A ještě rovnou dodám, hlavně nekupujte kočku od množitele = neregistrovaného chovatele. Hodně velkých plemen trápí například problémy se srdcem - HCM, a každé plemeno má vlastně něco. Dobří chovatelé testují svoje kočky na genetická onemocnění a nechovají na nemocných jedincích. U koček bez průkazu původu se netestuje nic a velmi často se stává, že chovají i na příbuzných jedincích = degenerace a další zdravotní rizika.
Což ale žádný solidní chovatel vám kotě jako "překvapení" pro přítelkyni rozhodně neprodá. S tím je třeba počítat.
Takto se zvíře rozhodně nepořizuje, pane anonyme. Měli byste si vybrat plemeno i jedince společně, obepsat chovatele, můžete se jet mrknout na výstavu koček, kde je velké zastoupení plemen a můžete si tam promluvit i s chovateli.
Dále je důležité i co vy můžete kočce nabídnout, velká a těžká plemena potřebují veliká, těžká a stabilní škrabadla, velké pelíšky, velký kočičí záchod, atd atd. Máte pro velkou kočku dost prostoru? Další věc je, že koťata by se měla pořizovat dvě(pokud tedy nepracujete z domova a nemáte čas si s kotětem přes den hrát), spousta chovatelů už ani nedává kotě jako jedináčka.
Pokud tomu jen opravdu vůbec nerozumíte a máte snahu se v tomto ohledu dovzdělat, doporučuju si s přítelkyní udělat výlet na nějakou kočičí výstavu (ale prosímvás, hlavně se tam neptejte chovatelů na "parametry" kočky :D).
12.8. bude v Ostravě, 16.9. v Ústí a 30.9. v Praze. Do té doby si doporučuji zjistit nějaké informace o péči o kočku a o plemenech jako takových a o případných problémech a nemocech, které tato plemena mohou trápit.
"Leckdo by označil naše kočky taky za chudáky, že jsou zavřený doma. Jenže víte co? Ono když jim uzpůsobíte prostor, věnujete jim čas (hra, trénink,..) tak opravdu nijak nestrádají. To zvíře většinu dne stejně prospí a pokud mu zvládnete nabídnout alternativu k lovu (hra) a trochu je donutíte přemýšlet (třeba klikr trénink), tak jim ty potřeby naplníte...Sice jinak, pro vás třeba nepřirozeně, ale naplníte. Naše kočky třeba ani jít ven netouží."
Tenuri, ty máš kočky šlechtěné, z člověkem řízeného chovu, že? Z chovatelského prostředí, jejich rodiče a rodiče jejich rodičů a ......dtto, ne?
Ano, obě mé kočky jsou šlechtěná plemena a mají i přímo ve smlouvě, že se nesmí pouštět volně ven, jejich rodiče a rodiče rodičů taky byli zvyklí žít uvnitř, i když chovatelka Willyho má nádherné průchozí voliéry na zahradě, tak volný pohyb předci mých koček rozhodně neměli.
Osobně rozlišuju domestikovaná zvířata, která by mnohdy i bez člověk už nepřežila, viz třeba krávy nebo ovce a divoká zvířata, která se chovají v zoo. Takže argument s kočkou není podle mě správný. I když pravda asi 2x jsem viděla, jak vypadá kočka roky chovaný v bytě, když se prvně vezme ven a je to smutný pohled.
A připadá mi docela zajímavý, že to co by člověk neudělal psovi, klidně udělá kočce.
Zajímavý to rozhodně je, třeba kočky nutit ven chodit nebudu, když o to nestojí, ale u psa bych se sakra snažila, aby se venku nebál a chodil na procházky s radostí.
Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela :D...
ale třeba kdybych měla domek se zahradou, tak na zahradě udělám kočkám průchozí voliéru, kam by měly volný přístup z domu a mohly být venku pod "dozorem". Volně bez dozoru bych je nenechala běhat ani na vsi, ale to ani toho psa a vlastně žádné zvíře v mé péči.
Tak ale třeba pro kočky(ty domácí) taky není přirozené být na omezeném prostoru a spousta, včetně těch mých, jsou zavření v bytě a v tom lepším případě mohou alespoň na balkon. Ale zase tak tragicky bych to neviděla. Ta zvířata ve volné přírodě nachodí právě tolik kilometrů kvůli shánění potravy nebo hledání partnera, případně nového útočiště, když je to staré pro ně nadále neobyvatelné, kdyby nenachodila, tak chcípnou hlady nebo vymřou. Toto prakticky v zajetí nemusí řešit. Žrádlo pod nosem, rozmnožování jen pod dohledem člověka, nebo kastrace. Obecně, je to pro ně nepřirozené, ale na druhou stranu mají ty zvířata "lepší" život v tom, že nehladoví, neumírají na nemoce, parazity, zranění. On ten život "v divočině" není ani náhodou růžový.
