Příspěvky uživatele

Arziska:

Zkuste maso posypat Fortiflorou probiotikama, mě se osvědčilo pokaždé, když nějaký druh masa nechutnal. Úspěch zaručen vždy. Ono to hodne navoni a zatraktivni a navic je to i zdraví prospěšné. 

Tohle je strašně super tip, pokud nemáte strašně rozežrané kočky.

Pokud je nasypu na nějakou konzervu, co jim nechutná, tak slížou! jen ty probiotika (nutno říct, že dokonale) a konzerva tam bez zájmu schne.

Pokud je nasypu na syrové maso, tak ho cítí i přes ty probiotika a ani to neolížou 😀 …jakože nechápu. Fakt nechápu. Je to u nás marný. 

Edit: jako napadlo mě ty probiotika do té konzervy i zamíchat, to jsem si říkala, jak jsem na ně vyzrála…no prd. Čuchnou a odchází. A to jsem tam nasypala celej pytlík T_T…

Opravdu? 
Já co jsem měla zkušenost s koťaty (většina mých přátel jsou kočkaři), tak byli vždycky zvědaví, ta moje chlupatá bílá kulička bylo první kotě, co vrčelo na druhé kotě jako vzteklej tygr. Byla jsem docela zaskočená. Později jsem si říkala, jestli to nemohlo být i tím incidentem 🙂

Teda takhle, vím že nesocializovaná koťátka jsou jak vzteklí velociraptoři, ale u vymazlenýho prcka mě to prostě překvapilo. 

Tak tak, vždy odděleně.

Já mám třeba kočku z chs, kde měli chovného kocoura ve stejném domě, dítě nedovřelo dveře, kocour se dostal k malým koťatům a některá stihl bohužel usmrtit. Původně jsem měla zamluveného kocoura, který se i narodil. Nakonec mi chovatelka po tomto incidentu nabízela kočku, že ale chápe, jestli si nebudu chtít kotě vzít vůbec. No…dnes bych si to kotě asi nevzala. Tenkrát jsem fakt koťátko chtěla, byla jsem už domluvená, a spolubydlící na mě tlačila, ať si vezmu kočku, že je stejně lepší (ona si brala také kočku) a že bude lepší vzít si toto kotě, než shánět jiné, protože ona si doveze kotě týden před tím, než jsem já měla mít odběr u této chovatelky. Navíc to bylo v dojezdové vzdálenosti a já byla neřidič.

Každopádně i zvážit, že se může stát takováto nehoda…

Možná, že i proto moje mírumilovná ragdollka ostatní kočky ze začátku naprosto nesnáší. Vrčela už jako malá na kotě spolubydlící první 3 dny. 

No, mám na to vesměs stejný názor, asi bych se trochu bála vzít si kočku, která byla s dalšími desítkami koček v jedné místnosti. Problém ale je ten, že těch koček (a hlavně koťat!) je každý rok velmi mnoho a nikdo na to nemá kapacity. Takže buď ty kočky/koťata nepřijmou, nebo přijmou, protože jim nic jiného nezbyde a nechtějí nechat zvířata bezprizorně venku. Obzvlášť když se jedná o narozené prcky. Je to každej rok. Sleduji je, některým přispívám. Hodně jich potom bere už jen jedince, kteří sice mají šanci na adopci a spokojený život, ale kdyby je nevzali a neléčili, tak nejspíš venku zemřou. S kočkama je to fakt těžký. Proto mě vytáčí lidé, kteří mají kočky s venkovním přístupem a nekastrují, nebo musí mít jejich kočka nutně jednou koťata. 

Takže věřím tomu, že většina udělá ta nejnutnější vyšetření, aby si nedotáhli nějakou nebezpečnou nemoc, a pokud kočka nemá žádné příznaky, tak to neřeší a podle mě to ani nejde uhlídat. Stačí i dočaska, která bude mít těch koček doma třeba 10. Už tam bude dost problém hlídat co která kočka žere, jestli žere a které kočce kterej bobek patří, nebo kdo se to vyzvracel na koberec…

