Příspěvky uživatele

CBD+CBG regeneruje, uklidňuje (a má mnoho dalších výhod a je to přírodní) a Sanicell podporuje regeneraci jater, imunitu a léčbu nádorových onemocnění. 

Držím palce, ať se pejsek zlepší :) 

Arbora:

Tiež sa hlásim do klubu, pred mesiacom zdravý pes, z ničoho nič akútna operácia s nádorom na ľadvine 8x9cm, jedna ľadvina síce zostala, ale zistili vrodené polycystické ochorenie, takže optimistická prognóza rok. Že operácia stála takmer 50 ani nehovorím. 

Mému psovi se objevily rychle rostoucí nádůrky velmi nepěkného původu na mléčných žlázách. Výsledkem byla 3x operace během jedné zimy a progn=ozy nic moc. Už je to rok a půl a zatím v pohodě, dostává od té doby denně olej CBD v kombinaci s CBG a Allavis Sanicell a zatím je klid. 

Děkujeme za každý den, který je s námi, je to výjimečné zvíře, a to nejen proto, že je naše, ale že je to nepacifističtější pes, kterého jsem kdy poznala.

Podávám psovi pravidelně léky večer. Jednu dobu byly i celkem velké. Mám grif "na palec", to jediné funguje rychle a bezbolestně. Prostě to šópnu na kraj krku, aby musel polknout, a hned zakrmím piškotem nebo šunkou.

Tímto způsobem s odměnama to má úspěch, pes naskočí hned jak slyší, že večer před spaním šustím po kuchyni.

Rozumím...máte málo koní :D 

Prajem všetko najlepšie k narodeninám! :)

Pecka, a bude Váš? :))

To jste mi připomněl....mám kamarádku s vlastním kapitálem - nový dům na velmi dobré adrese. Chce ho prodat a koupit dům v nějakém rozumném stavu plu salespoň hektar vlatsní půdy pro své dva koně - hledá dva roky, fakt :D zatím bohužel neúspěšně. Takže Vaši tezi podepisuji a podtrhuji 2x :D

A jen bych dodala, že na zahradě třeba 2500 m2 může kůň psychycky a fyzicky prosperovat, pokud je dobře upravena, je řekněme pro dva koně, kteří jsou celoročně dokrmováni senem a mají KAŽDODENNÍ POHYB alternativně (tj. práce v tahu nebo pod sedlem).

Buggyra:

Mno jo, to je Helfer, známá firma, co jsem pochopila z iF, tak množka a handlíř :-) To je na něj ještě hodně fotek a celkem slušných...

U Helfera jsem měla pronajatou kobylu, do té doby jsem nevěděla, co jsou tito chovatelé zač.

Přesně - množka a naprosto nevhodné podmínky pro odchov hříbat. Koně rozhodně nebyli vyloženě týraní a zaplať Bůh za holky, které se to tam snažili alespoň nějak udržovat, aby to bylo jakž takž, ale já to prostě nedala.

Megi, jsřte mi připomněla nedávný rozhovor s doktorkou Cajthamlovou, kde se ona dostává právě k tomu, že o výživě zvířat víme daleko víc než o výživě lidí :D a že k tomu dospěla právě díky jednomu zootechnikovi, který jí kdysi řekl něco v tom smyslu: "co vy víte o výživě na rozdíl od nás", což ji tenkrát jako doktorku děsně popudilo, jenže on argumentoval něčím podobným, co Vy a ona pak musela uznat, že je to pravda :) 

Novačka:

Děkuji za názory....No já bych právě chtěla mít ohradu u domu takže ustájení by bylo téměř doma.

Přijdete mi jako začátečník. To není donrá kombinace se začínajícím chovem koní. Od koně chceme obvykle víc než od běžného hospodářské zvířete (tzn. alepsoň zákaldní vycvik) a pokud člověk ví, o co jde, nepokládá tyto ekonomické otázky. No a kombinace začátečník u koní vs. začátečník chovatel koní obvykle nedopadá dobře.

Jinak zase - tohle je opět obecná otázka, která nedostane jednoznačnou obsáhlou odpověď na internetové diskuzi.

