bych to spíš viděla, že kočence nebylo dobře. Takové chování je typické pro stres, nutno dodat, že může být i psychického rázu, ne jen ze zdravotních důvodů.
Co se týká bouřek - životem mi už prošlo hodně koček, ale že se blíží bouřka jim bylo šumák. Řešily až nějaké pořádné bumprásk.
jak píše eena, je to o povahách obou jsou velcí psi, kteří si umí hrát i s malými, nebo je ignorovat, nebo jen očuchat a dobrý….. a jiní by je převálcovali
a jsou malí, kteří jsou i s velkými v poho a jsou malí, kteří se bojí a budou preventivně řvát a bránit se…
v každém případě ten velikostní rozdíl je velký a pro jorka by to nemuselo dopadnout dobře
“hojila jste na volno nebo pod krytím? dvě rozdílné věci. jestli bude strup nebo živá spodina s tendencí proliferovat.”
kocour měl totéž, naštěstí mu vetka nekrotizovanou tkáň odstranila hned (ona se ta kůže v podstatě rozpadla), kolco v průměru cca 6 cm, hojení bez krytí (nedalo by se realizovat), oplachy betadinou + hemagel (asi) a žádný strup se nekonal
za 14 dní už byla rána zacelená a skončilo mu domácí vězení a dnes už není vůbec poznat, že něco bylo
jako jsem přítelem "přirozených" řešení, ale když vidím fotky Hachiho (ne, mi se to nelíbí), tak musím být vetce za její postup vděčná
“Já třeba co mám teď psa, tak to taky nechápu. Ale možná to bude tím, že on s ničím nemá problém a tak nějak prostě bere, že je to hotová věc, že existuje obojek, vodítko, postroj."
ano, to bude tím…..že tento konkrétní pes s tím nemá problém…jiní ale ano
" Přijde mi fajn, že si třeba pes sám vleze do náhubku, do postroje…ale jinak nechápu, proč kolem zapínání obojku a podobně dělat nějaké haló.”
viz výše, jsou psi, kteří s tím problém mají, a od toho se bude odvíjet množina lidí, kteří to musí řešit a chtějí to řešit nenásilně
“Stejně tak jsem se ze začátku stresovala kvůli tomu, aby pejsek moc nenapínal vodítko a aby ho to netáhlo…jenže to prostě nejde 100% času nemít nikde žádný tlak….. Možná je to teda jen špatné pochopení toho pozitivního přístupu z mé strany, ale kdybych měla všechno dělat dle návodu, aby se pejsek necítil jakkoliv frustrován, tak mám pocit, že se nikam nedostaneme, pes si bude dělat ve výsledku co chce a já si budu muset večer lupnout prášky na nervy”
bych viděla to špatné pochopení v nepochopení rozdílu mezi tréninkem a životem
“Uprimne mi to prislo jako science fiction, ze by ho ustkla zmije mezi poli a loukami, relativne kus od lesa, ale ted mi to uz tak nerealne neprijde..”
kocour měl totéž, po kousanci (který jsme nenašli) vetka odstranila nekrotickou tkáň - kůži, kocour měl kolco “masa” tak 7-8 cm v průměru, a od té doby bylo dobře. Kocourovi se okamžitě ulevilo, hojilo se to hezky, za cca 14 dní byl jak jůra. Jen zde tedy byla výhoda, že mohl mít zcela zaracha. Psa venčit nutno.