Nesnáším kohouty právě proto, že dobře pětadvacet let jsem musela strávit v jejich přítomnosti👎. Kdysi jsme měli mraky slepic a pouštěli je na dědinu, jako všichni ostatní a kohouti je strážili a vodili domů, tenkrát byl kohout celkem praktická věc. Ale stejně mě každý ráno nas*al, když ve tři hodiny po půlnoci začal řvát. Nyní vůbec nechápu, k čemu by mi byl, slepiček dva páry na uzavřeném prostoru, kam se žádný predátor nedostane. Akorát by užíral a otravoval slepice, které by na omezeném prostoru neměli možnost útěku. A hlavně tu nikdo neřve v časných ranních hodinách, slepice pouštíme beztak nejdřív kolem sedmé ranní a to i v létě, v zimě dýl. Vím, že teď zním jako typickej Pražák, ale kohoutí kokrhání mě prostě zrovna do extáze nedostává. Naštěstí tady u nás už má drůbež málokdo a kohouta skoro nikdo a vzdálené kokrhání je mi putna, ale když to zařvalo za zdí od ložnice, to by mě čert vzal👎😠
S predátory jsme nikdy neválčili, přestože tu jistě jsou, myslím, že každý chov lze zabezpečit tak, aby nebyla újma na stranu chovatele, ale bohužel to někdy není levná nebo úplně jednoduchá záležitost. Naši sousedi mají 40 slepic a pouští je do polí, ztráty mají pravidelné, ale protože odmítají slepice jakkoliv zabezpečit, s úhyny prostě počítají, to je daň za svobodu, podobně jako u polovenkovních koček.