Megi, jsřte mi připomněla nedávný rozhovor s doktorkou Cajthamlovou, kde se ona dostává právě k tomu, že o výživě zvířat víme daleko víc než o výživě lidí :D a že k tomu dospěla právě díky jednomu zootechnikovi, který jí kdysi řekl něco v tom smyslu: "co vy víte o výživě na rozdíl od nás", což ji tenkrát jako doktorku děsně popudilo, jenže on argumentoval něčím podobným, co Vy a ona pak musela uznat, že je to pravda :)
Novačka:Děkuji za názory....No já bych právě chtěla mít ohradu u domu takže ustájení by bylo téměř doma.
Přijdete mi jako začátečník. To není donrá kombinace se začínajícím chovem koní. Od koně chceme obvykle víc než od běžného hospodářské zvířete (tzn. alepsoň zákaldní vycvik) a pokud člověk ví, o co jde, nepokládá tyto ekonomické otázky. No a kombinace začátečník u koní vs. začátečník chovatel koní obvykle nedopadá dobře.
Jinak zase - tohle je opět obecná otázka, která nedostane jednoznačnou obsáhlou odpověď na internetové diskuzi.
Ale prostě ano, mít koně, pokud ho chcete využívat jezdecky nebo zapřahat, je obecně dražší, než jiná hospodářská zvířata, i když máte vlastní pozemky. Vzhledem k tomu, že od zvířete chcete práci, předpokládá se, že zde budou kladeny vyšší veterinární nároky, především kovář a pak dost pravděpodobně taktéž jednou za čas zuby, alespoń jednou do roka fyzio, ten na sebe dost často pak váže práci sedláře. Plus i ty cajky se čas od času mění/doplňují.
A to nejsem ten typ, který by potřeboval od každé barvy jednu dečku a snažím se za co nejméně peněz vytřískat hodně muziky + mám velmi bezúdržbového koně (ťuk ťuk na zuby).
Jinak klasická střední třída by to mohlaa finančně zvládnout, pokud bydlí ve svém....koně doma alespoň ve dvou kusech, či jednoho v ustájení. Zde je ale dobré si uvědomit, že to chce i nějakou rezervu na případnou kliniku atp., aby v takové situaci ekonomicky nepadla rodina. No a u těch, co jsou v nájmu nebo platí hypotéku....tam je to velmi relativní a musí se to dobře spočítat.
jbb:Já vždy říkám, že jezdění na koni je lacinější sport než sportovní létání... A dodávám - o trošku. Naopak cyklistika či golf budou rozhodně lacinější, o běhu ani nemluvě.
Mít koně je prostě životní styl, obzvláště když ho máte doma - měsíční náklady pak nejsou velké, ale člověk musí trošku zapomenout, že třeba kdysi kupoval pozemky, stavěl boxy, pořizoval traktor s mulčovačem na nedopasky, stavěl ohrady, atd... Když tohle všechno máte, tak už je to laciné ;-)
Pokud já bych mohl něco doporučit - ideální když je to společný zájem obou. Protože pokud ne, tak to bude vždy drhnout (ledaže by ten druhý měl to letadlo, to si pak asi nemůžou nic vyčítat).
Drhnout to nemusí. Pokud má člověk štěstí.
Během vztahu se současným partnerem jsem se po pár letech ke koním vrátila, neprve jezdecká škola, což stálo něco z mých peněz a čas jednou týdně, dále plný pronájem + úvahy o vlastním koni, roční vzájemné rozvahy a rozhovry o tom, co by to přineslo. Podotýkám, že nejsem zastánce teorie, že "není to ten pravý, když ti nepovolí koně" - umím se n ato podívat hlouběji a z více stran. Kdybych neměla pocit, že nedokáže přijmout to, co "kůň do domu" (třebaže v ustájení) přinese, nikdy bych do koupi nešla, můj partner má přemnoho kvalit a není ten typ, který by mi koně "zakazovalů z vlatsní pohodlnosti, ale spíš ze stranu o budoucnost (děti, prostředky, čas blablabla).
