Příspěvky uživatele

4xJana - máte vlastně pravdu a celkem jste mi připomněla, že takhle nějak podobně jsem to měla i tenkrát. Když jsem koupila mladýho valacha, tak obsedla a přijezdila kamarádka (zkušenější s licencí), já jsem si na to tenkrát netroufala. Pak jsem si zajistila toho pána, jak jsem psala výše. Napřed jezdil každý týden, pak 1x za 14 dní a pak, když zhodnotil, že to Z už přelezu, tak mě jezdil zkontrolovat 1x za měsíc, měla jsem úkolníček a když jsem nesplnila, bylo zle😊. Byla to tenkrát pro mě ta nejlepší škola a bylo to i velmi motivační, protože člověk se logicky chtěl pochlubit, kam se za ten měsíc posunul! Pak, když jsem přikoupila chlaďasku, tak ta mi nedala nikdy nic zadarmo a vlastně nebýt toho, co mě pan trenér naučil, kdo ví, kde bych teď byla?

A nejste blázen, mám obdobný cíl. A s chlaďaskou jsem ho dosáhla, nevím, jestli takovéhle souznění s koněm ještě zažiju, ona byla výjimečná osobnost. IC, co mám teď je také moc hodná, ale povahově úplně jiná, není průbojná, vždy čeká, co já, ale jinak věrná jako pes, volnou krajinou chodíme s vodítkem přes krk, někdy je potřeba připomenout a zkorigovat, ale stačí hlasovou pomůckou, nebo přitáhnout vodítko, když se zahledí do dáli na stádo srnek a začne “přemejšlet”😄. Loni se i ze sedla jevila, že bude jemná na pomůcky, na první obsedání + rozejití ve volné krajině mi stačilo jedno odpoledne. Ten AHA efekt, když pochopila holeň na rozejití byl famózní😉. Mladý koně jsou super, je radost s nima dělat.

Díky, že jste mě takhle namotivovala👍Lidská pamět je děsně selektivní a člověk zapomíná…

“Patnáct nebo dvacet za návštěvu veta, to už není takový rozdíl”

Šmarjá, teď jsem si zase poprskala monitor😄 Šak peníze budou a my nebudem, to je v poho😄

Tak Vám budu držet dneska palce, třeba až tam přijede, uvidíte, že nic nevidíte a bude to dobré! Když jsem měla ještě starou koby, tak jsem taky každý den volala domů, jestli chodí a jak chodí…děsný psycho tohle, a zůstalo to ve mě pořád, vždycky když po práci pro holky jdu, koukám na to, jak chodí…to už je prostě nemoc.

hmn - taky si právě myslím, že tohle bude hodně lokální, nevztahovala bych to určitě na celý kraj. Je to stejné jako s tím, že některé kraje jsou hodně vyschlé a bojují s nedostatkem vody, no a jinde je vše v normálu, a kolikrát jeden kraj od druhého odděluje pár kilometrů, přehrada nebo pohoří. A za hranicí toho všeho je všechno jinak.

Českomoravská vrchovina - Horácko. Vůbec netuším, zda se to týká celého kraje, nebo je to vyloženě lokální záležitost, ale ptactva je tu vskutku hojně. Bez ochranných sítí, záclon nebo jakéhokoliv jiného ochranného prostředku, tu nic nevypěstujete. Zvlášť v letech, kdy je slabší úroda. To Vám oberou všechno. My máme vcelku malou zahrádku, ale zakrýváme vše - jahody, maliny, rybízy, borovky, jinak můžeme jít rovnou do Kauflandu. většinou ten nálet odnese stoletá sousedova třešeň, která je obří a nelze ji zakrýt. My všichni ostatní máme zakryto, tak se vrhnou na ní. Loni jsme si na té třešni natrhali sotva “do huby”, zbytek padl špačkům. Náš druhý soused, zanícený sadař, z těch opeřenců totálně šílí a je to právě on, kdo krmí ty toulavky, aby se stahly k němu na zahradu a taky tam něco vychytaly. Soused přes silnici si zase postavil jakési voliery, ale ne na ptáky, ale proti ptákům, pěstuje v nich obří kanadské brusnice. Někdy mám pocit, že nekrmíme slepice, ale vrabce, už nevíme, kam máme to žrádlo pro ně schovat, jako aby se slepice nažrala a vrabec se tam nedostal…

