Odpověď na příspěvek uživatele orionka z 12.07.2023, 16:21:11
U nás hodně záleží na umístění pelíšků.
Jeden větší mám na stole u PC, u kterého když jsem, tak tam vždycky minimálně jedna kočka odpočívá. Kočká má zase ráda vyvýšené měkké pelíšky, takže odpočívadla na škrabadlech, nebo skříňkách jsou super. Potom postel, tak je taky vyvýšená u stropu 😀 Tam tráví hodně času obě kočky.
Kocour má zase rád kukaně, tak máme jednu v obýváku a občas si tam zaleze spinkat.
Ono občas si toho pelíšku nikdo nevšimne dva měsíce a potom se o něj div nepoperou, záleží na náladě. Teď jak je horko, tak většinou odpočívají na dlažbě v koupelně/chodbě, nebo si hupsnou do krabice. Willy strašně rád spí na sušičce (když je vypnutá) a Lyarru jsem několikrát viděla ležet ve vaně 😀.
Odpověď na příspěvek uživatele kocoura219 z 12.07.2023, 14:33:53
No právě. Kamarádka má teď kočky takto 3(dva útulkáči, jedna nalezená kočka), minulý měsíc si brala kocourka a musela dokupovat nové škrabadlo, záchody, stelivo na které byl zvyklý, stravu na kterou je zvyklý , hraje si s jinými věcmi než její dvě stálé kočky…Takže sice kočka prakticky zadarmo, ale objednávka za 6000kč 😀…ještě ho brala na kontrolu k veterináři.
Já třeba ani do těch pořizovacích nákladů nepočítám to, že jsme kvůli kočičímu záchodu kupovali do chodby velkou skříň, a do ní kočičí dvířka…to bylo taky pár tisíc 😀 a podobné srandy.
Jenže já jsem magor. Přítel se mi vždycky směje. Teď jsme objížděli obchody kvůli nábytku a já se vždycky u něčeho zastavila že “jůůů tohle by byl hezkej pelíšek pro kočky!” a přítel mě musel pomalu odtáhnout 😀….
Jo a ještě jsem zapomněla, náš kocour je čuně a jak má ještě blbou srst plus se mu dělají lupy, tak se musí koupat, takže si připočtěte kvalitní kosmetiku - šampon a kondicioner, kupovala jsem x druhů hřebenů, a kvůli němu i fén…
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 12.07.2023, 13:49:38
No, já bych s těmi 10k neřekla, že je to mimo…Jen velký záchod nás stál kolem 1000kč. Škrabadla se snažím pořizovat velká, kvalitní (mám mainu) a pod 4 - 5k jedno nejde. Teď budeme řešit police na stěnu s mostem a odpočívadly…koukala jsem na RajenPets a do těch 10k se ani nevejdeme nejspíš 😀 …
Ty hračky asi jak co, já kupuju “kraviny”…prostě se mi nějaká hračka líbí, tak ji kočkám koupím, někdy se trefím, někdy ne.
Samozřejmě mluvím o čistě bytových kočkách! Zasíťování oken a balkonu taky něco stojí…ale já to zase řeším “až moc” a chci jim doma vytvořit vhodné prostředí, když už nemohou chodit ven.
Bydlet v domě se zahradou, řešila bych zase velkou průchozí voliéru pro kočky a to by taky byla nehezká částka 😀.
Každopádně někdo to chce mít doma i aspoň trochu do designu a tam je to vše ještě dražší…Třeba takový kočičí strom na míru je i za dvacku 😀…Ale jsou nádherný.
Hmm, to nevím, jestli se dá takto říct. Obecně, pokud vím, že žiji od výplaty k výplatě, tak bych si zvíře si nepořizovala žádné.
Už delší dobu mám kočky dvě, ale myslím, že s jednou jsem se určitě měsíčně vešla do 1500kč…někdy to bylo méně, někdy více (hračky, škrabadla, očkování,konzervy, granule, stelivo…). Když budete krmit přirozenou stravou(maso), vyjde vás to asi na méně. Naše to nechtějí, tak netuším, ale na krmivu bych rozhodně nešetřila.
Plus kočka potřebuje v bytě rozhodně police, škrabadla, hračky (a hlavně svého otroka, který si s ní bude hrát 😀).
U veteriny těžko říct…za normálních okolností jednou ročně očkování s prohlídkou a koprologie…Jenže velmi rychle mohou nastat okolnosti nenormální, které se musí řešit. Průjmy, zvracení, jiné zdravotní potíže.
