Příspěvky uživatele

Rozhodně bych se vyhla krmivům ze supermarketů…whiskas, friskies a podobně je fakt hodně špatný. 
Chovatel by vám měl říct, čím krmí. Pokud to sdělit odmítá, nebo krmí nekvalitní stravou, kotě bych si od něj nebrala. 

Každý slušný chovatel vám buďto dá při odběru krmivo, na které je kotě zvyklé, nebo vám předem řekne, co máte pořídit.

Rozhodně neopomíjejte mokré krmivo, konzervy, kapsičky (zase opět vybírat dle složení kvalitní s vysokým obsahem přesně uvedeného masa), syrové maso - zvykat kotě od mala. Kočky jsou velmi konzervativní a pokud si na mokré krmivo nezvyknou od koťat, můžete mít v budoucnu problém do nich něco takového vůbec dostat. Moje kočky jsou toho příkladem. Jíst jen granule není pro kočku ideální (a to ani ty kvalitní).

Já osobně třeba krmím granule Purizon, Canagan, občas Acana a k tomu Cosma a Applaws konzervy/kapsičky. Do toho dostávají sem tam bílý jogurt a sušená masíčka Cosma (pamlsky).

Nám se včera venčilo hezky. Po práci bylo pod mrakem, prošli jsme park a zjistili jsme, že kousek za ním je hezká louka 😃. Nikdo tam nebyl. Jack se vyblbnul hezky na volno (hlídá si mě a běhá kolem) a doma padnul za vlast.

Zpátky jsem ho i kousek nesla (do kopce😄), protože jsme to trochu přehnali.

Minulý týden měl antény, tento se mu už zase uši klopí…jo a včera mu vypadly při přetahování s hračkou dva první přední zuby, takže asi začalo přezubování.

V neděli měl 4 měsíce. 

A nestačilo by jen smazat tu fotku? Proč celou diskuzi? Zrovna tato diskuze může být někomu jinému nápomocná.

To i moje miloučká kolie se občas mění v tyranosaura 😀 …člověk nikdy neví, jestli dostane zubama, nebo oblejzáno jazykem 😀.

u těch čivav…problém bude nejspíš hlavně v tom, že čivavu s PP skoro nepotkáte. Všechno to jsou jakočivavy (občas vzdáleně) z množíren nebo bůhví odkud…být drobeček z takovýho prostředí, tak jsem asi taky uňafaná hysterka.

To se strašně hezky čte…moc hezké lidsko-úsí příběhy 🙂.

Já chtěla psa od dětství…už od školky jsem prý otravovala doma, že chci psa (tak jsem dostala kočku 😀). Hodně za to mohl německý ovčák mého strejdy, který bydlel kousek od nás. Byl to skvělej, přátelskej pes. Velmi tolerantní k dětem, parťák pro všechno. Dodnes si pamatuju, jak jsme chodili s babičkou do lesů a luk, hlavně na podzim a hráli jsme si v listí, v zimě mě zase táhnul na sáňkách a běhali jsme spolu ve sněhu. Strejdu poslouchal na myšlenku. Samozřejmě jsem chtěla tenkrát vlastního NO. 

Mí rodiče nebyli vždycky úplně ideální rodiče, s otcem jsem utla kontakt hned, jak jsem se odstěhovala (cholerik a alkoholik), tak ne vždy má dětská léta byla zahalena duhou a jednorožci…ale na čas strávený s Neroškem mám opravdu krásné vzpomínky. Bohužel ho někdo otrávil, když mi bylo cca 11 let. Jemu bylo asi 6 - 7? Nevím přesně. Potom si už dalšího psa nepořídili. 

U mě poté nastala úplně posedlost, za ušetřené peníze jsem si kupovala knihy o psech, mamka mi pravidelně kupovala časopis svět psů. Přemlouvala jsem kamarády, že když půjdeme ven, tak vezmeme i jejich psa na procházku a podobně. Jednu dobu jsem strašně chtěla německou dogu, potom zase berňáka, nebo velkého švýcarského salašnického psa…celkově jsem vždy chtěla větší psy.

Teď jsem ráda, že mi rodiče psa nepořídili. Byl by chudák. Musel by být jen venku a otec by si na něm určitě vylíval zlost. Byl občas zlý i na naše kočky, ale ty se naštěstí mohly zdejchnout kam chtěly.

Teď jsem si skoro ve 30 pořídila prvního psa…pozdě, ale přece. Jack měl včera 4 měsíce a je to nejúžasnější štěňátko pod sluncem a já se moc těším na všechna ta dobrodružství a společné roky, co nás čekají.

