, což by mohl být rozumný kompromis👍!

A jen blbá otázka, veterina přece dálkově studovat nejde, co třeba mysleli za školu? Jako aby to pak k něčemu bylo a člověk by jim mohl být k ruce? Náhodou to ale není špatná myšlenka?!

Kocoura219 díky moc za Váš pohled! Dost to sedí a jsem ráda, že jste to napsala. Obávám se, že marnost je to správné slovo! Chápu, že toužíte po změně a zároveň se jí obáváte. Mám to totiž ouplně stejně!

Bobčo, zrovna poslední 4 slépky, co jsem porážela, tak byly žluťounké taky, teda ta jedna, největší a nejtěžší byla zasádlená až kam🙄. Mě spíš vadí ta “konzumnost” nebo jak to říct. Dyť si vemte, je to tak se vším, dříve se věci (auta, pračky, sekačky na trávu a miliarda dalších věcí) vyráběly tak, aby co nejdéle vydržely! Zručný chlap si leccos doma zvládl opravit sám. Kuřice jsme vždy brali z nějaké drůbežárny, vlastní chov jsme měli možná tak, když moje máma byla malá, ani já už to nepamatuju. Na odchov kuřátek nebyly podmínky a hlavně se s tím doma nechtěl nikdo matlat. Buď jsme pro ně někam zajeli, nebo směnili se sousedem nějaký dvorkový mix. Nikdo to nijak neřešil. Krmily se bramborama se šrotem a s kopřivama, ovozelem, pšenicí, klíčeným ječmenem, domácími zbytky, pastva, atd., takhle to dělal každý a nikoho to nešokovalo. Krmné směsi buď neexistovali, nebo spíš my o nich nevěděli. Slepice nesly jak děla a dožívaly se vysokého věku. Dneska se vyrobí slepice, aby měla první rok snášku jako blázen a pak to s ní jde do kopru. A opravit to nejde, stejně jako to auto, otevřete kapotu a tam máte dekl a bez diagnostiky se nehnete😏! Prostě ta životnost a kvalita všeobecně je celá nějaká pokažená. Asi proto volím ten tlakáč, tady už není co pokazit😄.

Já jsem tedy rozhodně vývarový typ! Nemusí to být nutně zrovna hovězí, i když ten mám nejraději, ale teď jak máme mrazák plný zesnulých opeřených soudružek a králíků, tak vývary u nás hodně jedou, hlavně slepičí (slepicím bylo v době porážky cca 2,5 roku), ale i z králičích kostí a tak. Máma dělá celoživotně v tlakáči a tak to naučila i mě. Tlakáč byl první hrnec “do výbavy”. Bez toho se nehnu, nedovedu si představit cmudit něco někde, byť na jedničku 9 hodin!!! Smrad v kuchyni, nechat zaplý sporák bez dozoru? Nikdy. Co spotřeba energie? Upřímně obdivuju, pokud tohle někdo dělá! Co se týče jídla, mám v poslední době pocit, že je všechno tak nějak “zkažený”, tím nemyslím, že bychom konzumovali potraviny pochybné, jakože nahnilé, plesnivé, divné, bo tak, ale prostě i věci, které si vypěstuju sama na zahradě, tak nemají takovou chuť, jako když jsem byla malá. I ty blbý slepice jsme dřív měli úplně normálně 5-7 let, nesly málo, ale nesly, pak se picly, šouply do tlakáče a byl vyprošťovák jedna báseň. Dneska nám nevydrží pomalu do třech let, a pak když se podívám, co mají uvnitř, tak hanba blít🤮. Čímž chci říct, že svět konzumní se v zadel obrací a tlakáčem a masem “za chvilku” toho asi už moc nezkazím😏. Čest všem, co to dělají poctivě, asi to tak má být, ale dostala jsem do vínku jen jeden život a nehodlám ho trávit v kuchyni. Tož tak.

