Tak s dětma nemluvím, ale kdybych měla, mluvila bych pořád, protože jsem užvaněná. Mluvím se všema zvířatama, co vidím či potkám, mluvím i na mravence, co mi přeběhne pod motyčkou, omlouvám se žížale, že jsem ji vykopala, nedejbože přesekla😢 Na včeličku, když sedí na kytce, co si chci utrhnout, nebo tam vlézt: ,,dodělej si to v klidu, neboj, já počkám"🙂 Někdo slovo nevypustí, jak je den dlouhý a taková matka+mobil, je pro dítě katastrofa👎 Nebo spíš, dokud nebyly mobily, i ty nemluvné se svýma dětma mluvily. Nad tím otočeným kočárkem se pozastavovala onehdá moje mamka. Ano, nechá dítě čumět, ať si čumí samo, to ho nějak zabaví. Jenže mluvit a spojovat si věci s názvy, ho to nenaučí. Určitě i proto jsou ty děti opožděné. Moje švagrová je myslím dobrá matka, ale bohužel taky strašně málomluvná. Ono mluvit, vysvětlovat…není to stejné, jako ptát se na souhlas batolete.
Ježíš😲 tak tímto směrem jsem vůbec nepřemýšlela, tak jen doufám, že to není pravda👎
»
Odpověď na příspěvek uživatele
Ladd z 08.11.2024, 21:39:29
Jo, jo. vodu má v jezeře, metr od sebe. Je tam mělčina s kačírkem, i kočky tam chodí pít. Jestli jde k baráku zprava, jde kolem potůčku. Dneska dostal i vepřové, co nedojedl kocour k snídani. Granule má Applaws kitten.
Venkovní plaché kočky, jsou většinou tak hladové, že by sežraly cokoliv, tak je mi to trochu divné. Co jsou luxusní paštiky? Moje kočky jsou nehorázně rozežrané, nevemou si nic nového, žerou jen felixy s rosolem, respective jen ten rosol z nich🙄 Paštiku, nebo jsem, když byl kocour moc nemocný, zkoušela všechny hyper super nejdražší kočičí konzervy…ani se toho nedotknul👎 Takže všechno dojídal ježek a tulák. Ten k nám chodí už 4 roky, kočičák, který nevím kde bydlí, jestli něčí je, ale je nekastrovaný a vychrtlý neustále. Ten sní absolutně všechno kočičí, před lety i psí, co jsem dala ven. Tento rok už dostává stejné věci, jak moje kočky, takže vypadá trochu líp no, zřejmě to bude zase jen do říje.
Poradí. Jí je celý rok. Dávám jim koťákové, ty jsou malé, stačí chroupnout jednou. Jinak dostávají kapsičky, co kočky nedojí. Naše kočky žerou jen felixy(vím, je to šunt, ale vysvětlete jim to😏) a to jen olížou ten rosol a to ostatní ,,maso" dostává ježek a kocour tulák. Zbytky opravdového masa, co kocour nedojí. Odřezky, když jdu vařit.
Ježurka přišel, tak jsem ho před chvilkou chňapla a dala na váhu, má 630g. Ještě snad něco zvládne dopapat.
