bez PP nekoupíte sibiřku, nemáte záruku ani vzhledu, ani povahy, netestuje se zdraví, nevíte, jestli někdo nemnoží mezi sebou sourozence. Bude to vždy sázka do loterie a nejspíš kříženec případně kočka z množírny.
Nejlepší cesta je najít si chovatelské stanice sibiřských koček a oslovit chovatele. Napsat něco o sobě, jaké máte pro kočičku podmínky, proč chcete sibiřku a na konci se zeptat na cenu koťátka.
Docela by mě zajímalo, jak ostatní postupují při pojmenování psíka. Měli jste vymyšlené jméno, ještě před zarezervováním? Měli jste jich více a rozhodli jste se až podle konkrétního štěňátka? Nechal vás chovatel pojemenovat psíka papírově a následně jste používali jméno v PP, nebo jste “jen” vymysleli variaci jména podle PP jména?
Případně dodržovali jste písmenko? Dejme tomu vrh E, tak jste vymysleli nějaké hezké jméno na E…
Měli jste k danému jménu nějaký vztah i před tím? Například - jmenovalo se tak vaše předchozí zvířátko, je to jméno oblíbené postavy z filmu/knihy, atd.
Jen takové téma pro odlehčení 😀
My si budeme brát štěňátko až příští rok a dala jsem nám (mně a příteli) za úkol napsat na každé písmenko jedno jméno, které by se nám líbilo a z toho potom vybereme, ale už teď vidím, že to bude těžké! 😀
Klidně popište váš “proces” a přidejte i fotku psíka.
Tak já se přidám do diskuze.
Psa jsem si přála od mala, furt jsem si kupovala knížky, časopisy, chodila jsem za kamarády, co měli doma psy, protože my vlastního mít nemohli. A nic se s tím nedalo dělat, nebyli jsme moc zámožná rodina a jediné co, tak jsem mohla mít VENKU kočku. Celkově naše rodina byla ze všech stran nepejskařská a nezvířecí. Dokonce jsem na prvním stupni základky několik dnů vyhrabávala na zahradě díru na základy a snažila jsem se stavět kotec, abych mohla mít psa aspoň venku, no…nebylo to nic platné.
Sama jsem venčit psy sousedů nemohla, protože to byli většinou psi zahradní a kotcoví velikosti NO, co nebyli zvyklí ani na obojek ani na vodítko. Stěží je udržel dospělý člověk. Jednou jsme si s kamarádkou půjčovali fenku od jejího strejdy a i ve dvou nás táhla po cestě a když jsme obě spadly, mohla se zbláznit - pes co nikdy nebyl na procházce…tak psa zase šoupli do kotce…bylo nám tehdy asi 11. Já přišla domů celá odřená a poškrábaná a rodiče mi tam zakázali dál chodit… na vesnici to bylo se psy strašně smutné.
Teď jsem ráda, že mi tenkrát rodiče nepořídili psa, za prvé ho nechtěli, za další na něj nebyly peníze…a já se tak mohla odstěhovat hned po střední. Což by se psem bylo velmi, velmi těžké. Navíc jsem potom šla zkusit vysokou, do toho jsem ale musela i pracovat, protože rodiče si nemohli dovolit mě sponzorovat…bylo to tak náročné, že jsem se školou nakonec sekla, protože jsem se hroutila a představa, že bych v tomhle režimu měla ještě psa…
Teď mi bude 29, prvního psa si budu pořizovat příští rok…takového, jakého chci, s přítelem, který ho také chce, vím, že na něj budu mít čas i finance, že si budu moct dovolit tréninky, veterinu a další věci…a že se nikam nehrnu a konečně si splním svůj sen, který mě od mala neopustil.
