Jídlo sem mu dávala a dávám ven doteď, ale tohle je jiný ježek, ten ,,náš" byl mnohem větší. Tohle, není jako úplně malý prcek, ale je hodně drobnější. Jestli na něj narazím večer, zkusím ho teda pro zajímavost zvážit. Nevím, jestli má bejvák. Vloni jsem nachystala bydlení pro tuláka Macka(kocour) ale byl v něm ježek(v přízemí) a Macek na patro dlabal. Letos jsem si říkala, že Mackovi zkusím objednat tu polystyrenovou bedýnku, co má pro kočiny Nikča, tak nakonec nevím, jestli ji nezbudouvat zase raděj pro ježka.
Já právě nemám nejlepší zkušenost. Odvezla jsem kdysi ježka, který byl očividně nemocný, byl apatický na veterinu. Tam na něj koukli a jen řekli, že už nic, že zdechne. Nic mu ani nezkusili dát, mě bylo jedno, kolik by to stálo. Volala jsem se sovou do záchranné stanice, tam mi řekli, že ji mám sledovat, jinak nic. Byla zima, sníh, majzla do okna. Ano, pak uletěla, ale že mám zvíře sledovat vím také, mě spíš ale zajímá, jestli mu mám dát něco najíst, napít, nebo nějakou medicínu.
A už je to tady…nečeše. Když já si vždycky na něco vzpomenu a musím to sem naškrábat😏 Měli sme sousedy, ta rodina na tehdejší poměry byla divná, na dnešní příšerná. Až v pozdní dospělosti jsem se dozvěděla, že otec dceru celý život, až do jeho smrti zneužíval. Lidi kolem to věděli(tušili) nikdo nic neudělal. Chce se mi blejt, velebnosti☹️ Ona se sebepoškozovala, tehdy, někdy v 80letech, měla doškrábané ruce, vyholila si vlasy až někam do poloviny hlavy(dnes by to byl módní trend) my jako děcka jsme neměly šajn proč, prostě sme mysleli, že je magor. Nejstarší bratr byl opravdu, neznali jsme diagnozu, byl zavřený vzadu na dvorku v takové zděné kobce s malým okýnkem, asi to byl dříve prasečí chlívek. Tam jen vydával skřeky, my se bály, když jsme to někdy slyšeli až na cestu. Prý mu tam jen nosili jídlo. Někdo tvrdil(asi přímí sousedé) že tam byl nahatý, bílý a tlustý. A druhý bratr byl taky divný, nebyl magor, nejspíš nějaký autista, v mém dětství už byl skoro dospělý, schovával se, nemluvil, ale mluvit uměl, žil někde na dvorku v boudě a tvořil si tam věci z elektřiny, která ho fascinovala, zajímala. Všude byly haldy drátů a různých elektrosoučástek. Po setmění sme ho potkávali s baterkou, jak si chodil elektrosoučástky vybírat na smeťák, který byl v každé dědině(spíš několik) A ten se nikdy nečesal. Matka umřela poměrně brzy. Když mi bylo cca 12, otce konečně trefil šlak. O rodinu se měla pak starat ta holka, ale nezvládala to, jak by mohla, bylo jí nějakých, cca 18. Toho z chlívku odvezli do nějakého ústavu, toho z elektrikou vykoupali, hlavu měl splstěnou a plnou vší, takže ho museli ostříhat dohola. On pak ty svoje vlasy, které vypadaly jako čepice z plsti, i jako čepici nosil, ukazoval, či spíše strašil s tím nás děcka😉
Niki, včera jsem si říkala, že chudák Nikča nemá šanci to tu přečíst (budu se muset mírnit v tom škrábání příspěvků😛) Já, narozdíl od toho satanáše Buggyry😜 mám srnečky ráda. Třeba sestřenka taky zuří, protože jí u neoploceného baráku úplně zlikvidovaly thůjový živý plot. Mě taky okousaly nové drahé mandle, co jsem vysadila ven, za plot. Ale můj problém, nedala jsem na ně pořádnou ochranu, respective se spoléhala, že je v křoví nenajdou a nedala žádnou👎 Dobře mi tak😉
Bobi, báseň výborná, neznala jsem👍 U nás, když jsem přišla v 7h dolů, na meteo něco pod mínus 1, nečumla jsem poctivě, tuším -1,2 to bylo. No chudák ježek co večer přišel do misky😲 Teď mám strach, jestli se zvládnul někam zahrabat ještě😟 Na boudu se senem jsem dala dvířka, kdyby tam chtěly kočky. Stejně tam potvory nechodí a ježek to asi neumí😟 Tam by mu bylo dobře🙂
hmn: “Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou?”