No já na ,,víčka" psala letní anabázi s ježkem, kterého jsme nevědomky na noc zavřeli v baráku a on nám pokadil celé přízemí(naštěstí krom obýváku) všechny kouty, kam se chtěl schovat, dokonce pod linkou, kde je sokl (švírkou snad 7cm tam prolezl) ve špajzu pod regálema, kde bylo nastrkané kde co…já ty hovnajzy po čichu hledala týden, než všechny…to byl úděsný smrad😲 Do té doby jsem vůbec netušila, že ježek (neřkuli exkrementy) tak příšerně smrdí👎 Jak bylo ve vedru všechno pootevírané až do půlnoci, co chodíme spát, tak chodil každý večer do pracovny, dojedl kočkám jídlo, prošel kuchyňi, špajz, který byl otevřený, protože špatně větral…když hartusil miskama, tak jsme věděli. Jenže pak zalezl asi ve špajzu pod ten regál a my zavřeli ven a šli spát. No a ráno…totální kalamita😲Takže ubytovala bych ho tak možná v zahradním domku, kde nemrzne😎
A někdo chtěl ten předvčerejší ježčí bobek😉
Dneska sem musela dočistit záhon po buxusech, které mi vykopal brigádník a dosadila jsem tam náhradu(japonské brsleny, které jsem si dala zakořenit) Teda pár, ještě mám sadit cca polovinu. A taky mi chybí cca 10 japonských azalek, které tam taky vyhynuly, skoro hned po výsadbě(je to na střídačku) Musím kouknout, jestli je nějak zvládnu namnožit, nebo je dokoupím. Což se mi popravdě nechce, je to drahá záležitost. Původně to vypadalo takhle(teda ne původně, tu fotku ve svém compu nemám, po tom, co housenky sežraly buxusy - to jsou ta suchá košťata mezi) A nechtějte to vidět dneska👎😛
Nééé, to nééé Niki, nestraš😲 Božka je třeba jen v kozím přechodu a cloumají s ní hormony😉 Nikdy jsem to u takových zvířat nezažila, ale asi je na nich poznat, že začali stárnout, tak jak u všech ostatních.
Tak musím přiznat, že kozí oči mě spíš trochu děsí, vypadá jak čert, ale i je to srandovní..takové divné oči. Jen hezkýma bych to teda nenazvala😉 (Božence to neříkej😛)
Buggyra: A pak se řekne, že bylo daleko méně psychických poruch a bezdomovců, no jasně, když to bylo pozavírané po vesnicích po chlívkách… A mladá se “měla postarat” o takovou nálož, no to je teda pecka, ale ona se asi i starala, protože kdo jiný se o tu rodinu asi staral než to otce kleplo, ten určitě vařil a dělal svačiny do školy, to se vsadím.
uf, nějak mi z toho není volno, když na to pomyslím
Já mám v životě takové štěstí, děkuju osudu.
Tata věčně stál ve dveřích, kouřil cigaretu a chlemtal lahváč. Tlustý, odporný slizoun fakt, byl mi hnusný i jako děcku, které nic nevědělo. Obcházela jsem ho širokým obloukem. Zrovna nedávno tchán hledal nějaké fotky a tento soused tam byl - hrál s nima v dechovce. Se mi to všechno připomnělo. Barák polorozpadlý, nedělal vůbec nic. Ano, i já jsem měla úžasné dětsví, jen takovéto věci mi ten idylický pohled trochu kazí🙄
Jídlo sem mu dávala a dávám ven doteď, ale tohle je jiný ježek, ten ,,náš" byl mnohem větší. Tohle, není jako úplně malý prcek, ale je hodně drobnější. Jestli na něj narazím večer, zkusím ho teda pro zajímavost zvážit. Nevím, jestli má bejvák. Vloni jsem nachystala bydlení pro tuláka Macka(kocour) ale byl v něm ježek(v přízemí) a Macek na patro dlabal. Letos jsem si říkala, že Mackovi zkusím objednat tu polystyrenovou bedýnku, co má pro kočiny Nikča, tak nakonec nevím, jestli ji nezbudouvat zase raděj pro ježka.
Já právě nemám nejlepší zkušenost. Odvezla jsem kdysi ježka, který byl očividně nemocný, byl apatický na veterinu. Tam na něj koukli a jen řekli, že už nic, že zdechne. Nic mu ani nezkusili dát, mě bylo jedno, kolik by to stálo. Volala jsem se sovou do záchranné stanice, tam mi řekli, že ji mám sledovat, jinak nic. Byla zima, sníh, majzla do okna. Ano, pak uletěla, ale že mám zvíře sledovat vím také, mě spíš ale zajímá, jestli mu mám dát něco najíst, napít, nebo nějakou medicínu.