Tak ono asi záleží. Jeden den, když jsme se vrátili z hodinového tréninku ( 10:00 - 11:00), kde měl i jako rušivku další dva psy, tak si myslím že Jack spal taky těch cca 20 hodin. Byl celej den úplně mrtvej 😀…do toho ty vedra teď, doma bylo líp, než venku.

To jsem si taky říkala, kdo nám vyměnil pejska. On teda přes den spí, ale ne tolik. Pomalu přes něj mohly běhat i kočky a nezájem.

My zrovna včera měli skupinovou socializační procházku. Samozřejmě asi po 15 minutách začala průtrž…super 😀  všici mokrý, psi se tvářili jako nejvíc týraní na světě. Napršelo mi do pamlskovníku, takže jsem odměňovala ropadající se roztodivnou kaší 😀

Většinu “procházky” bylo socializační schovávání se v parku pod stromy 😀…ale nějak jsme to zvládli.

Jen k těm klecím. Toto se  třeba v Americe běžně propaguje. Že je nutné psa učit na klec a zavírat ho tam, štěně tam dávat nuceně spát, že MUSÍ prospat 16 - 18h denně. Takže z toho mi vyplívá, že vlastně pes je 16 - 18h denně zavřený v kleci…to mi třeba přijde hrozný. 

Ven chodí akorát čůrat, nebo si cíleně hrát a trénovat doma s majitelem a pak šup do klece. Děsivé je, že spoustu lidí píše, že tam to štěně pláče, že co mají dělat, a všichni, že to je normální, hlavně nereagovat na kňučení. Vyloženě sleduji subreddit puppy101 na redditu a tam to je na denním pořádku (je tam aktivních cca 340 000 uživatelů, r/Dogs to samé a má skoro 3 miliony sledujících). 

Hodně lidí si tam taky stěžuje, že jim pes doma všude mimo klec čůrá (mnohdy dospělý). No aby ne, když bydlí v kleci a ne v domě/bytě…ale je to tam velmi silně propagované, stejně jako to, že pes NESMÍ do plného očkování ven, nebo že se MUSÍ krmit jen veterinárně schválenými granulemi…

EDIT: takže k těm zdrojům…rozhodně nedoporučuju se řídit reddit a facebook radami 😀 a celkově prostě vše filtrovat a přemýšlet o tom.

Za mě…vše se dá využívat s rozumem a vše se dá využívat špatně. I třeba “hloupý” vodítko. Nevidím nic špatného na tom naučit psa odpočívat v přenosné boudičce (klec, kennelka) - může se to hodit. Blbé je tam psa zavírat furt.

Já mám látkovou kennelku v práci a štěně mi tam spí u mého pracovního stolu. Bez toho bych si ho sem brát nemohla a musel by být doma sám. Nevidím na tom nic špatného, však tam stejně spí, nebo si něco kouše. Když něco chce (třeba jít ven) tak na mě kouká, nebo si kníkne. Doma máme ohrádku (v ložnici), kde v noci spí, protože nemám zájem nahánět v 1 ráno štěně honící kočky po bytě, nebo vysvětlovat kočce, že spící štěňě se neotravuje. Prostě každý si to nastaví nějak dle svých možností a do toho se snaží i myslet na blaho psa, případně ostatních členů domácnosti.

Každý máme tu hranici někde. Pro někoho jsou neakceptovatelní psi naučení na klec, pro někoho kočky zavřené v bytech, pro někoho i psi bydlící v bytech a pokud nemám zahradu nemám si pořizovat psa atd…

Každopádně nevím, jestli toto téma patří do dotazu na zdroje informací pro začátečníka.

já ho mám taky v ruce, na prstu, není mi to moc platné v tu chvíli 😀…prostě jsou věci, které si musím nacvičit, nejde to automaticky a hned (chápu, že jiným asi ano 😀)

A  Kilian, klobouk dolů, jestli vy jste dřevo, tak teda nevím…tolik úspěchů a složených zkoušek 🙂...a co, že by jich psík mohl mít víc, však jemu to je fuk. Jste oba skvělí a fakt vám fandím! 

Díky, klikr máme, ale já na práci s klikrem potřebuju být v klidu, což na tréninku zatím neumím, takže tam používám slovo 😀 ale nové věci doma s klikrem učíme, to je fajn…ale prostě ve chvíli, když sama nevím ani kde mám ruce a do toho ještě “nahmatávat klikr” když to nemám až tak zažité taky není nic moc…fakt se musím soustředit na to, kdy mám kliknout 😀 . Na tréninku mám pozornost rozdělenou asi tak na 5 různých věcí, to je potom naprd. A to mám ten klikr na prst, se kterým se mnohem lépe manipuluje…ale prostě jsem dřevo 😀.

