Příspěvky uživatele

Ten poslední odstavec - přesně z tohoto důvodu jsem vysadila i já, strouhání co 4 týdny a nnestačilo to….a už to přes rok nechybí , kopyta jsou OK🙂

Osobně bych ještě přidala typ ustájení. Venkovní ustájení v kopcovitém terénu dělá divy.

A já zas nemám potřebu Vás vychovávat, to bych ráda upřesnila, nebo se nad Vás nějak povyšovat.

Jen jsme prostě na diskuzi, kde se předpokládá reakčnost (jakákoli, ideálně ve vší slušnosti). A to včetně nevyžádaných rad. A když se mi nezdá něco, co píšete, tak se to snažím rozvést - ve Váš případný prospěch….jak s tím naložíte dál, je na Vás a Vaší povinností zas není se těmito radami řídit. 

Když si vezmete štěně, tak je nejlepší si vzít na týden až dva dovolenou, aby měl někoho u sebe, navyknul si na domácí prostředí a lépe překonal stres z odpojení od matky a navázal se na Vás. Ve spojitosti s tímto ihned začít učit být sám, třeba od třetího dne, minutu, 5, 10, půl hodiny atd. Tohle se musí vštípit u většího psa už je to pozdě. A po té dvoutýdenní dovolené klidně nechat štěně jeden den doma celý den a z práce prostě odejít dřív, pokud to jde. 

Nehledě na to, že malé štěně opravdu močí a kaká všude možně a pokud nemáte zkušenosti, i pro Vás bude trochu problém to z počátku vychytat, což bude ptýlit i Vaši pozornost. A pokud si toto budete řešit v práci + loužičky/bobky od štěněte, jste na dobré cestě si rozezlít kolegy + buď kvůli exkrementům anebo že pořád běháte kolem psa a neděláte svoji práci.

Tedy jestli jsem ten Váš model dobře pochopila.

Ale dělejte, jak myslíte.

Thielli:

Ale jestli chcete brát štěndo do práce, aby nebylo doma samo a teprve potom ho plánujete nechávat doma, pak předávám ke zvážení jednu zkušenost z druhé ruky: kamarádka má setra. Fenka zvyklá počkat doma. A pak přišlo těhotenství a dva tři roky doma a návrat do práce a ouha, v šesti letech psa separační úzkost. A začínají navykat na samotu jako od štěněte a prý je to teď těžší…  

Přesně tohle jsem měla na mysli.

Psa do práce denně jo, ale od píky je potřeba ho naučit, že se zůstává doma i přes den sám a je to normálka. Jelikož tahle situace, kterou uvádíte, je bohužel víc než častá….a takováhle změna situace je pak pro dospělého psa fakt utrpení.

Dokonce se i děje, že zaměstnavatel zakáže docházku se psem kvůli jednomu blbcovi na pracovišti - u nás je to přesně takhle, jen se to po x letech začíná malinko ohybat a vedení zatím dělá, že se to neděje.

Máte pravdu, tohoto je potřeba si vážit, ale ne toho zneužívat (což asi Váš případ pravděpodobně nebude). 

K nám do práce taky chodí pes, který všude lítá, samozřejmě to vadí a už je to na stole u vedení. Osobně když si vezmu do práce psa, tak o něm nikdo neví, pokud velmi výjimečně neštěkne na vzruch z venku. Pes v práci je skvělá canisterapie, ale chce k tomu zvíře opravdu vést a mít úctu ke kolegům, jelikož čím více se překračují hranice, tím blíže je pak člověk k tomu, aby to bylo zakázáno všem, i těm, kteří mají psy vychované.

Jen Vám z vlastní zkušenosti poradím, že je taktéž dobré učit štěně od začátku být i delší dobu doma sám i přes den, byť jen na den v týdnu. Nikdy nevíte, kdy budete muset práci a pak to bývá pro zvíře fakt šok.

Doufám, že se Vám ulevilo 🙂 Vy byste taky neměla za den splněno, kdybyste si do někoho nerýpla 😀

Tenurri, v práci je to se štěnětem blbý no. Ale s ohledem na kolegy lepší místo, kde se dá pes zavřít, než aby pes prudil.

