Horsano, tak s těmi lesy jste mě celkem dostala! Já myslela, že tak bídné je to jen u nás. Letos jsme tu měli hodně těžkého sněhu, pak povodně, pak vichr, tže co v předchozích letech nezvládl kůrovec, dokonala příroda sama. Některá místa, kam jsem chtěla vzít mladou, už neexistují. Hrozně špatně tohle snáším, ale co nadělám? Já tu Vaši zem vůbec neznám, jsem děsná ostuda, že si musím takhle všechno gůglit😔.
No, a co se týče trenéra a práce s koňmi vůbec? Za sebe mohu říct, že jsem potkala pouze jednoho trenéra s velkým T, a byl to právě ten pán, co jsem kdesi výše psala, že už mu táhne na 80 let. Byla to stará škola, jezdil military, ctil pravidla, ale něco v sobě měl. Dnes by se honosně nazýval horseman. Neskutečně jsme si sedli a strašně mě mrzí, že jsme se nepotkali dříve a já se toho od něj nemohla více naučit. Koně ho měli rádi, tak nějak sami od sebe, byl spravedlivý a bral je jako partnery, když něco nešlo, snažil se tomu přijít na kloub. Častokrát jsme rozebírali i nekoňská témata, kde ale paradoxně byl zakopán pes. A to prosím pěkně za 250 kč i s cestou, za hodinu, která většinou byla mnohem delší než hodina. Tohle už dneska nikdo nedělá a mě bylo ctí s ním spolupracovat.
Určitě je trenér, nebo jakákoliv jiná dohlížející osoba, dobrý třeba u dětí, jejich rodiče jsou nekoňáci a “jen” děťátku plní přání a není jisté, že letos jsou to koně a příští rok třeba hra na kytaru. Určitě je nutný tam, kde někdo chce dosáhnout sportovních úspěchů nebo se i sám zlepšovat, a neví jak. Rozhodně bych to nezatracovala, ale zároveň ani nedávala jako mantru. Já jsem sice byla poprvé u lesáckých koní od nějakých 4 let, ale pak dlouho dlouho nic a pak až v 16ti a pod trenerém až ve 22 letech. Teď vlastně taky zatím investuji hlavně čas a energii, mám to štěstí, že si to můžu dovolit. Koně mám doma a i když s nimi třeba přes zimu nepracuji, neznamená to, že nic nedělají, komunikujeme spolu denně, a odněkud někam, chodíme taky každý den.
Tohle je ale obsáhlé téma, ale děsně mě to baví😉!