Příspěvky uživatele

Verun:

Bořánek?…nevím jestli ještě. cca 60km od ČB

 https://www.horsemanship.cz/kontakty/

Sega ranch v Kardašce, ale nevím zda také fungují…

Ve Vrátě u ČB  by měl být working equtation…nebylo ba to lepší?

No, Bořánka bych asi raději vynechala… ☹️ Co Probulov (u Orlíka), nebo v Březí u ČB Roman Gronský?
Do Porbulova jezdí west. trenérka, viděla jsem ji, je výborná. No a Roman je holt Roman 😀 U něj jsem seděla na kladrubákovi a ve west. sedle v životě poprvé. Hodně mě to poučilo - ale bylo to úplně v pohodě. Už je to asi 10+ let, ale bylo to super.

JanaJanaJanaJana:

V pohodě ;) užijte si Vánoce 🙂

Taky moc přeju krásné, milé a klidné vánoce!

JanaJanaJanaJana:

Co proč? Ta provazovka nebo ten trenér? 😀

Uch, to měl být dotaz pro Arboru… omlouvám se

JanaJanaJanaJana:

Na provazovce bych nikdy s koněm, který na mně není zvyklý a nemám s ním vyřešený vztah, sama na poprvé nejela, i kdyby na jízdárně na ní dělal piafu. Tímto stylem maximálně s vyrovnaným koněm do party, který vím, že se nesplaší a nebude dělat bordel a plašit tak mladšího.

Mám ráda zdraví svoje i svého koně.

Na základě charakteru dotazu silně doporučuji  najít si někoho zkušeného člověka k sobě a konzultovat s ním. Jelikož se zdáte být v práci s mladým koněm velmi nezkušená a to je nejlepší cesta, jak si z milé remonty vyrobit nemilého zmetka. 

Proč?

Tenhle postup může mít odvrácenou stranu. Tedy pokud budete v sedle a když to nepůjde, slezete. Kobylka totiž zjistí, jak se vás bez problému zbavit 🙂
V tom pořadí, jak píšete, je to ovšem v pořádku; pak už ale neslezte, ani kdyby divo bily!

Taky se dá jezdit kolem komína a postupně přidávat. Vždycky ale musíte vystihnout, kdy se blíží takové to koňovo “začínám toho mít dost” a volit raději kratší cestu - jen ne boj (viz dotaz na jiné uzdění)! 
Tohle je prostě hodně o citu; u remonty zejména. Když něco tohoto druhu vyrobí zkušený kůň, pomůže většinou na něj houknout, ukázat bičík, říct “hele, neblbni, ano?” - u remonty je nutné být daleko daleko empatičtější.
Popravdě… ono by nevadilo začít s tím klidně až za pozdního jara (po několikatýdenní pravidelné práci či vyjížďkách ve dvou), čili v době, kdy koně už vypustí páru po zimě plné bláta a sraček.

Ono je to tak, že u procházek ve dvou se naučíte líp kobylku odhadnout - pokud se budete soustředit na ni a ne na pokec (s tím mám taky problém, když nás jede víc… ;-). Jízdárnu máte jak daleko od stáje? Možná by nazačátek fakt stačilo jít z jízdárny sama, možná s malinkou oklikou nebo obejitím stáje navíc. Čtyřletý kůň je furt v základní výchově, je to puberťák, moc toho neumí, spoustu toho ještě nezpracuje. Dala bych tomu čas… pěkně pomalu, v klidu, důsledně, ale s láskou… klidně i rok či dva . Počkejte si na ni, to se opravdu vyplatí.
Moc se o tom nepíše, ale vypozorovala jsem, že kůň v tomhle věku potřebuje nabýt sebevědomí. Na druhou stranu čtyř a pětiletí koně zkoušejí - no jasně, jak puberťáci - kam až můžou a někdy to dělají pořádně humpolácky.
Ale zas jsou koně takhle staří, kteří sami strkají hlavu do uzdečky a netuší, že by mohli vyhazovat, třepat hlavou nebo jít jinam, než chce jejich člověk. To jsou většinou takoví, kteří vyrůstají ve stádečku s jezdeckými koňmi a denně několikrát vidí, co dělají ti starší. Zároveň je s nimi už od jejich roka pracováno - přiměřeně (!!!) ze země, takže mají i člověčí pozoronost a nabydou zkušenosti, které ze stáda/hříbárny čerstvě stažené zvíře nemá. Koně se hodně učí příkladem.
To jsem se rozkecala, ach jo…
Chci tím vším říct, že je vhodné dělat věci ve vhodný čas podle povahy koně.  Když nabude sebevědomí příliš brzy (protože ho necháte), bude s vámi v pěti letech možná vesele práskat o zem. Protože to pro něj bude hra = boj.
Pokud uvidí u ostatních, že o nic nejde - a vy ho nebudete přetěžovat kařždodenní prací, na kterou si teprv musí vybudovat hlavně zádové svaly - tak bude klást odpor a věřte, to nechcete.
A v té době nasvalování mu taky může přestat pasovat sedlo, koupené sice na míru, ale… A vy a jen vy musíte rozlišit, jestli je to holomek, nebo mu prostě sedlo nesedí a brání se proto. Koně jsou poměrně ukecaní… je ale nutné vidět, co sdělují. U toho nepadnucího sedla je to například neochota chodit na jednu stranu, později házení hlavou, uši vzadu při nějaké pobídce…když to nepomůže, tak kozelce a časem i sundání jezdce.