Tohle všechno - krom toho úrazu - je berlička v rámci výchovy. 

Pes má umět spolehlivé odložení na neomezeně dlouhou dobu, prostě když ho pošlete na místečko, tak pokud je potřeba, neměl by bez povolení toto místo opustit.

Pokud toto zvládnete, tak klec nepotřebujete.

Lidi si sami před sebou dokážou obhájit naprosto cokoli, když tomu chtějí věřit.

Udělejte si názor sama - jestli pes je schopný být tolik hodin spokojený ve způsobu chovu křečků.

Víte, ono když nemáte na výběr nic lepšího a nemůžete to nijak změnit, tak si prostě musíte zvyknout na to, co máte. Někomu z toho hrábne, někdo je stabilní a ustojí to.

Megi, projděte se po běžné vesnici v Čechách a prohlídněte si, jak velké jsou kotce , když někdo v kotci chová. Pes udělá maximálně tři čtyři skoky, dost často jsou ty kotce někde za domem, kde pes vidí totální prd.

Jsme z hodně velkého zapadákova v rámci Čech, vím, o čem mluvím. Psi v kotcích po okolí mají opravdu smutný život někde v zákoutí na miniprostoru. Luxusní kotec nemá skoro nikdo.

Osobně neschvaluji ani jedno a je mi z toho na zvracení, jen hledám menší zlo - a srovnání s bytem - byt má často víc jak 16 m2 (beru velmi štědrý kotec) a pes se po něm může často alespoň svobodně protáhnout. A největší pitomci jsou ti, kteří v bytě psa zavírají do klece, to je opravdu chorá mysl.

Řetěz i přes fyzické deformace může psovi nabídnout větší prostor pohybu, pokud ho tedy nějaký id**t nepřiváže na půl metru. 

Co na to říci?

I pes na řetězu se má lépe (pokud ten řetěz nemá metr a méně) než pes v kleci/v kotci - už jen proto, že z hlediska plochy má většinou větší radius pro pohyb a vidí v rámci úhlu 360 stupňů kolem sebe.

Zastánci klecí ať se jdou bodnout, je to výmysl choré mysli a nic jiného. Tohle není o emocionálním zajištění ale o potřebě pohodlí majitele bez ohledu na potřeby psa, čili čisté sobectví a pokrytectví.

Někdo Vám poradí minerální směs Mustang Trace - na kopyta i na hřívu. Je to fajn, jen se pořád traduje, že je to full spektrum minerálka - není, na to bacha.

No a my jsme přidávali obyčejný biotin a svoji funkci to taky splnilo dobře. 

Není nad to bydlet v CHKO/blízko CHKO 🙂

Jenže tohle zrovna by dobrý trenér vědět měl. Je to o výcviku koně co se týče techniky skoku + do toho můžou hrát roli další faktory, výstroj, jak moc mu třeba překážíte Vy atd. 

Ono totiž dost často kůň blbě skáče, protože mu prostě překáží jezdec/nedokáže ho dostatečně podpořit (neříkám, že je to zrovna Váš případ, ale pravděpodobné to je).

Zrovna řešení této situace by chtělo video Vás a koně dohromady + video skoku ve volnosti, jinak je to věštění z křišťálové koule.

A pokud trenér nerozumí skokům, najděte si trenéra skokového. Není problém mít dva, když mají podobný přístup.

Jinak Vám ještě poradím jednu věc ke specifiku povahy chlaďasů (vlastní zkušenost, byla jsem v úplně stejné situaci a dost podobně to měli i známí) - chlaďas je úplně nejvíc v pohodě, když má dostatek v práci. Ne nadarmo stará škola doposud velmi brzy připřahá mladé koně k matce tak, aby se učil chodit ve voze, ale nic netahá. Je velmi dobré jim již v raném věku vštípit, že práce je normální věc - samozřejmě to znamená nepřetěžovat. Chladnokrevník je totiž velice chytré zvíře, šlechtěné k tomu, aby do jisté míry přemýšlelo samostatně - ono to třebas při práci v lese ani jinak nejde. Plus má velkou sílu. To se může ve Vašem případě, obzvlášť když jste evidentně v práci s mladými koňmi nezkušená, nevýhodou. Obzvlášť kobyly, které se po VZ nechají ladem na pastvině a ani nezabřeznou, mají velkou tendenci zkoušet člověka, jestli opravdu poslechnout musí (a vlastně je to typické pro begany obecně, kteří dlouho leží ladem a užívají si svobody na pastvině). Upozorňuji, že tohle se většinou nevyřeší silou a tresty, ale především spravedlivou důsledností.

