Žínko, tak to chápu, každý si ctí své soukromí jinak a taky uznávám, že ne každý má prostory, my je také dříve neměli, ale nyní už ano, tak můžu kámošky pozvat i s přespáním, to dřív vůbec nešlo, neboť nebylo kde. Uklízení neřeší ani jedna z nás, žádná z nás není echt bordelářka a zároveň jedna kvůli druhé rozhodně nemyje okna ani necídí domácí stříbro😄😄Prostě tak nějak normálně, aby všichni byli příjemně naladěni. Dokonce máme i s jednou kámoškou takovou nepsanou dohodu, že si každá vozíme vlastní jídlo. Ona drží kvůli zdraví spešl dietu, takže já jí nemám co nabídnout a když jedu k ní, nechci aby chystala bokem něco pro mě, když to sama nemůže, tže na to prdíme a vozíme si krabičky.😉
Lesní žínko, také nemám ráda hospody, pajzly, nálevny atd. a pivo mi nikdy nechutnalo a proto jsem dříve dělala house party, když jsem chtěla pokecat s přáteli a nyní už jsou to spíše takové poklidné sedánky pro starší a pokročilé.😄 Když se chce člověk opravdu s někým setkat, pajzl k tomu nepotřebuje. Já si zvu svoje kamarádky domů a ony pak zvou na oplátku mě. Moje sousedka zase zásadně chodí s holkama do cukrárny nebo kavárničky. Do hospody a na pivo? Ani heverem!😄
To není nic proti Fíkovnici, předpokládám, že nenavštěvuje čtvrtou cenovou, ale normální restauraci, kde i vaří, třeba.
Jano, díky za dovysvětlení situace. Také jsem dříve měla chladnokrevný tank a vím, jak dokázala být stoicky klidná, ale když už to pak hořelo, neměla problém se bránit. Moje současná koby je ještě mladá, neokoukaná a mnohem bázlivější, neplaší se, ale nevím, zda by dokázala sama sebe ubránit, vždycky čeká na povolení ode mě, stará kobyla se rozhodovala sama bez ohledu na mě ( v takovýchto situacích, jinak byla spolehlivá) a nebála se na čokla zaútočit.
Pro 4xJana - mohu se prosím zeptat jak reagoval ten kůň? Nejsem pejskař a psům vůbec nerozumím, přesto jsem vaší diskusi přečetla se zatajeným dechem a teď už aspoň díky všem pisatelům vím, co mám dělat KDYŽ…
Já měla incident s uprchlým teriérem přímo na vlastním pozemku, kdy zdrhnul majitelům z nezajištěné zahrady, vniknul na náš pozemek vchodem pro slípky a začal je mordovat. Brala jsem ho obrácenou hranou sekery přes páteř a to zvíře vůbec nereagovalo, v jakým bylo rauši. Pak se mi podařilo srolovat mu kůži na krku, za tu ho zvednout do výšky a kopnout do kulí, pustil, zmetek jeden. Obojek neměl. Majitelé psa škodu uhradili a od tý doby chodí kanálama a nezdravíme se. Tže to vlastně dobře dopadlo, když to tak čtu.
S koněm mám tu zkušenost, že alespoň u nás z nich mají pejskaři respekt a když nás vidí, již z dálky psy chytají, uvazují a drží si u nohy, za což jsem jim nesmírně vděčná, snažím se vždy pozdravit a poděkovat, pokud to situace umožňuje.
P.S. těhotná netěhotná, co naplat, když je úplně blbá!
Fíkovnice, děkuji za odpověď a upřímně, smekám před Vámi! Jako pohovor přes MST jsem ještě v životě neabsolvovala a ani si nejsem jistá zda bych to zvládla. No, myslím, že spíš ne. V práci je sice také používáme, ale spíš jako uložiště všeho možného a pro rychlou komunikaci přes zprávy. Konkrétně já tu ani nemám web kameru, tže nic, a doma nemám pro změnu vůbec nic, jen starý laptop, který by instalaci MST už nejspíš nepřežil!👎Takž jen za tohle jste pro mě borka!
Souhlasím s tím, že než něco nového začne, mělo by se to staré uzavřít. Udělala bych to stejně, nejen kvůli studentům, ale i pro svůj vlastní pocit. Sama vím, jak pro mě bylo důležité mít na konkrétní předmět konkrétního pedagoga a kdyby se mi mezi semestry změnil, rozhodně by mi to nebylo příjemné. Prostě jsme jenom lidi že jo…
Pochopila jsem tedy, že nové místo bude, i když ne hned. K tomu Vám velmi gratuluji! A hlavně přeji podstatné zlepšení finanční situace, abyste mohla taky konečně začít žít, a ať si říká kdo chce, co chce, bez peněz to prostě nejde! Hlavně, aby se Vám tam líbilo, aby se nezhoršily Vaše zdravotní potíže a aby to , jak se říká, všechno pěkně zapadlo. Obdivuji, že si chcete nechat ještě nějakou výuku, tam kde jste, já jsem typ člověka, co za sebou pálí mosty a na stará pracovní místa už se nikdy nevrací. A to ani na ta, kde jsem byla spokojena. Ale to je každého osobní nastavení a soukromá věc.