Buggyro, nene😄! Tak mě když něco nedává smysl, tak je to tím pádem nesmysl a nesmyslama já nehodlám trávit život. Asi jsem moc smyslová😄, ještě že ne smyslná😄! Melouchů já jsem měla habakuk, ale prostě i to se mi časem přejedlo. Kamarádka ze základky to takhle vydržela asi 5 let a za tu dobu se zvládla přihlásit, dostat se a úspěšně v pracovní době vystudovat Bc. na VŠ. Doma na to ani nešáhla, všechno zvládla v práci. A pak, světe div se, odešla, protože dál už studovat nechtěla a ten zevling tam nedávala. Nyní podniká. Tohle prostě není pro každého soudruha, ale myslím, že tohle nebude Fíkovnice případ, to jsem odbočila.

Hurá hurá hurá, Buggyra je zpátky😄😄😄!!! Já už jsem se nedočkavě těšila na raport a konečně je tu! Skvělé počteníčko, díky, díky! A hned je můj den veselejší!

Ale teda z toho hmyzu by mě regulérně jeblo🤮, nesnáším hmyz, ještě tak možná včeličky, čmeláčky, hezky barevný motýlky, ale tyhle sajrajty krev sající, no ale fuj, hnuj. Já jsem taky zeštípaná až za ušima, tohle svinstvo mi prostě kazí veškerý dojem z letních dní🤮. Ale když tu píšete o těch moskytiérách, tak bych se jen zeptala, chápu, že Buggyra to řešila na dovči, to je trochu jiný level, ale Žínko, proč doma moskytiéra? Vy nemáte sítě proti hmyzu rovnou v oknech? My máme osíťovaný celý barák, včetně stáje (nekecám, tam je jen jiný druh síťoviny, než na obytném). Jako bez sítí ani ránu! Máme i ve střešních oknech. Ve dveřích tedy ne, vstupní máme jen jedny a ty prostě zavíráme, žádný boční vchod na terasu bo tak nevedeme. Domu prostě nesmí nic proniknout, jinak jsem nepříčetná a beru na to vysavač nebo biolit nebo obojí😄!

Fíkovnice, jo, tak teď už tomu trochu rozumím. Já jsem se ehm “pokoušela” pracovat ve státní sféře jedinkrát v životě, a byl to pro mě celkem tristní zážitek🙄. Vydržela jsem to tenkrát přesně zkušebku a poslední týden jsem z hodiny na hodinu vzala kramle. Vlastně to bylo celkem podobný, co se týče pracovního prostředí, malý tmavý nevytápěný kamrlík, kde jsme seděly 2 ženy a za stěnou bez dveří ještě seděl kolega. S kolegyní jsem neměla problém, s kolegou ano, a velký. Ona se celkem snažila mě zaučit, ale prostě já jsem přešla ze soukromé sféry a byla jsem zvyklá makat, jenže tady byla práce tak na 3-4 hodiny denně a ne na 8h! Já měla všechno hned hotový, oni byli zvyklí zevlit a tvářit se přepracovaně🙄tohle já fakt neumím, zvlášt kolega byl v tomhle mistr, proto jsme se hned od začátku nesnesli! Jako já fakt nechápu, jak ten státní sektor může takhle fungovat, nebo tenkrát aspoň fungoval. To ještě nebylo moderní HO,takže jsem musela denně do kanclu, v současné době by stačilo jet tam tak jednou za 14 dní…Být tebou možná bych se na tohle zaměřila, peníze dobrý, tak toho pochytit, co nejvíc to půjde a pak šup šup na HO. Ono když tam nebudeš muset denně kysnout, tak se to pak trochu rozloží a třeba už ti pak ani ten ošuntělý nábytek nebude připadat tak ošuntělý, když ho neuvidíš každý den, stejně tak jako tváře kolegů…Jak dlouhou máš zkušebku? Tři měsíce? Tu bych tomu dala a pak by se vidělo!👍

Holky, hlásím, že naše kuřice po 10 dnech vylezly na zahrádku! Konečně😄, když tam přijdete, tak už si tam povídají, jsou schované pod tavolou, ale jsou venku. Do kurníku už přes dvorek ťapou taky hezky, skoro samy! Tak máme radost!

Elisak👍, nevěsta krásná, ženich fešák a koníček luxusní😉! Není co dodat, moc hezky se mi na Vás dívá! Mnoho štěstí, a ať je váš svazek pevný a navždy❤️!