Příspěvky uživatele

Buggyro, taky nepastičkujeme, ale trávíme. Moje drahá tříčtvrtka shání jed od profi jedaře, ten jediný zabírá. Letos je to čtvrtý rok, co používáme profi jedy a teprve teď je to znát. Ptali jsme se ho na spoustu věcí, včetně téhle. Nástrahy, co máme, jsou ve tvaru válce, a naprosto příšerně páchnou, nechápu, co na tom ty hlodavce láká. Bylo nám řečeno, že pro kočky to lákavé není, ale spoléhat se na to nedá, že máme umístit tam, kam se kočka/pes nedostane. Tak to tak děláme, pro jistotu, a stačí to. Kuna se tím otrávila i s mladýma, tže podle mě, kočka může taky. Taky jsme se ho ptali, co když kočka sežere otrávenou myš? Prý by jí to nemělo nic udělat, max. se pobleje. Upřímně absolutně netuším, jestli některý z našich kocourů někdy sežral otrávenou myš, ale ta pravděpodobnost je celkem vysoká a ťuk ťuk, nic. Naše obec je s plošnou deratizací celkem naštíru, kdybychom si nelikvidovali škůdce sami, už by nám sežrali střechu nad hlavou.👎

Fíkovnice, děkuji za zastání😊! Ono v dnešní hyperkorektní době je někdy těžké něco napsat/říct. Co je pro jednoho běžné a normální, může být pro druhého katastrofa. My jsme vždy polovenkovní kočky měli. Sousedi také. Všechny kočky byly doma krmeny, ale zároveň venku lovily škůdce. Nikdo z nás nikdy nerozlišoval, zda je škůdce opeřený, osrstěný, nebo má osm nožiček. Byla jsem vychována na vsi, za normu bylo vždy považováno, že už jako malá jsem věděla, jak zvíře vzniká, jak se rodí, roste a také usmrcuje a konzumuje. Usmrcovat domácí zvířata, určená ke konzumaci, jsem se učila ve věku 12ti let. Stejně tak, jako jsem se učila, co je škůdce, čím škodí, a jak ho zlikvidovat. Pro mě norma, pro jiného sci-fi. Obávám se, že mnoho dnešních hyperkorektně a útlocitně vychovávaných dětí, by moje dětství jednoduše nepřežilo. Ale není to jen o dětech, dospělí jsou častokrát mnohem “horší”, mluvím teď naprosto všeobecně, není to namířeno proti nikomu konkrétnímu, ale často se v současné době setkávám, řekněme “k návratu k přírodě”. Jakože nadšení dospěláci pořídí pár slepiček, pár králíků, protože jejich děda, babička, heh….A pak přijdou za mnou, že jim to nenese, že tam maj myši, že TO neumí zabít, a že teda jako si toho králíka nechají na okrasu, když on má taková ošiška, že jo…Že myš nemůžou chytit do pastičky, protože to je týrání, jestli bych jí jako nemohla někam odnést do přírody? No…co mám jako s takovýmhle matriálem dělat, poskytnout kontakt na místní psychiatrii? Dnešní doba je solidně praštěná. Jedině se odstěhovat na Mars.😄

To stínítko od lampy zní jako dobrý tip! To bychom mohli vyzkoušet👍! Zkusím to navrhnout.

Co se týče přikrývání hrnce, tak my chceme, aby žraly od vrchu, protože míchanice je jenom základ, na vrch lijeme a dáváme (ne naráz, ale podle toho co máme) třeba: podmáslí, kefír, jogurty, sýry, zbytky z firemní lednice - prošlé saláty, salámy, šunku, zbytky různých obědů, knedlíky, těstoviny, vařenou rýži, drcené kosti, masové ořezy, mleté, ovozel, co nesmějí koně, kočičí žrádlo, co kocourovi zrovna nevoní, prostě toho je hafec. Je to dle toho, co je momentálně k dispozici, pokaždé jiné a pokaždé v jiné konzistenci. Odežírají napřed to dobré z vrchu a berou to i s míchanicí, když to dobré dojde, chvíli to necháme tak, a pak zas na vrch něco přidáme. A ty dobroty na vrchu právě lákají i cizí opeřence, místní vrabci jsou tak vykrmený, že ty se na nějakou pšenici zvysoka vykvajznou😄Sousedka dělá v závodní jídelně a to jsou teprve zbytky!! Kam my se na ně hrabeme! Sousedi krmí z pekáče, jako my.

