Příspěvky uživatele

Já sem přidám nedávnou a krásnou Duši K o koních…

https://www.youtube.com/watch?v=gNb3Z0EL-eI&t=3150s

Ale tady se mluvilo o sesedání z koně, který dělá bordel nebo odmítá poslušnost z jakéhokoli důvodu. 

Tam ten blbý návyk může vzniknout, já jen dala zkušenost, že to tak ne vždy musí být.

Je otázka, jak to bude snášet. Je možné, že přivykne novému režimu, je stále ještě mladá…ale můj otec má například ohaře s mysliveckým využitím, od mala zvyklý hodina procházka ráno a alespoň dvě odpoledne, kdy byla nějaká práce, a ten by ve třelech letech Vámi zmíněný režim nezvládnul…..a i z tý zahrady by utekl. 

Člověk často míní, život mění, to tak prostě je. Syn je jak starý? Nemohl by fenu venčit on? Máte výhodu zahrady, tam by mimo nepřízeň počasí být nemohla?  Chce to zvážit veškeré možnosti, které máte, pořád jste na tom lépe, než člověk s bytem.

V tom souhlasím s helouS , že i to slezení je pro koně odměna, ale bohužel za chování, které je nežádoucí….to si koník zapamatuje rychle, tak bych si dala pozor a slézala opravdu z klidného koně.

Dala jsem lajk, ale k tomuhle bych měla následující 🙂 není to tak vždy. Já jsem svoji kobylu trestala a někdy i tvrdě, přiznám se ☹️ za to, že nechtěla vlézt do potoka, i když na ruce problémy nedělala. Brala jsem to jako rozmařilost. Byla to velká chyba. Po nějaké době jsem zjistila, že prostě jako mladý kůň se necítí jistě na bahnitém podloží břehů potoka, a to kvůli rovnováze pod jezdcem. Vyřešila jsem to tak, že jsem začala slézat a provádět jí tím a mezi tím jsem do “tréninkového plánu” zařadili rozbahněné cesty a louky, kde si poradit musela, jelikož ostatní koně to přešli taky. Po nějaké době přestala řešit i ty potoky a začala to přelézat bez slézání. 

Mrzí mě ten můj přístup doposud, ale už to prostě bylo, překonaly jsme to a člověk se vyvíjí. Dnes už jí nenutím do ničeho, kde si nejsem stoprocentně jistá podkladem a jejími fyzickými možnostmi.

Takže ono i záleží, chce to umět dobře odhadnout situaci.

V pohodě ;) užijte si Vánoce 🙂

Ahoj, jdu za zkušenými rádci 🙂

V lednu mi říznou do psa velikosti lišky. Potřebuji poradit obleček bez zatepletí, spíš něco jako plášťěnku, která by sloužila během venčení jako krytí rány v dolní čísti bříška u pipiny, a při tom byla volná a vznikl by prostor mezi ránou a látkou. Jde mi o to, aby rána dýchala, a zároveň nebyla zasviněná plískanicemi.

Díky za jakýkoli tip!

HelaS:

Proč?

Co proč? Ta provazovka nebo ten trenér? 😀

Tak zatím nestoprocentní odpověď na moji otázku.

Profil na Telegramu byl prý veřejný až od včerejšího dopoledne. Když je uzavřený , je chráněn takovými algoritmy , na které je zatím naše kyber bezpečnost krátká a majitel této sociální sítě odmítá v tomto směru spolupracovat.

Proto říkám, že by mě zajímalo, jak tahle kyber bezpečnost funguje. Nic víc, nic míň. Nikoho neosočuji.

Jen moc nechápu, když tak lustrují FB a Twitter , že nevychytali ten Telegram.

To není kritika (I když ročně to tak cítím), fakt mě zajímá , jak tohle funguje v době, kdy třeba FB a YT cenzuruje kde co.

Na provazovce bych nikdy s koněm, který na mně není zvyklý a nemám s ním vyřešený vztah, sama na poprvé nejela, i kdyby na jízdárně na ní dělal piafu. Tímto stylem maximálně s vyrovnaným koněm do party, který vím, že se nesplaší a nebude dělat bordel a plašit tak mladšího.

Mám ráda zdraví svoje i svého koně.

Na základě charakteru dotazu silně doporučuji  najít si někoho zkušeného člověka k sobě a konzultovat s ním. Jelikož se zdáte být v práci s mladým koněm velmi nezkušená a to je nejlepší cesta, jak si z milé remonty vyrobit nemilého zmetka. 

