Moje zkušenost je taková, že pokud je prostor rozlehlý a plný podnětů, řada koní člověka nepotřebuje, aby byli spokojení. Záleží, jak moc se daný jedinec váže na člověka. Já mám kobylu, které bude vždy stádo nade vše, chodí mi naproti, jelikož ví, že dostane ňamku a krmení, ale včera jsem po týdnu dovolené v tom našem pralese zoufale běhala 20 minut a zahlédla jsem ji jen náhodou v místě, kde by mně vůbec nenapadlo, že budou zalezlý. (To je tedy mimochodem ta chvíle, kdy mně s tímhle “koňským rájem došla trpělivost" 😀). Prostě se jí nechtělo. Jako takhle - nikdy se mi nestalo, že by přede mnou odešla, odvést se nechá vždy, poslušně mě pronese i peklem, někdy přijde právě i na zavolání, - moc dobře ví, co se po ní chce, ale vždycky důkladně promyslí, jestli se jí teda jako chce 😀 Ale jakmile má dostatečný prostor, koně okolo sebe a co žrát a pít, tak může stát celej rok a je jí to jedno. Nebo aspoň za ty 4 roky mám pocit. Ale pak jsou v tom stádě koně, kteří nic nedělají a ta alespoň občasná vyjížďka jim chybí. Dookonce jsme v předchozím ustájení zažila koně, za kterým majitelka nechodila a on normálně na ty koně, kteří měli pozornost pánečků, žárlil.
Takže tohle si milá Dublinbarzoj musíte zhodnotit sama, jaké máte koně, já nemít tendence jezdit a s koněm dělat a netlačit je finanční situace, tak toho svýho koně nechám klidně hnít 🙂 bude mu to jedno. Práci vyhledával jen když byl jednu dobu na malém neinspirativním plácku.
Jinak moc děkuju všem za názory! Pro mně bylo a stále je vždy priorita welfare koně, aby bylo co nejlepší a vůči koni nejvíce fér. A jisté polní podmínky pro mně jako majitele přijímám 😀 ale chybí mi koňokomunita, chybí mi prostor, kde se dá rozumně pracovat a jakmile padne tma, budu moct na ježdění zapomenout úplně, jelikož práce přes den 😀 a měn prostě baví jezdit, baví mně posouvat se s koněm, kterého jsme si obsedla a přijezdila skoro úplně sama. Tak děkuju, že to takhle můžu ventilovat 😀 A ještě to zvážím, ale asi se porozhlídnu, nebudu to tlačit, jelikož máme momentálně jen jedno auto a tohle je fakt blízko. Ale vždycky je ta změna stáje pro mně skoro jak životní rozhodnutí, strašně za toho koně trpím, možná víc, než trpí on sám 😀 a vždycky u toho mám takovej ten blbej pocit, jestli nepřebírám, když se má kůň dobře a o to by mi hlavně mělo jít 😀
Ale ze zkušenosti musím podotknout, že kvalita ustájení v ČR fakt poslední roky roste. Tohle je mi jediným uklidněním 🙂