Také nepíšete z jakého materiálu Váš chlév je? Kamenný, zděný, dřevěný, jiný? Náš chlév, včetně kurníku je kamenný, čmelíky jsme likvidovali naposledy před třemi lety. Od té doby nebylo třeba. Vzali jsme je hořákem jednou za týden, cca 5 týdnů po sobě, aby byla zasažena všechna stádia vývoje čmelíka a  pak vybílíme klasickým vápnem. Od té doby je klid. V případě, že to nelze provést a máte hořlavý materiál, tak jak píše uživatel nade mnou, odhalit mezery, škvíry, minimalizovat je a použít křemelinu. A vybílit samozřejmě je vhodné také, vápnem. Jak často? To záleží, jestli už jste “zamořeni” nebo je to prevence?

Žínko, je to tak, my takhle krmíme leta, v podstatě, co jsem na světě a dřív to nebylo jiné. Chápu, že to spousta lidí nechápe. Každý nechť si krmí, dle svých možností. Komerčně vyráběnou směs jsem nikdy nepotřebovala, pšenici mám zadarmo a do míchanice se vleze všechno možný. Slepice jsou v dobré kondici, snáška je stabilní, mají dostatek volného prostoru, neřeším kanibalismus, nemoci ani nic jinýho. Všchno funguje, není důvod ke změně. 

Co se týče konkrétně vrabčáků, u nás jich bylo hodně vždycky, už můj děda a pak táta je střílel vzduchovkou, když to kočky nezvládaly. Můj soused je taky likviduje vzduchovkou a aby ušetřil střelivo, krmí ty dvě toulavky, aby mu pomohly. Tohle není až tak úplně o kočkách, ty jsou vlastně jenom takovými “pomocníky”. Chápu, že pokud někdo žije v lokalitě, která se potýká s přemnoženými kočkami, tohle nikdy nepochopí. Ale nelze dle sebe soudit druhé a myslet si, že všude je to stejné. Není.

Bohužel musím zklamat nejen Lupuse, ale i Buggyru, krmíme míchanicí, která je celkem hutná a obden děláme novou. To se do nášlapného krmítka vážně dát nedá. Směsí nekrmím a pšenici mají ráno a večer na příděl, tolik kolik sežerou. Vlastně krom té pšenice ničím sypkým nekrmíme. Do míchanice dáváme všechno možné, není pokaždé stejná, dáváme do hlubokého kulatého kastrolu do prostoru, tak aby slépky mohly ze všech stran. Ani by nám tak nevadilo, že si vrabci něco užerou, spíš že to nožičkama tak jako upatlaji a pak už to pro ty slepičky není tak atraktivní. To je celý. Vidím, že výraz “žrádlo” který jsem použila byl silně nicneříkající, byť pro nás běžný.

Ach jo, Buggyro, tak tohle mě vážně mrzí😢, přesně vím, jak bych se cítila já. Nášlap je prevít a nemusí být nic vidět. Jednou, když jsem přijela z práce, tak kobyla ve výběhu taky o třech. Protože já jsem plašan, nažhavila jsem drát, kovář přijel prakticky do hodiny (byla to klika, byl doma a bydlí 5 km ode mě), vzal palpační kleště a ve střelkové rýze to bylo AU. Na oko nebylo vidět nic, na poklepání rašplí na kopyto byl nulový projev, ale kleště to ukázaly. Kovář vydloubal dírku a hned se vyvalil bílý hnis, tak dloubal dál a furt to teklo. Nakonec vyrobil kráter jak do Macochy, ale kobyle se ihned ulevilo. Ještě jsem to propláchla Betadinou ve stříkačce a druhý den? Zdravej kůň! Máte-li možnost, zkušte třeba tohle. Jinak držím palce!

4xJana - máte vlastně pravdu a celkem jste mi připomněla, že takhle nějak podobně jsem to měla i tenkrát. Když jsem koupila mladýho valacha, tak obsedla a přijezdila kamarádka (zkušenější s licencí), já jsem si na to tenkrát netroufala. Pak jsem si zajistila toho pána, jak jsem psala výše. Napřed jezdil každý týden, pak 1x za 14 dní a pak, když zhodnotil, že to Z už přelezu, tak mě jezdil zkontrolovat 1x za měsíc, měla jsem úkolníček a když jsem nesplnila, bylo zle😊. Byla to tenkrát pro mě ta nejlepší škola a bylo to i velmi motivační, protože člověk se logicky chtěl pochlubit, kam se za ten měsíc posunul! Pak, když jsem přikoupila chlaďasku, tak ta mi nedala nikdy nic zadarmo a vlastně nebýt toho, co mě pan trenér naučil, kdo ví, kde bych teď byla?

