Odpověď na příspěvek uživatele MiraT z 03.08.2023, 07:21:25
To je velmi rozumné, není vhodné za každou cenu pořizovat zvířata do suboptimálních podmínek. Čas a energie chovatele pro chov tak dost vzrůstají, a stejně nedocílí takové kvality, zejména odchovanců. Do těch dvou, dvou a půl měsíce věku žerou housata jak kyseliny a pastva hraje zásadní roli.
Zase, pokud je u Vás pěkná tráva alespoň do toho konce června, neviděl bych zásadní problém. Také je možno zjara zavčasu prodat většinu housat a rodičům jich ponechat jen pár, pro snížení zátěže pro výběh.
Nauka o chování všeho druhu drůbeže, J. H. Hušek, 1864. K české slepici (tehdá se pravděpodobně jednalo teprve o “předka” kropenek):
“Ačkoliv v posledním čase se množství druhů slepic u nás zavedlo, zasluhuje předce prvního místa naše obyčejná slepice domácí, a potom tak zvané vlašky. Slepice domácí snese od vánoc až do měsíce srpna asi 60-100 i více vajec, při čemž ještě jedno hnízdo kuřat vysedí, a ty obyčejně pět neděl vodí. Některá kvočna však již ve čtvrtém týdnu po sezení nésti počíná; pod naši obyčejnou kvočnu se nemůže dáti více vajec než 18-21, více by jich nepřikryla.”
Plemena drůbeže v Čechách a na Moravě, Č. Sedlák, 1940, k plemeni česká zlatá kropenka:
“Kvokají zřídka, průměrně každá 10. z hejna, nasedají později na jaře, sedí i vodí kuřata výborně. Kvokavost u češek se projevuje právě v nejpříznivější míře, aby stav slepic v hejně mohl býti doplňován vlastním přirozeným líhnutím pod kvočnami v nejvhodnější době pro odchov kuřat. Toto není u ostatních lehkých plemen, neboť nenasedají vůbec (jen vyjímečně), kdežto těžší plemena kvokávají někdy více než je žádoucno."
Kvokavost u češek, alespoň v míře popisované Čestmírem Sedlákem (jedním ze zakladatelů plemene), jednoznačně ke kropence patřila a patří. Za mě vyřešeno.
Dvě užovky podplamaté. Stromová tam není určitě. To větší, teoreticky ještě může být obojková. Ale zase tam jde z fotky dobře vidět hlava, a není tam ani náznak světlých skvrn - takže vlastně být nemůže. Nejspíš opravdu pár. Možná jen při společném slunění, na páření je opravdu nyní už velmi pozdě.
U užovky hladké jsou známy případy kanibalismu (je plazožravá), u podplamatky tuším dosud ne, žere obojživelníky a drobné ryby. Hlavně - hadi na foto jsou v relativně klidné, nenapjaté pozici, volně přitisklí těly k sobě. Kdyby jedna požírala a druhá byla žrána, to by se mrskaly jinak.
No, a o nějaké starší chovatelské materiály a zdroje, máte-li u Vás osobně k dispozici, byste byl ochoten podělit se? Jak říkám, klidně si přijedu, nafotím. Když tak po Vašem přihlášení možno využít soukromé zprávy pro bližší domluvu.
Odpověď na příspěvek uživatele bohemia.gall z 27.07.2023, 09:34:42
“Vlastnosti jdouci proti uzitkovosti jsou nežádoucí.”
Samozřejmě. Výrazné snížení efektu užitkovosti je pro mě však i to, že při vymizení kvokavosti pro rozmnožení a získání nové generace jsem pak nucen pořídit a provozovat boční chov jiného kvokavého plemene, či být odkázán na elektrickou líheň a vyhřívanou odchovnu.
Mám na zdroje stejný názor. Kdybych sám měl dobré podklady, nemusím se samozřejmě ptát. Ke kvokavosti jsem dosud dohledal konstatování, samozřejmě ne z kvalitnějších primárních zdrojů, že u kropenek se občas vyskytně, a že když už, že se pak jedná o kvalitní kvočny.
Problém je odlišení názorů jednotlivců (co kdo bere dle za pozitivum či negativum, jakou vlastnost dle něj posílit či jakou naopak odstranit) od skutečných faktů.
Tj. třeba prostý popis vzhledu a vlastností populace české slepice z počátku či první poloviny minulého století. Jak je na co momentálně nahlíženo, a současné trendy - je pro mě zajímavou informací. Ale zásadním či rozhodujícím elementem v rozhodování samozřejmě nikoliv.
Pro posunutí diskuse jsem přihodil odkaz od Bukovského - ale jde mi, jak je snad patrno, o zmínku k té monografii od Č. Sedláka. Zda opravdu existuje, a jestli třeba někdo nevlastní kopii či scan či tak. Vím pouze od něj z 1940 o díle “Plemena drůbeže”, které si chci též obstarat. Chovem plemene CZK se nyní nezabývám a v blízké budoucnosti ho též neplánuju, bůhví však, co přinese budoucnost vzdálenější😀.
