“o smysluplnosti Vašeho přání ho musíte přesvědčit”
Tak tohle myslím hovoří za vše, tedy v mém případě určitě! Moje stará koby byla křižovatka hucula a ČMB, pro někoho naprosto smrtící kombinace, pro mě absolutní top😉! Jak ta mě dokázala vychovat! A z toho co mě naučila, čerpám dodnes. Velké silné tělo a huculí mozkovna, tohle když se zamyslelo, tak bylo hodně těžký jí přechytračit, někdy jsem měla pocit, že ona ví, na co myslím…Cobka je spíš jak pes, je věrná, poslouchá, hrozně rychle se na člověka upne, ale furt je to chlaďas, dobře se učí, co se naučí, nezapomene, a motivovat jí k aktivitě, to chce fištróna! Ale běda, když se na ní nesoustředíte! U ní prostě člověk nemůže mít vypnuto. Zrovna včera jsem na tím přemýšlela, přišla jsem z práce solidně vytočená, jako fakt hodně, ale chtěla jsem jít ven s koněm, jen tak, vyvětrat nervy. A proto jsem zvolila mini, je povahově jinde, s ní můžete nechat mozek v příkopu a jít, jde za vámi na špagátku a prostě jen kouká, i když vidí, že jste v mimoňlandu. Cobka, když jí nevěnuju dostatečnou pozornost, tak to okamžitě využije ve svůj prospěch. Člověk na ní musí být pořád tak nějak naladěný, jakmile se mi rozutečou myšlenky, jsem v loji. Prostě je to dřina, ji zaujmout, ale to je právě to, co mě na těchhle plemenech baví. Vůbec se nedivím Horsaně, že má ráda huculy👍!
A taky je pravda, že když přijede třeba kamarádka se synkem (jezdí za mini, ale ven chodíme jako kvarteto), okamžitě vyhodnotí situaci a ví, že se bude zinkat, protože všechno se podřizuje kloučkovi (4 roky) a ona to má na salámu😀.
Není kůň jako kůň! Na krevnatých plemenech jsem kdysi začínala a upřímně? Nikdy mě práce s nimi prostě nebavila. I když mi trenér říkal, jak mi to jde, i když v klubu byli spokojení, jak jezdím jejich koně, já jsem z toho byla vždycky taková ovadlá a nevěděla jsem čím to je? Ani se svým prvním koněm jsem si nerozuměla (Shagya x welsh), pak přišli chlaďasi, a bylo vymalováno. A svět začal dávat smysl😉!