lesnížínko, to jako vážně…? 😲
Jejda, vím kam tím míříte. Samozřejmě, že člověk v sobě nese geny předků někdy od stvoření světa, ale nemyslím si, že ty ,,stopy" jsou schopné už hlavní rysy člověka ovlivňovat. Prostě: když dítě může po rodičích(obou, co ji mají) zdědit blbou chorobu, je to 50/50. Po jen jednom je to číslo nižší, po babči, mnohem nižší. Některé dědičné věci jdou jen po přímé linii, něco přeskočí generaci. Ano, to všechno vím, netřeba se v tom pitvat. Ale prostě podle základní poučky dědí dítě geny po svých rodičích.
Tak k mému překvapení, jsem ráno za barákem našla bobek, teda spíš takový sračkoid to byl, koukám na to…tohle vypadá jak od ježka?? Néé, určitě ne, ti už dávno spí😏 Večer jdu zavřít dveře od pracovny, u kterých leží přemrzlý kocour a hledím, proč jsou vevnitř nafrnkané oschlé zbytky kapsičky, které nedojezené vyhazuju do misky ven, kocouru tulákovi. A misky, čumím jak vejr, ježek!😲 No a ne moc velký teda. Hned jsem mu nasypala do misky koťátkové granule, ale nevím, nevím, jestli byl na zimu dost velký. Mám to nějak řešit, kdyby se ještě objevil?
ančovička: Souhlasím 👍👍..
Jen pro info, o vlivu genetiky jsem psala. Ale jak tím pak vysvětlíte, dvě děti stejných rodičů, naprosto rozdílné chování, prostě všechno? Když ty geny jsou namíchané zase jen z těch dvou? Já vím, já vím, o taťkovi se strejdou, dvou cholericích po naprosto klidných rodičích jsem psala, prý po nějakém pradědovi. No jo, ale byli takoví právě-že oba😉
Taky koukám, asi stejný zázrak😛 neboť to jsem fotila já, neumětel.
P.S. omlouvám se Verun za téma, já musela😏
Po očku čumím na fotbal, nedalo mi to a prošla jsem fotky po jedné a už jsem ho našla! Jak jsem psala, majznul do okna. Slyšela jsem ránu, letěla jsem k oknu a viděla, jak ho bere kočka! Než jsem vyběhla ze dveří ven, jen jsem sledovala, jak k ní přicupital pes: hele, co to máš? A musela mu ho odevzdat. Pes nesnášel opeřence😲 myslela jsem, že žvíkne a bude konec. Zařvala jsem ze dveří ať ho nechá, tak zamrznul s trčícím ledňáčkem z huby. Přiběhla jsem k němu, ať mi ho pustí do dlaní. Tohle měl někdo točit, to byla groteska typu: to nevymyslíš!😛 Když si to promítám zpětně, pořád se musím smát😄 Naštěstí jsem měla ty nejhodnější psy na světě, nic mu neudělal. Ledňáčka jsem dala do krabice od bot na hedvábný papír, byl špatný, padala mu hlavička na stranu, myslela jsem že to nedá😟 Odjeli jsme k tchánům na oběd. Cca za tři hodiny jsem na něj šla kouknout se strachem, že ho najdu mrtvého😢 Ale už seděl, hlavička už mu nepadala. Tak jsem ho vzala na ruku, jestli odletí. Ještě se necítil. Tak jsem ho dala na tu římsu, na terase v patře, až bude na to mít, že snad odletí. Stála jsem ve dveřích a chvíli na něj koukala. Pak se zvednul a nejistým letem, kdy jsem si nebyla jistá, jestli nemajzne někde do stromu odletěl. Pak jsem si vyčítala, že má určitě ještě otřes mozku, že jsem ho měla nechat zavřeného dýl kdoví, kde skončil😔 No a za týden jsme seděli s mužem a se psy na mole a do té doby extrémě plachý ledňáček, sednul k nám na vrbu a pískal a pískal. Oba jsme opravdu v němém úžasu koukali jeden na druhého. Jen jsem řekla: si to ty, jsi v pořádku?!? Zapískal vesele a odletěl. Buleli sme jak želvy, byli sme si jistí, že sebral všechnu odvahu, co v tom pidi tvorečkovi byla a přiletěl nám poděkovat. Pak už byl zase plachý, ale ne už tak, jak ti ostatní. Bylo to pro mě absolutně neuvěřitelné, asi bych to ani já nevěřila, kdyby mi to někdo vykládal. Byla jsem ráda, že muž u toho byl, že to taky zažil, protože by mi to jinak asi nevěřil ani on. Řekl by si: jo ženská, zase přehání😉 I toto v zahradě zažívám(taky už je to hodně let) a díky tomu můj muž, syn řezníka, nezabije ani mouchu, protože tyhle věci zažil se mnou a získal na živé tvory jiný pohled. A proto se mi s některýma věcma kolem zvířat, vlastně všech živých tvorů, těžce smiřuje😟
Tak to jsem vůbec netušila, že až za tolik let😊
Hledala jsem vedle k tématu ledňáčka a narazila na zasunuté fotky čápa. To jsou velmi staré fotky, nejmíň 15let. To jsme byli my i zahrada ještě mladí😉To bylo asi ještě foceno na foťák.