Takže jeden měsíc jsme za kočku, která musela na kapačky a dělaly se jí testy a rozbor krve dali kolem 8 tisíc. S tím se prostě musí počítat. Já si na tyto případy i pravidelně odkládám peníze. Mám kočky aktuálně dvě a výjimečně se stane, že se s běžnými věcmi nevejdu do 2000kč (většinou to je kolem 1500). Takže co se neutratí (odkládám si tam měsíčně 2200kč), zůstává v obálce “pro kočky”, z čehož se pak platí i různé náhlé “problémy”.
Kocour minulý měsíc rentgen a léky proti bolesti - 2200kč.
Dále je dobré mít vždy připravené i věci v kočičí lékárničce - probiotika (ty taky nejsou úplně levná), enterozoo gel…já kupuji do krmení kelpu kvůli zubům, dále pamlsky, atd…
paralyzér háže el. výboj a hlavní výhoda je v tom, že většina psů se lekne toho výboje, tedy k žádnému kontaktu nedojde. No a na ten zbytek pak čeká to kontaktní použití a z toho si už vezme ponaučení každý.
pepřový sprej se doporučuje gelový, který jaksi drží směr i když je vítr
Děkuji,
já právě přemýšlím, že si paralyzér pořídím. Psa ještě nemáme, ale po okolí vídám hodně bulloidních psů, hodně psů bez vodítka, v parku neposlušné kusy, atd. Já sama mám do 60 kilo a prát bych se se psem nechtěla, takže mi přijde vhodné nosit s sebou něco takového pro případ nouze.
Nechci nic přivolávat, nikdy jsem s nikým problém neměla, že bych ho musela takto řešit…ale o těch pokousaných psech a štěňatech poslední dobou slýchám docela často…
Odpověď na příspěvek uživatele Marta z 10.07.2023, 17:19:57
Francouzský buldoček je naopak jedno z těch plemen, co trpí na nemoci a problémy hodně. Navíc to není pes, kterého můžete mít venku.
Pořízení psa není jen o tom, co se vám líbí, ale o tom, co se psalo výše. Zkuste odpovědět na všechny otázky, to vyžití psa a čas co mu chcete věnovat jsou opravdu důležité.
Já si vybírala plemeno přes dva roky. Líbí se mi akity (hlavně americké) a shiby, ale je to pro mě naprosto nevhodný pes - povahou, nároky, tím, že nemám zkušenosti. Nakonec jsem si vybírala ze psů, kteří by se k našemu životu hodili. Až tam jsem potom řešila, které plemeno se mi z těch vhodných kandidátů líbí.
Ale já chci psa na sport, na toulky přírodou, na společné trávení času i společné válení se na gauči. Prostě parťáka se vším všudy, který bude v rámci možností i lépe vychovatelný i cvičitelný a bude to příjemný společník (což u akit a shib trochu sci-fi 😀 - neříkám, že to nejde, ale proč si to dělat o dost těžší).
Fikovnice: Ty jo, jestli mají stejného otce, to netuším. Willyho je Chuck Norris (ironie, když Willy je posera 😀 ).
Willymu občas holím některé místa kvůli dredům, jak má někde blbou srst, tak se mu dělají i přes česání a dorůstá to docela rychle. Asi dva roky zpátky jsme ho nechali oholit komplet - břicho, záda, podpaží…Jak vidíš, dorostlo mu to krásně.
Naučili, ale trvalo to, není to ještě 100% a vyžaduje to prakticky každodenní trénink a česání. Hodně sleduji Radechu, Jak na drápky a tyhle profily mi s “ošetřením se souhlasem” pomohly asi nejvíce. Česání je prakticky to samé.
Jinak ano, něco jsem četla na fb skupině, něco tady, držím palce s Fidoušem
Hodně se pro takové případy doporučuje prý nosit paralyzér. Já osobně vůbec nemám tušení jak pes na takovou věc reaguje, ale prý se toho psi bojí. Jaký na to máte názor?
Přijde mi to lepší, než pepřák, kterej díky větru můžete nastříkat i sobě a vašemu psu do očí.
Onemocnět vám může samozřejmě každý pes jakéhokoliv plemene.
Zaměřila bych se na výběr plemene podle toho, co mu vy můžete nabídnout a co chcete se psem dělat. Se spoustou plemen se musí denně makat. Každý pes potřebuje fyzické i psychické vyžití. Procházky víckrát denně i když máte zahradu, atd.
Jestli nemáte moc žádné požadavky na plemeno krom zdraví, možná bych zkusila najít nějakého dospělého, klidného pejska z útulku, ale i s tím je potřeba něco dělat.