Leckdo by označil naše kočky taky za chudáky, že jsou zavřený doma. Jenže víte co? Ono když jim uzpůsobíte prostor, věnujete jim čas (hra, trénink,..) tak opravdu nijak nestrádají. To zvíře většinu dne stejně prospí a pokud mu zvládnete nabídnout alternativu k lovu (hra) a trochu je donutíte přemýšlet (třeba klikr trénink), tak jim ty potřeby naplníte...Sice jinak, pro vás třeba nepřirozeně, ale naplníte. Naše kočky třeba ani jít ven netouží. Zkoušeli jsme to několikrát, ale balkon jim prej stačí, odkud můžou kelišovat na sousedy. V lese si mám prý na vodítku běhat sama.
Upřímně nevím, přijde mi, že to lidé hodně porovnávají sami se sebou (JÁ bych tam být zavřená nechtěla), ale už neřeší, že zvíře je zvíře.
Jsem třeba moc ráda, že se začíná čímdál víc trénovat se zvířaty v zoo, aby neupadli do stereotypu a něběhali jen kolem výběhu tam a zpátky. Hodně se hledí na enrichment a welfare. To dřív určitě nebylo.
Ano, co zeměkoule zeměkoulí stojí, druhy vymíraly a objevovaly se nové, většina těch druhů co tu teď máme tu není nijak závratně dlouho a když je lidem líto slonů a spol., proč jim není líto mamutů a šavlozubých tygrů a plavuní a trilobitů o dinosaurech nemluvě? Záchrana druhů pro mě není nic jiného než lidská snaha zachovat status quo, což na téhle planetě nikdy nefungovalo a je to prostě jen to lidské Já chci.
Mně třeba je líto, že nikdy neuvidím dinosaura :D ...
ostrorepy nepočítám!
No já za prvý si myslím, že těch druhů, které se v zoo zachraňují, je naprosté minimum a rozhodně na to nejsou potřeba stovky zoo po celém světě. A to by šlo i udělat jinak, zoo nejsou nic jiného než v podstatě zábavní park. A na zábavu by lidem měly stačit zvířátka na kolotoči.
A za druhý, to už jen tak na okraj, nejsem příznivcem záchrany druhů.
Jenže kdyby nebyly zoo takto veřejně přístupné pro "zábavu lidí" tak by žádná zoo neuživila ani zvířata, ani zaměstnance. Já třeba proti zoo nic nemám. Jsou dobré a špatné zoo. Myslím, že poslední dobou se mění podmínky pro zvířata k lepšímu, ať už co se týče velikosti a podobou výběhů, tak enrichmentem pro zvířata. Jasně, není to dokonalý, ani ideální....ale většina těch zvířat ze zoo žít v přírodě prostě nemůže. Ono spoustu druhů bude nakonec možné vidět jen v péči člověka. Jako jsem pro, aby zoo měla třeba méně zvířat, ale zato co nejlepší podmínky pro ty druhy, které chová. Stejně tak si nemyslím, že je nutné mít v ČR zvířata, pro která je naše podnebí a podmínky naprosto mimo. Těch ledních medvědů mi je vždycky líto. Jinak mi v zoo vadí hlavně neukázněné a uřvané děti :D ...
Podle vás je lepší všechna ta zvířata nechat vyhynout? Nerejpu, jen mě to zajímá.
Osobně nečistím, přidávám do žrádla kelpu a zatím pomáhá (díky bohu :D).
Kocour problémy se zuby nemá, kočce jsem ale už jednu nechávala odstraňovat kámen a čistit zuby, když byla v narkóze kvůli endoskopii, už to začínala mít ošklivý. Od té doby jí zuby pravidelně kontroluju, ale pravidelným čištěním ji "trápit" nechci...už tak si užívá až až, protože musí denně inhalovat kortikoidy, což bude nejspíš muset do konce života.
Další kočku bych už možná pro jistotu učila odmalinka nechat si projet zuby třeba tím prstním návlekem.