Buggyro, navrhuji zapřáhnout pony páru a můžete fičet!😀

Btw, doufám, že to nebude nic vážného, kulhající kůň je prostě noční můra, ach jo, držím palce!

Edit - pokud to bude chtít někdo číst, tak naše výhry i prohry sem můžu postupně dávat, třeba to pomůže i někomu jinému!

Efe, můžeme klidně tady🙂.

No, během předchozích pár let jsem zjistila, že je někdy nejlepší žádný plány nemít, přestože jsem člověk, co plánuje rád a všechno. Udělám jenom takové malé soukromé historické okénko. Tuto neděli uběhly přesně dva roky, kdy jsem přišla o svojí koňskou lásku, prostě o životního koně, koně číslo jedna, však to znáte. A příští týden to budou dva roky, kdy mi doma přistály ty dvě příšerky, co tu o nich píšu. Všechno mělo být jinak, plán byl jiný, měly být spolu pěkně pohromadě, mladá se měla učit slušným způsobům od staré, no prostě naplánovaný to bylo hezky. Ale vesmír to tak nechtěl a tak se holky nikdy fyzicky nesetkaly. Mini měla být jenom jako společník, ale už při koupi mi majitelka řekla, ať s touhle variantou vůbec nepočítám, že to, že je malá, jí na hodnotě koně neubírá. Nevěřila jsem jí, měla však pravdu. S mini pracovat musím, jinak je totálně prudná a nejde s ní vydržet😛. Tže tu práci musím rozdělit spravedlivě mezi ně a já jsem jenom jedna, tže to bude zasejc makačka. Co se týče mini, tam je to jednoduché v tom, že na ní skoro nic nepotřebuju, stačí ohlávka a lano a jdeme běhat. V neděli jsme zkoušeli novou kolobrndu, co si koupila moje tříčtvrtka, a mini u toho nemohla chybět, vůbec se toho nebála a dopadlo to tak, že chtěla s koloběžkou soutěžit😄. Jenže! Kopýtka na asfaltu, to se mi jako vůbec nelíbí, tže začínám zvažovat minibotičky, pokud to vůbec existuje, ještě jsem se ani nekoukala, ale ušetřilo by mi to hodně sil, jede to samo a mini si může cválat u nohy jak pes, ale ne bosa na asfaltu. Tže to je malý plán pro mini. S IC bych ráda navázala tam, kde jsem loni v listopadu skončila. Musím jí znovu seznámit se všemi cajky, vylézt na TO, a prostě vyjet sama ven, což je přesně to, kde jsme loni skončily. Nemám jízdárnu ani kruhovku, ale paradoxem je, že je teď všude u nás spoustu popadaných stromů a větví, co mi slouží jako přírodní kavalety. Zatím na ruce, ale ráda bych zařadila i ze sedla. Kobyla neumí chodit rovně a nekouká si pod nohy, tže tohle zlepšit, přechody - udělat z nich rutinu, zastavit chápe, ale stát už moc ne a takových drobností, co jsem jí loni naučila je spoustu, ale nestihla jsem to zrutinovat, prostě udělat jí z ježdění všední záležitost, na kterou se ale bude těšit. IC dospívá až v šesti letech, teď jsou jí čtyři a pořád jde vidět, že je to takové přerostlé mimino, prostě telátko. Nechci spěchat, máme na to celý život. Dále mám vyhlédnutou takovou loučku (mého kamaráda), kde bych ráda zkusila jízdárničit a naučit jí aspoň Z. Mým cílem vlastně je, abych s ní na podzim zvládla plnohodnotnou vyjížďku, ideálně ve všech chodech a v členitém terénu tak, aby nás to obě bavilo. Jsem absolutně nesoutěživý typ, tže věci typu závody, jdou velkým obloukem mimo mě.