Předpokládám spravně, že Vy sám starší písemné zdroje vlastníte? Šlo by se případně domluvit na návštěvu, že bych si je třebas nafotil? Nevím sic, odkud jste, leč pro mě by případná cesta neměla být zásadní problém…
Odpověď na příspěvek uživatele honzapm z 26.07.2023, 10:21:05
Dále - jestli dvě ze sedmi, nebo 2 ze třiceti - staticky to je stále téměř to samé, v takhle nízkých cifrách. To chce alespoň tisíce a desetitisíce, na něco průkaznějšího😀. Takhle to je jako tvrzení, že vyloučeno 3x za sebou hodit mincí orla…
A co jsem si byť jen letmo projel Metodiku uchování genetického zdroje zvířat - České slepice zlatě kropenaté - od Ivana Pavla, jsem ke kvokavosti našel pouze:
“U všech slepic v 1. užitkovém roce se eviduje věk dosažení pohlavní dospělosti (snesení 1. vejce) a kvokavost……Slepicím, u kterých se v průběhu roku objevila kvokavost, se z takto vypočtené snášky odečte 15 % za každý výskyt kvokavosti."
Prosím o ty relevantní zdroje a logické argumenty, proč u nich kvokavost zásadně ne. Primární data a fakta. Údajně Čestmír Sedlák snad měl kdysi sepsat monografii o kropence (https://ceska-slepice.mozello.cz/zpravy/params/post/1508210/ceska-zlata-kropenka-vcera-a-dnes). "Bohaté šlechtitelské zkušenosti Čestmíra Sedláka vyústily v sepsání monografie o české zlaté kropence”. Opravdu tato monografie existuje/dochovala se?
Zdravím. Je to velmi neobvyklé, ale už jsem slyšel i o takových případech, kdy houser pomáhal s vysezením, jindy poté i se zahříváním housat.
Zajímavé je pro mě třeba i to pozdní datum…češky klasicky snáší brzy z jara, klasické je pak líhnutí kolem dubna, a klidně i dříve…popřípadě cca červen v případě náhradních snůšek, nebo podnášení…o líhnutí koncem července slyším snad prvně…
Z biologického hlediska pro mě objektivně přestávají být druhy/plemena bratelná za plnohodnotné organismy, když ztratí (populace celkově) schopnost přirozeného rozmnožení. Vím, že u mnoha plemen (a hybridů) slepic je alfou a omegou vysoká snáška, a těžké potlačení kvokavosti - nic proti nim v zásadě nemám, i když osobně je nehodnotím už jako zvířata v určitém slova smyslu, jen jako řekněme “vykonstruované mašinky na vejce”.
Měl jsem dosud za to, že kropenky jsou původním českým, soběstačným, temperamentním, dobře pohyblivým, shánšlivým selským plemenem, s rozumnou, nikoli však závratnou snáškou. Ale zároveň ruku v ruce s tímto - u mnohých slepic se zachovaným rozmnožovacím instinktem - tj. kvokavost a schopnost odchovat kuřata.
Toto plemeno (CZK) v současnosti v chovu nemám a nehodlám se k němu v blízké budoucnosti vracet, podmínky už pro ně v současnosti nemám vhodné. Proto nemám nastudované dokonale všechny historické zdroje (směrodatné jsou pro mě pouze zdroje pouze z poloviny minulého století, či starší), popisující praxi chovu a historické vlastnosti plemene. Před těmi lety se jednalo o chov mé mamky, která s chovem začínala, já v té době na střední škole - proto jsem plemeno tehdá také ještě hloubkově nestudoval.
Od kolegy si možná časem tedy ještě půjčím něco z jeho starší literatury…nebo jestli bohemiagalle byste měl z hlavy relevantní odkaz či zdroj?
Zdravím, svého času jsme též měli spolehlivou kvočnu CZK. Kvokala v hejnu tedy asi jedna z osmi…dva roky za sebou odchovala 6 kuřat, bohužel vždy 5 kohoutů + 1 slepičku. Kvočna byla výborná, kuřata chránila a vodila až do jejich samostatnosti a napeření, i po odstavu se k nim chovala vcelku slušně. Letos srovnání s dvouletou kvočnou dominant hybrid žíhaný, kupovanou k nám jako kuřice z drůbežárny - ta vodila vysezená kuřátka (faverolky) asi jen 4 týdny a pak na začala tvrdě útočit. Ani přesun do velkého výběhu (stále jen ona + 9 kuřat) nic na chování nezměnil.
Je to už možná 6-8 let zpátky. Kropenky pocházely od pana Bukovského. Dle mého názoru kvokavost k těmto selským plemenům, jako je CZK, patřila a patří.
