Příspěvky uživatele

To je blbý, když si chcete mít ze psa hlídače a víte o tom velký kulový (o psech asi celkově).

Na internetové diskuzi to nevyčtete. Musíte někam na cvičák, kde se tímto zabývají. Jelikož i hlídací pes se se musí usměrňovat a musí se to umět. 

Jinak - pokud nejste trol, mám trochu podezření - tak zde trocha teorie:

https://equichannel.cz/clanky/vystroj-jezdce-a-kone/aby-udidlo-zbytecne-nebolelo

https://equichannel.cz/clanky/vystroj-jezdce-a-kone/aby-udidlo-zbytecne-nebolelo-ii

Pokud koni rvete za hubu, z jakéhokoli důvodu - bolí ho to. Řada koní jde proti bolesti - obzvlášť ty citlivější, jako je A1/1 - právě zrychlením. I zde může být jeden ze zásadních důvodů, proč Vám kůň odjíždí pod zadkem.

Co si o tom myslet?

Že nemáte přiježděného koně ani základně a že Vy sám ho to nedokážete naučit.

Čili šup na jízdárnu pod dobrého trenéra. Velmi záhy pochopíte, že tuhle problematiku primárně bosal nebo udidlo neřeší. Váš kůň Vás prostě nerespektuje z blíže nespecifikovatelného důvodu a to silou nevyřešíte, pokud Vás bude chtít odvézt, udělá to i s pákou v hubě….nehledě na to, že pokud koně otupíte na nos, tak už na jakékoli bezudidlové ježdění můžete velmi pravděpodobně zapomenout.

U koček jsem to nevěděla, ale asi to bude tím, že je uzpůsobená na lov malé kořisti, která je snáze ulovitelná, než třeba zajíc a srnec…?

Vůbec. Úřady ve velkých městech stále hledají, je nejnižsí nezaměstnanost ever, lidi prostě nejsou nikde. A je jim často dost jedno, jestli jaký máte obor, hlavně že máte VŠ a splníte tabulku. Někde jsou i celkem solidné peníze.

Pokud lehce přes 50, tak to je ještě dobrý, to ještě není takový “průšvih”. Hrozně moc dělá psychika, prostě úplně vyhnat z hlavy myšlenky na to, kolik člověku je a podobné nesmysly….ono s e to pak děsně propisuje do výkonu při pohovoru.

Pokud máte i někoho, kdo třeba trochu rozumí personalistice, tak si nechcte ten životopis a motivační dopis zkouknout.

No a ti studenti, to je těžké, já vím. Já zas ve své původní práci dělala spojku mezi regionem a ústředím dané organizace, na ostředí na budku, ale region za mě byl děsně rád, jelikož jsme kopala za ně (byli v právu) a dost si mě cenili. Jenže to byli kolegové na dálku, ti v místě stáli fakt za vyliž větev a ještě když jsem se dozvěděla, za kolik jsem ohodnocená oproti ostatním….to přišel zlom.

Nějak to bude, jen neztrácet víru a nehledat komfort v diskomfortu.

Držím palce! 🙂

Já vím, že po padesátce je to s hledáním práce na pytel u řady zaměstnavatelů, ne všude, ale tahle doba prostě kope za mladý chlapi/A I DEÁLNĚ BEZDĚTNÝ ženy, kteří nejlépe obětují práci 150 %, svůj osobní život a někdy i zdraví.

A rozhodně neříkám, že nic neděláte pro změnu, jen prostě strašně souzním, jelikož znám vše, co popisujete, ale mám z Vás pocit, že Vy vlastně odejít nechcete - jelikož ten strach, že Vás jinde nevezmou + ti Vaši studenti, které máte evidentně opravdu ráda.

Člověk musí mít buď sakra štěstí na nabídku anebo být velmi otevřený změně, která pak prostě přijde dříve či později.,

A propo, jestli Vás platí mizerně, tak můžete zkusit i vykročit zu oboru. Třeba byste koukala, co by Vás mohlo začít bavit jiného 🙂 

JInak moc Vám držím palce, ať s es tím vším nějak vypořádáte, tohle není jednoduchá situace a člověk neví, dokud neobuje cizí boty….jen že se tu tak svěřujete, tak mě to trochu podněcuje dávat nevyžádané rady, ale trochu mám pocit, že když to s Vámi někdo rozebere byť virtuálně, že Vám to trochu pomáhá býti psychicky nad vodou.

Tak ono tohle je celkem prospěšné i u lidí 🙂

Já se ptala jen z toho důvodu, abych někde psovi nepřitížila, too, že nebude 24 hodin žrát, vcelku přežiju….i když ten vyčítavý pohled drásá, ne že ne 😀 

To asi záleží.

Já pracovala z přesvědčení pro stát pár let a byl to úděs. Úplně přesně to, co popisuje Fíkovnice, ty pocity znám a jediné, co mě tam drželo, byl ten můj “přidělený úsek” (konkrétně území v rámci OŽP), o který jsem pečovala. Byla jsem srdcař. Jenže tohle poslední zmíněné nestačilo, abych mi tam nehráblo. Ono když v práci dojdete k závěru a i naprosto nesobecky máte pocit, že jste jediní, kdo tam není hajzl nebo úplně blbej, tak je něco špatně…a je nejvyšší čas v rámci zachování vlastního zdraví zvednout kotvu, i když je to někdy opravdu těžké. On když to pak člověk udělá, tak zjistí, že to na daném místě zvládnou i bez něj a že se člověk také může beztrestně realizovat i jinde….a že jsou místa, kde za vás budou na rozdíl od původního zaměstnavatele, pokud jste tam pracovali poctivě a dobře, rádi.