Nebojte, palce Vám budu držet dál, jen tak, pro jistotu a proto, že si to zasloužíte!
Fíkovnice, úplně se bojím zeptat, ale byla jste toho 19.1. na pohovoru? Jestli jsem si teda nepopletla datum? Držím Vám všechny palce a vždy tu s napětím sleduji Váš pracovní příběh! Chápu, že pokud ano, výsledky asi nevíte, na to je moc brzo, vím jak to kolikrát děsně trvá, spíš mě zajímá první dojem, pocity a tak. Pokud se samozřejmě chcete podělit!😊
Kometo, mám to nastavené stejně!😄Můj muž taky není zrovna černoch, ale pleť má tmavší než já a vlasy černé (teď už ze mě chudák trochu šediví), kočky jenom černé, jediné, kde mi to teda s tou černou ale vůbec nevychází jsou koně, bohužel. Ono taky sehnat vraníka bez odznaků není žádná sranda a poslední, co bych chtěla do života je frís, který sice černý je, ale těch ALE je prostě moc.👎Můj první valach byl šiml, druhá kobyla tedy aspoň černý hnědák se třemi ponožkami a nyní mám black tobiano, tak je to aspoň flekatý a černo-bílý a silver daple - tmavé palomino. A jo, mě na barvě záleží, protože moje kobyla nejzdí na seno, nebo na pobídku holení, ona jezdí na fleky😄😄
Pro Bobcu - kdepak toto není moje foto, ale vůbec to nevadí, protože jsme měli úplně stejného kocourka, ale loni v létě se s námi bohužel rozloučil. Byl to ten nejlepší kocour na světě, kříženec sibiřky, černý jak noc a věrnější než lecjaký pes. Uměl chodit i u nohy. Nyní máme obyčejného krátkosrstého, je to ještě kotě, je povahově úplně jiný než ten sibiřák, přesto přináší spoustu radosti. 😉
Celý život chová naše rodina výhradně černé kocoury, dlouhosrsté i krátkosrsté, plemenné i neplemenné, ale výhradně a jenom černé. Jednou jsme měli černého s bílými tlapkami a bílou náprsenkou, no a nebylo to prostě ono. Perličkou ještě je, že všichni naši kocouři měli vždy jména od písmene M. Kdysi to vymyslela babička, která už dávno nežije a my to přesto dále dodržujeme, ani vlastně nevíme proč a nač, ale přesto to děláme.😄
Na pověry jsem nevěřila nikdy na žádné, přijde mi to absurdní. Moje kamarádka měla kdysi na ZŠ takový sešitek, kam si psala citáty, básničky a právě i pověry. A měla tam, že černá kočka, když přeběhne přes cestu, neznamená to neštěstí, ale příležitost! Když jsem pak byla dospělá a pořídila si první dopravní prostředek, tak pokud to dopravní situace dovolila, např. v obci nebo někde u pole, dávala jsem záměrně “přednost v jízdě” černým kočkám a nechávala je přeběhnout mi přes cestu, abych měla tu příležitost. Sice nevím, na co a jakou a přišlo mi to jako sranda, nicméně jsem vždy pak vždy měla veselý den!
Černým kočkám palec nahoru!👍 A jestli je nějaká barva u koček, kterou fakt nesnáším, tak je to mouratá a rezatá. Ne kvůli nějakým pověrám nebo vlastnostem, ale proto,že se mi tyto barvy absolutně nelíbí. Mouraté kočky mi vždycky připomínaly použitou štětku do komína😄. Čímž se omlouvám všem majitelům koček s tímto zbarvením, není to osobní!😄😄
Ženy, vy mě děsíte…asi si stopnu první raketu do Mimoňlandu😄, protože tam evidentně patřím. Já bych ráda napsala, že nechci vůbec žádný auto, jenže na vesnici to holt nejde. Musíme si svoje škodověnky a pažouty hýčkat, protože sednout si do něčeho, co mi do řízení bude kecat? I chlap to má zakázaný😄žádný auto poslouchat nebudu. Tečka!
