Promiňte, ale vy snad děláte vaší feně zdravotní testy, požadujete je od krycího psa, budete 100% vědět, že ti psi nebudou nijak příbuzní, řešíte povahu, víte, že rodiče těch psů nepřenášeli nějakou nemoc či vadu? Jaký přínos budou ta štěňata mít, oproti například psu z útulku?
Proč množit další vořechy, když jsou jich plný útulky (a ano, často i štěňat). Jaký k tomu je důvod?

Pokud někdo nechce dávat X tisíc za psa s PP, v pořádku…v útulku těch psíků čeká spousta a zdaleka to nejsou jen nezvládnutí, nebo nemocní psi. 

Pokud chce někdo nějaké plemeno k nějakému účelu, od toho tu jsou registrovaní chovatelé, kde můžete přes rodokmeny vysledovat spoustu věcí…od zdraví, pracovních vloh i předpokladu povah. Pokud někdo produkuje nemocné PP psy, nebo chová neeticky, tak se to díky internetu většinou ví, protože ti lidé nejsou anonymní a pokud zájemce hledá, najde si všechno.

Co víte u psa bez PP? Maximálně to, že je “pěknej” nebo “hodnej”…ale to přece není kritérium k tomu, namnožit záměrně další voříšky. Pěkných i hodných psů jsou v útulcích mraky. Ono se nemusí rozmnožovat vše, co má funkční reprodukční orgány.

Já to třeba nechápu. Zvířata jsou pro mě podstatná a důležitá součást mého života a rozhodně bych si “nepořídila” partnera, který je nesnáší. 
Stejně tak bych nesnesla někoho, kdo by mi něco zakazoval. Stylem “ne a hotovo, nebudeme diskutovat, já mám poslední slovo”. 
Ano, taky jsou věci, které by vadily mně (třeba kuřáka bych nesnesla) a proto jsem si našla partnera který mi vyhovuje, rozumíme si a je tolerantní k mým koníčkům…a hlavně má taky rád zvířata. 

Jakmile někdo něco druhému zakazuje, nevěstí to nic dobrého. 

Ještě dodám, že třeba kočka se nechá chovat, ona si vlastně “nechá” dělat skoro cokoliv. Já nevím jestli je to vlastnost ragdollů (měli by se v náručí podvolit jako hadrová panenka), ale ona fakt drží, i když se jí něco nelíbí. Proto si myslím, že jsme měli tak lehké začátky i s inhalátorem.

Já na ní poznám, že se jí něco nelíbí už z výrazu obličeje 😀…umí se docela ksichtit. 

Ale občas má náladu, že se chce chovat jako miminko, to si s ní povídám a nosím ji takhle po bytě…nebo se takhle nechá chovat, když něco dělám u počítače. Ale musím ji vyloženě vzít a až potom na ni poznám, jestli teď jo, nebo ne. Není to tak, že by mi do náruče skákala sama 😀.

Ale jsem ráda, že mám kočky jaké mám…velmi kontaktní (si myslím😀). Třeba britky, co psala Lesní žínka bych nechtěla…a to nemyslím nijak špatně, jen mi více vyhovují kočky které vyloženě vyhledávají naši společnost. Měla jsem takového i kocourka na vesnici, když jsem ještě bydlela u rodičů. Když jsem přišla ze školy, tak se skoro celý den odemne nehnul a chodil zamnou jako ocásek, spal tak, aby na mě viděl. A to byl kocour venkovní a domů mohl jen, když jsem byla doma i já.

Já tak nějak myslím, že každá kočka je jiná a projevuje náklonost jiným způsobem.
Mám doma kočku a kocoura. Kocour si na nás klidně lehne, lepí se na nás co nejblíž, když vedle nás odpočívá a vyloženě vyhledává ten těsný kontakt, když má mazlivou.

Kočka třeba moc ne. Je na mě velmi fixovaná, chodí zamnou všude jako ocásek, otírá se neustále o nohy, chce hladit, ale prakticky vždy leží vedle a tak, že mezi ní a člověkem je alespoň nějaký minimální prostor. Většinou na mě skočí a kouká mi usilovně do obličeje (a mňouká) když už fakt moc chce, abych ráno vstávala 😀. 

