Příspěvky uživatele

Úplně jinak se zvukově projevuje třeba samotný husí pár s vlastním odchovem. Během toku, a pak jak už housata jsou téměř dospělá, to se rozeřvat umí. Ale když jsou spokojené, vědí, že mají mlčet, a většinu roku je úplná pohoda. 

A jiné je to v nesourodém hejně různých plemen, linií, kříženců. Či hejna housat z odchovny bez vštípených sebezáchovných instinktů. Tam to řve pořád. Babylon.

U mě je to teď také upovídanější, i přes noc v husníku. Mám k sobě v posledních dnech stažené krom vlastního chovu i dost cizích zvířat v rámci koordinace plemenitby. Do neděle jich jde část už k novým majitelům a bude větší klid. 

Zdravím. Včera jsem se na domácí PC a FB nedostal; jiné činnosti. Děkuju za postnutí sem toho foto z FC (je to ono - na té trávě, pampeliškách  a jeteli?). Jasná užovka hladká (Coronella austriaca). Není vůbec co řešit. A jelikož monitoring a mapování plazů a obojživelníků ČR dělám profesionálně v rámci pracovního úvazku, tak to snad i trochu umím😀.

Zdravím. Z tohoto PC se na FC nedostanu, ale omrknu to večer doma.

Zdravím. Odpoví Vám snad i povolanější. Ale dle věku zvířete a popisu, zvážila jste, že se nejspíš snaží najít vhodné místo pro kladení vajec, a vyhrabat důlek pro snůšku?

Zdravím. Možná trochu k zamyšlení pro Vás - můj náhled 😀. Akvárium cca 100 l. Světlo od střešního, i klasického okna, v místnosti s akvárkem. Zároveň je místnost podkrovním obývákem/teramístností, kde díky žárovkám v teráriích je teplota vždy relativně vyšší. V akváriu nemám absolutně žádnou techniku (žádný filtr, vzduchování, zářivky) ani chemii. Ani substrát. Zato četnost rostlin, kterým se daří navolno ve vodním sloupci (Elodea/Egeria…). Odsátí kalu ze dne či očista skel od počínající řasy…hm tak několikrát do roka, když mě napadne, že už by to možná chtělo. Řasa tam ale skoro není, ony ji dost vykompetujou právě ty makrofyty. Vypadá to dobře, údržba nula nula nic, a několik let už mi tam prosperuje a množí se kolonie Poecilia wingei (endlerky). Krmím cca denně (v praxi spíš několikrát do týdne) obyčejným vločkovým krmivem. Nyní tam mám ještě asi 4 neonky, přihozené, když švagr rušil své akvárko, ty mi tam žijou už přes rok, byť za tu dobu dvě z původního půltuctu už padly. 

Zdravím. U dospělých kusů je pro mě nejlepší metoda “kouknu a vidím”, popř. “poslechnu a slyším”. U čistokrevných housat stejného původu a stáří se dá u mnohých jedinců pohlaví také určit už dost zamlada - dle chování a postavy; ale jistí to u nich (odborně provedená) prohlídka kloaky.

U sebe v chovu (hČ) mám samozřejmě housata individuálně značená nacvakávacím barevným nožním kroužkem, takže dlouhodobé, přímé a nezaměnitelné porovnání jedinců, když jsou vedle sebe, je velmi snadné. 

Zdravím. Postřeh z mé strany, jako zájmového chovatele - třicátníka. Konkrétně chov holubů mě nikdy neoslovil z důvodů jeho specifik. Volný způsob chovu viz jo012810 považuju (z pohledu holuba) za ideál. Ještě jako kluk jsem prolézal na venkově holubník v pozůstalé stodole, v němž ještě můj praděda, zesnulý před mým narozením, prý choval holubi s volným výletem do krajiny.

Zároveň jsem skalní zastánce nutnosti absolutní zodpovědnosti, přehledu a kontroly majitele zvířat - chovatele. Ne jako třeba toulavé kočky, které mnohý “majitel” má a nemá, dle toho, v jaký moment se mu to hodí, rád by všechna práva leč žádnou odpovědnost.