J5: Fešák👏
😛 já ho nerodila😉
Máme někde víc fotek, ledňáčka na ruce, kterého jsem kdysi zachránila, když majznul do skla, o němž jsem tu psala, tak tu fotku taky mám, no nemůžu ji najít, i když myslím, že ji mám u sebe. V muže compu je jich víc, ale z toho je já nevím, jak dostat🙄
Bobca: A není to spíš jak se u nás říká,,šťáva pod maso", prostě trochu zahuštěná? Ono se to jí s knedlíkem? To zase šťáva ani tak ne, spíš s bramborama, prostě s něčím, co tak nepije😉
ano,něco takového.zahuštěná masová šťáva ke všemu..těstoviny,rýže,knedlík..k tomu maso..někdy v ní byl okurek,někdy paprika,někdy hrášek,vajíčko na tvrdo..atd..ale barva pořád stejně univerzálně hnědá..
😀 právě to ,,hnědá" mě navedlo na tu šťávu, protože u nás se do většiny omáček dává smetana a to pak hnědé nejsou. Snad jen do trnkovky ne. A ta teda hnědá je, ale to jsem si myslela, že tu na mysli nemají😉
Ano, vychovala jsem dva psy😉 I když Worka kvůli lovu(či spíš zdrhání, co se kde šustlo) musel být celý život na flexině, lidi tu naše psy milovali a obdivovali, jak jsou strašně hodní a vychovaní. A i mamka se s nima na každé prochajdě chválila😉 i když na tom neměla sebemenší podíl😛
Ano měli sme to i doma, stejný přístup, přesto se mnou si naši absolutně nevěděli rady, byla jsem nevychovatelná😜 Brácha udělal v klidu a s radostí, co se mu řeklo. Mě by mohli zabít a nic. To je ta genetika😉 To se pak hádali, po kom proboha jsem😛 Kdyby mě dokázali nějak donutit(motivovat, já nevím..) se učit, nebyla jsem blbá, ale prostě jsem se absolutně neučila. Ale vím, že to nešlo, prostě nešlo. Asi by mě nikdo k ničemu nedonutil, neukecal ani teď🙄 Jediná motivace byla v 7třídě: když se nebudeš učit, nikam tě nevemou, budeš blbá zahradnice, rýpat se celý život v hlíně! To motivace byla, nesnášela jsem, asi jako každé dítě😉 práce na poli. Takže jsem se začala teda učit a končila s 5 dvojkama. Třídní: nechcete, aby si podala přihlášku na gympl? Tak to mě málem amok, ta představa, že bych v tom učení měla pokračovat😛 No nakonec jsem co? Nakonec jsem ne z donucení, ale s radostí zahradnice, na svém😀
Já jsem ho u nás taky neviděla vytáhnout žádnou rybku, ale lovil. A s tím třepotáním nad kořistí máte pravdu, to já jsem opravdu viděla. U nás moc větve nad vodou nemá, jen na jedné vrbě. Sedává tak na drátech od paraplíčka, džberu, do kterého vybírám z jezera řasy, nebo opěrce křesílka. Fotky bohužel jen přes okno.
Coudas: Dříve, kdyz dítě udělalo průšvih ve škole, dostalo ještě doma. Dneska si běží rodič stěžovat a dostane učitel. Jenže ono se nesmí říkat “my jsme taky dostali vylágoš”, protože odpovědí moderních biomatek je “no taky to na vás nechalo následky a tohle já svému dítěti neudělám”. On šel prostě do kytek respekt no.