Teď je kůń už pár let s námi, mluví o něm jako o našem, kdybych nevyšla, vím, že za mně průšvih cvakne a nebude mi to vyčítat. A je rád, že ho do toho nenutím, poňuná se rád, na procházku vyjde, ale prost ěho to nepohltilo, je však rád za mně, že něco miluju a podporuje mě v tom.
eena:ja som tak rada, že tu nie som jediná, ktorá tak extra nerieši čo bude pes žrať ☺ V podstate kŕmim rovnako ako vy a musím poklopať tiež nám vyrástli obríci (aj jedna "akože" doga- tá má teraz už 9 rokov a je to už riadna babička).
:) já jsem dítě z myslivecké rodiny. Takže pes nejen mazlíček, ale taktéž pracovní zvíře. Psům se vždy vařilo, granule byla druhotný druh potravy. někdy si dali i zbytky od oběda.
Psi fungovali a sloužili ve zdraví dlouhé roky.
Posledních roky se bavím nad hysterií ohledně chovu psů na sociálních sítích, především co se krmení týče. Nejvíce jsou tímto zasažené slečny, které si vychovaly jendu borderu a fertik, tenhle typ hlásí nejvíc mouder. Anebo zapřísáhlí barfisté, zeptáte se na dotaz ohledně krmení, a tahle sorta lidí odpovídá jen otázkou. a proč nebarfujete? :D
Jen běda, jak to někdo dělá "po staru", to je skorem za tyrana.
Dávám, ale velmi okrajově.
Ve větší míře kosti obecně způsobují zácpu, alespoň psům, se kterými jsem se v životě setkala.
Rozumím, mám s tím udidlem to mám velmi obdobně.
Bez sedla občas jezdím )hlavně když čekám na pasování sedla :D) - vezmu obřišník a hodně silnou westernovou dečku, a to už se pak dá, jen jezdíme pomalu, krok a pomalejší klus, abych se moc nemlátila a prostě co dokážu vysedět. Ale já mám dobře nasazýno, kulatá vel. 44 prostě záda rovná jak stůl zas tolik neohrozí, když je sed klidný :)
Ale i tak je pro mne dobře napasovaná kostra největší úcta a ohleduplnost k zádům koniska.
Stále to beru tak, že kdyby kůň opravdu nechtěl, tak si za něj za Boha nikdo nesedne a proto to beru tak, že mi na sebe sednout dovolil.
A občas jdu pocitama tak do extrému, že mě chvilkama napadá, jak je to vlastně úchylný a nedůstojný na nich takhle rajtovat :D
Čert vem toho, kdo to vymyslel, je to návykový :D
Buggyra:Já jsem jezdila na poníkovi s bičíkem dvacet let. Pravda, když jsme finišovali, už jsem taky bičík nepotřebovala, protože už jsme přesně věděli, co od sebe čekat, a když to bylo fakt nutné, tak těma šunčičkama zamrskal :-)
No a taky zezačátku jsme byli učení pobízet do každého kroku, což jsme pak několik let odbourávali oba, když jsem se dozvěděla, jak to teda vlastně funguje.
Tři roky je nic :-) Až to bude šest, osm, deset, budete koukat zpět a usmívat se tomu, že jste nevěděla, jestli to půjde jinak :-)
Já vím. Je to můj koňský zlozvyk. Chtít všechno moc brzo, neúměrně mým zkušenostem. Ale někam s eto sune. Třeba jízda bez udidla byla ještě pře drokem pro mne scifi...a teď to jde, obsednuto teprve 2 roky. Myslím, že to kůň uvítal.
Rozhodně mohu konstatovat, že se to sune, i když rychlostí minutovky. Jen mám prostě ten ideál a koni to se mnou ztěžuji. Pak se ale dostanu do situace, kdy mi kůň odveze stájovou kolegyni se stejnými zkušenostmi, jako mám já, ale ona kupovala koně hotového a školního - doteď zkusí, co zkoušela v jezdecké škole na klienty. A pak je mi té majitelky líto.
A tohle by mě strašně mrzelo, kdyby mi můj kůň i po pár letech spolubytí dělal. Ale myslím, že je to dar za to, že jsem se odhodlala s tím koněm crcat a dělat si ho sama. Vím, co kde vznikne z aproblém a mohu ho hned řešit, než se z neplechy stane návyk.
