Příspěvky uživatele

Bydlel u mě dva roky syn mých anglických kamarádů,rodiče mi ho tady vyložili, jako nějakýho Harryho Pottera a odcestovali🙂))

Chodil tady do takové mezinárodní školy a tam tyhle věci hodně jely, děti si měnily identity, jak na bežícím páse, po prázdninách se dokonce učitel matematiky vrátil jako učitelka…, náš konzervativní James ho ovšem stále oslovoval “pane”. Když ho napomenuli odpověděl: “Promiňte pane, spletl jsem se pane.” Tak mě kvůli tomu volali pořád do školy, no já jim stejně houby rozuměla. 

Studenti si taky odhlasovali, že chtějí mít ten unisex záchod,  tak vzali záchod řediteli, protože jiný volný nebyl. 

Nakonec tam prý vůbec nikdo nechodil, jenom James, který hlasoval proti, ale pak si moc pochvaloval, že je tam vždycky čisto a volno🙂)).  

Ten  majitel výše zmíněného bulíka, má rád,  když se jeho pes pere a vyhrává. Vždycky to nějak navlíkne tak, aby se to stalo.Jakoby mu vyklouzne z ruky vodítko, pustí psa pod stůl, kde leží jiný pes..Je tedy pravda, že pes se pere relativně kultivovaně, vždycky protivníka povalí a drží na zemi a tam s ním cloumá.

Nojo, jenže každý pes neustoupí a třeba náš Dorouš vyrůstal mezi psy ve smečce, kde se hrajou různý bojový hry, tak umí různý hmaty a chvaty🙂)) A taky má na krku hodně volné kůže, tak není za co chytit.  Nejdřív byl takovým chováním překvapen, ale pak se vymanil a začal se bránit.

Jinak páník toho svého bulíka miluje, nosí s sebou naditý pamskovník aby mohli neustále trénovat povel sedni🙂))a se shovívavým pohledem sleduje, jak jeho miláček ošukává cizím lidem nohy🙂)).Zvláštní povaha..

Prikládám foto zplacatělého ouška, Dorouš je ten vlevo. Vpravo je Fram, chci se taky pochlubit, jak už vyrostl🙂

Já jsem na anglický bulíky zasedlá, protože jeden rozdrtil Doroušovi chrupavku v uchu a on teď není takovej fešák. Šel po něm docela natvrdo a jeho pán ho nechal.

Dorouš mu zase na oplátku překousnul ocas a bulík už taky není fešák. Bylo to úplně zbytečný.    

Autoritu z vedoucího experimentu, vytvořilo “ vědecké” prostředí, kde to probíhalo a bílý plášť, tak je to snadné. Plus ten inzerát je na to už psychologicky připravil.

On to tam Honzák nepíše úplně přesně , řada  těch “učitelů ” pociťovala velký stres a duševní utrpení,  ale nedokázali neposlechnout.

O zlu v lidech je spíš vypovídá Stanfordský experiment (Zimbardův vězeňský experiment), to byla taky síla. A zase tam bylo určité malé procento lidí, kteří se nepodvolili. Kdyby tam tehdy neprišla Zimbardova manželka a nerozehnala to, bůhví, jak by to dopadlo. 

A zase, ti účastníci experimentu později vůbec nemohli pochopit, proč se tak chovali a někteří hluboce se styděli.  I Zimbardo byl sám sebou velmi nemile překvapen. 

Kontext je prostě strašně důležitej.

Ale to už jsem dost odbočila..

Myslím,  že tam velkou roli hrála poslušnost vůči autoritě. 

Znáte Milgramův experimet? Když tak na to koukněte.Človek si přestane dělat o lidech iluze.

Nezávislého jednání je schopno tak pětadvacet procent populace. 

Možná,  že někteří  odstoupili, o tom se nepsalo, ale většina se chovala jako ovce.

Tak to je zase neuvěřitelný pokrok!

A jizva bude malá.

Musím říct, že jsem nedoufala, že to dopadne až tak dobře,  předčilo to moje očekávání. A to jsem byla optimistka.🙂

Na bonitacích se to dělalo, u služebních plemen, tam tenkrát patřil třeba i briard. Taky zkoušky mít museli.

Nevím,  jak je to teď. 

Já to pamatuju, tedy pamatuju, jak se o tom psalo.

Hrozný, lidi prostě slepě poslouchali “ autoritu”.

A autorita byla sadistická.

Taky se mi tuhle kolegové smáli,  že nechci jít v šíleným vedru s Framíkem na obrany, že jsem prý opičí matka a že si musí zvykat.

Tak určitě…🙂))))

Dafi:

jo,jo..tak nějak..

i když já nikdy koně nechtěla..já chtěla vždy oslíka,vždycky mě přišly takový udřený…

už od mala jsem byla na Solílky-jak jsem jim říkala🙂

a oslíčky i sbírám….

V tom případě doporučuji mulu ! 🙂)))  

sutrik:

Znám lidi, kteří začali kolem šedesátky.

Třeba Masaryk. 

Ten měl taky hodně hodnýho koně. 