Co se týče trenéra, přemýšlela jsem o tom hodně. Ale zatím nevím. Pán, co mě trénoval léta páně 2012, tak tomu už táhne na 80 let, na závody jako rozhodčí pořád chodí, ale soukromě už netrénuje. S tím druhým (dělá trikové ježdění) jsem se nerozešla úplně v dobrém, no a pak je tu jeden ve vedlejší obci, jenže to je militarista a koně typu chladnokrevník prostě neuznává jako koně, a upřímně mi ani lidsky moc nesedí. Moje vetka mi nabídla svoji trenérku, zvažuju, že bych to využila, ale paní to má ke mně přes 30km, ještě jsem jí nekontaktovala a mám obavy, aby jí ta vzdálenost neodradila. Tohle je holt nevýhoda koní doma, někoho sem dostat je prostě potíž, evidentně nejsem lukrativní zákazník. Já sama se nikam nepřiblížím, nemám auto, hengr, ani oprávnění typu E. V tomhle směru je to vyřešený.

Jo, Žínko, kosáci a ještě špačci, soused má sad, tže je v sezoně mydlí brokovnicí, ten špačky úplně nenávidí. Nějak mi z toho vyplývá, že jsme si těch koťat měli vzít víc😄Opeřenci jsou tu ve značné převaze. Máme tu jen dva toulavé kocoury na celou vesnici, už jsou starší, občas je někdo nakrmí, tak tu zůstávají, ale to je prostě furt málo koček no…

Tak jsem slavnostně od 1.3. jako začla s kobylama něco dělat. V období prosinec-únor mám totální zimní útlum a jsem naprosto neschopná čehokoliv, tže s koňmi probíhá jen běžná denní rutina, nějaký srandičky ve volnosti a jináč na to dlabu. Díky brzkému nástupu jara, který mě osobně max. vyhovuje, jsem se do toho letos obula opravdu brzo, abych zjistila, že…Moje mini má asi nějaký super spalování, protože i přes nicnedělání se jí kondice celkem udržela, lehce zhubla, což jsem chtěla, nakluše, nacválá, pěkně na pobídku, do kopce mě vytahne, relativně jí stačím. Začla lehce pouštět chlup, ale pořád vypadá jako medvídek. IC? Tak to je humusák měsíce😠! Chlupy se z ní sypou takovým způsobem, že vylézt na TO zásadně odmítám, protože bych si musela vzít skafandr, svědí jí to a potí se jako prase, tže každé odpoledne tam na mě čeká bahenní koule. Z tohoto důvodu pracujeme zatím na ruce krok-klus, aby se co nejmíň zpotila, ale v sobotu jsme si daly túru a hlavně kopečky. Převážně krok, no heh, na vrcholu jednoho kopce jsem myslela, že mi tam ta zpocená koule chlupů exituje. Ta teda o kondici definitivně přišla. Nejradši bych jí oholila, aby mohla normálně začít pracovat, ale náš kraj nepatří mezi nejteplejší, mám obavy, že se ještě může ochladit a dekovat nechci. Tohle línací období je totální opruz prostě. No, beru to tak, že ona ze země pracuje ráda, špacíruje taky ráda a teď jsou ještě relativně holá pole, tak toho využiju holt takhle. Snad ty chlupy shodí rychle!