Horsana:Inak tlačenie na strom v nejakom vodnom toku som tiež zažila, ale už neviem, na kom som bola, to ma celkom pobavilo, že ako múdro to koníček vymyslel :D
Jojo, to ten můj moudrej hodně. Právě proto mi v tu chvíli nezbylo nic jiného, než se prosadit tušírou. Ocenila jsme kvalitu provedení, ale prostě to nebylo bezpečné....ale to byste musela znát charakter tohoto zrzavce.
Ale to bylo od té doby naposled. JInak používám jiné nenásilné metody nebo se zbytečným problémům rovnou vyhýbám.
Tušírku bych taky zahodila ráda. Jenže díky ní mohu pusobit lehkou holení, stačí jen zašimrat za podbřišníkem. Od té doby, co jsem to takto objevila, je naše ježdění daleko lehčí.
Prostě nejsem tak dobrý jezdec, abych koni lépe vysvětlila bez udělátek, jak má chodit. A on chodivý je, jen krokem úsporný....a ja jsme již psala dříve, on mě neposlouchá, protože chce, ale protože chci já, a v tom je halt rozdíl. Ale chová se slušně. Ale třeba je to cesta a za pár let budeme jinde. Přeci jen dotahujeme teprve třetí rok, nejsem s ním denně a dopřávám mu stádo 24/7.
Osobně jsem zkušeností zjistila, že to, co má kůň na hlavě, je i o temperamentu koně. Se svým koněm mám tu zkušenost, že spíš než se mnou zdrhne domů, tak si někde postaví hlavu nebo se lekne. Ale i když se splaší, tak IHNED nahodí mozek a zamylsí se nad tím, co se děje.
Halt chlaďas, těm jede mozek imrvére, i v případě ohrožení, tam moc zkratovitého chování není, pokud tedy nebyl zkažený.
Buggyra:Jano, myslím, že s vámi ve všem souhlasím :-) Já jen k dovysvětlení, že koně jakože nelámu pokaždé, když projeví nechuť k nějaké činnosti, jak mohlo vyznít z předchozí mojí reakce.
Dokonce jsem začala zařazovat po přečtení jednoho článku v Jezdectví i vyjížďky "jdi kam sám chceš" - a je to prča
Jo, my máme také velkou demokracii. Můj kůň se má fakt báječně. Jakože fakt, a to ho nemám doma. A prací se nepředře. Jezdím na hulváta, do huby mu nehrabu, snažím s eco nejvíce jezdit na volné otěži, přešla jsem na bezudidlovku, 90 % času zvládnu odjezdit na stájovce - jen bez sedla se hůř udržim, takže to máme furt :D, pobízím jen v případě nutnosti, prostě snažím se mu nepřekážet, je to velmi, veeeelmi hobby kůň....k tomu prostor, vyrovnané stádo a neustále co do papuli, pod sebou čisto.
Jen prostě ne vždycky to jde "na pank" :D
Buggyra:Tak taky mi někdy koně někam nechtěli, protože se tam necítili komfortně, a já zase neviděla tu situaci tak kriticky, abych je tam cpala. Rybník na výletě, který přesně už nejspíš v životě neuvidíme, nebudu riskovat. A taky už se mi koně otočili z pár nevinně vypadajících cest v lese... Když v tom nespatřuji nějaký problém do budoucna, tak to taky nehrotím. Pokud se začnu naopak věnovat řešení nějaké drobnosti v situaci, kdy nemám jistotu, že to dotáhnu, tak si problém do budoucna můžu taky pěkně vyrobit.
Jo, jenže takhle nějak to mám na mysli. Pouze překonání překážky v terénu a jede se dál.
Když jsme stály
i na rozbahněném břehu potoka, kde s ekůň evidentně bál, tak jsem také slezla.
Když to bylo zkusmo "tak a teď nebudu poslouchat", prostě pubertální výlet, nechám projevit názor, ale ve svém postoji jsem nekompromisní.
Jinak také do vody necpu, když nechce, tak nechce, ale jako překonání překážky v terénu to prostě beru jako základ koňského vzdělání.....ais tak jako překonání příkopu.