Naše si občas s koulodráhou hrají sami...občas jim do toho z druhé strany pinkám já a oni mi to posílají zpátky, ale to třeba párkrát do týdne. Kocour objevil nedávno kouzlo víčka od petky, ideálně, když mu do toho cvrnknu :D... kočka mi krade gumičky do vlasů a ty i aportuje...naštěstí se je nesnaží sníst...dají se cvrnknout taky docela dobře (ale bez dohledu bych jim takovou "hračku" nenechala). Zmuchlaný účtenky do kuličky jsou prej nejlepší míček, nevím co je na tom tak fascinuje, protože když zmuchlám obyč papír, tak je nezajímá. Kocour miluje střapatý plyšový míčky, ale fakt specifický...minule jsem jich nakoupila do zásoby asi 20 😄. Pro oba je úplně nejvíc top, když si vezmu nějakou udičku s peříčkama a lítám po bytě jako magor, aby to mohli lovit :D
No a super hračka jsou prý mouchy a můry, či jiný libovolný hmyz dle výběru. Když jsme bydleli ještě s kamarádem, měl tarantuli a pro ni cvrčky. Občas mu utekli (cvrčci, ne pavouk :D )a kočky vždycky všechny vychytali...teda... vychytali...ráno jsme vstali a ze cvrčků byli na podlaze palačinky. Kocour je prostě udupal, jak se je snažil chytit😄.
Edit: a ještě co 3 měsíce kupuju hračku od značky kong - kickeroo se šantou, oba to neustále drchní, většinou je to za ty tři měsíce jak z popelnice, rak vyměním za novější model. Kozlík u nás taky frčí, ale za 1) to strašne moc smrdí a za 2) to třeba po týdnu vyčichne a už to není taková hitparáda. Ale první dva dny jsou kočky v rauši :D
Já bych spíš přemýšlela co k oknu dát abych tím kočce usnadnila přístup na parapet a nemusela se odrážet od zdi. Například poličku, škrabadlo, stoličku,...
Kočky doma zase tolik zábavy nemají a výhled z okna je něco, co jim velmi obohacuje život. Ono je důležité čistě bytové kočce ten domov trochu přizpůsobit.
Já tu položím trochu jinou otázku, spíš pro zajímavost.
Většině to možná asi nepřijde jelikož vyrůstala se psama od mala, nebo má psa od nepaměti :D.
Ale jak moc jste trpěli nočním a brzkým ranním vstáváním před prací? Za jak dlouho jste si zvykli? A jak moc jste ve štěněčím období byli schopní v práci produktivně pracovat? :D
Já zatím psa nemám a jsem zvyklá spát cca 8 hodin (v noci) a je mi jasné, že se s tím budu muset nejspíš na pár měsíců u štěněte rozloučit a tím pádem budu pár měsíců v zombie módu 😄...
Ještě bych doplnila, že nejvíc vám řekne chovatel.
Solidní chovatel nemá problém odpovídat na otázky, vysvětlí vám, co taková kočka potřebuje a nebude se ani zlobit, když nakonec usoudíte, že to pro vás není třeba úplně to pravé.
Nám chovatelka nabízela na maiňáčka i nezávaznou návštěvu. Jen se podívat na kočky, pohrát si s nimi, vidět jak se projevují a popovídat si o plemeni.
Dále doporučuji i přidat se na FB do nějaké skupiny zaměřené na plemeno - jsou i pro kočičí plemena, navíc v nich je i spoustu chovatelů, poznáte i z jejich příspěvků, jestli si od nich budete chtít koťátko vzít nebo ne.
Pokud nechcete kočičku od registrovaného chovatele, který plemeni rozumí a se vším vám poradí, raději se běžte mrknout do útulku, teď je nechtěných koťátek obrovské množství. Můžete si vzít rovnou prcky dva a máte to skoro zadarmo.
No, sice ji nemám, ale přemýšlela jsem o ní, jelikož se mi fakt hodně líbí. Ale k mojí ragdollce by se povahou, aktivitou ani nároky nehodila (a v tomto ohledu nejspíš ani do našeho 2+kk).
Je to velmi aktivní plemeno. Potřebuje pohyb, potřebuje zábavu. V pohodě vám vyšplhá po záclonách až na garnýž, vyskočí úúúplně všude, je rychlá, hbitá.
Rozhodně bych si nepořizovala samotné kotě, ale ve dvojím provedení. Pokud to platí u všech koček, že samo kotě ne, tak u těchto aktivních plemen si myslím, že to platí dvojnásob :D.