A nejste blázen, mám obdobný cíl. A s chlaďaskou jsem ho dosáhla, nevím, jestli takovéhle souznění s koněm ještě zažiju, ona byla výjimečná osobnost. IC, co mám teď je také moc hodná, ale povahově úplně jiná, není průbojná, vždy čeká, co já, ale jinak věrná jako pes, volnou krajinou chodíme s vodítkem přes krk, někdy je potřeba připomenout a zkorigovat, ale stačí hlasovou pomůckou, nebo přitáhnout vodítko, když se zahledí do dáli na stádo srnek a začne “přemejšlet”😄. Loni se i ze sedla jevila, že bude jemná na pomůcky, na první obsedání + rozejití ve volné krajině mi stačilo jedno odpoledne. Ten AHA efekt, když pochopila holeň na rozejití byl famózní😉. Mladý koně jsou super, je radost s nima dělat.

Díky, že jste mě takhle namotivovala👍Lidská pamět je děsně selektivní a člověk zapomíná…

“Patnáct nebo dvacet za návštěvu veta, to už není takový rozdíl”

Šmarjá, teď jsem si zase poprskala monitor😄 Šak peníze budou a my nebudem, to je v poho😄

Tak Vám budu držet dneska palce, třeba až tam přijede, uvidíte, že nic nevidíte a bude to dobré! Když jsem měla ještě starou koby, tak jsem taky každý den volala domů, jestli chodí a jak chodí…děsný psycho tohle, a zůstalo to ve mě pořád, vždycky když po práci pro holky jdu, koukám na to, jak chodí…to už je prostě nemoc.

hmn - taky si právě myslím, že tohle bude hodně lokální, nevztahovala bych to určitě na celý kraj. Je to stejné jako s tím, že některé kraje jsou hodně vyschlé a bojují s nedostatkem vody, no a jinde je vše v normálu, a kolikrát jeden kraj od druhého odděluje pár kilometrů, přehrada nebo pohoří. A za hranicí toho všeho je všechno jinak.

Českomoravská vrchovina - Horácko. Vůbec netuším, zda se to týká celého kraje, nebo je to vyloženě lokální záležitost, ale ptactva je tu vskutku hojně. Bez ochranných sítí, záclon nebo jakéhokoliv jiného ochranného prostředku, tu nic nevypěstujete. Zvlášť v letech, kdy je slabší úroda. To Vám oberou všechno. My máme vcelku malou zahrádku, ale zakrýváme vše - jahody, maliny, rybízy, borovky, jinak můžeme jít rovnou do Kauflandu. většinou ten nálet odnese stoletá sousedova třešeň, která je obří a nelze ji zakrýt. My všichni ostatní máme zakryto, tak se vrhnou na ní. Loni jsme si na té třešni natrhali sotva “do huby”, zbytek padl špačkům. Náš druhý soused, zanícený sadař, z těch opeřenců totálně šílí a je to právě on, kdo krmí ty toulavky, aby se stahly k němu na zahradu a taky tam něco vychytaly. Soused přes silnici si zase postavil jakési voliery, ale ne na ptáky, ale proti ptákům, pěstuje v nich obří kanadské brusnice. Někdy mám pocit, že nekrmíme slepice, ale vrabce, už nevíme, kam máme to žrádlo pro ně schovat, jako aby se slepice nažrala a vrabec se tam nedostal…

Buggyro, navrhuji zapřáhnout pony páru a můžete fičet!😀

Btw, doufám, že to nebude nic vážného, kulhající kůň je prostě noční můra, ach jo, držím palce!

Edit - pokud to bude chtít někdo číst, tak naše výhry i prohry sem můžu postupně dávat, třeba to pomůže i někomu jinému!

Efe, můžeme klidně tady🙂.