Boudu u domu - chcete hlídače? A znamená to, že bude jen venku a nebude moci dovnitř? Co od vlastnictví psa očekáváte a co s ním chcete podnikat, krom procházek?
Dokážete se přizpůsobit potřebám psa, najít si čas na výchovu, tréninky, hry, víc vycházek každý den, atd?
Jak velkého chcete psa? Máte další zvířata, děti ?
Ono každé plemeno je něčím specifické a bylo k něčemu šlechtěno, má určité vlastnosti a potřeby. Je důležité si k vám a vašemu životnímu stylu vybrat vhodné plemeno, jinak budete nešťastní vy i pes. K některým lidem se nehodí třeba žádný pes, jelikož je to neslučitelné s jejich životním stylem, atd.
Podle toho bych vybírala plemena a ty potom filtrovala na základě celkového zdraví plemene.
Mainskou mývalí jedině s papíry a z prověřené CHS. Bez průkazu původu nemáte vůbec jistotu, že to bude povahově mainská mývalí. Vzhledově už vůbec ne. A tato velká plemena jsou většinou zatížena nemocemi, na které se v dobré CHS testuje. Kdo mainu neměl, tak si asi nedokáže tu povahu úplně představit, ale je to fakt obrovský rozdíl oproti “vesnické micce”. Je to takový kočkopes, jsou hodně navázaní na své lidi. My tedy máme povahově nestandardního kocoura, je to plašánek na cizí lidi a prostředí, ale nás miluje a jiné plemeno bych už nechtěla.
Měla jsem i “obyčejné” kočky, mám ještě ragdoll kočku. Ta maina mi sedí asi nejvíce.
Náš kocour váží skoro 11 kilo. Je fakt obrovskej a těžkej. Kupodivu není tlustej, prostě je jen mohutnej, jeho otec měl taky kolem 11kg. Asi bych si možná příště vybrala kotě po menších - lehčích rodičích. Minule blbě doskočil ze škrabadla a kulhat, tak se jelo na rentgen. On je pohybově spíš jako lev, než jako ladná kočička 😀.
Dále bych se zaměřila krom té povahy (ta je fakt důležitá!) také na kvalitu a typ srsti dané linie. Moc se na to nehledí. A ušetří vám to potom spoustu problémů. Willy má na bocích a břiše srst, co se musí denně česat a i přes to se mu tam občas udělá dred. Kombinace tohoto s kočkou (co má skoro 11 kg 😀) co se fakt česat nechce může být dost peklo. Stálo nás to hodně času ho navyknout na česání “po dobrém”.
A pořádně si chovky lustrujte. Na sociálníh sítích se dá najít hodně referencí, oslovte skupiny zaměřené na plemeno, oslovte více chovatelů a ptejte se.
Tady to máte i s fotkou našeho Willyho. Příště (za spoustu let, protože doufám, že tu spoustu let bude) bych chtěla zrzečka 😀.
no myslím to tak, že když něco dělá špatně tak že musím být dusledná, trestat ho a vydržet, trpělivost a když mu trochu povolím že to je špatně a zkazí to jeho charakter nebo jak to je.
Tak dejte konkrétní příklad, co se stalo, co dělá pes, co jste udělal/a vy, jak na to reaguje pes, atd...takto vám těžko někdo poradí.
Ale pokud "musíte" trestat, tak tam bude špatně víc věcí. Nevhodnému chování se má předcházet a učit správné chování, které se dá odměňovat. Trestáním si akorát pokazíte vztah. Pokud pes najednou "ohluchnul" a neposlechne na povel, na který předtím reagoval, musíte snížit kritéria a vrátit se víc na začátek. Pokud např. nepřiběhne na přivolání (a do teď povel plnil), prostě ho nepouštět ze stopovačky a znovu trénovat. Ne trestat za neuposlechnutí. A hlavně nedávat povely, když nemáte jistotu, že ten pes poslechne = dokáže povel splnit.
Mám to úplně stejně. A je to takhle nejlepsi! Proto i v době covidove jsem u koupi štěněte trvala na tom, že si chci vybrat jako první a na živo, ne z fotek.
To je super :)...taky bych si chtěla vybrat z celého vrhu, ale myslím si, že to nevyjde a dostanu štěně přiřazené chovatelem, že tohle k nám povahou sedne a bude nejvhodnější :D...ale zase se hlásím chovatelům pomalu rok předem, tak uvidíme.