Nečetla jsem to celé, ale k těm trenérům…rozhodně souhlasím, že najít si trenéra jako začátečník je k těm všem teoretickým informacím nutnost, pokud člověk není echt obdařen 😀…

já mám sice teoretický základ, ale pohybové schopnosti skalního trola. V pondělí jsme měli trénink a já prostě nebyla schopná navést psa do sedu rovně, protože dělám asi tak 10 pohybů navíc a máchám rukama půl kilometru od těla…do toho pak přemýšlím teda nad tím, jak se mám kam pohnout, až nakonec odměním psa pozdě a ještě mi spadnou ty pamlsky na zem (plus nějaká nervozita na tréninku, protože na mě někdo kouká) 😀…když s ním chvíli cvičila trenérka, tak pejsek premiant třídy. Cítila jsem se trochu jako dementál. 
Trochu jsme cvičili i doma, a je to lepší…hlavně já cvičila sebe, kde a jak mám mít ruce a jak mám držet pamlsky aby mi to všude nepadalo…ale to jsou takové maličkosti a kraviny, že člověka to třeba vůbec nenapadne a je super že ho na to trenér upozorní. Já bych si možná ani nevšimla, že ten pes sedí křivě a byla bych happy, že sedí 😀.

Ne že bychom to nějak drtily, ale jak říkala, když se to naučím teď a budu chtít dělat nějaký sport, nebudu to muset sebe a psa přeučovat později. 

Ale bude to boj, mně padá i doma pořád něco z rukou, nebo do něčeho narazím a tak 😀…chudák pes má za paničku nemehlo.

Mít jiný názor a sdělit ho, je naprosto v pořádku. Stejně tak nabídnout k úvaze jiný postup léčby je naprosto v pořádku. Jen je důležité, jak to tomu druhému sdělím. Jsem ráda i za jiné pohledy na věc. Nejsem ráda, když se to potom zvrtne do hádek, urážení a ironických komentářů, které nikomu nepomůžou (maximálně si uleví daný komentující).

Puma sama psala, že se na tyto postupy veterináře (a ne jednoho) ptala. Od některých (naštěstí menšiny) komentujících mi to pár posledních komentářů přišlo psané ve stylu “ Pojďme si kopnout do Pumy a jejího veterináře, jak jsou neschopní”…

Teď se rána hezky hojí, možná to trvá o něco déle, než postup, který byste zvolili vy, možná ne, to nikdo nezjistí - nikdo nejsme v kůži Pumy a nemáme doma Hachiho. Přeju, ať se to hezky zahojí a ať má Hachi klid a pohodu 🙂. Myslím si, že každý, kdo má o své zvíře starost, se snaží dělat maximum.

Nejsem žádný odborník, ale teda sama bych se zachovala tak, jako Puma. Pokud jsem byla u několika veterinářů a konzultovala s nimi stav, a všichni mi potvrdili, že je postup v pořádku a rána se hojí, tak bych rozhodně poslouchala veterináře (obzvlášť, pokud k nim mám důvěru), než nějaké random lidi z internetové diskuze. 

Jasně, třeba bych se zeptala, jestli by tento jinde doporučovaný postup nemohl být přínosem, ale dál bych se řídila pokyny veterináře. 

Já tady vůbec nechápu ten hejt. Majitelka Hachiho dělá, co může (ptala se několika veterinářů, kteří psa viděli osobně), pes má veterinární péči - možná s jiným postupem, než byste volili ostatní, ale znamená to, že je to špatně? Však se rána hojí…neřekla bych, kdyby mu tady hnila noha a nic se s tím nedělalo…některé reakce mi přijdou fakt přehnané.

A teda ještě k těm kočkám. Kamarádka tohle podstoupila, sepsala o sobě román, vyfotila, kde bude kocour bydlet, vyfotila svoje zvířata…řešila to asi měsíc. Nakonec jí kocoura dali…a teda na to, jak kolem toho dělali kovbojku, tak se při kontrole u veterináře zjistilo, že má kocour úplně v háji zuby (a už delší dobu) a že ho to muselo bolet, takže ve výsledku se nakonec dostala za veškerá vyšetření, odstranění zubů, léčení zánětu a já nevím čeho všeho na částku snad kolem 20k…

jestli to potom s nimi dál nějak řešila, to už nevím. Teda vím jen, že jim o tom psala, ale jestli jí to nějak kompenzovali netuším.