No, během předchozích pár let jsem zjistila, že je někdy nejlepší žádný plány nemít, přestože jsem člověk, co plánuje rád a všechno. Udělám jenom takové malé soukromé historické okénko. Tuto neděli uběhly přesně dva roky, kdy jsem přišla o svojí koňskou lásku, prostě o životního koně, koně číslo jedna, však to znáte. A příští týden to budou dva roky, kdy mi doma přistály ty dvě příšerky, co tu o nich píšu. Všechno mělo být jinak, plán byl jiný, měly být spolu pěkně pohromadě, mladá se měla učit slušným způsobům od staré, no prostě naplánovaný to bylo hezky. Ale vesmír to tak nechtěl a tak se holky nikdy fyzicky nesetkaly. Mini měla být jenom jako společník, ale už při koupi mi majitelka řekla, ať s touhle variantou vůbec nepočítám, že to, že je malá, jí na hodnotě koně neubírá. Nevěřila jsem jí, měla však pravdu. S mini pracovat musím, jinak je totálně prudná a nejde s ní vydržet😛. Tže tu práci musím rozdělit spravedlivě mezi ně a já jsem jenom jedna, tže to bude zasejc makačka. Co se týče mini, tam je to jednoduché v tom, že na ní skoro nic nepotřebuju, stačí ohlávka a lano a jdeme běhat. V neděli jsme zkoušeli novou kolobrndu, co si koupila moje tříčtvrtka, a mini u toho nemohla chybět, vůbec se toho nebála a dopadlo to tak, že chtěla s koloběžkou soutěžit😄. Jenže! Kopýtka na asfaltu, to se mi jako vůbec nelíbí, tže začínám zvažovat minibotičky, pokud to vůbec existuje, ještě jsem se ani nekoukala, ale ušetřilo by mi to hodně sil, jede to samo a mini si může cválat u nohy jak pes, ale ne bosa na asfaltu. Tže to je malý plán pro mini. S IC bych ráda navázala tam, kde jsem loni v listopadu skončila. Musím jí znovu seznámit se všemi cajky, vylézt na TO, a prostě vyjet sama ven, což je přesně to, kde jsme loni skončily. Nemám jízdárnu ani kruhovku, ale paradoxem je, že je teď všude u nás spoustu popadaných stromů a větví, co mi slouží jako přírodní kavalety. Zatím na ruce, ale ráda bych zařadila i ze sedla. Kobyla neumí chodit rovně a nekouká si pod nohy, tže tohle zlepšit, přechody - udělat z nich rutinu, zastavit chápe, ale stát už moc ne a takových drobností, co jsem jí loni naučila je spoustu, ale nestihla jsem to zrutinovat, prostě udělat jí z ježdění všední záležitost, na kterou se ale bude těšit. IC dospívá až v šesti letech, teď jsou jí čtyři a pořád jde vidět, že je to takové přerostlé mimino, prostě telátko. Nechci spěchat, máme na to celý život. Dále mám vyhlédnutou takovou loučku (mého kamaráda), kde bych ráda zkusila jízdárničit a naučit jí aspoň Z. Mým cílem vlastně je, abych s ní na podzim zvládla plnohodnotnou vyjížďku, ideálně ve všech chodech a v členitém terénu tak, aby nás to obě bavilo. Jsem absolutně nesoutěživý typ, tže věci typu závody, jdou velkým obloukem mimo mě.

Co se týče trenéra, přemýšlela jsem o tom hodně. Ale zatím nevím. Pán, co mě trénoval léta páně 2012, tak tomu už táhne na 80 let, na závody jako rozhodčí pořád chodí, ale soukromě už netrénuje. S tím druhým (dělá trikové ježdění) jsem se nerozešla úplně v dobrém, no a pak je tu jeden ve vedlejší obci, jenže to je militarista a koně typu chladnokrevník prostě neuznává jako koně, a upřímně mi ani lidsky moc nesedí. Moje vetka mi nabídla svoji trenérku, zvažuju, že bych to využila, ale paní to má ke mně přes 30km, ještě jsem jí nekontaktovala a mám obavy, aby jí ta vzdálenost neodradila. Tohle je holt nevýhoda koní doma, někoho sem dostat je prostě potíž, evidentně nejsem lukrativní zákazník. Já sama se nikam nepřiblížím, nemám auto, hengr, ani oprávnění typu E. V tomhle směru je to vyřešený.