Poctivě jsem studovala vše, co se o psech dalo, vybírala jsem plemeno, jaké by se k nám hodilo a utřídila jsem si v hlavě proč vlastně psa chci a co s ním budu chtít dělat, vzdělávala jsem se a stále se vzdělávám v moderním etickém tréninku, protože mě to zajímá a baví. Chápu, že je život krátký…ale pokud rodiče (oprávněně) teď nechtějí dalšího psa, protože doma jeden nezvládnutý a nemocný je, je opravdu hloupost pořizovat psa jen kvůli dítěti, které chce JINÉHO psa. Já bych třeba tehdy byla vděčná za jakéhokoliv psíka…vlastně jsem byla vděčná i za ty kočky…kocoura jsem učila skákat i přes překážky 😀…a když si vezmu, jaká plemena jsem tehdy chtěla…úplně nerealistické představy.
Učit se dá i starší a nemocný pejsek, jen se musí vybrat věci, které budou vyhovovat jeho pohyblivosti a zdravotnímu stavu. A poslední věc…nikde není napsané, že ta borderka bude taková, jakou si ji zadavatelka vysní a jaké jsou vidět na internetu - s tím je třeba počítat. Může to být taky velmi náročný pes na zvládnutí a po zdravotní stránce se také může stát cokoliv.
Já myslím voliéru, která má volný průchod do domu, ne že jsou zavření ve voliéře. Hodně chovatelů to takto má, že chodí kočičími dvířky, nebo oknem do a z voliéry kdy chtějí. Já tomu říkám voliéra, protože to tak vypadá…prostě průchozí zabezpečený venkovní prostor. Je to třeba více, než zasíťovaný balkon.
Já bych kočku jen tak volně už nikdy nepustila. Doteď mám v živé paměti našeho přejetého kocourka, když jsme bydleli na vesnici. Další se zase vrátil se zlomenou nohou. Babičky kočka zase přišla domů bez ocasu a bez kousku zadní nohy.
Kamarádky kastráta chodili šikanovat kocouři z okolí i na jejich zahradu.
Už jsem pár historek s klacky četla…Upřímně by mě to asi nenapadlo, jako děti jsme si hráli se psy hodně tak, že jsme jim házeli klacky…naštěstí se nikdy nic nestalo, ale teď už z toho mám hodně respekt. Náhoda je blbec.
Ano, hlavně když ji tam přejede auto, zakousne pes, zmastí jiná kočka, nebo ji někdo postřelí. Lidi jsou zlí. Jiné to je, pokud máte zabezpečenou průchozí voliéru, nebo celou zahradu proti úniku, tam to vidím jako cestu.
Já mám s životností “venkovních” koček ze svého okolí velmi špatnou zkušenost a je jedno jestli kočka či kocour, kastrát či ne.
No jasné, já když to počítala, tak to vycházelo mezi 500-600kč měsíčně. S tím, že se fakt nic stát nemusí a platí se to “zbytečně”. Já se spíš bojím těch nenadálých věcí - úraz, vyšetření nějakého nenadálého problému, kde většinou nepočítáte s tím, že “tak a teď tento měsíc vydám 40k za veta”. Plus je tam i pojištění odpovědnosti teda jako bonus.
Koukala jsem na PetExpert, snad všichni veti u nás ve městě jsou smluvní. Co jsem četla, tam potom hodně záleží, jak to vet zapíše do zprávy, výhodu vidím i v tom, že na místě platíte jen spoluúčast nějakých 10% a zbytek zacáluje rovnou pojišťovna.
Ale názory jsou různé. Četla jsem hodně chvály, ale také nějaké zkušenosti, že měli problém s uznáním nebo nakonec hodně zvedali poplatek.
Řešili jste tu někdo pojištění psa?
Já akorát vím, že se nevztahují na vrozené vady, očkování, kastraci, ale ostatní věci by to + - pokrýt mělo…
Dost o tom přelýšlím, že hned štěně, až bude, nechám pojistit. Plus si samozřejmě i k tomu budu odkládat do prasátka rezervu na veterinární výdaje.