Kočky kamarádky jsou taky úplně jiné. Když k ní přijdu na návštěvu, jedna mi neskočí div na hlavu…ta chce prakticky pořád sedět/ležet na NĚKOM, zatímco ostatní její kočky vůbec. Vztah má se všemi stejně dobrý. 

Jestli se to naučit dá? Hmm…asi bych prostě kočku nechala, ať mi projevuje náklonost tak, jak je příjemné jí. 

Já tu povahu “japonců” obdivuji, mají pro mě určitý kouzlo, ale prostě jsem si musela přiznat, že na to nemám. Možná jednou, za hodně let, až budu jinde…a nebo taky ne. 

Tak on to byl nejspíš výběr jen na základě kritérií “velký pes” a “líbí se mi”.
Nemysllím si, že by zadavatelka řešila povahu…Catahoula a labrador jsou úplně jiní psi.
 

Ale ona většina začátečníků, kteří si chtějí pořídit psa, žačínají většinou takto. Prostě je napadně že chtějí psa a koukají, který se jim líbí. O psech ze začátku nic moc neví.

Převládá názor, že genetika je přece blbost a psa máš takového, jakého si vychováš. Jenže to je blbost, kterou začátečníci bohužel nevidí. 

Já psa chtěla vždycky, jenže jsem ho nikdy nemohla mít a na vesnici jsem byla v kontaktu jen s dvorkovýma psama, se kterýma nikdo nic nedělal, takže kdyby mi tehdy v pubertě někdo řekl, že se psem musím x krát denně tohle a tamto, tak bych na něj asi taky koukala, jako by spadl z višně.

Jenže jsem se začala zajímat, vzdělávám se…a z nereálné akity jsem nakonec dvouletým výběrem přešla na krátkosrstou kolii a mlátila bych se do hlavy nad těma výmyslama v mojí hlavě pár let zpátky. Díky bohu že jsem měla dost rozumu na to, se nejdřív v oblasti psů vzdělat a nepořídila jsem si  hned akitu, protože je hezká…to by byl recept na katastrofu 😀

Já bych ještě doplnila, že bych vzala v potaz v kolikátém patře bydlíte a jestli máte výtah. Snášet staršího psa (nebo psa po operaci, atd) po schodech ze 4. patra, pokud bude mít pes 30 a víc kg asi nebude úplně super. 

U nás hodně záleží na umístění pelíšků. 

Jeden větší mám na stole u PC, u kterého když jsem, tak tam vždycky minimálně jedna kočka odpočívá. Kočká má zase ráda vyvýšené měkké pelíšky, takže odpočívadla na škrabadlech, nebo skříňkách jsou super. Potom postel, tak je taky vyvýšená u stropu 😀 Tam tráví hodně času obě kočky. 

Kocour má zase rád kukaně, tak máme jednu v obýváku a občas si tam zaleze spinkat.

Ono občas si toho pelíšku nikdo nevšimne dva měsíce a potom se o něj div nepoperou, záleží na náladě. Teď jak je horko, tak většinou odpočívají na dlažbě v koupelně/chodbě, nebo si hupsnou do krabice. Willy strašně rád spí na sušičce (když je vypnutá) a Lyarru jsem několikrát viděla ležet ve vaně 😀.

No právě. Kamarádka má teď kočky takto 3(dva útulkáči, jedna nalezená kočka), minulý měsíc si brala kocourka a musela dokupovat nové škrabadlo, záchody, stelivo na které byl zvyklý, stravu na kterou je zvyklý , hraje si s jinými věcmi než její dvě stálé kočky…Takže sice kočka prakticky zadarmo, ale objednávka za 6000kč 😀…ještě ho brala na kontrolu k veterináři. 

Já třeba ani do těch pořizovacích nákladů nepočítám to, že jsme kvůli kočičímu záchodu kupovali do chodby velkou skříň, a do ní kočičí dvířka…to bylo taky pár tisíc 😀 a podobné srandy.