Tak jsem si myslela, že jsem jediná stará zapšklá baba na světě, co neuznává “ajfouny”, chodí na poštu, protože to považuje za normální a jezdí v dieslové octavii první generace, kdy auta byla ještě auta, a zvysoka ignoruje QR kódy, platby mobilem a identitu občana😄Ale vidím, že Buggyra mě trumfla! Jako málem jsem si pustila do textilu a poprskala monitor, když jsem to četla!😄Buggyro máte za mě👍 a jedničku s kašpárkem k tomu!
Já techniku používám v práci, páč musím, tže některé věci umím i když nechci, ale aby mi mobil nebo auto diktovalo, co mám dělat? No, no tak to ani omylem todlecto. A upřímně číst si o tom, jak nákladní auto zasahuje do řízení řidiče, jsem vždycky považovala za sci-fi. Ono se to vážně děje? Fuj!🤮
Neznám podrobnosti, tedy nevím, jak bych jednala, ale tady to fakt zavání. Tady by to minimálně stálo alespoň za jedno setkání s právníkem, od kterého bych se odrazila, jestli do sporu půjdu nebo nikoliv. Situaci, kdy zaměstnanec vyhrál spor se zaměstnavatelem, jsem zažila na vlastní kůži a taky tomu na začátku nikdo nevěřil.
Orionko, jak je tohle možné? Jako odejít na dovču a najednou nemít místo? Co pracovní smlouva a zákoník práce vůbec? Věřím vám, ale vůbec si to nedovedu představit??
Já bych se jenom s dovolením vrátila ke karobu samotnému. Kdysi mi byl doporučen přímo výživářkou jako komponent do vlastní krmné dávky pro schváceného poníka. Pak jsem ho ještě roky krmila chlaďasce, ta nikdy schvácená nebyla, taky jako doplněk KD, ne jako hlavní surovinu. Nyní ho nekrmím vůbec, protože ten jemně drcený se nedá sehnat a karob hrubý, co se dá sehnat, nechci, tak jsem ho vyřadila z krmné dávky. Horsana tu psala, že je to k ničemu. Proč? V domovině karobu, ve státech jižní Evropy, je to běžná krmná surovina. Tak mě to jen zarazilo. Jak to tedy je?
Jo, tohle znám, to nepochopení, že Vás to prostě nebaví a je ano. Ale tak to prostě je, každý jsme úplně jiný. Já jsem se také dříve snažila vyhovět a ano, jednou jedinkrát jsem na firemní večírek šla, je to už dávno, byla jsem čerstvě po škole, nezkušená, nechtěla jsem dělat zle, atd. atd. Bylo to děsný. Byla jsem autem, protože z vesnice jak asi jinak? Ani taxi tu tenkrát ještě nebylo. Všichni lili a já ne, dívat se na tu lidskou degradaci pomocí alkoholu mi bylo hrozně nepříjemný. Opravdu nemám potřebu se dívat na to, jak váš spolupracovník/spolupracovnice kdesi zvrací nebo souloží a pak jít s nima v pondělí jako na pohodu do práce, že se máme všichni děsně rádi.👎 Přitom mám jinak akce ráda, ale prostě jiné, s jinými lidmi, které mám ráda a kterým věřím, a to kolegové z práce prostě nejsou a těžko někdy budou. Dokonce si vzpomínám, kdysi dávno, když jsem hledala práci a firma jako benefit nabízela firemní akce nebo zájezdy, tak jsem rovnou na tom pohovoru, když na to přišla řeč, hlásila, že mě to absolutně nezajímá, neúčastním se toho a za benefit to nepovažuji. Výrazy personalistů byly někdy vážně k nezaplacení!😄😄
Tak to jsem ráda, že jste to těch pár dnů vydržela! Já se to snažím dodržovat i v práci, kde si dávám bacha, co zvedám, jak sedím, a tak, prostě aby ta její práce nepřišla vniveč. Co se týče té četnosti, tak já v tom upřímně sama nemám pořád jasno, jak je to vlastně správně. Protože ta první masérka, co je už dááávno v důchodu, vlastně ani už nevím, co s ní je, tak ta mi právě říkala, že s Dornovkou by se to právě moc přehánět nemělo, v podstatě řekla to samé, co Vy a co jsem si dobu myslela i já a vlastně to leta vůbec nijak neřešila. To byla informace 15 let stará. Ta současná masérka (kam chodím druhým rokem) mi od samého začátku říkala pravý opak, že nemá smysl rozmasírovat svalstvo kolem páteře, která je křivá a rozjetá, že to je jak házet hrách na stěnu, prostě k ničemu. A že to je silně indivindi, že má zákaznice, kterým to stačí jednou dvakrát do roka, ta páteř jim prostě drží víc v hromadě, předpokládám, že prostě mají lépe vyvinuté a udržované zádové svalstvo, nežli já a pak jsou takové, které musí chodít po třech týdnech, aby vůbec fungovaly!! Já jsem tak někde mezi, u mě je to hodně spojené s hladinou stresu a fyzickou aktivitou i s ročním obdobím. Např. horší je to vždy v zimě, protože jí špatně snáším, svaly mi rychle tuhnou a pak snadno dojde k nehodě, jakože táhnu prochladlá 80l vody koním na kolečku, ohnu se, chytnu barel a jen cítím, jak to dole ustřelilo a vím, že je to blbý.😔 Když se cítím vnitřně i tělesně OK, bývá to dobré. Tvrdí mi, že lidé jsou různí a obratel se může vybočit i pouhou chůzí, že tělesná aktvita kolikrát ani není potřeba a že je vždy potřeba vrátit ho na místo, což logiku také má. Např. moje kámoška byla na Dornovce 1x za život, protože je fyzicky velmi zdatná, zádové svalstvo má jak profi sportovkyně a prostě jí to drží pohromadě. Mě holt ne. Tak musíte vykoumat, do které skupiny patříte a já Vám budu přát, ať je to ta první a máte pokoj!