S tímto mě totálně s.re moje mamka. Malý synovec má 5. Ve všem je tak nějak opožděný. První bylo: kluci to tak mají. Blbě mluví ještě teď. Ona řekne zase: v dnešní době blbě mluví většina děcek. Já na to: a to má být nějaká omluva, teď se rodí nějaké jiné děti, než před 50 rokama? Jako, že se rovnou rodí jako blbečkové? Asi bude někde chyba, že se nenaučí normálně mluvit, ne? Ona na to: no tak není každý stejný, každé dítě neumí ve dvou letech perfektně říkat básničky, jako jsi uměla ty(tím mé dovednosti také skončily😜) Ale než se bráchovi narodila děcka, pro tebe to taky bylo měřítko. Teď, když je malý sysel, tak je to najednou v pořádku. A není to třeba tím, že čumí na pohádky, kde se nějaké cosi dorozumívá jen skřekama a nikdo tam normálně nemluví, že? A na to mají s bráchou oba obligátní odpověď: až vychováš sama nějaké děcko, tak můžeš být chytrá!😛 Pak každý říká: no jo, to je to vaše: to za nás…Ale tak mi to někdo vysvětlete. Při narození sme každý nepopsaný list, stejná startovní čára(teď neberu v úvahu postižené děti) Je tam nějaký vliv dědičnosti, ale zase: normálně inteligentní rodiče, brácha má maturitu, švagrová je vysokoškolačka, vlastně jsou celá její rodina. Takže kde je ten problém?
Bobi.. jako tak nějak vím, co je UHO, že je to nějaká omáčka, akorát stále nevím, co si pod tím představit a jak to má chutnat🙄 Omáčka? A není to spíš jak se u nás říká,,šťáva pod maso", prostě trochu zahuštěná? Ono se to jí s knedlíkem? To zase šťáva ani tak ne, spíš s bramborama, prostě s něčím, co tak nepije😉
Ano Coudas, souhlasím, máte pravdu. Ač nemám školou povinná děcka, slyším to od příbuzných, od kámošek učitelek, muž je ve školství taktéž, naštěstí ne jako kantor. Na naši školu si stěžovali rodičové hodně, raděj děti vozili do vedlejší vesnice. Teď jsem z nikým ze sousedů o škole nemluvila, takže nevím, jestli se něco změnilo. Sestřenky mají děti právě v té vedlejší.
U nás to pozorování, ani s dalekohledem, který mám jen tak mimochodem pořád při ruce…nejde. Rybník je takřka pod okny a jakmile se s čímkoliv k oknu přiblížíte, aby ste kouknul, je pryč. Na potoce, to bych řekla, že je ještě plašší, protože ty lidi kolem nezná. Občas na něj promluvím, když sedí na větvi a zase zřejmě neuletí jen ten ,,náš", zachráněný. Minule jsem šla přes most a pár metrů po proudu na větvi zadrhnuté uprostřed potoka, seděli vedle sebe svorně dva. Krásně na ně zezadu svítilo sluníčko, záda jim zářila do dáli. Zastavím se, jsou zády, nevidí, šahám po mobilu, že udělám fotku. V té chvíli vyjede za mnou od domů z uličky auto. Grrr, měla jsem po☹️ Takový obrázek se mi zas tak brzo nenaskytne…tak jednou, za 10let😏
Ježíš, omlouvám se, zase zas…téma. Takže k tématu: nám když zamrzne v zimě jezero, jdou vedle na potok. Oni spíš k nám zalétávají…vlastně ani nevím proč? Jestli není v jezeru něco nového na zub? 😉
Teda se stydím, ale normálně jsem si nedala dohromady, jak vypadá merlík, musela jsem kouknout. Asi tím, že jak zjišťuju, u nás moc neroste. Jako jo, asi jsem ho už naživo někdy viděla, ale nezakopávám o něj nějak, jako o ostatní plevele. Onehdá jsem za kompostérem likvidovala kopřivy. Léta jsem je tam nechávala pro motýly, jenže mi začaly prorůstat malinama, což je pak nepříjemné při sběru a…nedá se jich zbavit. Takže jsem je nůžkama vystříhávala a zbytky mazala herbicidem stejně, jako nálety. Jestli to pomůže netuším, ale snaha byla. Ty kopřivy…ty jo, to byly stonky jak palce, kopřivy víc než metr a půl vysoké(asi z toho kompostu😉) z toho by snad i uhlí bylo…za miliony let👍(vím, že to není přeslička😉)