Pokud nelze z mé strany zajistit, aby moji chovanci (kromě včel…) jakýmkoli způsobem byť jen v teoretické rovině, obtěžovali svými výlety okolí a cizí vlastnictví, a provozovaly nežádoucí návštěvy cizích pozemků, prostě do toho nejdu. Stížnosti, často oprávněné, nebudu řešit, respektuju soukromé vlastnictví. Nežiju na samotě uprostřed lesů, ani šikovně obkroužen hektary vlastních pozemků. Zůstávám u chovu a plemenitby slepic a hus, které prosperují na snadno vymezitelné části mého vlastního pozemku, a chovu terarijních zvířat. 

Věc bych teoreticky mohl řešit stavbou prostorné voliéry, ale i ta je pro létavé holuby suboptimální. Jsou samozřejmě i těžší a málo létavá holubí plemena. Avšak, pokud bych už kdy uvolnil prostředky a čas na takovou kvalitní voliéru, zase pro “obyčejné” holuby by mi jí přišlo škoda a šli by tam zajímavější chovanci…

Anonymní:

Když už se takové líhnutí povedlo, vyrostou z menších vajec menší jedinci nevhodní do chovu nebo na to velikost vajec nemá vliv?

Zdravím. Nabídnu náhled do svého chovu - avšak zde hus, hČ. Loni se mi velikost vajec od mladé loňské prvničky pohybovala kolem 135 g. U starší tříleté cca 160 g (optimum NV). Otce měla housata stejné. Už ale i vejce od prvničky byla nad běžně uváděnou minimální doporučenou hmotností násadovek pro dané plemeno. 

Z menších vajec se pak logicky vylíhla housata menší a trochu slabší, stále však vitální. V prvních týdnech byla silou těsně za housaty “velkovaječnými”, navzdory tomu, že ta “malovaječná” byla o dva týdny starší. Být stejného věku, rozdíl by byl daleko výraznější.

Jednoznačně tedy háklivější, náchylnější k problémům a “podražení”. Dal jsem si ale záležet a poskytnul na vývoj optimální podmínky. Takže ve věku několika měsíců už rozdíl mezi skupinami zmizel. Nejsilnější, průměrní i nejslabší jedinci obou skupin byli vzájemně srovnatelní. Vlastně nejsilnější housírek, o kterém jsem dlouho zvažoval ponechání do vlastního chovu, byl jeden z “malovaječných”. 

Houser může být s více samicemi; resp. pokud všechny přijme do skupiny, a pojímá. Někteří samci jsou více monogamně založení, či si mezi holkama vybírají.

U mě mám plemenné čistokrevné české husy na přirozené líhnutí pod husou a odchov housat, a takto v sehraném páru fungují blbuvzdorně. Ve větší skupině to může fungovat též, ale mohou nastat specifické komplikace, které se mi nechce řešit.

Při sběru vajec, líhnutí v líhni a umělém odchovu netřeba na složení chovné skupiny brát zas takový zřetel.

Bodlinka:

dospělá slepice a klinická syngamóza je téměř vyloučena.

Děkuju moc za reakci. Je v oddělení, a když se stav nezmění, zabiju a zapitvám si😀. Je čilá, aktivní, zvídavá, ale holt to chraptění + na potěžkání je lehká = něco s ní v nepořádku bude.

Zdravím. Rozdíly v hlase nebudou zásadní. Nedoporučuji však plemena odvozená od husy labutí, jsou hlasově pronikavější. Z vlastní zkušenosti s českými husami, spokojená zvířata v kvalitním prostředí, bez častého vyrušování cizáky či predátory, nemají mnoho důvodů aby vyřvávala zbytečně. O něco hlučnější je u mě možná pár týdnů v roce během toku. Ale chovné jedince mám jen po párech, a skoro všechna housata prodávám brzy, hned po jejich napeření.

Takže za mě spíš si vyberte plemeno, které se Vám líbí.

Zdravím. Řeším nyní obdobný problém se slípkou ze stahovaného kmene od jiného chovatele. Kmen 2.6, věkově jedinci od 2 do 5 let. Kvalitní plemenný exteriér, i oplozenost a líhnivost letos výtečná (dle info předešlého majitele přes 90%). Jedna ze slípek je však lehčí a občas při dýchání se jí objeví tyto chrčící obtíže. Žádná rýma, žádný výtok, chování standardní. Dosud chovaní několik let spolu, a zbylí jedinci jsou bez příznaků, a ve výborné kondici. 

