Fíkovnice, naprosto chápu! Vím, co to je být navázaný na dům/kraj či vlastně jakékoliv místo. Já jsem třeba nikdy nepochopila lidi, co se furt stěhují, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Já jsem na náš dům taky vázaná, ale bydlím tam. Prodala/opustila bych ho jenom v případě nějaké zásadní katastrofy, něčeho, co by mi znemožnilo tam žít dál, třeba živelná pohroma, válka, to že bych naráz přišla o obě nohy, či co já vím. Tím, že renovujeme každou chvíli něco, mu alespoň zvyšujeme hodnotu. Blbý je, nechat jakoukoliv nemovitost pustnout, to je hrozná škoda. Jak jsem psala výše o tom “statku” čp.1 v naší obci, to byl ještě z kraje devadesátek statek k pohledání, ve stavu, kdy šel opravit, nyní je to hromada suti, oplocená, aby tam nikdo nevlezl a nezranil se, posetá náletovými dřevinami. Jeden by brečel. A už to nikdy nikdo nedá dohromady, protože majitelka na to nemá a jako podnikatelský záměr je to neatraktivní (to už se zkoušelo).
Tohle je prostě těžké téma, ono se to od klávesnice lehce radí, ale realita je jinde, no…