Máte u sebe někoho, kdo vám pomůže s výchovou a potom výcvikem mladého koně? Víte, co kobylka dělala předtím, než jste ji koupila? Někdy se obsedání uspěchává “aby kůň něco uměl a byl lépe prodejný”… Je ale taky fakt, že růstové zóny kostí se uzavírají v pěti letech bez ohledu na plemeno. Přitom někteří koně nabízejí v pěti letech pomalu L skoky… a v devíti nemůžou chodit, protože mají nohy v háji.

No… prostě: učte ji, nespěchejte, nečekejte v podstatě NIC - buďte s ní, vozte se s kamarádkou, choďte s ní sama na ruce, po jízdárně jen základní přiježděnost a max 20 minut, aby se nezakyselila… po práci jí vždycky poděkujte popasením nebo klidem. Povídejte si s ní, blbněte spolu ve výběhu, zkuste pozitivku ze země (báječná zábava a skvělá na výcvik! - viz knihy dr. Šusty, stačí pohledat na netu). A počítejte s tím, že s tímhle přístupem se kobylka přenese přes pubertu bez boje a v jejích šesti sedmi budete mít úžasného parťáka na každou hurá akci. Parťáka, co umí obrat kolem koně (na cestách nutnost), co řekne “sem nepůjdu, protože nebezpečí” a nebude kecat, aby se zbavil práce… Koně jsou neuvěřitelná zvířata; empatická tak, že to bere dech.
Vyberte si dobře!  🙂

Naprostý souhlas s tím, co tu zaznělo. Taky se dá jít z jízdárny (když už je kapku utahaná) oklikou, napřed malou, pak přidávat. Tohle má výhodu i v tom, že kůň zjistí, že “domů nemusí být vždycky domů” - koně rádi domů pospíchají a tohle je jedna z metod, jak je to odnaučit.
Princip je prostě v tom “pomalu a postupně”. Lepší je vždycky nedopustit, aby kůň projevil, že tohle už je něj moc… a fakt se to líp dělá po nějaké době ježdění v tom dni, kdy už je jezdec usazenej, klidnej a sebejistější, než když vyjížděl ze stáje.

Je to v tom odkazu ;-)

https://www.lasard.cz/jadrna_krmiva.asp?id=pos1

To je pravda, ale exmooři tady jsou vesměs v nízkých nadmořských výškách. V zemi jejich původu (UK) není zas až tak studené počasí… I tady se chovají jen v nížinách. Fjordi jsou jinej level, jiná povaha, jiné podmínky… nevím jistě, ale asi se to nedá moc srovnávat.
Taký kravosomár 😀 😀  😀
Jistě i fjordi byli i ve výběru, jsou-li vhodní. Já nevím, co žerou (oni ale asi v zimě spíš všecko, ovšem v létě je tu pro ně nebezpečný nadbytek), vím jen, že chovat je v podmínkách ČR je dost peklo kvůli jejich IR. Možná právě proto byla ta tvrdá severská plemena z výběru vyloučena. Ono dávat polodivokým koním na jaře a v létě pastevní náhubky asi není úplně nej…šikovnější ;-)