Bavím se teď o strouze/potůčku, nikoli o brodění Labe.
Taktéž nelezu do míst, kde nevím, jaký je terén pod hladinou. Nicméně mám koně silného, mladého (7 let) a celkem sebeuvědomělého a i když je boží, sem tam mi nadhodí situaci, kdy si ověří, jestli stále nastavuju pravidla hry já. A posledně to udělal právě u potoka, ve kterém stál již jiný kůň ze stáda a břeh byl zpevněný (normálně na ruce tok projde, pod sedlem do něj vleze 100 x a právě jednou zkusí, že ne). To byla zase jednou hysterie. Dám pauzu - pobídnu, tohle jsem zopakovala parkrát. Najednou si miláček uvědomil, že na břehu stojí strom a že když mě na něj z boku natlačí, tak pobízet můžu jen z půlky a pros ěho tam nedonutím. Vzhledem k tomu, že záměrně vytvořil nebezpenou situaci, nezbylo mi nic jiného, než sahnout po násilí - bohužel. A tam už jsme se samozřejmě dohodli - samozřejmě, jen co jsem ho do toku donutila vlézt, začal se pást, jakoby nic, stres 0 0 prd.
Mám to taktéž jako Buggyra, přes brodění potoka nejede vlka, terén otestuji, dám čas na rozkoukání, ale přejít prostě musí, ten můj kousek kdybych jednou povolila, tak už to nepřejde nikdy nebo začnu kolem všech bubáků chodit pěšky. Halt je maldej a pořád má ještě potřebu si upevňovat hranice.
mastnacekk:ne, dlouhodobe reseni problemu s vlkem je opet ho strilet, jen tak ziska zpet respekt a plachost a zmizi z oblasti, kde nema co delat, rozumej, jen skodi a chodi si do vesnic na svacinky.
Mylsím, že kdyby se na tohle naskočilo hned nebo v minulosti, nějaké větší střílení není nutné.
Oni vědí, kde mají klid a kde ne, když by se celá situace podchytila zvčasu, kdy opravdu ještě byli plachými, tak by tahle metoda fungovala.
Samozřejmě že když je necháme rozbujet bez rozmyslu (jako to v ČR bývá zvykem, začne se myslet teprve tehdy, až přijde první prů.....), tak samozřejmě bude muset dojít na kvóty něbo něco podobně "humánímu" (jo, západní společnost jsou fakt hodně velcí pokrytci).
Každopádně vím, že v ČR jsou už oblasti, kde to není o tom "hurá, máme tu vlkyů, ale že už to tam právě je velký problém a už je to tam vlatsně 5 minut po 12té. Ale říkám, kombinace politické lobby + nedostatek pragmatismu + liberální směřování české spoelčnosti + nedostatek vzdělanosti tam přineslo své plody a naprosto zbytečnou nevraživost všichni proti všem.
Buggyra:Jen aby nedošlo k omylu, já jsem pro střílení vlků, nedělá mi to osobně potíže. Maso jako maso. ;-)
Ale když to nejde, musím se zařídit jinak, no. Tedy jinak, ale společensky přijatelným způsobem. Takže jakože v mezích zákona, žeano.
No a jinak prodat ovce a pozemky, to je nakonec taky řešení. Já kdybych nezvládla mít svoje zvířata, tak je taky prodám nebo zabiju, a holt nemám. Blbý, já vím.
Nene, tohle má právě tak trochu přesah. Není to jen že mám doma zvířata a budď na ně mám nebo ne. Ono totiž chov hospodářských zvířat a jejich pastva je hodně rozšířená právě v chráněných oblastech, kde rozhoduje mimo jiné i AOPK (která řeší management vlka), a dost často jsou tam díky ní právě plochy s chráněnými živočichy a rostlinami, jelikož vlivem pastvy nedochází k sukcesi - anebo velmi pomalu. A bylo to tak po staletí.
Čili v tomto směru se mimo jiné bijí dva důležité fokusy současné ochrany přírody.
Ten problém je prostě komplexní a jeho řešení se na internetové diskuzi nevyhádá. Problém je, že v reálu je diskuze téměř nulová, nikdo se nebaví s nikým a ochrana vlka je především politické téma.