Slípku mám v oddělené voliérce a začínám léčbu fembendazolem (Panacur tablety 250); mám podezření na syngamózu. Pokud se stav nezlepší, bude ukončena. 

Zrzavci:

ty jsou roztomilý! jak mají "naducaný tvářičky", to je ňuňu. 🙂

Můžu se jen krátce zeptat? Vidím tam seno, já si nějak při sběru informací co jednou jo a co ne, zapsala na hadrdisk- asi špatně? - že seno ne, že jako jim může uvíznout v krku.  Já bych měla možnost jako podestýlku právě dávat i seno. Asi to tedy jde?

Zdravím, seno jsem tam hodil jen jako výstelku hnízda, aby to drželo tvar, a nechal jsem to tak i pár desítek hodin po vylíhnutí; pak jsem vyhodil a jinak všude měli hobliny. Jemné sekačkové seno zkrmuju dospělým pipkám pak hlavně v zimním období. 

U mě jsem spokojen s faverolkama (velká německá lososovitá). Vousaté pětiprsté, rámcem spíše větší plemeno, s dobrou snáškou i vynikajícím masem. Klidná až vlezlá zvířata mám i z přirozeného odchovu pod kvočnou hybridky. Zejména jedna z holek z kuřat na videu je teď jako dospělá odrzlá dost a nemá nic proti braní do ruky. Nepříbuzný kohoutek, pořizovaný už jako pohlavně dospělý, je taky kliďas.  A co jsem viděl třeba z videí jiných chovatelů a písemných zdrojů, z umělého a piplaného odchovu jsou to pak ještě o dvě úrovně větší mazlové; faverolky jsou tím pověstné.

Zdravím. 

A) Huse buď ukradnete vejce či čerstvě vylíhnutá housata - a nejspíš Vám pak z nouze tedy udělá náhradní snůšku. 

B) Nebo jí housata necháte, a cca kolem jejich 1 měsíce věku, během jejich vodění, začne chovná husa opět samovolně znovu snášet, a odchová tak nejen první, ale i druhá housata ("podlíšťata"). Ne každá česká husa, a ne v každé sezoně, odchová takto dvojmo.

Na A) už je pozdě, a k B) - se podle pokročilosti sezony u Vás neschyluje. Jestli husička už začala přepeřovat (vypadaly jí křídelní letky), tak letos už žádná vejce neplánuje. 

Zdravím. Malého kousku tvrdého plastu, pozřeného vzrostlou zdravou želvou, bych se neobával, resp. by si s tím zvíře mělo poradit samo, vyloučením v trusu. K veterináři bych osobně nechodil. Obyčejný běžný “kočkopsák” není v biologii želv zběhlý; ta horší část to ani nepřizná a místo toho nasadí nějakou hokus-pokus likvidační “léčbu”. 

Ty prsty má špatné dost, vybočené, v bázi srostlé, do plemenitby bych ho už jen kvůli tomu nepustil. U faverolky je ideál i dle vzorníku 4. prst víceméně v pozici obdobné, jako u ostatních plemen, jen o něco výše posazený. A 5. prst výrazně oddělen, směřujíc dozadu, posazen výše na noze a oddělen mezerou od 4. prstu -  v této pozici je i relativně bezproblémový pro pohyb zvířete. 

Pokus o léčbu podle mě vhodný je. Úplně beznadějně to v tento moment nevidím. Každá taková příležitost pro získávání zkušeností v zájmovém chovu by se podle mého osobního přesvědčení měla využít. Kohout se jinak zdá/zdál v dobré fyzické kondici a v pěkném výběhu. V případě, že nevidíte pak smysluplné zlepšení, ukončit to jde rychle vždy. Jde o zajímavé plemeno s kombinovanou užitkovostí (předpokládám z foto správně, že jde o klasický “velký” typ, nikoli zdrobnělý?), též ideální pro plození kříženého jatečného (kohouti) potomstva, které dědí velký rámec a rychlý růst, a mírné, v hejnu zpravidla nekonfliktní povahy.