Já pár takových spolků sleduji i z dob dřívějších na fb…některé jejich požadavky mi přijdou už opravdu za hranou - takově věci po mě nechtěl ani chovatel.

Velmi často tyto stejné spolky píší, jak ty chudáky psy nikdo nechce a jak dlouho už jsou bez trvalého domova…no asi se na jednu stranu nedivím. Navíc mi přijde, že spousta normálních lidí u nich ani neprojde. To samé teda kolikrát i u kočičích spolků. 

Jen na školky pro štěňátka pozor. U nás v okolí, co jsem se bavila s trenérkou, jsou spíš “vypustíme štěňátka na hromadu, ať si hrají” a  že to úplně nedoporučuje. Takže hledat jen takové, kde je ten kontakt řízen a veden trenérem a že hromadná hra štěňátek není hlavní náplň společné lekce.

Ideálně se domluvit a přijít se podívat na nějakou lekci i první bez pejska, ať máte představu.

A jen dodám, že původ psa je opravdu důležitý. Povahy rodičů se dědí, stejně tak má velký vliv na štěňata i to, jestli jeho matka žije v diskomfortu/stresu a nevhodných podmínkách. Proto rozhodně nedoporučuji kupovat plemeno bez PP na inzerát z bazoše - nikdy nevíte jestli to není nějaká množírna a taky doporučuju hodně pátrat a ptát se mezi chovateli. Vhodné prostředí, péče chovatele v prvních týdnech a skvělé povahy rodičů psa vám dají úplně neuvěřitelně dobrý start. Naše štěně bylo zvyklé na běžné ruchy v domácnosti, manipulaci (stříhání drápků, koukání na zuby, do uší, na packy, atd…) i na to, že s ním člověk není 24/7, už byl částečně naučený i na venčení venku…jako když to vezmu kolem a kolem, měli jsme to díky chovatelce skoro bez práce, což je pro prvomajitele fakt super 🙂…

Samozřejmě i tak jsou povahy štěňat individuální, ale ta socializace už u chovatele dělá hodně.

EDIT: jen aby bylo jasno, mluvím o pořízení štěněte. Vzít si potom už odrostlejšího psa třeba z útulku je zase trochu jiné.

1. Trénink je rozhovor,  Neznám druhé takové zvíře, jako je pes - František Šusta (má jich víc, ae tyhle mi přišly na začátek nejlepší)

2. Konejšivé signály - Turid Rugaas (takový základ psí řeči, o několik levlů vejš je potom kniha PSI - signály a emoce)

3. Lidé a psi - střet kultur - Jean Donaldson

4. Neštěkej na svého psa - Tomáš Nushart (taková malá knížečka, kde jsou hlavně vysvětleny nějaké základy a vyvrací různé mýty, plus k tomu má na webu i krátká videa s ukázkou jak některé věci naučit)
EDIT: tento kanál má i podcasty, taky doporučuju (yt nebo jejich web: psichologiecz - ne není tam chyba, je to od slova “pes” 😀) 

Prakticky skoro s každou knížkou z nakladatelství PLOT jsem byla spokojená - mají tam přímo sekci kynologie a chovatelství 🙂

Dále mám hodně ráda podcast “Pejskárium” - tam najdete strašně moc témat od pořízení štěněte, psí pubertu až  po portréty plemen…je to zdarma až na bonusové části -  ty jsou jen na hero hero

a ještě k youtube, tam občas sleduju videa od “Se psy podle Veroniky”, nebo starší videa od psí škola Koira…a potom sleduji hodně trenérů na instagramu, kvůli čemuž ten ig mám hlavně (a ke zveřejňování fotek svých zvířat, že jo 😀)

Já po tom, co jsem slyšela přednášku o péči o psí chrup (letošní MET od MVDr. Radošovské), kde byly i ukázky zanedbané péče a jak se tam kdy co tvoří a poslechu podcastu se psím stomatologem, zvykám na manipulaci v tlamě a mám v plánu čistit zuby ideálně denně, nebo obden…takže asi jediná spolehlivá prevence je zuby čistit pravidelně jako u lidí a ideálně enzymatickou pastou. 

Prý už do 24 hodin se vytvoří zubní plak který začne mineralizovat, proto to pravidelné čištění.

Mám problém u kočky, tam ale naštěstí kelpa pomáhá (ale taky už byla 2x na čištění v narkoze, teď to jen udržujeme v jakémsi přijatelném stavu, ale kvůli mojí nedůslednosti a nepravidelnosti nejspíš bude muset za nějaký čas na čištění znovu - teď už to doma nedoženu …).

Dokonce se z Afriky tamní pejsci stále sem tam dováží a používají se do chovu 🙂