Nojo, stále víc se utvrzuju v tom, že padesátý den, je pro odběr štěněte ideální, nafixuje se na člověka hned.
Pro štěně v období strachu ( a ještě třeba trochu labilní) je těžší opustit bezpečný prostor domova. Máte ho teprve druhý den, tak bych to nijak nehrotila a nepřetěžovala mu nervový systém. Jestli máte zahradu, byla bych s ním zatím tam, seznamovala bych ho s domácím prostředím a utužovala resp. budovala váš společný vztah, učila ho jeho jméno, hrála si s ním, učila ho hravou formou přivolání…
To nežádoucí chování bych nechala úplně vyhasnout a zatím ho ven ze zahrady nebrala.
Až se u Vás zavede, udělala bych to tak, jak píšou dámy nade mnou. Brala bych ho do auta ( nebo tašky) a odvezla na neznámé, klidné a bezpečné místo, tam ho pustila navolno a nechala ho Vás následovat, je to taková poslušnost zadarmo 😊.
Štěně jde automaticky za Vámi, má to vrozené a nic jiného mu taky nezbývá, a Vy jen vlídně povzbuzuje že “ to je hodný jdeme”, když vidíte, že běží k Vám “ to je hodný ke mě” plus pamlsky, jestli ho zajímají .
Až se na Vás naváže, začala bych teprve chodit přímo z domu ven.
Dvouměsíční štěně Vám myslím neuteče ani kdyby chtělo, ale jestli to není úplný labílek, chtít nebude. Nebo jestli je opravdu bázlivý, tak možná pro jistotu dlouhé vodítko, ale já to nikdy nepotřebovala u takových, ještě závislých, prcků.
Jé, koukám, je to holka a já o ní psala jako o klukovi, tak pardon🙂.