Na mne to taky depka není , umím si ty informace prosít a pak je konfrontuji s “mainstreamem”. Ale dost lidí propadá panice. Faktem ale je, že ty vyhlídky prostě dobré nejsou.
A jinak je Rapoťačko jedno , jestli je tam AB nebo PF, ve výsledku je jejich politika totožná.
Tohle je celkově problém “alternativy”, ABJ, Xavera a dalších, že všechno podávají naprosto apokalypticky a lidi, kteří je sledují, hodně padaj do depky a mají pocit, že je tady v ČR konec světa (nebo alespoň podle reakcí).
Průšvih je, že valná většina věcí, kterou tvrdí, se časem prokáže jako pravdivá, tj. nepřekrucují fakta. Ten emoční dopad na lidi ale dobrý není. Měly by na lidi přenášet větší nadhled.
😀 u nás teda nežijou ani tygři, ani medvědi a ani jiná havěť a rozhodně nemá pocit, že jí něco sežere. Ale ráda se leká ze sportu. Všude jsou u nás pastviny s krávama a jakmile je kráva vidět, tak úplně v pohodě. Dokonce posledně prošla naprosto s přehledem okolo bejka, co za plotem šílej z říjných krav.
Ale jakmile je kráva za stromem nebo keřem…..a ví, že je to kráva a ví, že tam prostě žijou a nic nedělaj, ale je to prostě problém. Vždycky.
Já chtěla úplně jiný zvíře, jsem ujetá na kladrubáky, i přes veškerý nemoci a já nevím co, je to pro mně naprosto nejeelegantnější a nejcharakternější koňské plemeno….a musím se přiznat, že doteď mně občas píchne závistí u srdce, když vidím, že někdo tohle krásný zvíře má, a to normálně nezávidím nikdy nikomu nic, jelikož každý máme svoji cestu a svůj příběh.
Měla jsem celkem dost racionální výchovu, což mě na jednu stranu přivedlo k velkýmu nadání k zodpovědnosti, ale bohužel velké kontrole emocí….a strašně dlouho mi trvalo, než jsem se z toho alespoň částečně vyhrabala. Čili vlastnictví koně pro mně nikdy nepřipadalo v úvahu, vždyť přece koní je všude plno a jezdících zadků málo, ač jsem toužila, ale prostě to nebylo přípustný, čas, peníze blablabla…ale nyní vím, že to tam pořád někde bylo a někdy po pětadvacátém roku jsem dozrála jistého osvícení, kdy mi došlo, že jsem jen já zodpovědná za svá rozhodnutí a někdy je potřeba v životě hrát vabank, aby člověk z toho bytí na zemi měl nějaký požitky. A přesně v tu chvíli mi zkřížil cestu norik, kterého bylo možné mít v plném pronájmu, no a to byla hozená rukavice. Stačilo mi pár měsíců na to, abych si uvědomila, jestli vlastního koně jo nebo ne, kolik peněz a času to vlastně stojí, co je to za starosti a jaký typ koně po 20ti letech střádaní desítek koní vybrat. Následný výběr probíral především racionálně, hledala jsem zdravé, charakterní a nezkažené zvíře s nadhledem do 100 000 a halt jsem musela zkousnout, že bez předchozích zkušeností budu za těhle požadavků muset obsedat sama. Z toho jsem měl vítr, ale povedlo se. Takže žádná láska na první pohled se nekonala. A taky jsem věděla, že nesmím zachraňovat chudáky, i když k tomu mám sklony, jelikož jsem pořizovala prvního, a zároveň posledního koně v životě, a bohatá nejsem, abych piplala nebožáka v ustájení. No a výběr mi vyšel dle požadavků, a dál děj se vůle Boží.
No a k varováním majitelů jsme po x letých zkušenostech taky skeptická, už tolikrát jsme slyšela, jak je v pohodě, a pak jsem si namlela někde hubu 😀
Já nepoznala nic. Já přijela k chovateli, ten mi nabídnul 4 koně, a nakonec mi řekl, že mi prodá jen jednoho jedinýho, jelikož usoudil že s těma ostatníma by to neladilo. No, a toho jedinýho teď mám a ten chovatel měl prostě pravdu. Osvícenej člověk.
Ale ještě před tím, než jsem si ji odvezla domů, jsem se byla podívat na pohádkovou a okouzlující arabku, veteránku endurance, sněhobílé zvíře s černýma kukadlama. Školní kůň v té době prý 😀 NO, sedla jsem na ní a v roku ještě dobrý, ale když jsem chtěla naklusat, kůň řekl jasné “ne” - majitel tohle u kobyly ještě nezažil. Tak jsem jela domů smutná, ale vlastně jsme byla ráda, že se to projevilo u arabky doma a ne v novém doma, to by bylo peklo.
Kamarádka si takhle koupila shagyi z patsvin (a to už jednoho araba měla, takže žádná nezkušená) a po převozu k sobě na něj jen půl roku koukala z dálky, absolutně nešlo jakkoli toho koně chytit.
“Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy…”
😀 tak to jste ještě předstupínek huculoida, u koně z názorem to, co popisujete platí, platí jen při cestě z kopce nebo do kopce směrem domů 😀
U nás třeba zásadně - jednou týdně jedu fakt hnusnej kopec v lese, naprosto záměrně, jelikož posílování zad, fyzička blablabla. Kdybych zahodila otěž ala “hledej si cestu sama”, tak do toho kopce v životě nevleze dobrovolně, neni přece blbá, aby se dřela zbytečně jen proto, že mě to napadlo 😀
Ještě bych doplnila, že na koních typu "potřebuju na ně silnější energii" je jeden hodně hodně megapodstatný a Boží fakt - i když neustále pindaj, projedete s nima naprosto cokoli - díry nedíry, klacky, klády, skály, kopec jako prase dolů i nahoru, je to prostě chlupatá čtyřkolka a nekácí se to. To je naprosto bezkonkurenční, pokud se bavíme v rovině “jezdíme lesní ligu”. Prostě “dřepneš na to” a dojedete oba vcelku bez ztráty kytičky.
Jo, tak to znám, úplně přesně. Moje kobyla neustále diskutuje. Jakože POŘÁD. Pořád držkuje, neustále se ptá, neustále ukazuje. Vyhovuje mi to., ale cesta byla trnitá, ze začátku se mnou kůň dost zametal.
Taktéž jsem nedávno po dlouhé době seděla na teplokrevníkovi - vyrovnaný kůň, všechno splnil, ale prostě tak nějak bez názoru. Ale možná to bylo tím, že jsme neměli vztah, neznali jsme se.
No a pak jsou ty vysoko v krvi, ty komunikují taky, ale prostě mi přijdou často hysterický…a to já prostě nemám ráda 😀 ani u lidí, ty vytěsňuji ze své sociální bubliny naprosto podprahově.
Teď čtu, že nepíšete “silnou energii”, ale “silnou alergii” 😀 ale i tak dík, jsem díky Vám dokázala popsat ten svůj pocit i tak 😀
S tím se taky setkávám u koní vysoko v krvi (A1, araboidní typy atp.).
Ke svému chlaďasovi se snažím být co nejjemnější a už jsem se za ty roky, co jí mám, dost posunula. Ale s koňmi výše uvedenými mám problém, který jsem nedokázala nikdy slovně popsat, ale Vy jste to vystihla dokonale. Mám na ně prostě moc silnou energii. A to není o použití biče, ale když k nim vznesu požadavek, je to pro ně strašně silné, až je to vyděsí kolikrát.
A to mám fakt hodně jemného chlaďase, který ví, kde má nohy, kde co stojí a ustoupí na celkem dost jemné požádání, umí se ohnout a není to prostě takový to buldozeroidní prkno…..a jde hezky od pobídky.
Za mně ale lepší mít silnou energii na koně v krvi než slabou energii na chlaďase (anebo i huculoidní typy koní), který je šlechtěn k tomu, aby do jisté míry přemýšlel sám a o smysluplnosti Vašeho přání ho musíte přesvědčit. Jelikož se dá daleko jednodušeji učit zjemňování vlastních gest než učit se zesilování vlastní osobnosti na sebeuvědomnělého koně. S tím lidi fakt mívají problém. Resp. já mít delší dobu v ruce citlivého koně, tak se rychleji naučím jeho způsobu reakcí než se plno lidí naučí rozhýbat koně, co váží každý krok. Mně jde třeba kobyla od pobídky fakt pěkně, ale pokud není jezdec fakt zkušený, táhne se jak smrad a hodně těžko se vysvětluje, co udělat, aby se vzpamatovala. Jelikož zrovna tyhle typy koní jenom důraznou pobídkou biče nevzpamatuje, musí tam být i něco víc, nějaký stav mysli jezdce, jinak otupí i na tu tušíru.
Nejprve je důležité zvážit, jak se jezdectví věnujete. Pokud se chcete věnovat závodně endurance, westernu, vysoké drezuře nebo parkuru, chladnokrevník úplně vhodný není. Pokud chcete koně, který je energický natolik, že ho spíš musíte brzdit, tak opět není chladnokrevník vhodný.
