“Edit: ještě si myslím, že tady je hlavní problém to slovíčkaření “pelíšek” vs “klec” protože klec mají lidi v hlavě zarytou jako zlo a týrání, ale z pohledu psa v tom přece není žádný rozdíl, kde zrovna musí ležet, ne? Jestli bude dvě hodiny ležet v pelíšku na polštářku, nebo dvě hodiny v pelíšku, který my označujeme jako klec.”
nene
hlavní problém není to “místo”, ale ten nuceňák, nemožnost volby (při zavřené kleci a charakteru prostoru “klec”)
a teda psa jsem měla hyper vycvičeného, ale držet ho na místě pod povelem v řádu hodin by mne ani ve snu nenapadlo….
jinak samozřejmě nácvik na bezpečné místo, odpočinek (pokud jeto třeba) je zcela OK
“Zásady sledování dědičnosti zdraví a sledovaných genetických znaků: Prostřednictvím kontrol či přejímek vrhů, kontrolou mladých jedinců na svodech a kontrolou dospělých jedinců při zařazování do chovu jsou kontrolovány základní zdravotní parametry a plemenné znaky. Prostřednictvím veterinárních lékařů, zejména specialistů na jednotlivá onemocnění psů jsou kontrolována zdravotní kritéria, jako je: • stupeň dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a lokte (DKL), • stupeň luxace čéšky (LP), • kontrola dědičných očních chorob (např. PRA) • kontrola srdečních onemocnění”
Belanie, kočka chodící ven zcela jistě jednou dojde k sousedovi. A když tam dojde takto malá, může to být “návrat domů”. Pokud ji chceš fixovat, že doma má u tebe, tak ji drž nějakou dobu doma, notabene, když doma zatím vyrůstala a není venku zvyklá.
vozila jsem roky Benjiho roky domov x chata a ten jak dbal na dodržování povolené rychlosti! 😎
Megi ano, máš pravdu, jen to není až tak jednoduché, jak to vypadá, a už vůbec ne, pokud zvíře má objektivní zdravotní potíže spojené s tou přepravou. A pokud už se přeučuje a špatné zkušenosti má zafixovány. A viz Biaca - naostro není totéž co nácvik, to je zvíře vystresováno většinou již svým zdravotním problémem.
Fíkovnice, a už jsem to jednou kdysi psala - netřeba vše vztahovat tak velmi velmi osobně, není špatné se držet věci.
mam pídí psy, měla jsem kdysi NO, tak že mužu srovnávat a s rukou na srdíčku říct, že je to o lidech.
Nikdy a to myslím vážně, nikdy nenechám svoje pídí psy štěkat a dovádět na druhé psy. Pokud uvidím, že se chystá okamžitě začnu jednat a svoje psy postavím do latě a je ticho. Měla jsem najednou tři psy a všechny jsem ukočirovala na volno bez problémů.
Dája
budu reagovat za sebe - tohle je ale o něčem jiném, tohle je o člověku a jeho psu/psech.
Já píši čistě o vztahu pes x pes. O rekci cizího psa na mého, a to je rozdíl, můj malý a můj velký. Zejména pokud je ten cizí bez "vlivu”.
Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
jó kdyby to bylo jenom o slovíčkách, to by bylo fajn
“Megí, je přece spousta věcí, co má pes dělat bez povelu - nevítat kolemjdoucí, neřvat na psy, nezdrhat moc daleko, atd. Tak i netahat na vodítku.”
se omlouvám, ale tohle mi nedalo (zejména to spojení “co má dělat” s “ne…ne…ne…”) 😄😉, jestli jsem to už někde nečetla…… :
(text Katky Lerlové)
"Na test mrtvého muže jsem narazila nedávno a v první řadě mě pobavilo, v druhé řadě mi přijde opravdu chytré. Chcete svého psa něco naučit. Nějaké chování se dá získat jedině přes odměny (tresty tako ovlivňují chování, ale tak, že ho potlačují, není možné jen skrze tresty chování získat). Ale co je vlastně chování, které se dá odměnit? V tom nám pomůže test mrtvého muže může pomoci.
Zní: Když to může udělat mrtvý muž, není to chování. Když to mrtvý muž udělat nemůže, je to chování.
Co to znamená v praxi? Každý, kdo začal cvičit, zjistil, že se obtížně učí, aby pes něco nedělal - neštěkal, netahal, nevyrážel za zvěří... Neštěkat a netahat není chování. To totiž zvládne i mrtvola - taky neštěká a nehoní zvěř. Mnohem lépe se učí, co by pes měl dělat místo toho nežádoucího - jít na pelíšek, držet se u nohy, podívat se na psovoda. Ani jedno mrtvý muž nezvládne, proto to je chování. Test mrtvého muže je jen taková pomůcka pro určení, jestli to, co chceme naučit, se počítá mezi chování, a bude se nám to dobře učit."
pravdepodobnosť napadnutia by som povedala, že je rovnaká. Síce asi hodnotím neobjektívne, ale malé psy napádajú častejšie. Že rozdiel v dôsledkoch potom je veľký o tom nepolemizujem, to je proste fakt.
měla jsem velkého a statného psa, kliďase
mám většího, tedy nekliďase
a počet psů chtivých je tvrdě napadnout - psů přiměřené velikosti - se limitně blíží nule, drtivá většina se ráda vyhne
