Jako já s hengrem jezdím, sem tam, ale jezdím. Ale 700 km bych teda nedala. Dala jsem nejvíc 550 km a byl to záhul jako prase pro jednoho řidiče. On člověk musí být neustále ve střehu, kontrolovat si vzdálenosti od ostatních aut, protože brzdná dráha s tou váhou a navíc živým koněm, je faaaakt dlouhá a ti ostatní řidiči si to neuvědomují. Člověk je po pár hodinách totálně vyčuměný a fakt unavený, je to nebezpečný prostě.
A pokud by vás náhodou napadlo prostě jet, navzdory zákonům a předpisům, bez potřebné dokumentace a potřebného řid. oprávnění, tak vězte, že se vám to může hodně nevyplatit. Oni si ten hengr (nejen) z tý dálnice policajti rádi stahujou a kontrolujou. Stalo se mi u nás i v zahraničí.
Záleží velmi na tom, jakým autem ten hengr potáhnete. Od toho se taky odvíjí nutnost řidičského oprávnění (jestli stačí B nebo musíte mít B+E). Taky couvání je s vlekem už jiné, než s malým vozíkem. Dále je potřeba vyřídit spousta papírování a pokud nejste oficiální přepravce (což nejste), musí se cesta vejít do 8 hodin, což se na vzdálenost 700 km rozhodně nevejdete.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 05.12.2024, 22:42:51
Oooo, děkujeme za pochvalu ošklivek v čele s Panem Bečkou 🌹
Jinak u nás parádně chumelí, dnes jsem na HO, takže je mi liberecká kalamitka naštěstí jedno 🙂
Barča ráno vyběhla na zahradu a dostala radostnej amok, pobíhala jak smyslů zbavená, zatímco Eliška, navlečená do dvou oblečků, na ní znechuceně hleděla, co jí jako jeblo 🤣👍
Odpověď na příspěvek uživatele Stelle z 05.12.2024, 11:26:52
Kam je potřeba. Kroužek pod krkem používám pro připnutí stopovačky, kterou pes tahá za sebou - je to bezpečnější, protože se mu nemůže omotat kolem nohy (nohou). Resp. samozřejmě může, ale je to méně pravděpodobné.
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 03.12.2024, 09:31:40
Děkuji za přání a na oplátku posílám panu Yodovi narozeninové podrbání! Zrovna jsem na vás tuhle myslela, že by bylo hezké zase nějaké společné venčení, zajímalo by mě, jak by se na obříka tvářili poseroutky Eliška s Vasilem 😊
Nám se kdysi taky vrátilo štěně - naštěstí. Prodali jsme ho starší paní, která bydlela ve vilce s velkou zahradou, do práce už nechodila, člověk by si řekl super, bude se psem pořád, paráda. Paní milá, zajímala se…
Po asi dvou měsících nám volala její víc jak osmdesátiletá matka, ať si pro psa okamžitě (jako ještě ten den) dojedeme, jinak ho dá do útulku. Jeli jsme. Vyšlo najevo, že paní trpěla maniodepresemi, ve svém dobrém období si nakoupila několik štěňat a koťat, potom v tom depresivním období, kdy nebyla schopná několik dnů vstát z postele, byli psi zavření ve sklepě, bez venčení, bez žrádla… Naštěstí to na tý malý placce kupodivu nezanechalo žádný následky, tak se u nás ohřál jen dva týdny a putoval do nové rodiny, kde žije dodnes (je mu 15 let). Být to fenka, tak jsme si jí tenkrát nechali.