To samé ale i chovatel, co má doma hodně koček. Stačí mít třeba 3 - 4 dospělé chovné kočky, do toho od dvou vrh a už se to hlídat nedá. Jestli některé z konkrétní kotě nemá průjem, nezvracelo, a co vlastně snědlo. 
Naše chovatelka měla celý den nasypáno X misek různých granulí. Dostali jsme domů 3 pytlíky. Kocour z toho jedl jen jeden druh. Dále jí kočky normálně žerou maso, no tak ten náš nechtěl maso vůbec. Prostě si myslím, že rozhodila mezi kočky a koťata syrové, kočky se na to vrhly, ale kdo kolik a jestli všichni jedli podle mě vlastně nevěděla. Náš kocour nejevil a nejeví o maso absolutně žádný zájem a raději by umřel hlady. Nejspíš u ní jedl jen granule. Navíc je dost neprůbojný, takže se možná k ničemu jinému než ke granulím ani nedostal…těžko říct. Příště bych si vzala kotě od chovatelky, která má koček méně a zároveň jen jeden vrh kterému se věnuje a je tam šance, že fakt ví co které kotě jí a jak se vlastně chová. Rozhodně si nemysím, že by byl nějak zanedbaný, to vůbec ne, ale raději bych si vzala vymazlené koťátko, kterému je věnována mnohem větší individuální pozornost.

Teoreticky se to stát může. Pokud kočka vypadá v pořádku. Útulky udělají zběžnou prohlídku, koprologii, případně rovnou odčerví, testy na FelV/FIV a tím to nejspíš hasne, pokud zvíře nemá příznaky.

Kamarádka si brala kocoura z docela známého depozita. Byl testovný, očkovaný…ale zubů si buď nikdo nevšimnul, nebo to neřešili…kamarádce přišlo, že špatně jí a že je teda většinu času dost protivný, divoký…ale ne v normálním měřítku…prostě jako by mu vždycky přeplo. No bolely ho zuby, měl je v hrozném stavu, rozjeté záněty…většinu mu vetka potom vytrhala a stálo ji to fakt nemalé peníze. Každopádně mladej kocour. No teď je to největší mazlík. Kdo by nebyl “na pár facek” když ho bůhví jak dloho bolela celá tlama…

Rozhodně bych pořídila škrabadla. Co se týče pelíšků, to není tak podstatné, kočka si lehne kam zrovna chce (třeba do květináče 😀). My vypozorovali oblíbená místa a pořídili jsme tam pelíšky, odpočívadla.

Škrabadla jsou ale důležitá, nebo jakékoliv jiné povolené škrábací plochy. Když sundáte kotě ze sedačky, že se neškrábe, musíte mu na druhou stranu ukázat, kde škrábat může. 

U kytek pozor, spousta jich je toxická, pokud bude mít kotě o rostliny zájem, dala bych je z dosahu. Co se týče záclon…bude to kočka od kočky. Žaluzie jsou prý taky super hračka. 

Kabely u nás kočky nezajámaly.

Já si teda vzala u koťátka 2 dny dovču (potom byl víkend) a hlídala jsem prcka, pozorovala jsem, co koťátko zajímá a tak. Nutno podotknout, že v té době jsme měli doma týden kotě spolubydlící, takže si koťata hrála převážně spolu a neměla potřebu likvidovat byt. Druhého kocoura jsem si pak brala k naší tehdy cca už 3 leté kočce, takže ani jeden nebyl nikdy kočičí “jedináček”. Nudící se kotě může být pro byt pohroma, za což ale nemůže. Je pro ně přirozené si hrát se sourozenci a potom unaveně spinkat. Obecně bych zvážila pořízení dvou koťátek, jestli často nebýváte doma. 

My tehdy kocourka pořizovali hlavně kvůli naší kočce, protože než jsem se odstěhovala k příteli, byla zvyklá na společnost a byla doma sama fakt smutná. Tak třeba i zvážii toto - hlavně do budoucna. Dvě koťata se sžijí mnohem rychleji a snáz než dospělá kočka X kotě.

Jinak klasický tip - nedávat krmení a vodu blízko WC, vodu nedávat hned k jídlu, nebo mít další misku někde mimo. Ani jedna z našich koček nechtěla z nádob v blízkosti krmení moc pít. 

a klasika, zabezpečit balkon, případně okna, která chcete otvírat a nechcete kočku nonstop hlídat (sítě). V případě vyšších pater jde o život. Některé kočky jsou obzvlášť šikovné a prolezou i ventilačkou…nebo se tam zaseknou. 

Hmmm…nemůže mít nějaký určitý vliv i to, že předchozí generace té kočky s PP žily jen uvnitř, stejně tak kotě a mohou mít sníženou imunitu? 

Možná plácám, ale třeba ragdolla si venku představit nedokážu - nadýchaná srst jako chmíří, plemeno prakticky bez podsady. Z mojí zkušenosti jsou ty domácí pp plemena náchylnější k nachlazení. Kočka dostala rýmu, jakmile spala v zimě u otevřeného okna…kocoura si lehl trochu do průvanu a bum, zánět spojivek…

Otázka je, kdyby se takové kotě hned od začátku zvykalo venku, jestli bude i tak náchylnější.