Pokud si vzpomínám, tak akorát fjordi jsou tohohle schopní. Povídá se o nich, že byli vyhnáni na zimu do lesů s tím, že čau na jaře. A že se dokážou ubránit i vlkům se skálou za zády. 
Taky, že se dali krmit zmrzlými rybami. 
(To mám od jejich chovatelů - jeden z nich je komisař - posuzovatel, tak asi ví…)
A fakt taky je, že fjordi mají uzavřenou plemennou knihu a je to opravdu echt severské plemeno.

No… nevím, jestli je dobrej nápad zkoušet totéž s huculy v horách. Ano, jsou velmi odolní atd. atd., ale lidi potřebujou pořád,  marná věc… Však drtivá většina plemen koní je na tom takhle, už po staletí.

Ale určitě by dal najít nějaký kompromis:  nenechat je jen tak, ale dávat jim seno, aby si nemuseli vyhrabávat starou trávu pod sněhem (i když tohle huculi asi umějí, jen nevím, jestli jim to stačí). Prostě - řekla bych, že huculi byli vždycky chováni v jiných klimatických podmínkách, než fjordi; u fjordů to byl přecejen skutečně extrém. Však právě proto jsou IR.

Jsou to všechno spíš nížiny, kolem 200 m n.m.

Fakt nejsem odborník… ale řekla bych, že jim to vyhovuje, když tak dobře prosperují…

Protože bažiny a mokřady bez velkých spásačů zaniknou.

Jsou to oplocené obory.

No oni je nevezli z boxů, že… 🙂
Česká společnost ornitologická zřizuje ptačí oblasti ve svém majetku, na pozemcích, které získává z darů od svých členů, protože jedině tak lze zaručit, že s těmi místy bude zacházeno určitým způsobem. Naše krajina je “kulturní” už mnoho staletí, součástí bylo spásání dobytkem a tak. Místa, která byla vypásána a najednou nejsou, zničí náletové a invazní rostliny a křoviny až tak, že v nich nakonec nežije skoro nic. Exmooři jsou zvláštní v tom, že spásají právě tyhle rostliny, zjednodušeně. Dokážou to místo udržet v charakteru lesostepi až stepi, což vyvolává vzrůst dlouhá léta v zemi schovaných živných rostlin pro motýly a další hmyz, který je pak potravou pro ptáky, kteří tam - znovu - nacházejí hnízdní příležitosti (mimochodem - počet ptáků zemědělské krajiny se odhaduje na 30% žádoucího stavu; některé druhy mizí úplně). A ptáci jsou vynikajícími ukazateli stavu té které oblasti - druhy, které tam žijí (nebo nežijí) sdělují, co je s tou krajinou špatně. Takže - jak to dělat jinak? Nikdo tam nebude celé dny lítat s křovinořezem či čím.
A ti poníci už jsou na více místech, a všude mají velmi dobrý vliv na krajinu. Žijí polodivoce v tom smyslu, že se neodčervují a podobně - jen se hlídají, aby byl přehled. Původní stádo, dovezené do Milovic, bylo  přecejen trochu  zvyklé na lidi (jak jinak by je sem taky dostali), to je vcelku nutnost.
Já byla zezačátku k tomuhle postupu skeptická, ale názor jsem změnila, když vylezly první výsledky. Popravdě, připadá mi to podstatně smysluplnější, než bezhlavá ochrana vlků až tak, že ztrácejí plachost…
 

Jaro by pro ně, řekla bych, bůhvíjak výhodnější nebylo.  Klisny už jsou v té době vysokobřezí, mají už tedy imunitní systém pro tvorbu mleziva naladěný na místo, kde žijí - převážet je na jaře znamená tohle všechno rozhodit.

A taky asi hraje roli věk toho koně a rozložení váhy sedla (anglie: western). Plus přiježdění, nasvalení. To tu, myslím, zmíněno nebylo: kůň si musí vybudovat svaly na to, aby nosil jezdce; od přírody je nemá. Vlastně stejně, jako člověk, když má jít na vandr s pořádným pinglem na zádech; ono se to dá, ale hned to není! A taky trochu záleží na tom, jestli má ten pingl lyžiny a břisní pásku… nebo ne.