Svého času, tak 10+ let nazpět, ještě má mamka chovala české zlaté kropenky. Začala se slípkami, po pár letech přidala kohouta. Byl to mladý jedinec z výstavy. Bohužel z drobného zranění běháku se v našem výběhu u něj rozjel silný zánět nohy. Natekla na trojnásobek, kroužek (záhy odstraněný) se zařezával do masa, kohout se sotva vlekl a pajdal. Naši to řešili ATB u rodinného známého, veterináře. Situace se stabilizovala a noha silně splaskla. Nikdy však už nenabyla původní velikosti a podoby. I trvale slabě kulhal. Avšak signifikantně handicapem omezen nebyl, v chovu u nás vydržel další asi 2-3 roky, i zanechal potomstvo - vlastně ho pak nahradil jeden z jeho synů.

Jiný případ, kdy se hybridka slepice přimotala nešikovně během krmení krávě pod nohy, ta jí kopytem rozdrtila prsty. Řešeno obvazem a dlahou, samotkou, žrádlo a voda před zobák…a opět se z toho kupodivu dostala, zase tedy s doživotním pajdáním. Avšak šlo o víceletou hybridku ve volném chovu, která za ta léta musela už předtím při více příležistech prokázat, že má zdravé jádro a tuhý kořínek. 

Paralen “papírově” zánět neřeší. Ale mám s ním zkušenosti  (vč. vlastní osoby), že nějakým způsobem přeci jen i na něj vliv má. Pro drůbež smrtelný (na rozdíl od koček např.) není. A naposledy jsem s ním teď na jaře úspěšně vyřešil rozběhlou sinusitidu své chovné husy. Ve vlastním soukromém zájmovém chovu si můžu zkusit hledat alternativní řešení a být si zodpovědný za výsledek…úplně snad neujedu, byť nejsem veterinář, v chovatelství a zoologii mám také profesionální zkušenosti.

Jinak kohout s touto haxnou samozřejmě bolesti zákonitě má. Že na něm není znát, je normální - zvířata z pudu sebezáchovy své zdravotní indispozice až do posledního okamžiku tají. 

Zdravím. Z prvních foto je evidentní, že noha je nateklá a se zbytnělými prsty. Příčina bude mít nejspíše nějakou spojitost. Zároveň vidím na noze odřeniny a strupy (jantarově zbarvené). Podle mě úraz + infekce. Třeba při probíhání výběhu či pokusu o pojímání. Faverolka velká je mohutné těžké plemeno, zároveň však s jemnější stavbou běháku a pětiprstostí (kde bez rázné selekce 4. a 5. prst jsou někdy tak blbě rostlé, že i překáží zvířeti v pohybu a zvyšují riziko úrazu). Zároveň je částečně opeřený běhák náročnější na udržení čistoty.

Co teď s tím. No u mě bych mu dal klid, dal do menšího prostoru kde si stav nebude sám zhoršovat. Možná podával do zobáku denně ždibíček paralenu. Pokud problém přetrvává či se horšil, problém bych řešil rázně sekerkou - prostě selekce. 

U veterináře dostanete nejspíše “všeřešící” antibiotika - pokud chcete zkusit, asi proč ne. Když to ale půjde i tak z kopce, vzhledem k ATB není vhodný ke konzumaci, a škoda tak toho čtyřkilového (běžná hmotnost kluka velkých faverolek) loňského (podle velikosti ostruhy) kohoutka😀.

Zdravím. U mě doma v baráku mají naše dvě čičiny přístup všude. Včetně kuchyňské linky. Jsou čistě bytové, zdravé, bez parazitů, a mnohem čistotnější, nežli třeba já 😀. Máme s manželkou 15měsičního synka, a akorát do místnosti s ním neměly (v noci či bez dohledu) k němu přístup cca do roka. Ale vyhýbají se mu samy od sebe, dosud. Všechno zařízení bytu je u nás praktické a čistitelné. Bez koberců, jen lino a dlažba. 

Většinou je pouštím i do své teramístnosti/obýváku, vyháním jen, když se tam příliš rozdovádí. V posteli se mnou spí prakticky denně, občas si vlezou i pod peřinu. Jsem výsostným majetkem té mladší, menší, avšak dominantní a dravější čičindy. Starší (asi jen o půlrok) tíhla vždy více k manželce, byť ta je v současnosti spíše okupována synkem.

Venkovní či polovenkovní číču bych však v ničem z výše uvedeného netoleroval.