Mě hrozně mrzí,  že jsem se nenaučila jezdit. Učila jsem se v Chuchli, na příšerném školním koni jménem Panic, ani se mu nedivím, že byl protivný a zlomyslný. To bylo pěkně krátké pígle, zkrať si cígle a udělej na nich můstek a na lonži pěkně do zblbnutí dokola a na kterou to k..va vysedáš nohu, můžeš mi říct,  na kterou nohu vysedáš.🙂))) Já ani nevěděla jestli myslí mojí nohu nebo nohu toho koně;))) a bála jsem se zeptat.

Pak mě učila jezdit moje kamarádka,  drezurní jezdkyně a to byl úplně jiný svět,  vysvětlila mi, že nemám jezdit na koni, ale s koněm, v kyčlích kopírovat jeho kroky ( já tam dřív seděla jako prkno) a být uvolněná. 

Ale už bylo pozdě a dotáhla jsem to jen tak daleko, že, jak uznala, v krokové vyjížce koni nijak zvlášť nevadím.

A ve svém věku se už nebudu pouštět do žádných větších akcí 🙂)))

Ona měla hodného koně(asi ho někdo před vyjížďkou i opracoval) a jezdila se štolbou krokem.

Tak byste to to musela mít taky tak;)).

Je možné,  že ony to ani samy dlouho nevěděly.

Blbá situace pro všechny. 

Ale tak co.., možná se vrátí stará olympijská tradice, že budou soutěžit jenom muži. A vdané ženy se nebudou smět dívat 🙂)))

Volala jsem na záchranou stanici, když netopýr záletl do Malostranské besedy,  kde jsme byli na večeři. 

Pán mi poradil, ať přes něj něco hodím a vypustím ho ven.

Vědět o vzteklině, tak jsem to teda nedělala !  

Tak královna Alžběta jezdila i když jí bylo hodně přes devadesát;)

Já si myslím,  že to neudělal. Zabít někoho elektrickým proudem není tak jednoduché, dva lidi naráz téměř nemožné. Ale on byl elektrikář,  tak se prostě nabízí.

Pitva probíhala v Egyptě,ostatky do Čech poslali bez většiny orgánů, jestli si dobře pamatuju.

Moje teorie je, že to udělal někdo místní. Byla to taková nesympatická dvojice, on prý pořád s něčím personál otravoval a vyhledával spory, Monika zase hodně vyzývavá a k tomu blondýnka.., predstavuju si, že se chovali tak buransky nadřazeně a nedávali spropitné..a v někom mohli vzbudit vztek a nenávist.

Myslím,  že Egypťané to ututlali kvůli turistickému ruchu.

To je moje konspirační teorie.🙂)))

Myslíte anglického bulteriéra? Toho s tím klabonosem?

Být vámi, vybrala bych si jiné plemeno, jestli jste začátečníci.

Nejsou snadno cvičitelní, často mají problém s jinými psy…, člověk musí být pořád ve střehu .

Měla jsem tu smůlu,  že jsem potkala řadu bulíků povahově velmi nevyrovnaných, tak jestli se pro něj rozhodnete, vybírejte opravdu pečlivě a dejte si poradit.

Tady má bulíka, tuším, Verun. Třeba se ozve a napíše víc. 

Určitě to jsou zdatní manipulátoři a ty ženy strašně touží po lásce☹️

Fikovnice:

Tak to bych s Tebou polemizovala…

Vztahy jsou NĚKDE otřesné, toho mého kamaráda z fakultní nemocnice vyšikanovali jinam. Ale jinde (anebo právě tam, kde trápili mého kamaráda) při sobě doktoři drží, fakt.

Jo, tak doktoři z jedné nemocnice spolu ještě občas drží. 

Ovšem,  to, co jsem zažívala při hospitalizaci s mámou lékařkou, když byla stará, nebylo tedy nic moc, kdybych na oddělení nelifrovala denně plata chlebíčků pro sestry plus nějaké “ohodnocení” pro doktory , bylo by to ještě horší. Pak už do nemocnice nechtěla ani na vyšetření. Zažili jsme tam ošklivou věc,  vedle mámy ležela taková umírající stařenka, jeji syn u ní hodiny sedával a držel ji za ruku. Jenže když odešel, sestry a ošetřovatel se začali chovat jako saně, na paní vulárně křičeli  , hrubě s ní manipulovali, prostě hrůza.  Máma, když se jí udělalo trochu líp, to nahlásila primáři, takže se potom už báli a nechali paní umřít v klidu.

Můj otec, také lékař a profesor!, pravil, že do nemocnice už ho nikdo nikdy nedostane, tak ponižující zacházení tam zažil. Takže když mu něco je, musím sehnat doktora, který za ním přijde domů. 

A  jak Ti je? Choroba zažehnána?

Hihi, já jsem na tyhle věci náhodou moc šikovná;)!

Tuhle jsem něco měla poslat přes Balíkovnu, spetla jsem si to se Zásilkovnou, prošla jsem martýriem přihlašování , nechtělo mi to taky věřit,  že nejsem robot , pak jsem to s velkou slávou zaplatila a odeslala sama sobě🙂))

Napodruhý jsem se dostala až k tomu boxu, jenže ten se mi nechtěl otevřít, byla jsem už úplně s nervama na huntě, volala jsem dceři a křičela do telefonu: “A nebudu to dělat!”, jako to říkala ona ve čtyřech letech, když jí něco nešlo.🙂))

   Dostala jsem klasickou ajťáckou radu, ať vypnu a zapnu telefon a pak už to šlo jako po másle🙂)