No závěr je takový, že jsem po podobném psychu, co zažívá teď fíkovnice, odešla do středně velké české firmy a světe div se, práce je kotel, ale jednání naprosto na úrovni. Ono to dělá i to, že mám obecně v životě štěstí na lidi, ale to toxický prostředí prostě zmizelo. Samozřejmě, že je to kus od kusu, místo od místa a šéf od šéfa, ale někdy je prostě důležité provést ten ostrý rychlý řez. Nicméně co mám okolo sebe vrstevníky (jsem mileniál), tak jsou obecně více spoko v soukromé sféře než v práci pro stát, právě protože strašně moc byrokracie, kamaátšoft, nikdo nechce nic rozhodnout, strašně moc lidí se veze na úkor jiných….blablabla.

Žádná práce nestojí za zničení psychického - a velmi často následně i fyzického - zdraví. Psychosomatika je sviňa.

Máme to za sebou.

Nutno podotknout, že se jednalo o povrchový zákrok a neotvírala se dutina břišní.

Nařízeno jsme měli krmit až ráno, bublina se ale pořádně probrala až večer a takhle hladovou jsem ji fakt ještě za těch 10 let neviděla, sežrala by nás pohledem, a to není pažravá. 

Tak dostala pár piškotů a kuře až ráno.

Naštěstí to zatím vypadá dobře.

Ahoj, vždycky jsme měli psi operované ráno, ale dnes nás zákrok v šest večer. Pes má být nalačno. Normálně fungujeme tak, že pes má vařené maso ráno a večer a může se dojíst granulemi (není pažravý). Kdy naposledy nakrmit? Stačí 12 hodin dopředu nakrmit naposled  a přes noc před zákrokem sebrat granule a pak zajistit pořádné vyprázdnění velkou procházkou? …díky za rady a zkušenosti! 

Politika jako taková, je celkem stoka 😀

Ale na ifauně a i zde v začátcích byla jakž takž diskuze.

Ale poslední měsíc dva se z tohoto vlákna stala žumpa, občas sem ještě nakouknu a nestačím se divit.

A tenhle příspěvek to jen potvrzuje, napsaný člověkem 0 na téma úplně mimo, evidentně se tím zadavatel/ka ukájí nebo co 😀

Tohle je taky mylsím celkem pozitivní zpráva 🙂

https://echo24.cz/a/HfCTN/zpravy-domov-silvestr-oslavy-policie-zachranari-mene-zraneni-pozary-alkohhol 

To víte. Tak to má většina lidí, položí otázku a pokud neštymuje jejich přesvědčení, tak se namíchne. My jsme tady všichni celkem odhalili jádro pudla - a velice slušně jsme podali, že pes je prostě nevychovaný a už jen tím vznikne zakladatelce půl problému, jelikož je pes prostě pro jiné (třeba syna) nevenčitelný (kdo by se přetahoval s takovým malamutem) - a už je zle 😀 pravda halt někdy bolí a do svědomí si dokáže sahnout málokdo.

O těch hnaných zvířatech ani nemluvě.

Toto bych podepsala 🙂

Jenže tohle nemusí fungovat na každého psa. Jak jsem psala výše - máme v rodině loveckého psa s výcvikem a s tímhle postupem byste u něj nepochodila. Je to energické zvíře s nutnou potřebou se hýbat - neustále (něco jako je třeba maliňák). Skončilo by to tak, že by Vám začal demolovat byt nebo by byl na procházkách dost nezvladatelný, protože prost ěpřemíra energie. Je to podobně jako s dětmi, máte hyperaktivy, které prostě neutaháte tím, že s nim budete něco šušnit doma, prostě potřebují vyběhnout, a pak máte děti, které jsou jako buchtičky, kam je posadíte, tam je najdete…no a pak pestré spektrum mezi.

Rozumím, takže syn se vlastně bojí psa venčit, jelikož je ten pes nevychovaný 😀 Aby tříletý pes neuměl na vodítku, to je teda fakt ostuda, no a o tom lítání po polích ani nemluvím 😀 

No nic, tady ve výsledku asi nebudou problém jen Vaše dvanáctky 😀 vlastně jste si zavařila sama. Výchova zvířat se provádí mimo jiné i pro takovéhle situace, kdy my nemůžeme a musí nás zastoupit někdo jiný. 

Já mám třeba velkého koně a ten je vycepovaný dost. Má tím jednodušší život. Když jsem za roky u koní viděla stájníky, jak hrubě se chovají k těm nevychovaným, jelikož prostě koní je moc, času málo a práce se musela udělat….a vlastně za to mohl především majitel.

U nás žije několik různých dravců hned ve stráni nad barákem - nedokážu v letu určit druh, jelikož to není vždy úplně jednoduché, ale podle tvaru těla je to prostě více druhů (3).  A nikdy by mě nenapadlo, že by mi vlastně mohli sebrat psa 😀 (cca 7 kg).

Ale u nás na Křivoklátsku asi hladem netrpí, čili cíle budou mít předpokládám jinde 😀

Víte, já nevím, kolik Vám je let, ale většina rozumných lidí časem pochopí, že touto otázkou absolutně nemá smysl se zabývat. Je to jen ego.

Jak to cítí jiní - vždyť to Vás přece ničím neobohatí. Někdo je zdravě sebevědomí a řekne to o sobě po deseti letech, někdo je přehnaně sebevědomý a řekne  to o sobě po třech letech a někdo přehnaně skromný a neřekne to o sobě nikdy.

Důležitý je člověk v tomto ohledu jen sám sobě, pokud má pocit, že nemá dost zkušeností ve věci, kterou u koní chce dělat, musí se sám na vlastní zodpovědnost rozvíjet a vyhledat člověka ve svých očích zkušenějšího. A to je celé, těm koním to dlužíme.