Taky o žádném nevím. To by musel být asi hodně zanedbaný, nebo mít vyloženě zdravotní problém…Oni mají takovou zvláštní, nadýchanou, jemnou srst. Občas se jí udělá jen mini dredík v podpaží a to za předpokladu, že ji tam dlouho neučešu a ona si to tam nějak oslintá 😀 …
Než peršanku bych doporučila ragdolla. Jsou to milí společníci, ale závisláčci. Nevyžadují velké prostory a nejsou tolik akční (jako třeba zmínění bengálové). Česat taky potřebují, ale srst se jim necuchá (alespoň té naší ne). Rozhodně bych chtěla kotě s PP po testovaných rodičích - HCM, PKD. Cenově aktuálně nevím, ale bude to něco mezi 10000 - 20000kč.
Pokud nebýváte často doma a kočka by musela být hodně sama, tak zase ragdolla nedoporučuji anebo opravdu pořídit koťata dvě, jinak bude psychicky strádat.
Edit: z naší zkušenosti nemluvím, spíš ze zkušenosti ostatních, co mají doma ragdolly - můžou mít problémy s trávením a také to můžou být velcí konzervativci, co se týče druhu krmení. Ale je pravda, že když dám kočkám něco, co jim třeba nesedne, tak ragdollka dělá skoro vždycky hnědý tiskátka 😀 …anebo si (pardon za ten výraz) ze*ere chlupy na zadních nožkách, mají je tam docela dlouhé…na té sněhobílé srsti to je vždycky labůžo. Jo a taky budete mít chlupy VŠUDE.
Plemeno kočky si vybírejte podle povahy a nároků (aktivita, prostor, péče, atd), ne podle dostupnosti.
Chcete kočku do bytu/domu/na ven?
Pokud nevíte, tyto věci neřešíte a chcete prostě jen kočku, proč si nevzít klasické koťátko zadarmo? Jsou jich plné útulky. Koťátka vzít ideálně dvě, pokud nejste celé dny doma a nemáte čas si s koťátkem hrát.
Co vím, tak třeba u perské kočky se musíte starat pravidelně o srst, což znamená i návyk na česání a různou manipulaci. Ne každá kočka to má sama od sebe ráda.
toto mě taky napadlo, že prostě zatarasíme nějakou ohrádkou místa, kterým by hrozilo zničení a nedají se jednoduše schovat před příchodem štěněte.
Já právě často čtu a slýchávám od trenérů, že je velmi důležité naučit psa odpočívat a že to rozhodně není samozřejmost, že pes odpočívá, když je unavený, že tyto problémy, že pes neumí odpočívat řeší velmi často a to hlavně u útulkáčů, nebo aktivních plemen, případně psích sportovců.
Edit: tohle jsou věci, které mám nastudované, pořád berte v potaz, že to vše může být úplně jinak, protože moje představy se od reality můžou hodně lišit, jenže to zjistím, až budu mít toho psa doma, že 😀 . Nic co píšu, není nikde vytesané do kamene. Je mi jasné,že se budeme muset přizpůsobovat situacím za pochodu, že spousta věcí, co řeším se řešit ani muset nebude a naopak budu muset řešit věci, které mě třeba nenapadly.
Já si ještě dovolím otázku. Někdo tu zmiňoval zavírání koček v koupelně.
To bych samozřejmě taky neudělala a bylo by mi z toho špatně, ale já tu vnímám ten rozdíl kočky a psa. Kočku nenaučím na povel ležet hodinu, dvě na místě (v pelechu). Teď myslím i bez klece.
Jaký je rozdíl, pokud budu doma a budu třeba uklízet nebo vařit a budu chtít, ať pes prostě leží v pelechu a odpočívá tam a nemotá se mi pod nohama. Dejme tomu mimo klec. Prostě bude pod povelem “místo” a “zůstaň”. Za předpokladu, že všechny kritéria bude zvládat (jsem sám v místnosti a musím ležet dvě hodiny v pelíšku). Jaký je v tu chvíli rozdíl, jestli takto bude muset vydržet na pelechu mimo klec vs v kleci? Je tedy i špatně povelovat psa na místo, protože si nemůže v tu chvíli odejít kam chce?