Jenže já jsem magor. Přítel se mi vždycky směje. Teď jsme objížděli obchody kvůli nábytku a já se vždycky u něčeho zastavila že “jůůů tohle by byl hezkej pelíšek pro kočky!” a přítel mě musel pomalu odtáhnout 😀….

Jo a ještě jsem zapomněla, náš kocour je čuně a jak má ještě blbou srst plus se mu dělají lupy, tak se musí koupat, takže si připočtěte kvalitní kosmetiku - šampon a kondicioner, kupovala jsem x druhů hřebenů, a kvůli němu i fén…

kometa:

Však jsem psala, že mám obyč kocoury. A těm prostě stačí a stačila úsporná varianta.

Ale tak vaši chodí i ven, ne? To potom takové věci nejsou potřeba.

Znám lidi, co také mají “obyč kočky” jen doma, proto se ptám.

No, já bych s těmi 10k neřekla, že je to mimo…Jen velký záchod nás stál kolem 1000kč. Škrabadla se snažím pořizovat velká, kvalitní (mám mainu) a pod 4 - 5k jedno nejde. Teď budeme řešit police na stěnu s mostem a odpočívadly…koukala jsem na RajenPets a do těch 10k se ani nevejdeme nejspíš 😀 …

Ty hračky asi jak co, já kupuju “kraviny”…prostě se mi nějaká hračka líbí, tak ji kočkám koupím, někdy se trefím, někdy ne. 

Samozřejmě mluvím o čistě bytových kočkách!
Zasíťování oken a balkonu taky něco stojí…ale já to zase řeším “až moc” a chci jim doma vytvořit vhodné prostředí, když už nemohou chodit ven. 

Bydlet v domě se zahradou, řešila bych zase velkou průchozí voliéru pro kočky a to by taky byla nehezká částka 😀.

Každopádně někdo to chce mít doma i aspoň trochu do designu a tam je to vše ještě dražší…Třeba takový kočičí strom na míru je i za dvacku 😀…Ale jsou nádherný.

Hmm, to nevím, jestli se dá takto říct.
Obecně, pokud vím, že žiji od výplaty k výplatě, tak bych si zvíře si nepořizovala žádné.

Už delší dobu mám kočky dvě, ale myslím, že s jednou jsem se určitě měsíčně vešla do 1500kč…někdy to bylo méně, někdy více (hračky, škrabadla, očkování,konzervy, granule, stelivo…). Když budete krmit přirozenou stravou(maso), vyjde vás to asi na méně. Naše to nechtějí, tak netuším, ale na krmivu bych rozhodně nešetřila.

Plus kočka potřebuje v bytě rozhodně police, škrabadla, hračky (a hlavně svého otroka, který si s ní bude hrát 😀).

U veteriny těžko říct…za normálních okolností jednou ročně očkování s prohlídkou a koprologie…Jenže velmi rychle mohou nastat okolnosti nenormální, které se musí řešit. Průjmy, zvracení, jiné zdravotní potíže. 

Takže jeden měsíc jsme za kočku, která musela na kapačky a dělaly se jí testy a rozbor krve dali kolem 8 tisíc. S tím se prostě musí počítat. Já si na tyto případy i pravidelně odkládám peníze. Mám kočky aktuálně dvě a výjimečně se stane, že se s běžnými věcmi nevejdu do 2000kč (většinou to je kolem 1500). Takže co se neutratí (odkládám si tam měsíčně 2200kč), zůstává v obálce “pro kočky”, z čehož se pak platí i různé náhlé “problémy”.

Kocour minulý měsíc rentgen a léky proti bolesti - 2200kč. 

