klíště jsem mému ilegálnímu strávníkovi (nesmírně protivný ale krásný kocour) tahala už v lednu - Beskydy domácí zatím nic
Moira vyfasuje simparicu, Aribo byl pozitivní na anaplasmózu (a možná to byla příčina úmrtí), sousedův pes měl babesiozu (Beskydy!), tak mám lehce bobky….
“Papíry na psy nic nevyřeší, dokazuje to praxe z řady jiných odvětví, řidičákem počínaje, zbrojním pasem konče. Žádné papíry nikomu ještě život nezachránily a ani nepředejdou problému”
naopak, to je jediné inteligentní opatření z více důvodů
“Ja mám napríklad “problém” s našou - pretože fakt neznáša hladkanie po hlave (to dovolí iba pár svojím vyvoleným) - neviem čo zažila ako šteňa, ale od mala to je bojko. A teda stále a stále sa stretávam s tým, že vysvetľujem a vysvetľujem - hladkajte zo spodu pod krkom - to má naopak rada!”
eena, tohle není abnormalita, ale normál. Ruka jdoucí shora proti hlavě je znak agrese. Moira na to také reaguje uskočením, také instruuji zboku, zdola….a hned je kámoš. A negativně reagovali i předcházející psi, oba.
“Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomahat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu.”
délka procházek - to záleží, co si Rezzy představuje. Jestli 20-30ti km tůry, navíc v náročném terénu, pak obr dobrou volbou nebude. Jestli procházky, dejme tomu do cca 10ti km (i něco přes, dle terénu), pak bude obřík rád. A například zde Xerxová s opravdovým obrem to, co jsem napsala, levou zadní popírá. U štěněte - je takové nějaké pravidlo, že by štěně mělo(mohlo) za den naťapkat tolik km, kolik mu je měsíců. Moira (fena PHP) toto hezky potvrzuje (únavu umí dát zřetelně najevo). Teď má 8 měsíců a už je na dospěláckých procházkách. Co se týká stáří - ono to bude plemeno od plemene. Pyrenejáci jsou aktivní do stáří, Aribo v desátém roce věku byl jak jůra (než přišla operace a konec 😢). Rozdíl léto x zima, respektive teplo x zima - velký.
Rezzy psala něco o horizontu desíti let, a to je tak daleko, že nemá cenu nad tím nějak úplně vážně přemýšlet.
trik na to mám : vodítko háravku žádné lákadlo nepřebije
výcvik? jistěže funguje, ale to už musí být pes jó vycvičený, aby to fungovalo i u háravky (měla jsem). A budou i psí “hormoni” , kdy jsem k tomu skeptická….
sardullah, trošku se bojím, že se nepletu, a že tvůj příběh jen ilustruje úskalí “potlačování” chování, což je přesně ten nástroj, který jsi používala, alespoň dle příspěvků. Ne učení chování a s tím spojené změny názoru, ale potlačování. To funguje, pokud působí tlak, když zeslábne či zmizí, zas to bouchne (samozřejmě dle povah psů). A i si myslím, že by to bouchlo i tobě, (resp. že pravděpodobnost by byla nemalá), v rámci dospívání kavkazandy.
“Zase na druhou stranu, když jsem měla problémy s holkama, tak vlastně pomohlo Rudou stále omílané “zrušit anarchii a nastolit diktát”, ale i k tomuto jsem pořád ještě potřebovala být šéfíček, jakmile jsem měla psychický problém..obavu, strach, tak jsem si mohla nastolovat, co jsem chtěla. Jako to člověk fakt musel mít v hlavě “tak dámy kurňa, kdo je tady vedoucí…já…takže zklidněte hormony a budete se chovat tak jak určím já..” opravdu se tak cítit….”
sardullah, ale však přesně toto nefungovalo…
“Ale těmto lidem nebude fungovat žádná rada. Žádný pes nebude respektovat člověka, který nebude pro něj autorita.”
tak s tímto ale kua nesouhlasím VŠEM bude fungovat znalé učení a vedení psa a když budou se psem zacházet moudře, tak se stanou (mohou stát) přirozenou autoritou ne tou založenou na strachu
“No nevím, uni rada od RD je - cuknout vodítkem. Nic psa neučí, jen mu škube vodítkem.”
nene Megí, bernardýna v posledním dílu rval za ocas (páč pes si nějakého škubání nevšímal) 😎 a jak mu to “šlo” s borderou v nevím kterém minulém díle, a co radil majitelce a kam to směřovalo……..☹️
musím vzpomenout hovawarta, také samostatného hlídače a bodygarda : procházky miloval a díky své dokonale vyrovnané povaze (a samozřejmě výcviku) je absolvoval zásadně na volno (i zdejší lampionové průvody)a zcela bezpečný pro okolí, lidi i zvířata (jen na veverkách ujížděl). Nikdy v hospodě, na zahrádce, někde…nezačal střežit “své” teritorium, nebylo jeho. To byl naprosto ideální společník.
ale to je moje zkušenost s konkrétním psem, je to o unikátní dvojici “já+Bady”, ani náhodou to nelze vztáhnou obecně na plemeno
“Mamka dneska byla na tý kolonoskopii..a potom co mi vyprávěla,tak na to bych nikdy nešla..bolelo to prý,bylo to nepříjemné,doktorka a sestry teda nepříjemný a hnusný…takže mamka říkala,že už nikdy..takže mě by tam taky nikdo nedokopal..”
canka, tohle není o kolonoskopii ale o té konkrétní ordinaci věř, že to jde ZCELA bezbolestně můj první zážitek byl stejný, podruhé už jsem šla jinam, dostal “8-9 frťánků ” do žíly a hezky si na lůžku odpočinula, tečka.
Do dnešního dne je pro mě záhadou, co mu tehdy bylo. Bylo to stran koček vyloženě prokleté období. Úplně se neodkláním od tématu, kdyby měl někdo nějaký nápad…jak se zdravotně stane, že zvíře takto na krátký čas (snad dva týdny +-) ochrne, uvítám jej. Nestal se mu tehdy žádný úraz, ven nechodil (tudíž nějakou borelku lze také vyloučit), byla a je to do dneška záhada. Vím, že si s ním lámaly hlavu dvě vetky, možná jsem i na IF dávala nějaké video. Nikoho k tomu nic nenapadalo…a mě také ne. Prostě ani ťuk. Pak dostal teda několik kortikoidních injekcí a jak záhadně to přišlo, tak to také zmizelo!🍀