Přece jen, doma se uklízí (neříkám, že tam je sterilní prostředí, ale ten rozdíl tam bude), většinou je domácnost bez větších teplotních výkyvů, atd…plus v zimě sychravo, sníh.

No nevím, z našich koček mám pocit, že by venku umřeli 😀

Za mě stejný druh (můžete vybrat jinou barevnou mutaci) a opačné pohlaví. Nejdřív bych je u seznamování dala každého do vlastní klece, klidně vedle sebe. Pouštět je můžete společně(?) - dle toho jak na sebe budou reagovat. 

Není agapornis zrovna papoušek, který potřebuje ke spokojenému životu žít v páru? 
Vím, že ideálně by tak měli žít všichni papoušci, ale že u těch agáčů je to fakt extra důležité.

Já chvíli dělala v ne moc dobrém zverimexu, ale i tam jsme nemohli prodat agapornise samostatně. Vždycky nám přivezli dvojice a museli jít spolu. 

Kdyžtak mě ostatní opravte. 

Kočku domo-venkovní bych si lajzla jedině na vesnici, kde vím, že v okolí jsou hodní sousedé, že bydlím daleko od silnice a rozhodně bych si nepořizovala na tento styl života žádné šlechtěné plemeno. Další varianta je, pokud máte zahrádku, tu zabezpečit proti úniku kočky ven, či cizích koček dovnitř, ale to je nákladné a ne vždy úplně vzhledné. 

Další možnost je mít z domu průchozí voliéru na zahradu, kde se mohou přes den chodit slunit, ale budou to domácí kočky s tímto kouskem venkovního výběhu, kde je ale nemůžete nijak násilně zavírat. 

Když bych se rozhodla pořídit kočku domů, vzala bych si buď už nějakou starší, nebo pokud kotě, tak rovnou dvě. Je teda možné vzít si i jedináčka, ale za předpokladu, že trávíte hodně času doma a kočka by nestrádala - čím přítulnější/závislejší na člověku plemeno/jedinec, tím mnohem hůř snáší samotu.

Jsou plemena, která se dají naučit chodit na postroji docela v pohodě. Kolega má bengálce a chodí s ním normálně po městě, kocour je zvyklý si vyskočit i na ramena, a pozorovat okolí, když se mu nechce ťapat, učili to ale už od malinka (tady je riziko, že vám ho může sejmout nějaký nezabezpečený pes). Jinak znám docela dost lidí, co chodí s maiňáčkama, sibiřákama, siamákama a podobně na vodítku, ale spíš jen kolem domu a na zahradu. Ty kočky jsou na to učené od malinka, jsou jinak domácí (ven bez dozoru vůbec nechodí) a tyto procházky si denně “vymrčují” jelikož jsou na ně zvyklí a berou to jako součást běžného dne. Takže žádné “dnes se mi nechce”…kočka by vám u dveří vymňoukala díru do hlavy (prej 😀). U našich jsem to zkoušela, Willy (mainská mývalí) nemá vůbec zájem, stačí mu zabezpečený balkon - nenutím ho. S kočkou (ragdoll) by to možná i šlo, té je i úplně jedno, že má na sobě postroj, ale v okolí je strašně moc psů a nechcem provokovat. Ale zase, jsou to čistě domácí kočky. 

Venkovní kočka se vám na nějaké vodítko a procházky 100% vyprdne, jelikož si je zařídí sama - bez vás a bez vodítka. Nedokážu si venkovní kočku představit tahat ani na chatu a na výlety(tam asi žádnou kočku -i na tom vodítku se veškerá procházka a chůze přizpůsobuje kočce, není to jako procházka se psem)…jakože proč, když má tu volnost doma?

Rozmyslete si, proč vůbec kočku,nebo jakékoliv jiné zvíře, zjistěte si, co přesně péče o takové zvířátko obnáší a potom teprve přemýšlejte, pokud budete ochotná přizpůsobit svůj život a podmínky tomu zvířátku. Každé zvíře musíte denně krmit, denně se o něj starat - i o tu venkovní kočku. 

Náš kocour hltal vždycky a jednu dobu jsme měli se zvracením fakt problém. Pomohly nám ergonomické vyvýšené misky pro kočky. Případně dřív jsme měli talířky třeba cca 10 cm nad zemí a dost to pomohlo. 

Co se týče masa to neporadím. Naše kočky ho nechtějí. Kocour takto hltal právě granule. Třeba konzervy/kapsičky žere normálně, to mu tolik nechutná.