Náš kocour má aktivit až kam! Už je tedy vykastrovaný, ale vůbec to nemělo na nic vliv, ten si ani nevšim, že už je nemá😄! Chtěli jsme kocoura myšilova a ptákolova, ale že to splní takhle do puntíku, jsme nečekali. Chytá myši, rejsky, krtky a hlavně, a to je nejdůležitější, ty zatracený přemnožený vrabce😠! Máme jich tu tuny, to nejsou hejna, ale černá mračna, když se to zvedne ze země. Chodí naším slepicím na žrádlo, vůbec se nezdráhají zalétnout si dovnitř budovy (venku nic nenecháváme), dlouho tu neměli přirozeného nepřítele, protože my i všichni sousedi okolo jsme měli kocoury, co lovili, ale téměř naráz jsme všichni o ně přišli😔. Jedni sousedi již kočku nepořídili, druzí ano, ale do bytu, tže náš kocour má co dělat, když to tady musí obšancovat sám. Už jich pár sundal, tak doufám, že bude redukovat dál. Bestie vopeřený😠!

Žínko a to mě mrzí, že se Vám příspěvek vymazal! Já tak ráda čtu všechny koňokecy, i od někoňáků, to je právě taky zajímavý pohled👍! Jinak mě tady z toho jímá malá kočičí depréze😄! Vy máte všechny ty kočičáky takových velkých a kulatých rozměrů a já furt nic😄! Měli jsme roky sibiřáka, tže jsem byla také zvyklá na kouloidní tvary a letní plandáče (tzn. když koucour zhubl do plavek a po bocích mu zůstala ta plandavá kůže). No, když odešel, a my si asi po půl roce pořídili koťátko, tak jeho máma kočka byla taky dlouhosrstá, ale droboučká postavou. Kocourovi je cca 7 měsíců, je krátkosrstý, což jsme nakonec shledali jako výhodu, protože už přinesl pár klíšťat a v těch krátkých chlupech se to líp hledá a vyndavá. Ale je jak černá nudle😄Štíhlý, dlouhý jak týden před výplatou a neskutečně mrštný a obratný. Loví kde co. Jako, do kuličky má fakt daleko, a to žere jak prokopnutej buben! Ráda bych vám ho vyfotila, aby měla Bobča co na plochu, jenže zatím z toho vyšla vždycky jen černá šmouha😄. No tak nic.😄

Kolena ani plotýnky! 😄😄To nemá chybu! Jste šikovný holky! Každý holt děláme, co můžeme a umíme!👍👍

Sama jsem na ty koňské věci typu výchova, ježdění, kovář, vet, sedlář, krmivo, nákup, prodej, atd. On je nekoňák, tohle ho absolutně nezajímá, ani tomu nerozumí a ani nechce. To chápu. Já se zas nemusím starat o tu těžkou práci, jako je dovézt seno, volně ložené skládáme spolu, balíkované, co dokupuji, přiveze sám a dá do seníku téměř sám. Vodu do přístřešku vozí on, i kýbl do stáje přinese, o ohradník se stará on, já jenom nahlásím závadu. Veškeré moje výmysly na boxech i v ohradě realizuje on, já to platím. Toho si velmi cením, díky němu mám ustájení na high-tech úrovni, říká, že je to jeho vizitka a nebude to u nás vypadat jak u nýmandů😂Tže je to tak 50 : 50, ale primárně s koňmi pracuji sama, on umí nandat ohlávku a vyhřebelcovat, kopyta už mu moc nejdou. Mini odvede, z IC má respekt.