Mám velkopolskou kobylu (cca 600 kg), já mám 95 kg.  Podle těchhle tabulek se vejdu.
 Každopádně diskomfort neprojevuje, je to opravdu velice silná kobylka. A tak souhlasím s tím, že jde i o to, o jaké plemeno jde.

Hannah:

Prosím nemáte někdo zkušenost s podložkou pod sedlo? Našemu koníkovi leží australské sedlo na kohoutku, má hodně širokou komoru, děkuji.

Dáváte pod něj tu 1" filcovou podsedlovku? Já australáka měla, taky padal - bez téhle podsedlovky (westernové) by to nešlo.
No, na mou současnou kobylu by to nešlo - blbé úhly; předek držel, zadek lítal. Teď už mám west. sedlo na míru a tak jsem zjistila, že u kozlíkového sedla je nutné mít dobré míry snad ještě víc, než u anglického, co má jen lyžiny. Ale fakt je, že kobylka má v průběhu roku kapku různé míry, tak tomu uzpůsobuji podklad (různé podsedlovky) a je to v pohodě. A protože je to sedlo dobře ušité, tak opravdu stačí toto opatření; sedí celé pěkně na hřbetě a o to jde.
A jo - ta filcovka má na šířku fakt 2,5 cm 🙂 Stojí kolem 4 tis., ale je skvělá. A jsou i vezze se silnějším filcem u zad, aby se sedlo ještě kapku víc zvedlo. A ono se fakt zvedne; neutlačuje to kohoutek jako jiné vycpávky.
Aby bylo jasněji: mám sedlo jak west., tak i anglické (Barnsby blahé paměti), a ten western mám prostě kvůli tomu, že jsem babička, kyčle bolí a na delší prochajdy je prostě westernové sedlo o dost pohodlnější i bezpečnější. Kobylce je to šumák 🙂. Navíc mám i westernové otěže, a ona jak má nízko nasazenej krk (velkopolka), tak je jí v tom takhle dobře a mně je to pohodlné z mnoha důvodů -marná věc, tyhle westernové věci mají vychytávky hodně šikovné, na to ale přijde ščlověk spíš až když je používá a něco si o tom nastuduje a různě zjistí. Jezdím v obou sedlech víceméně stejně… ale jedno vím: že pokud, jak někteří říkají, že jim west sedlo nevyhovuje, protože mají pocit, že sedí “nad koněm” - tak je to blbě! Westernové sedlo je v podstatě slušně kontaktní a člověk má sedět “v koni”. Dá se podle toho rozhodnout, jestli to či ono sedlo je dobré - nebo fakt není.
Prostě se to chová trochu jinak, než anglické.

Mně se stalo něco podobného. Teda nám. Jsme čtyři baby, máme účtařskou kancelář ve starém průmyslovém areálu a protože jsou kolem stromy a tak, vymyslely jsme a vyrobily cosi jako “ptačí zákoutí v průmyslovém areálu”. Má to i FB stránky. Teda poslední dva tři roky se na nich moc neděje, ale kolem těch krmítek a pítek jo… snažíme se, ptáci lítaj.
No, a jednou se nám objevila u dveří krásná ptačí budka. Dárek.

Absolutně netušíme, kdo ji tam dal, v tom areálu pracuje spousta lidí a další spousty chodí kolem naší kanceláře a toho zákoutí. 
Ale tipujeme, že někdo, komu se naše snaha líbila; prostě se rozhodl nám a hlavně ptákům fandit a přispět k úspěchu. A přitom necítil žádnou potřebu utrpět náš vděk 🙂
Nojo, jsou takoví lidi ❤️
A umí to pohladit duši strašně moc.

Mým nejoblíbenějším a dlouholetým vetem pro koně je rozhodně MVDr. Adéla Martínková (dříve Beránková).Nedělá rozdíly mezi koňmi různé “hodnoty” - stará se o všechny stejně pečlivě. Všechno vysvětlí. Je dochvilná, nebo zavolá a vysvětlí zdržení (u veta se to snadno stane).