A už je to tady…nečeše. Když já si vždycky na něco vzpomenu a musím to sem naškrábat😏 Měli sme sousedy, ta rodina na tehdejší poměry byla divná, na dnešní příšerná. Až v pozdní dospělosti jsem se dozvěděla, že otec dceru celý život, až do jeho smrti zneužíval. Lidi kolem to věděli(tušili) nikdo nic neudělal. Chce se mi blejt, velebnosti☹️ Ona se sebepoškozovala, tehdy, někdy v 80letech, měla doškrábané ruce, vyholila si vlasy až někam do poloviny hlavy(dnes by to byl módní trend) my jako děcka jsme neměly šajn proč, prostě sme mysleli, že je magor. Nejstarší bratr byl opravdu, neznali jsme diagnozu, byl zavřený vzadu na dvorku v takové zděné kobce s malým okýnkem, asi to byl dříve prasečí chlívek. Tam jen vydával skřeky, my se bály, když jsme to někdy slyšeli až na cestu. Prý mu tam jen nosili jídlo. Někdo tvrdil(asi přímí sousedé) že tam byl nahatý, bílý a tlustý. A druhý bratr byl taky divný, nebyl magor, nejspíš nějaký autista, v mém dětství už byl skoro dospělý, schovával se, nemluvil, ale mluvit uměl, žil někde na dvorku v boudě a tvořil si tam věci z elektřiny, která ho fascinovala, zajímala. Všude byly haldy drátů a různých elektrosoučástek. Po setmění sme ho potkávali s baterkou, jak si chodil elektrosoučástky vybírat na smeťák, který byl v každé dědině(spíš několik) A ten se nikdy nečesal. Matka umřela poměrně brzy. Když mi bylo cca 12, otce konečně trefil šlak. O rodinu se měla pak starat ta holka, ale nezvládala to, jak by mohla, bylo jí nějakých, cca 18. Toho z chlívku odvezli do nějakého ústavu, toho z elektrikou vykoupali, hlavu měl splstěnou a plnou vší, takže ho museli ostříhat dohola. On pak ty svoje vlasy, které vypadaly jako čepice z plsti, i jako čepici nosil, ukazoval, či spíše strašil s tím nás děcka😉
Niki, včera jsem si říkala, že chudák Nikča nemá šanci to tu přečíst (budu se muset mírnit v tom škrábání příspěvků😛) Já, narozdíl od toho satanáše Buggyry😜 mám srnečky ráda. Třeba sestřenka taky zuří, protože jí u neoploceného baráku úplně zlikvidovaly thůjový živý plot. Mě taky okousaly nové drahé mandle, co jsem vysadila ven, za plot. Ale můj problém, nedala jsem na ně pořádnou ochranu, respective se spoléhala, že je v křoví nenajdou a nedala žádnou👎 Dobře mi tak😉
Bobi, báseň výborná, neznala jsem👍 U nás, když jsem přišla v 7h dolů, na meteo něco pod mínus 1, nečumla jsem poctivě, tuším -1,2 to bylo. No chudák ježek co večer přišel do misky😲 Teď mám strach, jestli se zvládnul někam zahrabat ještě😟 Na boudu se senem jsem dala dvířka, kdyby tam chtěly kočky. Stejně tam potvory nechodí a ježek to asi neumí😟 Tam by mu bylo dobře🙂
hmn: “Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou?”
lesnížínko, to jako vážně…? 😲
Jejda, vím kam tím míříte. Samozřejmě, že člověk v sobě nese geny předků někdy od stvoření světa, ale nemyslím si, že ty ,,stopy" jsou schopné už hlavní rysy člověka ovlivňovat. Prostě: když dítě může po rodičích(obou, co ji mají) zdědit blbou chorobu, je to 50/50. Po jen jednom je to číslo nižší, po babči, mnohem nižší. Některé dědičné věci jdou jen po přímé linii, něco přeskočí generaci. Ano, to všechno vím, netřeba se v tom pitvat. Ale prostě podle základní poučky dědí dítě geny po svých rodičích.
