Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
jó kdyby to bylo jenom o slovíčkách, to by bylo fajn
“Megí, je přece spousta věcí, co má pes dělat bez povelu - nevítat kolemjdoucí, neřvat na psy, nezdrhat moc daleko, atd. Tak i netahat na vodítku.”
se omlouvám, ale tohle mi nedalo (zejména to spojení “co má dělat” s “ne…ne…ne…”) 😄😉, jestli jsem to už někde nečetla…… :
(text Katky Lerlové)
"Na test mrtvého muže jsem narazila nedávno a v první řadě mě pobavilo, v druhé řadě mi přijde opravdu chytré. Chcete svého psa něco naučit. Nějaké chování se dá získat jedině přes odměny (tresty tako ovlivňují chování, ale tak, že ho potlačují, není možné jen skrze tresty chování získat). Ale co je vlastně chování, které se dá odměnit? V tom nám pomůže test mrtvého muže může pomoci.
Zní: Když to může udělat mrtvý muž, není to chování. Když to mrtvý muž udělat nemůže, je to chování.
Co to znamená v praxi? Každý, kdo začal cvičit, zjistil, že se obtížně učí, aby pes něco nedělal - neštěkal, netahal, nevyrážel za zvěří... Neštěkat a netahat není chování. To totiž zvládne i mrtvola - taky neštěká a nehoní zvěř. Mnohem lépe se učí, co by pes měl dělat místo toho nežádoucího - jít na pelíšek, držet se u nohy, podívat se na psovoda. Ani jedno mrtvý muž nezvládne, proto to je chování. Test mrtvého muže je jen taková pomůcka pro určení, jestli to, co chceme naučit, se počítá mezi chování, a bude se nám to dobře učit."
pravdepodobnosť napadnutia by som povedala, že je rovnaká. Síce asi hodnotím neobjektívne, ale malé psy napádajú častejšie. Že rozdiel v dôsledkoch potom je veľký o tom nepolemizujem, to je proste fakt.
měla jsem velkého a statného psa, kliďase
mám většího, tedy nekliďase
a počet psů chtivých je tvrdě napadnout - psů přiměřené velikosti - se limitně blíží nule, drtivá většina se ráda vyhne
jako teorie dobrý, ale spíš psí. Což neznamená, že to nemusí fungovat, což člověk zjistí, až to zkusí, což ovšem může kocoura hezky vystresovat (jízda autem, cizí místo, jízda autem)….u těch koček to je o povaze více než u psů.
Ale to je na zadavatelce, ona kocoura zná, tak může udělat úsudek. A ten pelíšek, škrabadlo, bych nejdříve zprovoznila doma a do nového vezla už napachované.
A třeba bych si vytvořila nějakou relax předložku, na které by dostával třeba kozlík (pokud na něj pozitivně reaguje), a tu převezla.
Hlavně doporučím zadavatelce, nechť, na nějakou dobu, opatří sedací věci i postele nepromokavými prostěradly - pro jistotu. Ona označkovaná pohovka, do hloubky, je fakt na vyhození…..
vycházení z domu bych udělala jako cvik-rituál, který začne ještě v domě, hezky k noze s očním kontaktem, ujít 5 či kolik kroků, zastavit, oční kontakt, odměna, uvolnění dle psího vkusu. Klidně s povelem/povely jen pro tuto příležitost. A ve zkouškovém provedení.
“Protože jde o pach a on trénuje odbourávání stresu na vizuál. Jak se ubránit něčemu, co nevidíte…?”
tohle právě může řešit ten rituál, řešit chování a chování ovlivňuje psychiku, jsou to spojité nádoby.
ale opět platí, natrénovat rituál doma a pak přenést
“Mimo kruh obě fungují. Přivolání, stůj, kam to zase lezeš”
to je to, že to nemají (nemá) natrénováno do reflexu, ten funguje i když jde hlava do stresu. Opravdu bych natrénovala “stůj” do toho reflexu, ne přivolání (kam budeš přivolávat psa, když jde vedle tebe…krom výše uvedených důvodů)
ten cvičák je fajn, že to je řízené prostředí a když se člověk domluví, tak si může v koutku trénovat…..dle cvičáku
a ono to chce trénovat jeden každý boží den, a lze i v obýváku
“za mě" má pro takového psa jeden problém - lehká ztráta kontroly + musí někam jít. Vhodnější mi připadá “stůj” (a to jsme u emergency recall) - pes jen ztuhne, neztrácí vizuální kontrolu, nemusí se odvracet od “nebezpečí”. A to “stůj”, vypilované do reflexu doplnit tím “pejsek”, rovněž vrytým do hlavy.
Ono není až tak problém co říkat, ale v tom tréninku - trénink nelze dělat na bojišti, kde na psa může kdykoliv a za každým rohem vybafnout nějaké psisko. Trénink lze dělat tam, kde to mám pod kontrolou. A čím větší problém má pes, tím více tréninku třeba.
Thielli, nejsi pojízdná? Se psy vyjíždět, i kdyby jen popojet z toho “kruhu”? Cvičák?
“Černá jako začátek bohužel nebude fungovat 😕 černá je beta nebo gama nebo omega… hnědá černou nikdy nenásledovala”
to je jedno. Potřebuješ podnět = pes, a černá pes je. A potřebuješ klidného psa, jako hnědou, a to asi při pohledu na černou bude.
"Setkávání se psy typu “pes, pejsek” v uvolnění děláme. Funguje. Do doby, než se v dálce objeví ta podobná “bílá mrcha”. To pak nad hnědým psem úplně vidím bublinu s textem: “ty voe, co to meleš?!!! to neni pes, pejsek, kamarád, to je ta svině bílá, zlá !!!”
tohle je o té intenzitě cvičení, a jestli má problém s určitým typem psů, tak holt musím řešit, ve správném čase, správné psí figuranty. Ale základ je vybudování toho spojení podnět-povel-chování a ten základ musí být betonový a fakt masivní. Ať má na čem stavět, až půjde do stresu.