Stojím u zadního štrajcpánu, vyšlu koně dovnitř. Mám delší vodítko, tušírku v ruce. Koně jsou naučení na ťukání na plec pro pokyn vpřed, na prsa vzad + ústní pokyn a pokyn stůj. Jakmile je kůň v ideální pozici a klidně stojí, zavírám zadní štrajcpán + pojistku, jdu ke koni, přepojím vodítko na přepravníkové vazáky. Vylezu předním výlezem, jdu dozadu zavřít rampu.
A u vykládání naopak, otevřu si rampu. Přepojím si vodítko z vazáků, jdu od hlavy k zadku, povolím pojistku šjtracpánu. Štrajcpán otevírám pouze tehdy pokud je kůň v klidu a není netrpělivý. Kdyžtak si počkám, drbu ho, hladím a uklidnuju a jsem připravená použít pokyn vpřed (tušírka na plec), pokud má chuť rychle vystartovat ven dozadu. Otevřu štrajcpán, 5vteřin kůň ještě stojí v klidu a na hlasový pokyn couvání couve (popř. tah za ocas jako potvrzení že to myslím opravdu vážně) - tušírka je dlouhá, takže můžu upozornit koně, aby “nespadl” při slezání na rampě i na druhé straně, než kde jsem. Hotovo. *
Rutina dělá profíky, takže 1x týdne nakládat objet kolem komína a za 2 měsíce máte profíka jak víno. Nefofrovat při nakládání, když naložím, klidně se chvíli pohodově vykecávat u přívěsu. Nefofrovat při vykládce - nechat klidně stát koně 10 min po dojezdu domů/cíle v hengru - někdě je to i nutnost (závody, než se postaví ohrádky apod).
Nejsem zastánce kyblíkování - nakládka/vykládka je prostě nadstavba manipulace s koněm, při čištění nebo sedlání taky koně neuklidňuju kýblem. Při manipulaci s koněm si pouze potřebuju vyřešit komunikační signály, abysme si navzájem rozuměli, byli k sobě bezpeční a tím tedy ani nebyly v nervu.
Zároveň, kdo neuvede, neumanipuluje koně ani na holé zemi, tak nejde očekávat žádné zázraky u bubáka jménem přívěs, který se hýbe, rachtá, je malý a tmavý.
*mám 1,5 koňák a malou arabku, kterou by mohlo napadnout se otočit čelem vzad a zaseknout se - proto vše řeším uvnitř. 2 koňáky jsou užší, tam nápady s otočkou moc nemůžou vznikat, takže je to trošku jednodušší při vysílání 🙂