Být vybaven na transport je samozřejmě dobrá myšlenka, kdo je připraven, není překvapen. O tom žádná. Naprosto beru jako fakt, že kdo s koňmi závodí, účastní se i jiných nesportovních akcí nebo kurzů, nebo prostě jen rád s koňmi cestuje na neprozkoumaná vyjížďková místa, je pro tyto aktivity vybaven. Protože takhle nákladná investice, jako je koupě nového OA + vleku nebo Paraganu se mu jistě časem vrátí. I my jsme po návratu z kliniky uvažovali o Paraganu nebo Theaultu (protože to je pro nás jediná možnost, jak z toho vybruslit), jenže když jsme to probírali kolem dokola doma i nedoma, došli jsme k závěru, že je to jedna velká hovadina a poslali tuhle myšlenku k ledu.
Proč? Protože, s koňmi nezávodím ani nikdy nebudu, nezajímá mě to. Na jiné koňoakce, kde se můžu něčemu přiučit, jedu aspoň jako divák. Když to nestačí, a že to někdy fakt nestačí, pozvu si trenéra k sobě domů. Díky Bohu už je dnes situace mnohem lepší, než když jsem před 20ti lety přitáhla první hajtru k baráku, a nebylo prostě komu zavolat o pomoc. Včetně veterináře, který se v našem okrese jaksi nevyskytoval. Natož trenér. Tsss….Cestování všeobecně mi dost leze na nervy, i bez koně, natož s ním, tže u mě se jedná jen o ty cesty na kliniku. Jenže i tady je to takové…no, když se najde problém, který má plánovatelné a smysluplné řešení, tak to řeším, dopravu objednám a na tu kliniku prostě jedu. Když se jedná o akutní problém, řeším logicky se svými vety v terénu, dokud to jde. V případě, že je to blbý, konzultuji s vetkou finanční stránku věci. Je to krutý to takhle napsat, ale je to prostě fakt, v případě, že by léčení na klinice stálo víc než pořízení nového koně, je volba jasná, i kdybych měla doma svých vlastních deset přepravníků. A to píšu jako člověk, co udělá pro koně první poslední a má je neskutečně rád, ale vocaď pocaď.
Letos jsem přesně tohle řešila, kdy to vypadalo fakt blbě a vetka se mě zeptala, jestli si zavolám přepravce nebo v případě neúspěchu, má uspat?