Příspěvky uživatele

Ty jo…3 roky?!

Vždyť mam pocit, že jste ho představovala nedávno 😅…achjo. Strašně to letí.

Našemu štěňátku bude už příští týden půl roku. Však ho máme doma chvilinku…

Trochu mě mrzí, že se ve štěníkovském vlákně řeší toto…člověk se těší, když vidí nové příspěvky, kdo to přispívá třebas s novým štěňátkem nebo novýma fotkama a místo toho se tu zase jenom dohaduje 🙄

A máte kdyžtak tip ještě na něco krom toho beta glukanu na podporu imunity? Nebo ten betaglukan stačí a je zbytečné ještě něco přidávat? Nedostává ho teda každý den…spíš sem tam jak si vzpomenu.

Teď jak se ochladilo, tak se zase bojím zhoršení. Bohužel si nepamatuju, jaké vitamíny nám dávali na veterině, ale půjdeme na očkování, tak se můžu zeptat…

nebo jestli by třeba nepomohlo přidávat i nějaké probiotické kultury, vím, že u psů se to používá hodně i jako prevence před nachlazením, nebo při vyšší zátěži a podobně. Myslím, že hodně i paní od psích nebojsů podporuje podávání probiotik…ale jak je to u koček netuším.

Já  přidám naši zkušenost, která se vám asi nebude líbit.

Naší kočce se rýma rozjela dost nehezkým způsobem a stále se vracela, nakonec bylo zjištěno zánětlivé autoimunitní onemocnění, které nejspíše rozjela špatně/nedostatečně léčená rýma? Projevilo se to až po druhém ruce. Léčilo se to různými antibiotiky/vitamíny, nic moc nezabíralo, nebo to zabíralo chvilku a velmi ráda se rýma vracela. Honili jsme duchy přes dva roky. Vyšetření a testy nic moc neukázaly, nakonec až endoskopie v dýchacích cestách objevila zánětlivá místa - tvořící se pouze v jedné nosní dírce. Při intenzivní rýmě ale měla ucpané vždy obě a tam pak byl problém s přijímáním potravy.

Aktuálně musí každý večer inhalovat Flixotide přes inhalátor - 1x střik - 10 nadechnutí.

Jednou skončila na kapačkách. Každopádně kýchá sem tam stále, ale nemá ucpaný nos a  může normálně dýchat/fungovat. Při změně ročního období se to občas na pár dnů zhorší. Přidáváme beta glukan (kočkám chutná). 

Inhalovat bude nejspíš už do konce života.

Kdybych něco napsala nepřesně, tak se omlouvám, nejsem veterinář.

My tu máme místního městského zajíce 😀. Občas ho potkám brzy ráno, nebo pozdě večer, když je v okolí klid. Minule jsme se všichni lekli. Jack čuchal u plotu v listí a najednou ze druhé strany něco rychle vyskočilo a pelášilo pryč…si tam dával 20 a my ho chudáka vyrušili. 

No a jednou jsem se rozčilovala, co to k nám běží zase za malýho psa bez páníčka (moc ven nenosím brejle 😀), než se to rozhodlo, že už jsme moc blízko, otočilo se to a odhopkalo to pryč…

A k počasí…jsem moc ráda, že se konečně ochladilo a prší. Jack už tolik ne, tváří se jak nejvíc týranej pejsek na světě, když musí ven čůrat.

Granule mi přijde, že žerou stejně, mokré teď zase moc nechtějí, jak jsou horka… ve dvou sní tak půlku kapsičky/konzervy a zbytek po práci vyhodím. Takže jim dávám teď méně a zbytek dostanou večer - když to nechtějí, dostane to Jack.

Náš kocour mňouká/povídá, když něco chce, nebo si chce si postěžovat. Agresivní mňoukání zní jinak než klasické povídání nebo ostré dožadování se 😀. Takže těžko říct. Vy znáte svého kocoura nejlíp.

Každopádně nevidím nereálně, že by se mohl kamarádit s jinou kočkou. My máme tedy kočky čistě domácí, bohužel zrovna dvě povahy, které so ne úplně sedí, ale zároveň vím, že s jinou kočkou jsou schopni vycházet i kamarádsky (ti naši dva se spíše tolerují a občas (spíše zřídka) si projeví i nějakou náklonnost. 