Ale prostě ano, mít koně, pokud ho chcete využívat jezdecky nebo zapřahat, je obecně dražší, než jiná hospodářská zvířata, i když máte vlastní pozemky. Vzhledem k tomu, že od zvířete chcete práci, předpokládá se, že zde budou kladeny vyšší veterinární nároky, především kovář a pak dost pravděpodobně taktéž jednou za čas zuby, alespoń jednou do roka fyzio, ten na sebe dost často pak váže práci sedláře. Plus i ty cajky se čas od času mění/doplňují.

A to nejsem ten typ, který by  potřeboval od každé barvy jednu dečku a snažím se za co nejméně peněz vytřískat hodně muziky + mám velmi bezúdržbového koně (ťuk ťuk na zuby).

Jinak klasická střední třída by to mohlaa finančně zvládnout, pokud bydlí ve svém....koně doma alespoň ve dvou kusech, či jednoho v ustájení. Zde je ale dobré si uvědomit, že to chce i nějakou rezervu na případnou kliniku atp., aby v takové situaci ekonomicky nepadla rodina. No a u těch, co jsou v nájmu nebo platí hypotéku....tam je to velmi relativní a musí se to dobře spočítat.

jbb:

Já vždy říkám, že jezdění na koni je lacinější sport než sportovní létání... A dodávám - o trošku. Naopak cyklistika či golf budou rozhodně lacinější, o běhu ani nemluvě.

Mít koně je prostě životní styl, obzvláště když ho máte doma - měsíční náklady pak nejsou velké, ale člověk musí trošku zapomenout, že třeba kdysi kupoval pozemky, stavěl boxy, pořizoval traktor s mulčovačem na nedopasky, stavěl ohrady, atd... Když tohle všechno máte, tak už je to laciné ;-)

Pokud já bych mohl něco doporučit - ideální když je to společný zájem obou. Protože pokud ne, tak to bude vždy drhnout (ledaže by ten druhý měl to letadlo, to si pak asi nemůžou nic vyčítat).

Drhnout to nemusí. Pokud má člověk štěstí.

Během vztahu se současným partnerem jsem se po pár letech ke koním vrátila, neprve jezdecká škola, což stálo něco z mých peněz a čas jednou týdně, dále plný pronájem + úvahy o vlastním koni, roční vzájemné rozvahy a rozhovry o tom, co by to přineslo. Podotýkám, že nejsem zastánce teorie, že "není to ten pravý, když ti nepovolí koně" - umím se n ato podívat hlouběji a z více stran. Kdybych neměla pocit, že nedokáže přijmout to, co "kůň do domu" (třebaže v ustájení) přinese, nikdy bych do koupi nešla, můj partner má přemnoho kvalit a není ten typ, který by mi koně "zakazovalů z vlatsní pohodlnosti, ale spíš ze stranu o budoucnost (děti, prostředky, čas blablabla).

Teď je kůń už pár let s námi, mluví o něm jako o našem, kdybych nevyšla, vím, že za mně průšvih cvakne a nebude mi to vyčítat. A je rád, že ho do toho nenutím, poňuná se rád, na procházku vyjde, ale prost ěho to nepohltilo, je však rád za mně, že něco miluju a podporuje mě v tom.

eena:

ja som tak rada, že tu nie som jediná, ktorá tak extra nerieši čo bude pes žrať ☺ V podstate kŕmim rovnako ako vy a musím poklopať tiež nám vyrástli obríci (aj jedna "akože" doga- tá má teraz už 9 rokov a je to už riadna babička).

:) já jsem dítě z myslivecké rodiny. Takže pes nejen mazlíček, ale taktéž pracovní zvíře. Psům se vždy vařilo, granule byla druhotný druh potravy. někdy si dali i zbytky od oběda.

Psi fungovali a sloužili ve zdraví dlouhé roky.

Posledních roky se bavím nad hysterií ohledně chovu psů na sociálních sítích, především co se krmení týče. Nejvíce jsou tímto zasažené slečny, které si vychovaly jendu borderu a fertik, tenhle typ hlásí nejvíc mouder. Anebo zapřísáhlí barfisté, zeptáte se na dotaz ohledně krmení, a tahle sorta lidí odpovídá jen otázkou. a proč nebarfujete? :D

Jen běda, jak to někdo dělá "po staru", to je skorem za tyrana.

Dávám, ale velmi okrajově.