Dále je dobré mít vždy připravené i věci v kočičí lékárničce - probiotika (ty taky nejsou úplně levná), enterozoo gel…já kupuji do krmení kelpu kvůli zubům, dále pamlsky, atd…

hmn:

paralyzér háže el. výboj a hlavní výhoda je v tom, že většina psů se lekne toho výboje, tedy k žádnému kontaktu nedojde. No a na ten zbytek pak čeká to kontaktní použití a z toho si už vezme ponaučení každý.

pepřový sprej se doporučuje gelový, který jaksi drží směr i když je vítr

Děkuji,

já právě přemýšlím, že si paralyzér pořídím. Psa ještě nemáme, ale po okolí vídám hodně bulloidních psů, hodně psů bez vodítka, v parku neposlušné kusy, atd. Já sama mám do 60 kilo a prát bych se se psem nechtěla, takže mi přijde vhodné nosit s sebou něco takového pro případ nouze.

Nechci nic přivolávat, nikdy jsem s nikým problém neměla, že bych ho musela takto řešit…ale o těch pokousaných psech a štěňatech poslední dobou slýchám docela často…

Francouzský buldoček je naopak jedno z těch plemen,  co trpí na nemoci a problémy hodně. Navíc to není pes, kterého můžete mít venku.

Pořízení psa není jen o tom, co se vám líbí, ale o tom, co se psalo výše.
Zkuste odpovědět na všechny otázky, to vyžití psa a čas co mu chcete věnovat jsou opravdu důležité.

Já si vybírala plemeno přes dva roky. Líbí se mi akity (hlavně americké) a shiby, ale je to pro mě naprosto nevhodný pes - povahou, nároky, tím, že nemám zkušenosti. 
Nakonec jsem si vybírala ze psů, kteří by se k našemu životu hodili. Až tam jsem potom řešila, které plemeno se mi z těch vhodných kandidátů líbí.

Ale já chci psa na sport, na toulky přírodou, na společné trávení času i společné válení se na gauči. Prostě parťáka se vším všudy, který bude v rámci možností i lépe vychovatelný i cvičitelný a bude to příjemný společník (což u akit a shib trochu sci-fi 😀 - neříkám, že to nejde, ale proč si to dělat o dost těžší). 

Fikovnice: Ty jo, jestli mají stejného otce, to netuším. Willyho je Chuck Norris (ironie, když Willy je posera 😀 ).

Willymu občas holím některé místa kvůli dredům, jak má někde blbou srst, tak se mu dělají i přes česání a dorůstá to docela rychle. Asi dva roky zpátky jsme ho nechali oholit komplet - břicho, záda, podpaží…Jak vidíš, dorostlo mu to krásně.

Naučili, ale trvalo to, není to ještě 100% a vyžaduje to prakticky každodenní trénink a česání. Hodně sleduji Radechu, Jak na drápky a tyhle profily mi s “ošetřením se souhlasem” pomohly asi nejvíce. Česání je prakticky to samé.

Jinak ano, něco jsem četla na fb skupině, něco tady, držím palce s Fidoušem

Hodně se pro takové případy doporučuje prý nosit paralyzér. Já osobně vůbec nemám tušení jak pes na takovou věc reaguje, ale prý se toho psi bojí. Jaký na to máte názor? 

Přijde mi to lepší, než pepřák, kterej díky větru můžete nastříkat i sobě a vašemu psu do očí. 

Onemocnět vám může samozřejmě každý pes jakéhokoliv plemene.

Zaměřila bych se na výběr plemene podle toho, co mu vy můžete nabídnout a co chcete se psem dělat. Se spoustou plemen se musí denně makat. Každý pes potřebuje fyzické i psychické vyžití. Procházky víckrát denně i když máte zahradu, atd.

Jestli nemáte moc žádné požadavky na plemeno krom zdraví, možná bych zkusila najít nějakého dospělého, klidného pejska z útulku, ale i s tím je potřeba něco dělat.

Boudu u domu - chcete hlídače? A znamená to, že bude jen venku a nebude moci dovnitř?
Co od vlastnictví psa očekáváte a co s ním chcete podnikat, krom procházek?

Dokážete se přizpůsobit potřebám psa, najít si čas na výchovu, tréninky, hry, víc vycházek každý den, atd? 

Jak velkého chcete psa? Máte další zvířata, děti ?