Fíkovnice, vy musíte mít všechny okolo sebe radši než sama sebe.

Musíte se taky někdy zdravě naštvat a jednat především ve vlastním zájmu. To fakt není špatně.

Saga:

Neznám podrobnosti, tedy nevím, jak bych jednala, ale tady to fakt zavání. Tady by to minimálně stálo alespoň za jedno setkání s právníkem, od kterého bych se odrazila, jestli do sporu půjdu nebo nikoliv. Situaci, kdy zaměstnanec vyhrál spor se zaměstnavatelem, jsem zažila na vlastní kůži a taky tomu na začátku nikdo nevěřil.

Nezavání, to smrdí. Jenže tam nejde o to, že by to nevyhrála, ale plno lidí to prostě vzdá na začátku, jelikož je to spousta nervů a starostí a změnit místo je jednodušší.

To máte pravdu, ale kdo se bude v dnešní době soudit? Většina lidí nechce řešit starosti navíc, nemá na právníka, tak radši sklapnou podpatky a vydají se o dům dál.

Doporučuji začat docházet do psí školky. Vy vůbec netušíte absolutní základy a nemáte úplně jednoduchého psa.

Nemyslím to zle, ale naopak velmi velmi dobře, pro Vás i psa 🙂

Fikovnice, Vy mi úplně připomínáte situaci v mém předchozím zaměstnání. Jak já tu práci měla ráda, moc…..a jak nadřízení a kolektiv stáli za pikaču. A nadřízená vlastně taky šikana. Strašně špatně se mi odcházelo, odcházela jsem fakt rok, věděla jsem, že to musím změnit a prostě to vnitřně nešlo…našla jsem si pak Boží práci, ve které jsem doteď, ale srovnávala jsem se s tím odchodem fakt dlouho, jelikož to byl můj dream job…

Tak Vám držím palce, je to fakt strašně těžký rozhodnutí, ale myslete hlavně sama na sebe a na svoje zdraví (především to psychické). Za tohle žádná práce nestojí, opravdu. Chce to se začít trochu mít rád.

Jo, člověk musí mít taky trochu cit a poslouchat svoje nitro.

Já třeba nemám nějaké kynologické nadání a vzdělání a moji psi vždycky umí jen provozně nutné povely. Ale všichni fungují na myšlenku, současnému psovi stačí minimální pohyb mýho těla a on ví, co bude, kam se jde, co má udělat. Prostě to nějak v sobě mám. A tohle třeba někdo umí s koňmi, což je moje životní meta, ale asi na to prostě nemám nadání. A právě tam bohužel pracuji s tlakem, prostě ve smyslu, že “teď tu jsme spolu, tak teď funguj”, i když se snažím být co nejjemnější a nejmíň prudivá.

A jak mám to srovnání se vztahem ke psům, tak mě to občas trochu trápí, jelikož vím, jak super je, když komunikace se zvířetem funguje samospádem.

Tak já to beru velmi naturálně, prostě je dobrý nastavit psovi takové podmínky, aby to vytvořilo pseudo vedoucího smečky, čili ……ideálně už od štěněte….aby pes věděl, že je u mně bezpečí a klid (ochrana před stresujícími vjemy), že je to fajn přijít )posílit ze začátku třeba pamlskem), že je zábava (se psem si hraju), že mu dám prostor pro zkoumání (dostatečně ho socializuji, aby neměl vždy, když je na volno jen na práci dohnat to nové a zajímavé ve světě, co mu nedopřeje vodítko), že vždycky vím, co chci a jsem čitelný (to dává stabilitu a řád)….ale tohle je, jak píšete už na více slov a tak trochu na filosofické zamyšlení. Sledovat, jak funguje zvíře ve smečce a ponaučit se z toho.

Proto kočka není pes 🙂 

Tak proto je ten podpis od “eena” ideální.

Prostě každý štěně se zapomene. Vždycky. Ale když s emu dělá člověk trochu vzácným už od začátku, tak je šance napojit ho na sebe vysoká.

Samozřejmě musíme poznat mez a nevytvořit separačku. Ale třeba ty schovky venku za strom jsou ideální, se psama to děláme taky a funguje to, opravdu.

Jenže Vy jste nepochopila, co jsem napsala. Pes opravdu nechodí pro vaše krásný oči a ano, je to výcvikem. Ale ten výcvik tvoří nějaký vztah.