Buggyro, jak říkám, fakt obdivuju! Já jsem tak nějak postupem času zjistila, že “množství” už mě nenaplňuje. Určitě vzpomenete, jak jsem psala v tématu “Jersey”, že jsme měli velké hospodářství. Vyzkoušela jsem v chovatelství leccos, nejen u koní, měla hafo všeho možnýho, lítala od jednoho k druhýmu a bavilo mě to, ne že ne. Ale pak se prostě ve mě něco zlomilo, na spoustu věcí jsem zůstala sama a už to prostě tak nějak nešlo dál. Nechala jsem si z velkých zvířat jenom koníky a jenom dva, i když vím, že to etologicky není úplně košér, ale je to přesně to množství, co sama bez pomoci zvládnu. Každý další hladový krk už by byl prostě navíc a přes čáru. Dobrovolně a ráda si beru ke koním jenom děti (zatím tedy spíš dítě) jedné mé kamarádky nekoňařky, která má kloučky velmi pěkně vychované, přijede vždy s nimi a je mi k ruce. Staršímu jsou 4 roky a je stejně starý jako moje IC😉, mladší se učí chodit. Protože moje mini je vychovaná, klouček s ní chodí na vycházku na ruce sám a já beru IC, aby se taky vyvětrala. Je to vždycky sranda den s nima, ale narovinu přiznám, že pravidelně by mě to nebavilo. Pro mě je zase naopak mnohem jednodušší si všecko udělat sama, protože to mám rychleji a nemusím nikoho instruovat. Moje drahá tříčtvrtka pomůže, když je třeba, těžké věci dělá automaticky sám od sebe a instrukce nepotřebuje, za ty leta všechno zná.

A s mini si chodím ráda zaběhat, protože samotnou mě to nebaví, takhle mám aspoň motivaci se hýbat, ona ráda závodí a když to přede mnou rozbalí ve cvalu, tak si prostě nemůžete dovolit ztratit dekórum, že jo?😄Tohle bych ani nechtěla, aby s ní provozoval někdo jiný, tyhle naše intimní běhy😄. Jako jo, nějaký to děcko by se mi hodilo, řekněme v termínu listopad-únor, ale to se vždycky všichni někam záhadně ztratěj😄Čím to jenom bude?

Já teda upřímně nechápu, že je někdo ochoten to ve svém volném čase dělat. To musí vážně bavit, jinak tomu nerozumím. Pochopila jsem, že Buggyra má civilní zaměstnání a JK jako koníček, ne jako obživu. Tohle bych dělat nemohla. Buggyro máte ode mě 👍! Něco jiného je mít stáj, s veškerým zázemím, zaměstnanci, ustajovat a k tomu mít JK, kam si chodí klienti přesně pro ten full servis, jak napsala výše Kometa. To je prostě business jako každý jiný, s tím nemám problém. Zákazník se objedná, kdy se to jemu hodí, zacáluje, přivedou mu nacajkovanýho koně, odjezdí a mizí. Nic pro mě, ale chápu to, je to stejné jako jít do bazénu nebo posilky. Prostě trávení volného času. Ale dělat toto poté, co si sama odmakám “svých 40 h týdně”, zadarmo, nebo za nějaký symbolický poplatek? Věnovat svůj čas úplně cizím děckám, potažmo dospělým? Nikdy! A to píšu jako člověk, za kterým ta poptávka již několikrát přišla úplně sama až domů, takřka na gauč. Všechny zájemce jsem ve vší slušnosti odmítla. Letos zatím nikdo nepřišel a doufám, že to tak i zůstane!

Varaxi, na to vazné jsem se právě kamarádky ptala také, bylo mi řečeno (mají statek), že kde vazné historicky bylo, může být i nadále. Nesmí se budovat nové. Toto mi potvrdila i ta druhá kamarádka s 11 kusy, také mají statek, kde vazné vždy historicky bylo. Proto mají krav 11, víc se jich tam nevejde, na volno je chovat nechtějí a nové vazné se budovat nesmí. Takto mi to bylo podáno.