Pro mě je důležité také být s chovatelem osobně v kontaktu - jednoduše nepořídím si první štěně, které uvidím.
Podmínky zajistit dokážu, ale hodně důležitá je příprava. Nesmí ani jedno zvíře trpět.
Igin je také můj první kocour, a také to podle toho vypadá (je rozmazlený až běda). U mladšího si dávám větší pozor.
Tak ono je to takto i správně.
Já teď vybírám chovku i podle toho jak mi chovatel sedne a kde vím, že budu mít podporu (první pes).
Jen s Lyarrou to bylo takový divoký. Teď bych si z takové chovky kotě nevzala.
A ano, ona je taky strašně rozmazlená.
Tenkrát když si mňoukla, tak jsem za ní okamžitě běžela a i když to odbourávám a ignoruji ji, když si někde něco vymrčuje, tak z ní občas kvetu. Protože dva, tři měsíce je klid, a potom si najednou vzpomene, že to kdysi fungovalo a začne takzvaně "vysírat" (sedne si ke dveřím na chodbu (kam ji jednou přítel pustil, ať se projde) a řve, když to nepomáhá, tak si stoupne na zadní a škrábe pacičkama do dveří...a během toho mě chodí nenápadně kontrolovat, jestli na ni koukám nebo nějak reaguju a zase se vrátí k těm dveřím - tam když přestane, tak ji zavolám a ona přiběhne, ale občas to dělá 10 minut v kuse :D)
Upřímně, já když jsem si přinesla druhého kocoura - sice mu Igin první den odnesl všechny hračky, co dostal od chovatelky, ale druhý den byli už spolu. (jednoduše jsem je měla pomocí pachů na sebe připraveny, kotě bylo v přítomnosti kocoura vychované a současně s pamlskovou metodou nebyl problém)
Všichni se divili, že si na sebe tak rychle zvykli - i když je to možná dáno povahou mladšího, ten je splachovací. Prostě bráchové.
Prostě a jednoduše je důležitá příprava, povaha, vlastnosti nového zvířete, aby co nejvíce zapadlo do smečky.
Lyarra byla povahou taková už jako malé kotě. Chovatelka měla pouze jednu chovnou kočku, nebyla zvyklá na jiná zvířata než svoje sourozence. Když jsem si ji dovezla domů, jako malinké, roztomilé koťátko, tak druhé kotě spolubydlící bylo doma už týden. Její kotě bylo s tou mojí úúúplně v pohodě a hned si chtělo hrát, a to moje malý roztomilý koťátko se vztekalo hned od začátku na to druhé kotě. Byli spolu v pohodě až třetí den, do té doby ta moje princeznička strašně vrčela. 9 týdenní koťátko. Nevím, jestli je to u koťat normální, ale já byla dost vykulená :D ...
Moje první vlastní pořízené zvířátko. Do té doby jsme měli jen vesnické kočky u baráku. Prostě jsem si vybrala chovatelskou stanici v okolí Brna a vzala si kotě z vrhu tak, aby byly s kotětem spolubydlící co nejblíž k sobě. Teď bych postupovala jinak.
Má představa je asi taková, že budu chtít štěně od chovatele, které vyrůstá s kočkami a nebude je v žádném případě honit. Také bych raději chovatele v okolí, abych mohla případný příchod štěněte kočky připravit, pomocí pachů, než si zvíře přinesu domů.
Kočky se nesmí doma bát.
Ze své zkušenosti, si myslím, že by se toho malého psíčka úplně asi bát nemuseli. U nás byl třeba problém, že kočka byla ultimátně na*raná, když jsme přinesli druhé kotě, ale jakože fest. 14 dnů. Prskala i na spolubydlící jak vzteklá saň a pohledem rozsévala nenávist po okolí :D ...
Ten roztomilej mírumilovnej plyšovej ragdůlek. Její komfort byl snížen asi hodně, a to ze začátku byli rozdělení. Rovnou říkám, že předtím byla zvyklá od kotětě bydlet s druhou kočkou, se kterou kámošila. Co jsem se odstěhovala k příteli, tak byla "smutná" (nesvá?), že doma bývá sama.
Potom už to bylo dobrý. Na yorkmuta rodiny přítele si zvykla během 3 dnů přes vánoce, kdy si vyloženě schválně šla lehnout do jeho pelechu a odmítala ho tam pustit...ona je taková...hmmm... trochu mrcha :D.
Jakože podle ní bych si domů nesměla donést pomalu nic živého, ale po pár dnech si zvykne a už to neřeší a ve výsledku je ráda, že má společnost. Když ji kocour sejří, tak mu jednu ubalí, i když je 2x větší než ona. Naštěstí je to ňouma, tak jde žalovat k nám :D.