Tak k mému překvapení, jsem ráno za barákem našla bobek, teda spíš takový sračkoid to byl, koukám na to…tohle vypadá jak od ježka?? Néé, určitě ne, ti už dávno spí😏 Večer jdu zavřít dveře od pracovny, u kterých leží přemrzlý kocour a hledím, proč jsou vevnitř nafrnkané oschlé zbytky kapsičky, které nedojezené vyhazuju do misky ven, kocouru tulákovi. A misky, čumím jak vejr, ježek!😲 No a ne moc velký teda. Hned jsem mu nasypala do misky koťátkové granule, ale nevím, nevím, jestli byl na zimu dost velký. Mám to nějak řešit, kdyby se ještě objevil?
ančovička: Souhlasím 👍👍..
Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou? Já vím, já vím, o taťkovi se strejdou, dvou cholericích po naprosto klidných rodičích jsem psala, prý po nějakém pradědovi. No jo, ale byli takoví právě-že oba😉
Taky koukám, asi stejný zázrak😛 neboť to jsem fotila já, neumětel.
P.S. omlouvám se Verun za téma, já musela😏
Po očku čumím na fotbal, nedalo mi to a prošla jsem fotky po jedné a už jsem ho našla! Jak jsem psala, majznul do okna. Slyšela jsem ránu, letěla jsem k oknu a viděla, jak ho bere kočka! Než jsem vyběhla ze dveří ven, jen jsem sledovala, jak k ní přicupital pes: hele, co to máš? A musela mu ho odevzdat. Pes nesnášel opeřence😲 myslela jsem, že žvíkne a bude konec. Zařvala jsem ze dveří ať ho nechá, tak zamrznul s trčícím ledňáčkem z huby. Přiběhla jsem k němu, ať mi ho pustí do dlaní. Tohle měl někdo točit, to byla groteska typu: to nevymyslíš!😛 Když si to promítám zpětně, pořád se musím smát😄 Naštěstí jsem měla ty nejhodnější psy na světě, nic mu neudělal. Ledňáčka jsem dala do krabice od bot na hedvábný papír, byl špatný, padala mu hlavička na stranu, myslela jsem že to nedá😟 Odjeli jsme k tchánům na oběd. Cca za tři hodiny jsem na něj šla kouknout se strachem, že ho najdu mrtvého😢 Ale už seděl, hlavička už mu nepadala. Tak jsem ho vzala na ruku, jestli odletí. Ještě se necítil. Tak jsem ho dala na tu římsu, na terase v patře, až bude na to mít, že snad odletí. Stála jsem ve dveřích a chvíli na něj koukala. Pak se zvednul a nejistým letem, kdy jsem si nebyla jistá, jestli nemajzne někde do stromu odletěl. Pak jsem si vyčítala, že má určitě ještě otřes mozku, že jsem ho měla nechat zavřeného dýl kdoví, kde skončil😔 No a za týden jsme seděli s mužem a se psy na mole a do té doby extrémě plachý ledňáček, sednul k nám na vrbu a pískal a pískal. Oba jsme opravdu v němém úžasu koukali jeden na druhého. Jen jsem řekla: si to ty, jsi v pořádku?!? Zapískal vesele a odletěl. Buleli sme jak želvy, byli sme si jistí, že sebral všechnu odvahu, co v tom pidi tvorečkovi byla a přiletěl nám poděkovat. Pak už byl zase plachý, ale ne už tak, jak ti ostatní. Bylo to pro mě absolutně neuvěřitelné, asi bych to ani já nevěřila, kdyby mi to někdo vykládal. Byla jsem ráda, že muž u toho byl, že to taky zažil, protože by mi to jinak asi nevěřil ani on. Řekl by si: jo ženská, zase přehání😉 I toto v zahradě zažívám(taky už je to hodně let) a díky tomu můj muž, syn řezníka, nezabije ani mouchu, protože tyhle věci zažil se mnou a získal na živé tvory jiný pohled. A proto se mi s některýma věcma kolem zvířat, vlastně všech živých tvorů, těžce smiřuje😟