Ale když k nám na balkon přišla neznámá černá kočka, tak Willy se s ní opravdu kamarádit chtěl, vrkal jako holoubek na nás i na kočku a otíral se o okno, Nakonec tam naproti sobě seděli a koukali na sebe. Lyarra musela být vyhoštěna do jiné místnosti, protože nejen, že chtěla cizí kočku asi zabít, tak si to přenesenou agresí vylívala na Willym. Potom k nám jednou přišel zrzek sousedů, o toho Willy zase vůbec nejevil zájem (spíš vypadal, že se ho bojí) a Lyarra ho se zájmem pozorovala a nebyla vůbec tak agresivní jako na předchozího vetřelce.

Lyarra všeho všudy kamarádsky (že tam opravdu byla vzájemné přátelství) vycházela s dvěma kočkami. S jednou vyrůstala od mala asi do dvou let a druhou poznala u kamarádky, když jsem k ní na pár dnů jezdila i s ní (to jsem ještě neměla Willyho) - ty si sedly od prvního dne a to se předtím neznaly. Jinak většinu cizích koček by nejraději zlikvidovala 😀…

Nejsou to zásady pro klikr trénink/trénink pozitivní motivací obecně jakéhokoliv zvířecího druhu?

Je pravda, že specificky o tréninku koček jsem moc knih nepřečetla. Buď to bylo zaměřené na psy nebo zvířata obecně a bylo jedno jestli “trénuju” koně, kočku, králíka, papouška…ty principy jsou prakticky stejné.

Šusta třeba ve svých knihách píše také prakticky to samé. Často tam jsou příklady od lachtanů, lam a koz až po papoušky.

kuřecí mi nežerou žádné…srdíčka jsem teď nedávno nabízela psovi jako pamlsek, kočičáci od toho šli pryč 😀…

Pro zadavatele: granule přímo pro kastráty (s nižším obsahem tuku) není nutné dávat pokud kočka netloustne. Náš kocour je chvíli měl, když potřeboval trochu shodit, protože je to lenoch líná a jne by se válel a jedl 😀…Navíc jsem s ním cvičila s klikrem a to je další “jídlo” mimo misku navíc, takže jsme to musela někde zase vykompenzovat.

Jinak pro ostatní, co kupujete kočkám maso (vím, že to bude individuální). Budu brát u řezníka sem tam něco psovi, tak bych vzala i kočkám…mají nějaké oblíbené? Například že víte, že třeba většina koček nepohrdne zadním hovězím a podobně? Já vlastně nevím co jim zkusit nabídnout (nejspíš to stejně sežere pes). Naposledy když jsem to zkoušela, tak nic nechtěli…ale to v té době skoro ani konzervy/kapsičky a jak jsou starší, tak je začali teď docela jíst.

Takový ten jutový? Nebo to je něco jiného?

Já dnes v noci myslela, že kočky přerazím 😀.

Nejdřív mě vzbudilo dávení vedle hlavy, naštěstí jsem stihla uhnout a kočka poblila jen polštář - chlupy. Jenže jak teda byla vyhozena z postele, tak si chtěla jít lehnout tam, kde ležel kocour, takže na sebe začali držkovat (pes dělal, že se ho to vůbec netýká)…vstala jsem podruhé a šla je rozsadit 😀….no a ráno nás čekala politá celá linka, protože jsme tam nechali kelímek s vodou a Willymu nestačí 3 misky, musel se jít napít z kelímku na linku (kam nesmí, že jo 😀 ) a celé to rozlil, protože je jako buldozer. Radost. 

A to jsme ještě ráno přehazovali některé věci z linky na topení ať to uschne a než jsme stihli odejít do práce, bylo to vše záhadně zase na zemi…nikdo nebyl přistihnut při činu 😀.

Je možné, že máme po pátém měsíci další období strachu? 
Přijde mi, že se z ničeho nic začal zase bát “divných” věcí, co ještě před měsícem bylo ok a prošel kolem bez povšimnutí.

Potkali jsme v lesoparku slečnu, co seděla na zemi v reflexní vestě a pouštěla si hudbu (konal se tam nějaký běh, tak asi byla na kontrolním stanovišti) a Jack se zasekl a začal bafat. Slečna byla v pohodě, nakonec k ni šel a měl strašnou radost že to není nic nebezpečného a mazlil se jak blázen 😀. Někdy se zasekne a kouká na podezřelý koš, nebo na pytle s odpadky. Vždycky mu ukážu, že to je v pohodě, ale přijde mi, že jsme se zase vrátili do nějakého strachového období.