Ono každé plemeno je něčím specifické a bylo k něčemu šlechtěno, má určité vlastnosti a potřeby. Je důležité si k vám a vašemu životnímu stylu vybrat vhodné plemeno, jinak budete nešťastní vy i pes. K některým lidem se nehodí třeba žádný pes, jelikož je to neslučitelné s jejich životním stylem, atd. 

Podle toho bych vybírala plemena a ty potom filtrovala na základě celkového zdraví plemene. 

Mainskou mývalí jedině s papíry a z prověřené CHS. Bez průkazu původu nemáte vůbec jistotu, že to bude povahově mainská mývalí. Vzhledově už vůbec ne. A tato velká plemena jsou většinou zatížena nemocemi, na které se v dobré CHS testuje. 
Kdo mainu neměl, tak si asi nedokáže tu povahu úplně představit, ale je to fakt obrovský rozdíl oproti “vesnické micce”. Je to takový kočkopes, jsou hodně navázaní na své lidi. My tedy máme povahově nestandardního kocoura, je to plašánek na cizí lidi a prostředí, ale nás miluje a jiné plemeno bych už nechtěla. 

Měla jsem i “obyčejné” kočky, mám ještě ragdoll kočku. Ta maina mi sedí asi nejvíce. 

Náš kocour váží skoro 11 kilo. Je fakt obrovskej a těžkej. Kupodivu není tlustej, prostě je jen mohutnej, jeho otec měl taky kolem 11kg. Asi bych si možná příště vybrala kotě po menších - lehčích rodičích. Minule blbě doskočil ze škrabadla a kulhat, tak se jelo na rentgen. On je pohybově spíš jako lev, než jako ladná kočička 😀.

Dále bych se zaměřila krom té povahy (ta je fakt důležitá!) také na kvalitu a typ srsti dané linie. Moc se na to nehledí. A ušetří vám to potom spoustu problémů. Willy má na bocích a břiše srst, co se musí denně česat a i přes to se mu tam občas udělá dred. Kombinace tohoto s kočkou (co má skoro 11 kg 😀) co se fakt česat nechce může být dost peklo. Stálo nás to hodně času ho navyknout na česání “po dobrém”. 

A pořádně si chovky lustrujte. Na sociálníh sítích se dá najít hodně referencí, oslovte skupiny zaměřené na plemeno, oslovte více chovatelů a ptejte se. 

Tady to máte i s fotkou našeho Willyho. Příště (za spoustu let, protože doufám, že tu spoustu let bude) bych chtěla zrzečka 😀.

Anonymní:

no myslím to tak, že když něco dělá špatně tak že musím být dusledná, trestat ho a vydržet, trpělivost a když mu trochu povolím že to je špatně a zkazí to jeho charakter nebo jak to je.

Tak dejte konkrétní příklad, co se stalo, co dělá pes, co jste udělal/a vy, jak na to reaguje pes, atd...takto vám těžko někdo poradí.

Ale pokud "musíte" trestat, tak tam bude špatně víc věcí. Nevhodnému chování se má předcházet a učit správné chování, které se dá odměňovat. Trestáním si akorát pokazíte vztah. Pokud pes najednou "ohluchnul" a neposlechne na povel, na který předtím reagoval, musíte snížit kritéria a vrátit se víc na začátek. Pokud např. nepřiběhne na přivolání (a do teď povel plnil), prostě ho nepouštět ze stopovačky a znovu trénovat. Ne trestat za neuposlechnutí. A hlavně nedávat povely, když nemáte jistotu, že ten pes poslechne = dokáže povel splnit.

Arziska:

Mám to úplně stejně. A je to takhle nejlepsi! Proto i v době covidove jsem u koupi štěněte trvala na tom, že si chci vybrat jako první a na živo, ne z fotek.

To je super :)...taky bych si chtěla vybrat z celého vrhu, ale myslím si, že to nevyjde a dostanu štěně přiřazené chovatelem, že tohle k nám povahou sedne a bude nejvhodnější :D...ale zase se hlásím chovatelům pomalu rok předem, tak uvidíme.