Ve větší míře kosti obecně způsobují zácpu, alespoň psům, se kterými jsem se v životě setkala.

Rozumím, mám s tím udidlem to mám velmi obdobně. 

Bez sedla občas jezdím )hlavně když čekám na pasování sedla :D) - vezmu obřišník a hodně silnou westernovou dečku, a to už se pak dá, jen jezdíme pomalu, krok a pomalejší klus, abych se moc nemlátila  a prostě co dokážu vysedět. Ale já mám dobře nasazýno, kulatá vel. 44 prostě záda rovná jak stůl zas tolik neohrozí, když je sed klidný :)

Ale i tak je pro mne dobře napasovaná kostra největší úcta a ohleduplnost k zádům koniska.

Stále to beru tak, že kdyby kůň opravdu nechtěl, tak si za něj za Boha nikdo nesedne a proto to beru tak, že mi na sebe sednout dovolil.

A občas jdu pocitama tak do extrému, že mě chvilkama napadá, jak je to vlastně úchylný a nedůstojný na nich takhle rajtovat :D

Čert vem toho, kdo to vymyslel, je to návykový :D 

Buggyra:

Já jsem jezdila na poníkovi s bičíkem dvacet let. Pravda, když jsme finišovali, už jsem taky bičík nepotřebovala, protože už jsme přesně věděli, co od sebe čekat, a když to bylo fakt nutné, tak těma šunčičkama zamrskal :-)

No a taky zezačátku jsme byli učení pobízet do každého kroku, což jsme pak několik let odbourávali oba, když jsem se dozvěděla, jak to teda vlastně funguje.

Tři roky je nic :-) Až to bude šest, osm, deset, budete koukat zpět a usmívat se tomu, že jste nevěděla, jestli to půjde jinak :-)

Já vím. Je to můj koňský zlozvyk. Chtít všechno moc brzo, neúměrně mým zkušenostem. Ale někam s eto sune. Třeba jízda bez udidla byla ještě pře drokem pro mne scifi...a teď to jde, obsednuto teprve 2 roky. Myslím, že to kůň uvítal.

Rozhodně mohu konstatovat, že se to sune, i když rychlostí minutovky. Jen mám prostě ten ideál a koni to se mnou ztěžuji. Pak se ale dostanu do situace, kdy mi kůň odveze stájovou kolegyni se stejnými zkušenostmi, jako mám já, ale ona kupovala koně hotového a školního - doteď zkusí, co zkoušela v jezdecké škole na klienty. A pak je mi té majitelky líto.

A tohle by mě strašně mrzelo, kdyby mi můj kůň i po pár letech spolubytí dělal. Ale myslím, že je to dar za to, že jsem se odhodlala s tím koněm crcat a dělat si ho sama. Vím, co kde vznikne z aproblém a mohu ho hned řešit, než se z neplechy stane návyk.

Horsana:

Inak tlačenie na strom v nejakom vodnom toku som tiež zažila, ale už neviem, na kom som bola, to ma celkom pobavilo, že ako múdro to koníček vymyslel :D

Jojo, to ten můj moudrej hodně. Právě proto mi v tu chvíli nezbylo nic jiného, než se prosadit tušírou. Ocenila jsme kvalitu provedení, ale prostě to nebylo bezpečné....ale to byste musela znát charakter tohoto zrzavce.

Ale to bylo od té doby naposled. JInak používám jiné nenásilné metody nebo se zbytečným problémům rovnou vyhýbám.

Tušírku bych taky zahodila ráda. Jenže díky ní mohu pusobit lehkou holení, stačí jen zašimrat za podbřišníkem. Od té doby, co jsem to takto objevila, je naše ježdění daleko lehčí.

Prostě nejsem tak dobrý jezdec, abych koni lépe vysvětlila bez udělátek, jak má chodit. A on chodivý je, jen krokem úsporný....a ja jsme již psala dříve, on mě neposlouchá, protože chce, ale protože chci já, a v tom je halt rozdíl. Ale chová se slušně. Ale třeba je to cesta a za pár let budeme jinde. Přeci jen dotahujeme teprve třetí rok, nejsem s ním denně a dopřávám mu stádo 24/7.

