Jinak přidám příběh. Někteří z Vás tady pamatují můj lednový příběh, kdy mi jjeden takto nešťastný xstaff málem požral (zabil) moje zlatí. No, osud psa je takový, že v půl roce a ním přestali chodit ven, tak jen zahrada, pes z frustrace párkrát zdrhnul , a tak si vysloužil kotec+proběhnout na zahradě. A je samozřejmě pošahanej, viz můj příběh.
Kdyby mu jedno takové extempore zařídilo lepší život a pány…co je prej větší zlo?
Spíš to bude fejk, ale i tak je třeba šířit osvětu🙂
že s ním někdo pohrdá, tak to jistě cítí, jestli dokáže pohrdat sám, to nevím. Zpytovat svědomí dokáže určitě, když dokáže pochopit trest.
Jinak opět říkám, i když je to drsné, mně přijde tohle daleko menší zlo, než celoživotní nesocializace nebo izolace psů typu bull. Jelikož to je zvíře dle mýho neštětstí v pravém smyslu slova.
Pokud jeden dva takové extrémní excesy takovému psovi, kterej je pošahanej, PROTOŽE HO ZKAZIL ČLOVĚK (čti dementní páníček), zajistí následně alespoň relativně normální život, proti takovým metodám nepůjdu a nebudu je kritizovat. Jelikož sama nevím, jak bych to řešila jinak, by okolí bylo v bezpečí a ten pes nebyl nešťastný z jakékoli izolace. A vím, že zním jako tyran, ale ono tak většina různých převychovávačů funguje, a to nejen u psů.
Jinak pes dokáže zpytovat svědomí a cítit pohrdání,.
Jsou dvě základní věci: obsednutí a přiježďování.
A u obojího ne, kůň je dvoletý, přečti si něco o růstových zónach koní. Takže ideálně obsednout na třetím roce a pomalu s mírou začít přiježďovat, nejdřív ideálně pár minut několikrát týdně a postupně prodlužovat.
Ten světelný test byl.
Jinak já i když mám koně robustního, už bych ustájení bez sena nonstop minimálně přes zimu nechtěla. V předchozí stáji se pase na stařině, ale já mám ráda, když si koně můžou vybrat. A když tráva přemrzne a je kratší, že nemusí bagrovat jen tu.
Je to přenositelné i z koně na koně. Čili i bakterie. Ale u nás to teď nikdo viditelně nemá.
Přivřené, bolavé.
Ale seno máme pěkné.
Asi prach nebo nevím, pořád taky mají palici v seně…naštěstí jenom jedno oko 😀 já na to mazání nemám grif, to je peklo, ale zvládneme to 😀 naštěstí jsme to podchytili včas a stačí mazat jen 3x denně, ne 5x jako u jiných případů.
A u nás zánět spojivek. Vet přijel v sobotu, cena za vyšetření + pár Equipalazonů do foroty mě málem porazila 🤣
Známá má dva arabonoriky a fakt super.
Ale osobně bych se nebála ani šlonzáka, to je superkůň, do sportu, pro většího jezdce, cenově dostupný, dobrá povaha.
Teď bych ho brala spíš než begana. Ty větší diskuze jsou na budku 😀
Ezoterický to není, je to pravdivý. Já byla vychovávaná k těžkýmu pragmatu, naštěstí se mi z něj celkem podařilo vysekat kolem pětadvacátýho roku. Resp. doposud všechno reálně zvažuju a převracím ze strany na stranu, ale nakonec stejně zvítězí emoce, jen důkladně zvážený, ale o to se mi pak lépe přijímá vlastní rozhodnutí a obvykle ničeho nelituju.
Jo, určitě to tak, momentálně k tomu dozrávám taky, resp. včera mi došlo něco podobnýho. Že budu chodit max na ruce a nebo zkusím dělat nějaký nový kravinky ze země a na zbytek se vykašlu. A ono mi to bude jen ku prospěchu, když taky trochu pohnu prrr já.
Já jsem si hrozně chtěla udělat příští rok drezurní licenci. Takže jsem chtěla dát koni měsíc voraz a pak postupně najet. Jenže to stádo se prostě neustálilo, akorát teď je trochu klid, jelikož jsme je museli rozdělit, strašně se řezali a byli pokopaní.