Ale o to přece jde, ne? Já chci, aby ten pes měl cílený odpočinek, ne aby si mohl odcházet kam se mu zachce místo odpočinku. Ono by to taky potom mohlo dopadnout tak, že ten pes odpočívat nebude vůbec a bude stále něco vymýšlet až budu mít psa, co nebude umět odpočívat a bude to průšvih.
Prosím pořád se bavíme o nějakém časovém úseku například hodiny, Nepíšu a nikdy jsem nepsala o zavírání psa do klece na 8hodin.
Edit: ještě si myslím, že tady je hlavní problém to slovíčkaření “pelíšek” vs “klec” protože klec mají lidi v hlavě zarytou jako zlo a týrání, ale z pohledu psa v tom přece není žádný rozdíl, kde zrovna musí ležet, ne? Jestli bude dvě hodiny ležet v pelíšku na polštářku, nebo dvě hodiny v pelíšku, který my označujeme jako klec.
Omlouvám se, ale tato vaše dedukce mi přijde trošku šílená. Nevím kde jste vyčetla, že ho nebudu učit neničit věci, nebo že ho budu zavírat jen tak z pohodlnosti na X hodin, aby něco nezničil.
Já respektuji, že se naše názory nácviku na klec rozcházejí a už se nehodlám dále nijak obhajovat, ani nic vysvětlovat, jelikož vidím, že to nemá moc smysl.
Ne? To jsem nikde nenapsala…achjo 😀
Klec/kennelku potřebuju hlavně kvůli nácviku odpočinku a klidu v práci, dále ji potřebuju, když budu doma sama a budu potřebovat vyběhnout s košem, nebo do obchodu…což bude když hodně, tak hodina ale to až ve chvíli, kdy budu vědět, že tam tu hodinu být zvládne a bude tam v klidu spinkat, jinak do obchodu půjdu, až bude doma přítel…ano, v práci ho tam asi budu muset občas zavřít, pro jistotu, když budu muset odběhnout do jiné místnosti, třeba, protože potřebuju aby tam 100% zůstal a neotravoval kolegy, ale normálně bude u mého stolu a uvidí na ostatní.
To zavírání doma při odběhnutí by probíhalo, kdyby byl pes extra ničitel…já nevím, prostě si myslím, že je dobré mít psa naučeného na odpočinek v kleci. Třeba ji vůbec potřebovat nebudeme, ale já to dopředu fakt nevím.
I chovatelka nám říkala, že je dobré naučit psa na klec/kennelku, na výstavách a akcích tam většinou odpočívají, dále klec do auta a další. Nebo nedejbože, kdybych se psem někdy chtěla letět letadlem.
Jinak bude klec otevřená = psí odpočinkový prostor.
Edit: já se občas asi neumím vyjadřovat, každopádně po přečtení ostatních příspěvků mám na to názor, jako Keriton, prostě to dle mého do dnešní doby patří. Nemyslím tím mít psa zavřeného v kleci, ale myslím ten nácvik, aby toto uměl.
Několikrát jsem četla o zkušenostech, že se psi díky kleci naučili odpočívat (tím myslím psy, kteří s tím měli problém a stále nabízeli chování, případně chodili od ničeho k ničemu), a zvládli odpočívat i na cizích místech ve své kennelce/kleci, protože to je jejich bezpečný odpočinkový prostor.
jejda, to já tak neberu…ono je někdy blbé, že to psané slovo “vyzní” jinak, než dotyčný zamýšlel 🙂 a někdy mám pocit, že jsem se vyjádřila špatně a v druhé straně došlo k nepochopení, tak se snažím opravit, aby to bylo pro ostatní v diskuzi jasnější. Já jsem samozřejmě za tyhle poznámky ráda, protože ono ne každého vše hned napadne.