Chladnokrevníci obecně jsou velmi dobří agroturističtí koně. Mají řadu výhod - co se týče temperamentu, tak najdete jedince od super tlačivých koní až po dobře jdoucí od pobídky. U těch se ale velmi často musí umět prosadit - podotýkám, že to není ve většině případů o použití biče. Chlaďas velmi často rád šetří krok. Jsou to koně vytrvalí, ale obecně jsou chovaní na klusovou práci než na cvalovou, čili cvalové vyjížďky jim obecně tolik nehoví. Jsou to pracovní plemena, čili práce jim musí dávat smysl, jinak revoltují, práci v kruhovce zvládnou, ale u většiny z nich vám neprojde, že je budete nesmyslně honit hodinu do kola, jako to akceptují jiná plemena. Když se splaší nebo lekne, velmi rychle nahodí mozek a často nesmyslně neprchá. Má náhon na všechny 4, když vám věří, projde s váma i peklem, ale musíte mu dát důvod vám věřit, jsou to koně šlechtění k částečně samostatnému myšlení a někdy se rozhodují sami, ale to třeba při práci v lese je kýžené. Pokud chlaďase zvolím k ježdění, je to v pohodě, ale ideálně jsou základem dvě věci:
1) dbát na gymnastiku a vytvářet situace, aby kůň byl nucen koordinovat celé tělo, dbát na rovnováhu, a to především v terénu a při práci na kruhu. Posilování zádě atp.
2) opravdu kvalitní padnoucí sedlo a dát na důraz zdraví zad.
Pak můžete s chlaďasem dělat rekreačně téměř cokoli (i nejnižší úrovně hobby endurance).
Důležitý je také výběr koně. Silně nedoporučuji irské koby, mají řadu zdravotních problémů , ale když už se pro ně rozhodněte, nešetřete a zaplaťte kvalitu. To samé s čímkoli z dovozu, poláci a další, doma máme dost kvalitní chovy našich koní. Chladnokrevníka je nejlepší brát od chovatele, většina z nich jsou vstřícní a rovní.
Pro hobby chlaďase, který je zdravý a nemá specifické zdravotní požadavky, je nejlepší způsob ustájení 24/7 s přístřeškem tak, aby byl zároveň nucen se po ploše různě přemisťovat. Je důležité dbát na to, aby se “nepřežíral”, čili žádné zbytečné dokrmování a vydatné seno a pastva. Mají sklony se schvacovat. Na to je potřeba dát velký pozor a brát na to ohled při výběru ustájení. Lepší je chudší pastva+seno a doplňovat pravidelně vitamíny.
Pokud vybírat chlaďase jezdeckého, tak ideálně koně v lehkém typu.
No a náklady i mimo ustájení jsou otázka, jelikož také záleží, co nabízí konkrétní ustájení. Ale osobně platím mimo cenu ustájení:
- každý měsíc strouhání 800 Kč
- minerálka, vychází mě průměrně na 500 Kč měsíčně
- 2x do roku fyzio 2200 Kč jedno ošetření
- 1000 Kč očkování jednou do roka
- 2x až 3x odčervení do roka )průměrná cena za kus 800 Kč)
- spousta dalších věcí okolo (1x za dva roky zuby, úprava sedla dle potřeby, nový cajky)
Snad jsem na nic nezapomněla.
Upozorňuju, že je to fakt drahý. A že i když mám koně na hodně punk pastevku, kde se má ale fakt z koňskýho pohledu hodně dobře, pořád je to fakt drahý, ještě jednou opakuji FAKT DRAHÝ, jelikož pokud to chcete dělat poctivě, pod 7000 měsíčně se v průměru nedostanete….. a ovlivní to dost váš život a i život vaší rodiny/partnera, s tím je taky potřeba počítat.
Je to prostě pro fajnšmekry, řešíte pořád jen peníze, čas a neustále nějaký problémy s koněm, ale stojí to za to, jakože fakt, obzvlášť s chlaďasem je to boží 🙂
Jako jo….ale tohle je teď standartní cena za “vyjetýho” dostiháka a koně po redrezuře jdou dnes od 120 000 výš….no a to je pak plňas všestranný kůň, nehledě na to, že A1/1 bývají při dobrém managementu jedněmi z nejspolehlivějších školních koní …a ti se vyvažují zlatem 🙂
Hlavně je ten kůň drahý. Už teď má zdravotní indispozici, která majiteli svazuje ruce ve výběru typu ustájení, vzhledem ke specifické péči to chce zkušenějšího majitele, který umí odhadnout situaci, není přiježděný ani zbla pro klasického - nedostihového jezdce…
80 000 bych dala za bývalého dostiháka, který takové specifické požadavky nemá.
No a jaký máte názor na status umělce?
Na tomhle se ale nemůže točit rozhodnutí jednotlivce mít děti. Tam by měly mít “důvody pro” především jinou motivaci.
no já tady taky čučim, jak se to tady od pátku rozjelo, je to krutopřísný 😀
Tenhle pes…jako společenský ano, ale budete mu muset do jisté míry podřídit svůj životní styl. Je sice malý, ale potřebuje vyžití, jinak nazdar pipi, najde si zábavu sám.
Za mně nic pro naekčního začátečníka.
Na výživu kopyt zevnitř je MT jeden z nejlepších doplňků na trhu.
Pobavila jste 🙂
Je to tak no. Já to děsně kvituju. Můžu jíst prasárny a figura stále stejná.
A už mě od sezení v kanclu nebolej záda 🙂