Je hodně ukecaná, všechno vám bude komentovat a bude dávat najevo jakékoliv svoje rozpoložení. Není to tichá kočka, která bude ležet tam, kam ji položíte.
Kdybych měla baráček a postavenou průchozí voliéru pro kočky na zahradě, kam z domu můžou, tak bych si je klidně pořídila. Tady bych určitě doporučovala i to běhací kolo pro kočky.
Můj názor, někdo může mít jinačí. Já mám v bytě kočky "válecí"...ragdolla a mainskou mývalí. I s těmi je nutné si pravidelně hrát a to jsou fakt klidný a až líný kočky, které postrádají tu kočičí hbitost a ladnost :D.
Odpověď na příspěvek uživatele Kate z 04.06.2023, 20:24:20
Nechovné kočky je třeba kastrovat a ty chovné po "kariéře" taky. Přesně jak je zmíněno výše. Tu kočku to neskutečně vyčerpává jak fyzicky, tak psychicky. My babičku nemohli přemluvit, ať svoji kočku vykastruje a bylo to teda něco. Kočka se mrouskala 3 - 4 týdny v kuse, poté třeba 14 dnů pauza a zase nanovo. Strašně ztrácela srst, hubla, začala čůrat všude možně po bytě. Krom toho, že v mrouskací fázi je ta kočka jak smyslů zbavená. Neustále řve, plazí se po zemi a každýmu nastavuje zadek. Ono to ani na pohled není nic příjemného. Dožila se cca 9 - 10 let, ale ke stáří vypadala fakt hrozně. Byla to nějaká kříženka perské činčily, jako mladší měla nádhernou srst a po pár letech mrouskání vypadala jako kočka "od popelnic". Naštěstí pak měla babička už jen kastrované kocoury.
My třeba jako estetické opatření a i kvůli budoucímu psovi pořídili do chodby skříň přímo k tomuto účelu, koupili průchozí dvířka (pro střední psy, jelikož máme skoro 11kg valibuka) a záchod umístili tam a kočky, my i návštěvy jsou spokojené. Přítel jim tam dokonce nainstaloval světlo s pohybovými čidlem, ať tam nemají chudáci tmu :D. Chodba je mnohem hezčí a je v ní najednou i mnohem méně pîsku.
Kamarádka má zase záchod pro kočky v chodbě na komodě a kočky si taky nestěžují. Má takové ty s vrchním otvorem.
na druhou stranu je třeba počítat i s tím, že kočky jsou konzervy a může nést změnu záchůdku i jeho umístění nelibě a může začít čůrat i jinam. Ale to musíte zkusit vy, co bude vaší kočce vyhovovat.
misimisi: Pojďme pořešit palčivější téma. Zase se Evropská unie bude zabývat tzv. pozitivním seznamem zvířat. Nechci se dočkat toho, že živé zvíře uvidíme maximálně v Zoo, andulku, křečka už doma smět mít nebudeme nikdo, dokonce snad ani psa, kočku v bytě ve městě by nešlo mít. Je to úplně na hlavu postavené, to nesmí projít. Je tu na to založené i téma, ale netýká se to zdaleka jen papoušků.
Já osobně neznám příliš povahu britek, ale pořizovala jsem si mainskou mývalí k ragdolovi a mainská mývalí mi přijde o dost větší akčňák, než ragdoll (navíc kotě bude buď spát, nebo řádit a když nebudete doma, bude otravovat starší kočku) a navíc tam je váhový nepoměr i když to jsou oboje větší plemena.
Ke starší kočce, která není zvyklá na přítomnosti jiné kočky bych já osobně kotě nebrala, ale zkusila bych najít odrostlejší klidnější kočku. Odhadnout to ale musíte vy, jaká je ta vaše povaha. Když už bych brala kotě, vzala bych koťata dvě a ze začátku určitě oddělovala od vaší britky. Pokud nemáte prostor na 3 kočičky, zvážila bych, jestli to bude pro kotě a vaši stávající kočku to nejlepší. Ono někdy člověk sice moc chce, ale nejsou na to úplně podmínky.
Já brala 5ti měsíční kotě k tříleté kočce, která byla zvyklá předtím sdílet domácnost s jinou kočkou a stejně to ze začátku nebylo úplně dobrý. I když byli oddělení, byla kočka 14 dnů ve stresu, na přítele prskala a celkově byla dost "uražená" i když jsme se jí věnovali. Trvalo několik měsíců, než sdíleli pelíšek a i tak se to často tolik nestává.