Buggyro, já popravdě nevím. Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost poznat obojí, tj. jak rozličné druhy zvířat chované po jednom kusu, tak rozličné druhy zvířat chované ve více kusech…Prostě v obou případech se našlo něco, co se mi velmi líbilo a pak něco, co se mi velmi nelíbilo. To, co jsem popisovala ve svém prvním příspěvku nebyla žádná válečná léta, ale 80/90 léta. Byla jsem malá a viděla to jinou optikou. A co jsem viděla? (Pra)rodiče, kteří dělali od 6:00 do 14:00, nechodili z práce servaní, jako my dnes, a na zvířata měli mnohem více času a hlavně, neměli je pro zábavu, ale pro užitek. Konkrétně dvě krávy by neuživili, ale ta jedna měla všeho dostatek, byla vychovaná, nepamatuju, že bychom někdy řešili nějaký kopání nebo kousání, to prostě neexistovalo, měla výhled do dvora a mohla sledovat dění. Dojit, krmit a kydat chodili v nemoci i ve zdraví, ona byla vždy na prvním místě, pak bylo prase a pak droboť. A pak lidi a nakonec děti. Z dnešního úhlu pohledu úplně zvrácený priority. Kamarádka to má hodně podobně (až na ty děti, ty už má dospělé a z domu pryč), kráva má výhled na dvůr, nečumí do zdi a lidé jsou u ní několikrát denně. Chlév je je bílý, čistý a prostorný. Žádná odporná zapáchájící špeluňka.  Senáž a seno kupují, na trávu chodí s kosou. Narozené tele má veškerý komfort a péči. Druhá moje kamarádka má 11 dojnic na úvazu, jsou to ty nejčistší a nejspokojenější krávy co znám. Velmi ráda tam jezdím pro mléko. Rodina podniká v zemědělství, starají se všichni. No a jako druhou stranu mince jsem zažila pastevní ustájení koní, kde bylo 21 koní plemene převážně A1/1 a ČT a pár pony na 3HA půdy. Nemusím popisovat, jak to tam vypadalo, zvláště v tomhle období. Koupila jsem tam odtud svého prvního koně (jo tak moc blbá jsem byla) a mám jeho fotografii tam z toho místa hrůzy. Je veřejně nepublikovatelná. Nicméně žil ve stádě, sice o hladu, často bez vody, bez střechy nad hlavou, dobitý a dokousaný, ale socializovaný. Heh. Reál není ideál, ani o svém vlastním ustájení si nemyslím, že je dokonalé, protože dva koně nejsou stádo a pohybují se po ubohém ¾ hektaru, mají toho hodně, ale ne všechno, jinde by se mohly mít lépe a nebo taky o dost hůř. Kdo to rozsoudí? Omlouvám se, že jsem asi úplně neodpověděla, ale já sama nevím, jak odpovědět…

“Popsané praktiky snad nikdo v současnosti nevede.”

Nevím, zda to bylo do pléna nebo rekce na mě, ale pokud na mě, tak přesně takhle má kravku moje kamarádka, už několik let. Napřed měli s manželem dva býky na žír, staral se o ně výhradně on, pak měl srdeční příhodu a je rád, že je rád. Býci šli z domu. Ale nechtěli to jen tak ukončit, tak chovají takto. Koupil z družstva jalovici, doma uvázal na místo býků  a pak stejný postup. Na pastvu jí rozhodně nevodí ani jeden z nich. A jo, starají se o ní líp jak o sebe. Lidé jsou různí a zvířata chovají různě i v roce 2024.