Já se upřímně víc bojím prvních dnů o to štěně, než o kočky. Lyarra umí být jak vzteklej tygr.
Na předchozím bytě nám na balkoně občas kempila kočka sousedů a Willy byl v pohodě, zvědavě chodil kolem. Lyarra vypadala, že plánuje přinejmenším vraždu a strašně jí přes to sklo nadávala. Přitom je to taková jemná duše jinak :D ...
Essential jaguar jsou jedny z nej na světě. Lion a panther jsem ještě doma neměla. Nevím, kde se teď dělá Canagan, ale z UK je to taky, Aatu tam byly taky a Meowing,... pro psa jsem měla dlouho Simpsons, stejné to je... vybírám jako dobré tyhle značky, protože mají takovou normální, nepřepálenou vůni a nic jedovatého.
Purizon už taky chvíli používá "sušený protein" k masu, tak to můžete zkusit i ty Green/pet/woods, mají i vzorkové sáčky teď zrovna. Mají hrozně pěkné obaly. :-)
Jů, tak děkuji, já právě ty essential znám jen z doslechu "od psů". Nějak jsem se po nich nepátrala dříve, že by dělali i kočičí :).
Dnes jsem koukla zhruba na složení, že tam nemají uvedeno kolik čeho %, tak mi to přišlo divné, když se většinou granule "chlubí" těmi vysokými % :D ...
O vzhled obalu mi až tolik nejde :D spíš o to, co je uvnitř.
Jo, ono to má být na zoohitu... jenže tam nic není. :-)
Dolina noteci... pak lisované nové Markus M., nevěřím, že to kočky jí... a pak Greenwoods a Greenpetfood, tam už jsou "sušené bílkoviny", což je záhadná složka... a už nic. :-)
Jakože...nemusí.
Spíš šlo o to, že budu objednávat applaws a cosma konzervy, tak jsem k tomu chtěla přihodit rovnou i granule. Jinak většinou beru granule na spokopsovi.
Vezmu jim malý purizony na zkoušku a uvidím.
Jinak Aatu vypadá dobře, Edeny se mi také líbí, ale ty má snad jen jeden eshop. Když jsem na ně koukala nějaký ten rok zpět, měli pouze dovoz českou poštou a to jsem zatrhla okamžitě. Představa že se pokaždé potáhnu na poštu pro pytlík granulí mi nepřišla moc lákavá. Teď nabízí i jiné služby, tak na to mrknu.
Essential nemá napsáno ve složení čeho tam vlastně kolik je, tak nevíííííím :D
No...prostě naobjednám malé pytlíky, co teda půjde, ať si kočky vyberou.
Zoohit (spíše chodím na bitiba, věrn. program) má svou značku Feringa. Docela hezky to voní.
U N&D kočičích jsem slyšela více problémů, už od pohledu techn. chyba občas. Roky jsem kupovala psí a tam nikdy žádný problém.
Feringy se nemusíte bát.
Feringu jsme zkoušeli granule i konzervy(kdysi), všechno dostal útulek, protože to bylo ještě horší ofrňování než nad lososovým Canaganem :D
Ale děkuji :)
Tenurri, osobně bych s granulemi neexperimentovala - také jsem kocourovi koupila nové granule - vítěze DTestu a měla jsem u sebe ležícího kocoura na klíně plačího bolestí. Trvalo mi týden než jsem ho průjmu zbavila.
Případně bych zkusila se poohlédnout po co nejmenším balení - už nikdy nekoupím 2 kg pytel, aniž bych věděla jak kocour na něj zareaguje. Já krmím Joserou, a Conceptem pro life Gastro a kdyby byly granule pozlacené neměním.
No my jsme teď právě na tom Canaganu, který nechám určitě, ale chci k tomu ještě další a právě nevím které brát. Do teď to byla Acana a Orijen, ale důvod proč je už nechci kupovat jsem uvedla výš. Applaws kočky dávají taky v pohodě. Ono prakticky pokud ty granule nejsou vyloženě nějak špatné, tak s nimi problém nemají. Purizon kočka mívala a v pohodě. Jsou zvyklí mít větší výběr už od chovatelů, co se týče příchutí i značek. Vždycky jsem měla alespoň dva druhy k sobě právě. Proto přemýšlím, co z toho zoohitu vzít. N&D se bojím, protože ten jeden pytel byl fakt blbej (předtím ND naprosto v pohodě).