Ty jo…chtěla jsem to časem vyzkoušet, ale já jsem člověk, co musí občas i přemýšlet, kde je pravá a levá 😀 …tak to úplně nevím. Předpokládám, že u každého stanoviště je i nějaký časový limit a člověk tam nemůže stát a čumět na karty půl století? 😄

No já jsem zvědavá, jak to půjde u nás, hned vedle v bytě bydlí mladá fenka zlaťáka. Naštěstí je na to zatím ještě mladej. 😀

Ono kolikrát na vesnicích vlastně ani netuší, jak stará ta koťata jsou. K veterináři s nimi nikdo nejezdí a většinou je kočka porodí v nějaké schovce a lidé je najdou později podle mňoukání, nebo je kočka sama přivede k domu. 

Taky to často bývá “odneste si je do konce měsíce, nebo se jich zbavíme”. Nedělám si iluze, že se na vesnicích u nekastrovačů koťata stále nevraždí.

Já bych k veterináři šla a rozhodně bych nekapala do očí nic “na slepo” podle diskuze na internetu, když tomu vůbec nerozumím.

Osobně se řídím tím, že pokud se cítím nejistá ohledně zdravotního stavu zvířat a nemám z toho dobrý pocit, tak místo konzultace v diskuzích na internetu jdu opravdu raději za veterinářem. 

Je v pořádku diskutovat zdravotní stav i mimo, ale vždy by nejdříve měla být jako první konzultace s veterinářem a až poté třeba rady, tipy a zkušenosti na internetu, když se vám to třeba stále nějak nezdá, nebo chcete slyšet zkušenost ostatních.

co se týče zpestření, krom toho, co psala bianca, tak naše kočky milujou koukat na ptáky - pořídili jsme za okno krmítko. A mají k dispozici balkon - ten samozřejmě musí být zabezpečený. Tam se vyvalují k večeru. Když už není vedro, ale dlažba je stále teplá a kelišujou. Venku bývá docela rušno (někdy bohužel).

Dále po bytě kočkám před  odchodem schovávám pamlsky, musí si je najít. Nebo je dostanou do balonku, který musí kutálet po zemi aby z toho vypadly kokina.

Jinak dávat kočce záměrně živou potravu týrání skutečně je. Kočka k životu živé myši nepotřebuje (narozdíl třeba od hada) a taky si s tou myší často dlouho hraje, takže myš trpí. 

My teď venčíme v klidovějším režimu. Za prvé ty horka, takže se oba táhneme jako smůla a na nějakou hodinovou a déle procházku jdeme večer…kdy už se zase začíná brzo stmívat a já se bojím tmy 😀…

A ráno je to spíš venčení alá cesta do práce s jízdou autobusem/autem a čuchání kolem v mezičase. V práci si chodíme hrát a venčit do parku…prokládám to tréninkem. Už umí obíhat věci na které ukážu a brát do tlamy věci na které ukážu, zvládne mi je většinou i přinést.

Navíc má Jackouš období toho nejhoršího přezubování, kdy je každou chvíli nějaká hračka, moje ruce a okolí od krve. Mění se mu ty zadní zuby a to je děs. Včera jsem jeden našla na podlaze a ráno zvracel, tak nejspíš nějaký i sežral. Už se těším, až to bude za náma…jak vedra tak zuby. Ta kombinace nic moc.

Pár dnů zpátky jsme potkali jeho polobratra, který taky přezubuje, takže bílé části psíků na sobě měly krvavé skvrny 😀 …

Náš kocour je čuně a nikdy se o sebe moc nestaral.

Rozčesávám mu mastící se místa (nad ocasem) s aplikací dětského pudru a jednou za cca 2-3 měsíce ho vykoupeme - šampon + kondicioner (ty mám ze salonu Paw na Slovensku, měly by být velmi šetrné - značka Yuup) + fénování. Má pak tak 14 dnů strašně hezkou srst. Ale jemu voda vadí mnohem méně než odstraňování dredů a doporučil nám to veterinář. Při fénování odstraníme i dredíky, protože jsou krásně vidět a jsou oddělené - co jde to jemně rozčešeme, co nejde, jde dolů strojkem.

Co se mu o srst pravidelně staráme my, tak už dredy mívá mnohem méně. Teď jsme to zase trochu zanedbávali, jak jsme si donesli domů štěně a dredy zase nastoupily.

Myslím, že už existují i nějaké rozčesávací spreje s kondicionerem? Ale to jsme nezkoušeli. 

Tak mám ten kooa masážní kartáč doma. 
Lyarra, co miluje česání hřebenem, toto úplně nesnáší a akrobaticky se prohýbá kdykoliv se jí ten kartáč byť jen trochu dotkne 😀 …
Willy to jakž takž toleruje, ale že by se mu to líbilo bych asi neřekla. 

Jackovi (pes) se to líbí 😀.