Ráda bych poděkovala Varaxi za velmi podnětné a praktické příspěvky! Nemám k tomu co více dodat, nenapsala bych to lépe. Krávu na mléko + tele na odchov jsme měli doma 40 let. Ano, jednu krávu s jedním teletem, které se v 18ti měsících prodalo. A kráva byla nějaký čas sama, někdy kratší, někdy delší. Praxe byla pokaždé stejná, přivezla se jalůvka, uvázala na řetěz ke žlabu, když dospěla, zootechnik jí připustil, otelila se, no a dál už to všichni známe. Jednu krávu jsme takhle měli 15-20 let. Když už nezvládla mít další tele, vyvedla se ven, na dobytčák a na jatka. Jinak nikdy chlév neopustila. K čemu by nám byly dvě krávy? Neuživili bychom je. Seno jsme sušili ručně (to děláme mmch pořád), na trávu ručně, prostě všechno ručně a dělat to jako dvojmo? Pfff…Kráva dávala mléko nám, praseti a sousedům. Bylo nás málo, co jsme měli krávu, ale nikdo neměl dvě. Stejně tak prase bylo jedno, později, když nebyla kráva, byla koza na mléko pro to prase a byla jedna. Pak býk na žír, jeden. Pak kůň, taky jeden (valach). Bylo to pro mě nezapomenutelné dětství, téměř nic z toho už nezbylo, jen vzpomínky. Pak jsem pracovala 3 roky na statku u soukromého zemědělce, jako ošetřovatelka a krmička pro 50 dojnic. Krásné roky, krávy vedle sebe na řetězu, starala jsem se o ně jak o vlastní. Jo, bylo jich tam sice 50, tedy “stádo”, ale telata se hned dávala pryč, krávy se krmily směsí a siláží. Neměly se špatně, ale ta jedna naše opečovávaná doma, se měla rozhodně líp! I když pro mnohé jsme vlastně všechna naše zvířata týrali a to po několik lidských generací…

Pro zadavatele, jestli sem nakoukne, jersey jsem měla na kravíně taky, ale jen jednu, majitelé jí nechtěli, protože oproti stračenám málo dojila a prodali ji právě takovému chovateli jako jsme byli kdysi my. Normál na samotku do chléva. Chlév máme zděný, cca metrová zeď, pravda, kráva tam nebyla úplně sama, bylo tam ještě prase, slepice a kachny (ty byly schované za takovou přepážkou, aby se krávě nemotaly pod nohama), tže úplně zima tam nebyla a že tenkrát byly zimy! Nikdy jsme tohle neřešili. Nyní tam mám dva koně malého vzrůstu (jen pár hodin odpoledne, ne na noc) a v zimě to tam velmi rychle zadýchají i za ty cca 3 hodiny, co je tam mám. Chlév má 40m2. Pokud bude trvale uvázaná, zadýchá si to tam, zimy bych se nebála.

Efe, díky za vysvětlení! Pro mě byla koupě koně daného plemene s předpoklady k PSSM celkem horor, vždycky se snažím dávat si pozor, všecko řešit, ale nikdo není neomylný, včetně mě…A co naplat, když plemena, která se ausgerechnet líbí mě, jsou k tomuhle náchylná snad všechna👎! No, i když…S prvním projevem PSSM “na živo” jsem se paradoxně setkala u kamarádky, poměrně nedávno, u její koby plemene ČT, 5 let, 180 KVH, prostě přesně tam, kde bych to vůbec nečekala. U ní to začalo kolikovými bolestmi, tže se řešila kolika a na myopatii se poprvé vůbec nepřišlo. Asi po roce měla druhou ataku, taky to napřed vypadalo, že bude zase kolika, ale nakonec ne, a zatuhl jí celý zadek, udělaly se testy a bylo jasno. Člověk si fakt nevybere, co se týče plemene. Já sice mám koně ve výběhu, kde je tráva, ale dávkuju jim i pastvu (v sezoně), nyní jim dávkuju seno a snažím se dodržovat hladové pauzy 3, max.4 hodiny, protože vím, že déle je to blbě. Postavit je k balíku sena nonstop, tak už je po nich. Mám totiž politickej úkol, než přijede v květnu paní zubařka, musí být obě důry na kondici šest (na stupnici 1-10 dle vet), na podzim byly obě na sedmičce, teď mě ty jejich zimní chlupy dost matou, ale myslím, že na šestku útočíme😛!

A velká gratulka k morganí spolupráci! Je to kočena, ty ošiška, ten nosánek😊. Já sem aktuální foto mojí můry dát nemůžu, vypadá jako plemenný kozel, má bradku a knírek😄.