Výhodou pak je, že mají už od mládí obrovský nadhled….a že ta Vaše je po VZ, to je pro přiježďování hned půl práce hotovo, zná totiž řadu věcí právě z práce ze země a na tom můžete velmi velmi mnoho vytěžit.

Výše píšu o množství práce pro mladého chladnokrevníka. Zde je taky potřeba dát si pozor. Rozdíl obecně mezi povahou teplokrevníka a chladnokrevníka je ten, že u begana musí mít opravdu práce smysl a rozhodně daleko méně tolerují ten samý cvik do zblbnutí než teplokrevník (vč. například honění po kruhovce, což je mimo jiné pro něj celkem fyzicky náročné a mělo by se vědět, proč se to dělá a když se to dělá).  Tj. snese daleko méně drilu, než klasický školní kůň…ale neznamená to, že se jím nemůže stát. Jen se na to musí chytře a s ohledem na psychické a fyzické predispozice.

Koně tohoto typu jen tak neutaháte, s tím se smiřte, obzvlášť pokud bude jen na rekreační ježdění. 

Co říká trenér?

To je hrozná potvora no, neuvěřitelné .D

Co se takhle nejdřív zamyslet nad tím, proč to dělá, než ho hnedka ztřískat?

Já myslela, že tenhle móres “musí poslechnout za každé okolnosti, jinak bude, už vymizel” ☹️

Chtělo by to se začít trošku zajímat o teorii jezdectví a psychologii koně, otevře se Vám hned úplně jiný a nový svět, kde budete bádat do konce života.

A ne, fakt to neznamená, že si na této cestě kůň bude dělat co chce.

Ale přísná jsem teprve až když vyloučím veškeré možnosti, které by koně mohly trápit. Kůň je zvíře, které velmi často dlouho mlčí, když má nějaký diskomfort, a Vámi popsaný příklad, obzvlášť když se objevil takhle znenadání u tak starého koně, pravděpodobně nebude výmysl nevyřáděného mozku.

Na holém koni nejezdím téměř nikdy, jelikož to prostě dost klouže a nepřijde mi to bezpečné. Mám většinou aspoň deku a madla, obzvlášť když jedu sama ven.

kometa:

Oni se DOBŘE přiježdění poníci prodávají. Všechny děti rostou, že jo.

Přesně tak, za takové poníky se platí zlatem  a nikdy v inzerci nevydrží dlouho, pokud se vůbec inzerují…a často přijdou na více, než velký kůň s podobnou povahou a zkušenostmi.

🙂 to nemyslíte vážně, že ne? 

Koupíte si remontu velkého silového plemene a ptáte se na internetové diskuzi, co máte dělat, když o tomto tématu byly napsány stohy knih, všude je x videí a dobří trenéři existují?

Pokud si pořídím tak mladého koně, nemusím mít hned zkušenosti s přiježďováním, musím mít reálnou představu, jak a proč budu postupovat. Už předtím, než kůň přijede. Jinak se to může velmi rychle zvrtnout, obzvlášť u chladnokrevníka, který stál takovou dobu na pastvinách a neměl pořádný zápřah.

Čtyřletý kůň z pastvin většinou bravurně ovládá své tělo a neměl by mít problémy Vám nohy dát, to spíš na Vás prdí. Jinak taktéž záleží, jak byl naučen, můj kůň třeba nebyl na klasické vzetí za spěnku, ale měl naučené tahání za rousy a je to pro něj nejlepší signál doposud.

Jinak se to dá velice rychle naučit pomocí lana, viz např. Clinton Anderson, Bořánek a další.

Najděte si dobrého trenéra a postupujte pod jeho taktovkou, lepší rada není, o výcviku toho je všude dost, takže čtěte, koukejte a ptejte se na konkrétní věci. Ideálně začít třeba od Paalmana.