V tomhle ohledu jsem spokojená se zoohitem. Dělám si zálusk i na RajenPets police na zeď, ale ty jsou cenově dražší.

Ze zoohitu mám škrabadlo Natural Paradise XL + válec Natural paradise XL…myslím, že už přes 4 roky a vypadá furt dobře, je bytelné i pro maiňáka. Jediné, co by chtělo na pár místech vyměnit, tak sisal na škrabadle na spodním válci…klidně bych do tohoto škrabadla šla znovu. Poměr cena x vzhled x kvalita je za mě dost dobrá. 
Pelechy peru v pračce a suším v sušičce a za mě taky dobrý. 

To, že se nedokopete bez psa úúúplně chápu 😀 …
sice u nás nejde o psa, ale jak přestal chodit běhat přítel, tak dokopat se sama je občas strašně těžký. 

Jinak teda čučím! A gratuluju k úspěchu! Hlavně k tomu, že jste v sobě našla sílu a motivaci na změnu. To se ne každému podaří.

Já se přiznám, že jsem poslední dobou lenoch a jdu většinou jednou za 14 dnů. Primárně dělám jiný sport, a to 3x týdně chodím lézt na lezeckou stěnu (takže nejsem úplně brambora 😀), ale běh je pro mě utrpení. Za prvé mě to samotnou fakt nebaví, za druhé jak mě začne někde píchat, tak bych se nejraději svalila na okraj cesty a umřela tam 😀…

14 kiláčků na ranní běh? To jste fakt dobrá! Já dám po ránu 2 km max a chci umřít…běhat chodím zásadně k večeru 😀…ale ani to není žádná sláva…max 6km a končím. Někdy dřív, protože blbě dýchám a jak mě začne píchat v bocích, tak už neběžím, ale spíš to rychle dojdu…snad se jednou taky dostanu na takové vzdálenosti.

Můžu se zeptat, jak často chodíte běhat? A taky by mě zajímalo, jestli je to se psem jednodušší… 😀

Díky moc za tip! 
Vychází to i levněji, než kiwiny…koukala jsem i na konfiguraci a mám vybráno do budoucna 😀

Jej…kiwinu jsem chtěla do budoucna pořídit, až by hafan trochu vyrostl a zmoudřel, jelikož stojí raketu…na omak mi přišly i kvalitní…ale asi jen na pohled, jak tak čtu 😀 

Teda! Vy jste ale nevděčná! 🤣

Velmi aktivní plemeno, potřebuje práci a zkušeného trenéra. 
Sleduju Kubu z Dogpower a ten kelpinku má…fena je totální raketa 😀.

Napiště co od psa vyžadujete, co mu můžete nabídnout, jak by podle vás měl vypadat váš režim se psem - třeba týdenní, jestli pes bude doma x venku…podle toho se dá plemeno vybrat

Tuláčik, prezentují se jako zvířecí útulek, ale nevím, jak to mají na Slovensku. 

Proč si braly štěňata ze slovenska je zase jiný příběh, psa neplánovaly, narazily na inzerát, zamilovaly se do štěňat a řekly si, že buď to vyjde nebo ne. Nebylo to tak, že by vyloženě prohledávaly útulky, protože si chtějí pořídit psa. Pamatuju si, že musela vyplňovat i nějaký dotazník.
A i jí ty nařízení přišly mimo. Říkám si, kolik psů díky těmhle hloupým podmínkám, které jsou stejně nevymahatelné, přijde o možnost adopce…

Já třeba ani žádný útulek, který by nepřikazoval smlouvou kastraci do určitého věku, asi ani neznám.  

Ale tady celkově měli dost přísná “pravidla”. Feně jsou už přes dva roky, kastrovala ji těsně na tom roce, co si pamatuju. Byly to dvě štěněcí sestry a odmítali je dát i zvlášť, protože jsou na sebe zvyklé…Nakonec si tu druhou brala její sousedka/kamarádka, takže je nakonec vybraly, že feny budou mít častý společný kontakt. Útulek to podal tak, že feny bez sebe nevydrží pomalu ani vteřinu. Sotva si je dovezly domů, tak byly úplně v pohodě i samostatně a žádná extrémní závislost se neprojevila. Zájemce vybírali přes měsíc, takže zbytečně byla štěňata v útulku déle, než bylo nutné…což mi taky přišlo divné. A ještě jim útulek “přikazoval” že je nemají pouštět do postele, nesmí je pouštět z vodítka, jak a čím krmit. Mně by se to taky nelíbilo a asi bych si od nich psa nevzala. A nejspíš bych se potom zdráhala jít i do jiného útulku po téhle zkušenosti.