No a jinak kobyla se mnou odejde, jde všude, ale je prostě totálně odpojená a jsou úseky, kde fakt slejzám, jelikož se s ní nemá smysl rvát, a to trénuju na ruce klid, všechno, praktiky si s tím vím rady, ale nebaví mě to. Ona teda ke mně nidkfy neměla nějakej závislej vztah, ale práce se mnou jí neobtěžovala, ale teď je to totálka. A jak jsem znechucená, tak ani nejezdim. A trochu si i rekapituluju svůj vztah k ní, jsem pořád zaseklá na režimu “stará škola” a občas fyzickej trest, jelikož ona prostě fakt zkouší a má 800 kg a pořád je to zvíře, který dokáže jedním pohybem člověka zabít, ale pak mi z toho není úplně dobře, jelikož se mi líbí cesta ala Vija. Ale takoví lidé mají skoro až nějaký dra mi přijde.
Jako vím jistě jednu věc - to, co mě učí a už naučil můj vlastní kůň, by mě jiný pronajatý hobby kůň nenaučil. Je to obrovská cesta sama k sobě a je to těžký. Ale mně prostě nedělá potěšení jezdit ven na koňovi, kterej se mnou fakt být nechce, ať to má důvod jakýkoli.
Na fotce zrz vzadu.
No já to myslim trochu jinak. Ty typy welškých poníků A až C jsou celkem ustálený a taky ty lidi na těch svodech vědí, kam šáhnout pro kvalitu. Horší je to s tím typem D, je to celkem mladé plemeno, je tam přimíchané kde co, a prost ěto není tak ustálený. A proto ty výkyvy povah a taky velký sklony k PSSM.
Známá má takovýho prcponcla. Ten kůň má víc životní energie než velký koně a fakt se jí nebojí projevit? Úplně jsem se do něj zamilovala, kdybych mohla mít koně doma, jednoho si pořídím a zapřahám, no, možná na důchod. Až nebude jendou moje kobyla.
S tpu mám teď velkou potíž. Je 3 měsíce na novým a totálně se ode mně odpojila. Doposud nemají vyřešené vztahy ve stádě, vůdčí kobyla začala být chabrus na nohy a ta moje se to tam snaží převzít. Nedá se s ní nic smysluplnýho dělat, úplně mi otrávila všechno 😀 Snad to brzo přejde, ale fakt se tím trápím, nebaví mě teď s ní cokoli dělat, jelikož je to na budku. Ona je strašně emotivní a hrozně tomu dává volný průchod. Když si na ní sednu, tak je to jak na dostihákovi.
A to jsme chtěla chlaďase, abych si jen vozila zadek, ale já fakt musím všechno se smyslem projezdit. Potřebovala bych druhýho jezdce, který by s ní pracoval ve dny, kdy já nepřijdu, ale svěřte do rukou někomu cizímu koně, u kterýho se fakt musíte prosadit, že váš požadavek je smysluplný a prostě si za ním stojíte a kolikrát ani síla není u 800 kg živý váhy řešení.
Sago…..a jak se Vám daří psychicky?
Já bych do w. koba a jejich křižovatek nešla, ty mívají bohužel často vymleto v hlavě. To už radši křížence teplase a begana, to je na tučnou zádel to nej….poctivýho nedrobnýho hucula člověk sežena, ale tak ve věku 16 +.
Já čtyři roky zpět hledala robustního hucula na vyšší noze (alespoň 140 cm KVH, čím výše, tím lépe), ideálně kobylu po zkouškách a bylo jsem za ní ochotná dát 100 000 (!!!!!, to se dnesjka dá možná za plemeníka, nepochopíš). Nesehnala jsem, ani na Slovensku. A Polákům a Maďarům co se týče kšeftu s koňma nevěřím…a známé jsem neměla.
Přesně. Proto taky prý vrostla poptávka po psích psycholozích…stejně jako u lidí 🤣 jenže na rozdíl od lidí většina těch psů psychický poruchy nemá, jen jsou štajf z těch poruch lidských. Je to smutný.