Upřímně je toho strašně moc, co člověk musí vzít vpotaz, já mám doma ještě (jak biaca poznamenala) dvě kočky, které taky zase nechci ze začátku nechávat se psem vůbec bez dozoru, uvidím jak si to vše sedne. U Willyho si myslím, že problém nebude. On se kupodivu cizích zvířat nebojí (vyzkoušeno s cizí kočkou za okny a s rodinným jorkmutem), bojí se cizích lidí, věcí, zvuků (achjo 😀)…ale reagovat může samozřejmě jakkoliv, to Lyarra je potvora, co se bude prvních pár dnů určitě vztekat…ona není zlá, neútočí, ona je vyloženě něpříjemná k cizím zvířatům, což teda psa - toho rodinného jorkmuta (pardon, není s PP 😀 ) jakž takž zvládla, ale chudák pes. Zabrala si naprosto záměrně jeho pelech, v očích dva fakáče a pes jen koukal a vyhnul se jí obloukem. Měl z ní respekt a to na něj ani neútočila, prostě je to taková autoritativní micka, i 2x větší kocour ji respektuje…to samé, když mi ji jednou hlídala kamarádka, co má taky kočku. Jí je úplně jedno, že je v cizím prostředí…zabere si nějaké strategické místo a domácí zvíře tam prostě nepustí. Takže chudák kočka kamarádky byla 4 dny bez škrabadla, protože naše dáma se rozhodla, že odteď bude její…
A to vůbec nevyváděl? Bral to v pohodě?
Já právě všude čtu, jak se musí zvyšovat kritéria pomalu od pár vteřin za dveřmi, po pár minut na chodbě, atd.
JanaJanaJanaJana:
Já mám v plánu brát si 14 dnů dovolenou, kolegy i šéfa mám taky super…ona je to taková malá rodinná firma a občas spolu trávíme čas i mimo práci. Takže bych to zase tak hrozně neviděla, ale ano, já nemám zkušenosti, vy je máte a moc si cením každé rady od zkušenějších. Možná jsou moje představy hloupé, možná to moc řeším…ono se to strašně těžko posuzuje z mé pozice bez zkušeností. Třeba, až bude štěně doma, bude to vše úplně jinak, protože záleží i na tom, jakou povahu bude mít psík, třeba to bude všechno v pohodě a třeba ne, třeba si budeme muset brát na střídačku ze začátku HO…uvidíme, co nám osud nachystá 😀.
Tak to máte určitě pravdu, mě šlo spíš o to, že nechávat malé štěně 8-9hodin samotné doma mi přijde fakt blbý, proto si ho chci brát do práce, ale zároveň učit i pobytu o samotě, aby se z toho najednou nezbláznil…spíš mi šlo o to, že prostě postupně, ne že si vezmu 14 dní dovolenou a potom najednou bude muset být malé štěně hned doma samo, myslím, že za 14 dnů se to naučit nestihne a taky že je to pro takhle malý štěně fakt hodně. Až bude “velkej” chtěla bych docílit toho, aby byl schopný vydržet normálně po pracovní dobu sám doma, v klidu a nestresoval se. Separačky se bojím, to máte pravdu, kolie jsou docela závisláčci.
Až bude větší, určitě půjde si brát i na půldny HO, mě šlo fakt hlavně o toho malého prcka.
Ano, bude to krátkosrstá kolie 🙂. Už jsem v kontaktu i s chovateli, tak snad se příští rok zadaří a bude pro nás štěňátko. Chtěli bychom trikolorního psa (příteli se líbí nejvíc).
Jo takhle, no to samozřejmě v plánu mám, potřebuju aby vydržel nějakou chvíli i sám v místnosti (doma, práce), potřebuju aby vydržel půl hoďky, než si skočím do obchodu, než se vrátím s košem, atd…rozhodně nemám v plánu to zanedbávat, protože si ho budu brát do práce. Jen je to teď jiné téma než klid v práci vs klec/kennelka.