Mé první akvárium před čtyřmi lety byla veliká sklenice, tuším že jsou třílitrové…s plochým kamenem na dně, a dvěma či třemi rybkami střevlička východní. Invazivní druh, s nímž bohužel přicházím do styku při managementu spravované rybniční soustavy. Přežije a vydrží snad vše. O chov v pravém slova smyslu se nejednalo. Spíš pokus, co vydrží. Kolega údajně tuto rybku zapomněl v šuplíku ve sklenici se zkyslým mlékem na několik dnů…po otevření tam rybka normálně žila. U mě v kanclu krmení vločkovým krmivem, a když byla voda kalná, dopustil jsem čerstvou rovnou z vodovodu. Asi po půldruhém roce, kdy to stále odmítaly zabalit, věnoval jsem je sestře.
Dále jsem pak měl průhledné plastové 20 l boxy z Tesca, bez substrátu, s nekořenícími vodními rostlinami, vodními šnečky a cca půltuctem rybek Poecilia wingei, v tomto bodě se to již chovu blížilo více. Vybavení jinak žádné, a v pokojové teplotě, v místnosti, na parapetu (kvůli slunci k prosperitě makrofyt) mi to dlouhodobě fungovalo.
v minulosti i další druhy rodů Lacerta, Podarcis. Začínal a "trénoval" se právě na těch ještěrkách obecných o prázdninách.
Začátečníkovi bych doporučil asi rod Timon (T. lepidus, T. tangitanus) a Omanosaura jayakari - to jsou z těch velkých druhů, kteří se dají i slušně "ochočit" a relativně snadno množit. Využijí v dospělosti dobře i terárium leguání velikosti. Mláďata a subadulty je vždy však lepší dočasně chovat v menších ubikacích.
A z té mrňavé, avšak většinou plašší "havěti" - a též prakticky pouze hmyzožravé - poté ještěrky rodu Podarcis (kromě naší ještěrky zední P. muralis) - např. P. peloponnesiaca, P. siculus.
Zdravím. Odchytem několika mláďat či subadultů populaci neohrozíte. Ne dospělé jedince - a) si daleko hůře zvykají, b) jsou cenní pro udržení populace.
Legální ovšem není de facto žádný odchyt ani jiné nakládání. Získat povolení k chovu evidovaných jedinců lze, ale je to velmi komplikované s mnoha podmínkami, nejspíše nic pro Vás.
Když se tím nebudete chlubit na internetu či je nedejbože zkoušet sám ještě prodávat, osobně tam z ochranářského hlediska nevidím reálný problém.
Jako kluk jsem si o prázdninách chytal mláďata ještěrky obecné z naší zahrady, pěkně vykrmené pak pouštěl se začátkem podzimu. Jednoho z těchto (samečka) jsem pak vídal na zahradě pravidelně dalších asi pět let. Časem jsem přešel k chovu "v ČR legálních" druhů této čeledi.
Zdravím. Většina budou nejspíše ještě mladí jedinci, kteří si teprve hledají partnera, či ještě mladé a pohlavně nezralé páry - dospělé a schopné reprodukce jsou labutě až cca ve třech letech.
Odpověď na příspěvek uživatele Jara Games z 31.05.2023, 15:57:20
Zdravím. Přesně, jak píše výše Annulus. Z běžné vesnické směsky vyberte zvíře zdravé, dobře rostlé, vitální, hbité, bez vývojových vad či trvalých následků zranění (křivá páteř, kulhání,...), a spíše z těch nejvyspělejších/největších. Ideálně bez parazitů (všenky, vápenka, čmelíci...ale co má jeden, bude mít při společném chovu i druhý). Také ne to, které by se začalo třebas už agresivně projevovat proti lidem. Dále pak zužte výběr na to, které se Vám z nich prostě nejvíc líbí.
Jestli chcete třeba vložit fotografie a potlachat, kterého by kdo viděl jako svého favorita, samozřejmě možno.🙂
Silně nepravděpodobné. Pes, popř. něco zdrhlého z chovu. Nebo také čistě vybájené.
Psa jinak samozřejmě vlk v terénu uloví, a rád. Prostě šelma a konkurence. Hárající fena psa, a samec vlka se však spíše oddají jiné aktivitě. Také, pokud je daný pes fyzicky rovnocenným (či silnějším) protivníkem, vlci moc lační bojůvek nebudou.
Ale že by si vlci začali chodit vytahovat ratlíky z dvorků a boud, jak činí třebas levharti v Indii, tak to nehrozí.
Zdravím. Soukromě jsem žádné papoušky nechoval. Ale během své kariéry jsem i kolem nich krátce brousil a staral se o ně - arové, aratingové. Má osobní filozofie - ta přirozenější, byť na schopnosti náročnější cesta - tu bych volil. Tj. přirozený odchov. Ale rozhodují vždy zejména celková úroveň chovu i chovatele, od něhož bych pořizoval.