Osobně jsem zkušeností zjistila, že to, co má kůň na hlavě, je i o temperamentu koně. Se svým koněm mám tu zkušenost, že spíš než se mnou zdrhne domů, tak si někde postaví hlavu nebo se lekne. Ale i když se splaší, tak IHNED nahodí mozek a zamylsí se nad tím, co se děje.

Halt chlaďas, těm jede mozek imrvére, i v případě ohrožení, tam moc zkratovitého chování není, pokud tedy nebyl zkažený.

Buggyra:

Jano, myslím, že s vámi ve všem souhlasím :-) Já jen k dovysvětlení, že koně jakože nelámu pokaždé, když projeví nechuť k nějaké činnosti, jak mohlo vyznít z předchozí mojí reakce.

Dokonce jsem začala zařazovat po přečtení jednoho článku v Jezdectví i vyjížďky "jdi kam sám chceš" - a je to prča 

Jo, my máme také velkou demokracii. Můj kůň se má fakt báječně. Jakože fakt, a to ho nemám doma. A prací se nepředře. Jezdím na hulváta, do huby mu nehrabu, snažím s eco nejvíce jezdit na volné otěži, přešla jsem na bezudidlovku, 90 % času zvládnu odjezdit na stájovce - jen bez sedla se hůř udržim, takže to máme furt :D, pobízím jen v případě nutnosti, prostě snažím se mu nepřekážet, je to velmi, veeeelmi hobby kůň....k tomu prostor, vyrovnané stádo a neustále co do papuli, pod sebou čisto.

Jen prostě ne vždycky to jde "na pank" :D

Buggyra:

Tak taky mi někdy koně někam nechtěli, protože se tam necítili komfortně, a já zase neviděla tu situaci tak kriticky, abych je tam cpala. Rybník na výletě, který přesně už nejspíš v životě neuvidíme, nebudu riskovat. A taky už se mi koně otočili z pár nevinně vypadajících cest v lese... Když v tom nespatřuji nějaký problém do budoucna, tak to taky nehrotím. Pokud se začnu naopak věnovat řešení nějaké drobnosti v situaci, kdy nemám jistotu, že to dotáhnu, tak si problém do budoucna můžu taky pěkně vyrobit.

Jo, jenže takhle nějak to mám na mysli. Pouze překonání překážky v terénu a jede se dál. 

Když jsme stály

i na rozbahněném břehu potoka, kde s ekůň evidentně bál, tak jsem také slezla. 

Když to bylo zkusmo "tak a teď nebudu poslouchat", prostě pubertální výlet, nechám projevit názor, ale ve svém postoji jsem nekompromisní.

Jinak také do vody necpu, když nechce, tak nechce, ale jako překonání překážky v terénu to prostě beru jako základ koňského vzdělání.....ais tak jako překonání příkopu.

Bavím se teď o strouze/potůčku, nikoli o brodění Labe.

Taktéž nelezu do míst, kde nevím, jaký je terén pod hladinou. Nicméně mám koně silného, mladého (7 let) a celkem sebeuvědomělého a i když je boží, sem tam mi nadhodí situaci, kdy si ověří, jestli stále nastavuju pravidla hry já. A posledně to udělal právě u potoka, ve kterém stál již jiný kůň ze stáda a břeh byl zpevněný (normálně na ruce tok projde, pod sedlem do něj vleze 100 x a právě jednou zkusí, že ne). To byla zase jednou hysterie. Dám pauzu - pobídnu, tohle jsem zopakovala parkrát. Najednou si miláček uvědomil, že na břehu stojí strom a že když mě na něj z boku natlačí, tak pobízet můžu jen z půlky a pros ěho tam nedonutím. Vzhledem k tomu, že záměrně vytvořil nebezpenou situaci, nezbylo mi nic jiného, než sahnout po násilí - bohužel. A tam už jsme se samozřejmě dohodli - samozřejmě, jen co jsem ho do toku donutila vlézt, začal se pást, jakoby nic, stres 0 0 prd. 

Mám to taktéž jako Buggyra, přes brodění potoka nejede vlka, terén otestuji, dám čas na rozkoukání, ale přejít prostě musí, ten můj kousek kdybych jednou povolila, tak už to nepřejde nikdy nebo začnu kolem všech bubáků chodit pěšky. Halt je maldej a pořád má ještě potřebu si upevňovat hranice.