Add firemní večírek - obdivuju Buggyru, že tam šla a vydržela, obdivuju Žínku, že by tam dorazila, v případě, že by se jí to týkalo. Já bych nešla nikam ani za zlatou cihlu. Firemní akce, jakékoliv, absolutně nesnáším a zásadně se jich neúčastním. A to bez ohledu na firmu, vykonávanou práci, či kolegy. Prostě NE! Do práce chodím pro peníze, trávím tu víc času než je zdrávo a mě libo, tže s tímhle se může jakákoliv firma jít tak akorát bodnout. A to píši jako člověk, jenž má svou práci celkem rád a s kolegy není v žádném konfliktu. Ale svoje soukromí a volný čas mám raději a tam oni prostě nepatří. Tečka.
Fíkovnice, kašlete na ní, ta jen zkouší, co vydržíte. Taky jsem měla štěstí v pracovním životě a poznala jednu takovou “milou vosobu”. Bylo to celkem výživné, nicméně viděno ve zpětném zrcátku, mohu říci, že to pro mě byla silná škola, ale ve finále s tím nejlepším výsledkem pro mě! Tže Vám budu držet palce, aby to mělo dobrý konec i pro Vás, protože víte co? Nic netrvá na tom světě věčně, ani láska k jedný slečně . Tak to je!👍
Buggyro, dočetla jsem až do konce, pochvalu jsem si udělila sama😄😄. Ale chtěla jsem napsat k té Dornově metodě, je to super věc. Úplně poprvé jsem jí absolvovala asi před 15ti lety, nárazově asi 2x po sobě v rozmezí několika měsíců. Pomohlo to a jak! Pak moje masérka odešla do důchodu, já si našla jinou, ale ta Dornovku nedělala, no tak jsme to nějak plácaly, ale upřímě jsem cítila, že to prostě není furt dobrý, jako rozmasírovala, to jo, ale jak prostě nevrátila ty obratle zpátky, tak se bolest i ve svalech velmi rychle vracela. No tak jsem do třetice našla další masérku. Je to paní, se kterou jsem si sedla nejen po profesní, ale i po lidské stránce. Je prostě skvělá a hlavně dělá Dornovku i jiné techniky. Tže teďka absolvuji rovnání páteře každý měsíc, chodím po 4-5 týdnech, podle toho jak máme obě čas. Paní mě napřed koukne na nohy, pánev mám v poho, tže nohy sedí a pak mi tam nacvaká zpátky vyjeté obratle. Někdy je jich více, někdy méně, někdy to bolí více, jindy skoro vůbec, závisí to na míře stresu a fyzické aktivitě dané soudružky, tedy mě😀. Po tomto zákroku byste neměla alespoň dva dny lézt na koně a nezvedat nic těžkého. Snažím se to dodržovat. Moje tělo je z toho dycky celé vyplé, ale pak se člověku úžasně uleví! Mnohem se mi zlepšilo sezení v sedle, jsem teď v situaci, kdy cítím každou křivost. Pravda také je, že jsem vyměnila koně i sedlo, aktuálně mám bezkostru, na které si záda moje i záda kobylí totálně chrochtají. A všichni víme, že nasedlat bezkostru na sudoidního tvora a ještě na to vylézt, je vyšší dívčí. Nicméně vyplatilo se! Tže za Dornovku na sebe i koně palec nahoru a určitě to časem zopakujte, stojí to za to!
Lucie noci upije, ale dne nepřidá. O slunovratu se sice sluníčko začne přibližovat k nám, to je pravda, ale mezi svátky je to sotva poznat, tma je tak nějak furt stejná. Až právě po Třech králích je vidět progres. U nás to je jak pod dekou, střídá se jen šero a tma. Na slunovrat se těším, už pomalu klepe na dveře 👍