Jo, Žínko, kosáci a ještě špačci, soused má sad, tže je v sezoně mydlí brokovnicí, ten špačky úplně nenávidí. Nějak mi z toho vyplývá, že jsme si těch koťat měli vzít víc😄Opeřenci jsou tu ve značné převaze. Máme tu jen dva toulavé kocoury na celou vesnici, už jsou starší, občas je někdo nakrmí, tak tu zůstávají, ale to je prostě furt málo koček no…

Tak jsem slavnostně od 1.3. jako začla s kobylama něco dělat. V období prosinec-únor mám totální zimní útlum a jsem naprosto neschopná čehokoliv, tže s koňmi probíhá jen běžná denní rutina, nějaký srandičky ve volnosti a jináč na to dlabu. Díky brzkému nástupu jara, který mě osobně max. vyhovuje, jsem se do toho letos obula opravdu brzo, abych zjistila, že…Moje mini má asi nějaký super spalování, protože i přes nicnedělání se jí kondice celkem udržela, lehce zhubla, což jsem chtěla, nakluše, nacválá, pěkně na pobídku, do kopce mě vytahne, relativně jí stačím. Začla lehce pouštět chlup, ale pořád vypadá jako medvídek. IC? Tak to je humusák měsíce😠! Chlupy se z ní sypou takovým způsobem, že vylézt na TO zásadně odmítám, protože bych si musela vzít skafandr, svědí jí to a potí se jako prase, tže každé odpoledne tam na mě čeká bahenní koule. Z tohoto důvodu pracujeme zatím na ruce krok-klus, aby se co nejmíň zpotila, ale v sobotu jsme si daly túru a hlavně kopečky. Převážně krok, no heh, na vrcholu jednoho kopce jsem myslela, že mi tam ta zpocená koule chlupů exituje. Ta teda o kondici definitivně přišla. Nejradši bych jí oholila, aby mohla normálně začít pracovat, ale náš kraj nepatří mezi nejteplejší, mám obavy, že se ještě může ochladit a dekovat nechci. Tohle línací období je totální opruz prostě. No, beru to tak, že ona ze země pracuje ráda, špacíruje taky ráda a teď jsou ještě relativně holá pole, tak toho využiju holt takhle. Snad ty chlupy shodí rychle!

Náš kocour má aktivit až kam! Už je tedy vykastrovaný, ale vůbec to nemělo na nic vliv, ten si ani nevšim, že už je nemá😄! Chtěli jsme kocoura myšilova a ptákolova, ale že to splní takhle do puntíku, jsme nečekali. Chytá myši, rejsky, krtky a hlavně, a to je nejdůležitější, ty zatracený přemnožený vrabce😠! Máme jich tu tuny, to nejsou hejna, ale černá mračna, když se to zvedne ze země. Chodí naším slepicím na žrádlo, vůbec se nezdráhají zalétnout si dovnitř budovy (venku nic nenecháváme), dlouho tu neměli přirozeného nepřítele, protože my i všichni sousedi okolo jsme měli kocoury, co lovili, ale téměř naráz jsme všichni o ně přišli😔. Jedni sousedi již kočku nepořídili, druzí ano, ale do bytu, tže náš kocour má co dělat, když to tady musí obšancovat sám. Už jich pár sundal, tak doufám, že bude redukovat dál. Bestie vopeřený😠!

Žínko a to mě mrzí, že se Vám příspěvek vymazal! Já tak ráda čtu všechny koňokecy, i od někoňáků, to je právě taky zajímavý pohled👍! Jinak mě tady z toho jímá malá kočičí depréze😄! Vy máte všechny ty kočičáky takových velkých a kulatých rozměrů a já furt nic😄! Měli jsme roky sibiřáka, tže jsem byla také zvyklá na kouloidní tvary a letní plandáče (tzn. když koucour zhubl do plavek a po bocích mu zůstala ta plandavá kůže). No, když odešel, a my si asi po půl roce pořídili koťátko, tak jeho máma kočka byla taky dlouhosrstá, ale droboučká postavou. Kocourovi je cca 7 měsíců, je krátkosrstý, což jsme nakonec shledali jako výhodu, protože už přinesl pár klíšťat a v těch krátkých chlupech se to líp hledá a vyndavá. Ale je jak černá nudle😄Štíhlý, dlouhý jak týden před výplatou a neskutečně mrštný a obratný. Loví kde co. Jako, do kuličky má fakt daleko, a to žere jak prokopnutej buben! Ráda bych vám ho vyfotila, aby měla Bobča co na plochu, jenže zatím z toho vyšla vždycky jen černá šmouha😄. No tak nic.😄

Kolena ani plotýnky! 😄😄To nemá chybu! Jste šikovný holky! Každý holt děláme, co můžeme a umíme!👍👍