Příspěvky uživatele

hybrid, protože na jaře jiných pár slepic neseženete.

tak dává to smysl, že magor je jen jeden. dva magoři během jednoho měsíce, to už je moc.

něco jak v tom vtipu, řidič zastaví stopařovi, jedou spolu, dají se do řeči a ten stopař se ptá: a to se nebojíte takhle někoho vzít, co kdybych byl sériový vrah, a řidič povídá, nebojím se, pravděpodobnost, že by byli dva v jednom autě, je hodně malá.

nevím, jestli a kterými zbraněmi jste tady kdo střílel, ale efektivní dostřel a nějaké přesné rány s krátkou zbraní prostě neumožňuje střelbu ze země na někoho ve čtvrtém patře. prostě ve filmu komisař rex a jeho psovod zvládnou pistolkou úplně všechno, ale ve skutečném životě je prostě délka hlavně, ráže, optika a trojnožka vs střelba z volné ruky hodně důležitým faktorem. že vidíte cíl ještě nic neznamená.

na zvířatech se myslí myš nebo králík.  mezi králíkem a papouškem je ale větší rozdíl než mezi králíkem a člověkem.

že se léčivo zkouší na některých druzích laboratorních zvířat ještě neznamená, že pro jiné druhy zvířat nemůže být stejná látka toxická, neúčinná nebo že můžete jakkoliv odhadovat dávky nebo frekvenci podávání.

ptáci opravdu vnímají více obrazů za sekundu než člověk a proto nemůžou koukat na animáky, ale jestli světlo vyhovuje nebo ne poznáte velmi snadno tím, že si natočíte video místnosti na mobil. pokud bude na videu světlo blikat, ptáci to vidí a ruší je to. pokud bude video ok, je to ok.

ono totiž není jedovaté jako jedovaté. spoustu těch “jedovatých” rostlin jsou tak maximálně žaludečně dráždivé.

takových těch opravdu nebezpečných je málo, třeba ten tis, nebo oleandr.

sinusitida. doma to nevyléčíte.

Hačiko je děsně slavný příběh. O co jde. Vysokoškolský profesor má psa. Ten s ním chodí každý den na nádraží, kde na něj čeká, než se večer ten člověk vrátí.

no a jednoho dne profesora ve škole klepla pepka a ten pes čekal na tom nádraží dalších deset let. Napsáno životem.

jo, vodítkovat, povelovat a opakovaně přivolávat, to zní jako tak velký vopruz že je to vlastně trest. aby nebyl, na to musí být speciální konfigurace hvězd, ale nedá se to použít k modifikaci chování, je to skoro tak hnusný jako ten proutek.

hele znám lidi, co jsou alergický na kočky jakože hodně, jakože astmatický záchvaty a tak, ale koček se odmítli vzdát

a místo toho se vzdali takové té domácí chemie, různých čistidel a osvěžovadel a aviváží a tak podobně a ta alergie jim normálně zmizela

akorát teda nepouští kočky do ložnice.

by mě zajímalo, jak se pes, který nebude měnit, opracovává k tomu, aby měnil.

není nad to fyzicky trestat akiťátko, aby vám to brzo nevrátilo

jinak teda zmíním co tady ještě nezaznělo a to je prostě vodítko a oči na stopkách. přece nejste hloupější než to zvíře, abyste si mrtvoly zajíce všimli až když je v psí tlamě.

taková malá Norinka byla na podobné věci expert a nejoblíbenější byly teda podpapíráky. to jsem zjistila, jaký neuvěřitelný počet lidí musí venku. a takové onýno, no, ze psí tlamy to nevyndáte ani nevyklepete. zlatá noha od srnky.

zároveň takové čtyřměsíční štěně velikosti labradora nevyklepete ani kdyby se chtělo a nějaký proutek, když se snažíte, aby to s vámi chodilo rádo, je zcela kontraproduktivní. stačilo prostě nebýt hloupý ani slepý a tyhle věci vidět dříve než pes. vodítko nepustí, NE! pes se koukne po člověku, dostane kokýno. Další a trvalá fáze je hnus - kouknu po člověku, jestli dává pozor a když dává, tak se předstírá, že hnus neexistuje.

ančovička:

Ano, koza neni spásač…naše kozy se skoro vůbec nepasou..stojí a čekají, až jim někdo tu trávu naseká a doveze v kárce pod hubu😀..plus sena stále plné jesle..

a nebo tak. prostě koza je leccos, ale živá sekačka opravdu ne.

koza hlavně není spásač. pokud je na tom pozemku cokoliv jiného, nějaké stromy nebo keře, tak sežere nejdřív ty.

asi ta krev. co nejdřív.

malá Nora nic takového neměla, ven chodit nechtěla a cesta k domovu byla chvilku odměnou, něco jak s koněm, třeba. pak se to otočilo a chvilku teda cupitala statečně, i když nějaké pokusy o schovávání, to se prostě otočila že jde teda dom sama. od asi půl roku to bez vodítka totálně nešlo, protože “já si tě najdu nebo pudu sama dom” 

teď by asi sama dom nešla ale našla by si mě, to je aspoň pokrok

ale je to prostě jinej pes, no. nemá žádnou z hlavních motivací přijít, což je touha poslechnout nebo strach. jako docela tomu rozumím, kdybych byla pes, tak přesně takovej, co má všechno na salámu, takže s tím nějak nemám vnitřní problém, ale z hlediska nějakého pejskaření to začalo jako “a teď zapomeň všechno, co si myslíš, že víš”.

hele na schovky venku za stromem jsem věřila taky, taky na chození na volno se štěnetem a tak

no a pak se ke mě přistěhovala Nora 😀

i když náhodou po pěti letech spolu občas na volno jdeme. nebudu předstírat nějaké ke mně, ale docela funguje Norinko pusinko a Stůj.

vosy to mají těžké. dospělé dělnice mají totiž tak úzký pas, že se nemůžou normálně najíst, ty hmyzáky, kterými se živí, sice pokoušou, ale nežerou. nosí to do hnízda larvám, larvy to můžou sežrat a na oplátku vylučují výměšek, kterým se krmí dospělé vosy.

to je skvělé z jara, ještě to funguje v létě, kdy vosí hnízdo vychovává taky trubce a královny, ale pak stará královna přestává plodovat a to je konec kolonie. 

je to úplně jedno, vůbec se s tím netrapte.

akorát že pak můžete mít psa, se kterým se úplně neshodnete na akčním radiusu nebo rychlosti plněné povelů. 😀 Norinka pusinka bere na vědomí a následovat chce, protože přece neuteče a neodstěhuje se někam k cizím, ale taky je to stylem “já si tě pak najdu, jo?”

což je teda v mých očích trochu blbý a ta flexina to jistí.