Osobně jsem pro plnou ochranu za těchto podmínek:
1) vymyslet a zadotovat opravdu KVALITNÍ A FUNKČNÍ systém zabezpečení
2) zavést kvalitní monitoring - opravdu kvalitní, v lokalitě lze vypozorovat pohyb a chování konkrétní smečky
3) zjednodušit byrokratický proces pro odstřel nevůdčího jedince z problémové smečky (záměrně neuvádím problémového jedince, jelikož by mohlo dojít k rozpadu smečky a větším problémům)
Sarah01:Docela mě pobavily výhrůžky lidí na FB typu "tak si ty Tatry nechte, už tam nepáchneme"
Když někteří prohlásí, že psa budou vždycky venčit na volno, tak se není čemu divit. Holt nemůžou to ti strážci všude kontrolovat, kdo se chová slušně a kdo ne, tak to zakázali plošně.
Přesně. Osobně jsem viděla v Nízkých Tatrách honit bezprizorní psy kamzíky několikrát.....a u nás když vidím psa se zvládnutým přivoláním, tak mi srdce zaplesá.
Bohužel vidím čím dál častěji EO, brané jako standart. A kolikrát to kvičí a pes si stejně dělá, co chce.
Arosek:No a protoze jsem holka zvedava, vznesla jsme na toto tema dotaz na ministerstvo zemedelstvi, jakozto na ustredni organ statni spravy myslivosti.
Pod vlivem vudce (dle vykladu ministerstva) nerovna se zvire na voditku.
Pes (nebo treba i kocka) musi byt pod vlivem vudce, tedy musi poslechnout jeho prikazy, jedno na jakou vzdalenost. Tedy pokud na psa pisknu 150 metru ode mne a on prijde/lehne/sedne/vykona dany povel, je stale pod vlivem.
To ze si to nekteri pani myslivci vykladaji jinak je jednak dusledek jejich neochoty priznat, ze nekdo taky muze mit psa vychovaneho a jednak i dusledek lidi, kteri pousti psy nevychovane.
No, zase pohled z druhé strany - po tom, co vidí stráž přírody a myslivci v lesích, se jim divte, že to takhle překrucují - naprosto záměrně.
Proč si myslíte, že zakázali chodit v TANAPu psům na volno bez vodítka bez rozdílu?
:)) Buggyra ale hospodářská zvířata chová.
mastnacekk:Cloveku bez praxe nic vysvetlovat nebudu, jste total mimo.
Možná že je to škoda, nikde jinde, než od člověka z praxe se tu informaci dozvědět nemůže.
Připomíná mi to nedávnou situaci s jednou slečnou, která řídila firemní elektromobil (dělala v v atomobilové značce, která tento vůz poskytla, my jsme byli spolujezdci). Kolegyně se z pouhé zvědavosti zeptala na parametry auta. No - ve výsledku se nic nedozvěděla a ještě jí bylo řečeno, že oni stejně s odpůrci elektromobility nediskutují, jelikož ta debata není produktivní a nikdy nikam nevede :d
Ale tak hlavně, že jim vadí, že lidi elektromobilitu odsuzují, když oni jsou ti, kteří do toho vidí a mohou dělat osvětu :D
Velmi, velmi zjednodušeně:
Sn vznikl v minulosti křížením rakouských noriků s mohutnými teplokrevnými kobylami českých sedláků.
SN má nejdelší rámec, oproti norikovi by měl být jemnější, užší v prsou a hrudníku. Toto tozhodně není návod,jak plemena rozeznat - pouze částečný důkaz, rozdíly existují. Ale pro jejich rozpoznání, je třeba už mít "chladnokrevný exteriér" dostatečně v oku.
Norik a SN se můžou mezi sebou připustit, a k jakému plemeni pak hříbě přísluší, se pak rozhoduje podle počtu původních genů, přípaně podle procent čistokrevnosti. Jsou stanovené "slezskonorické" linie a podle toho, jak moc se v původu objevují se norik, se může hříbě stát slezským norikem (pokud tedy "křížíme" tato dvě plemena).
