Taky, vždycky když jdeme někam na návštěvu, tak se nejvíc těším na tamní zvířectvo 😀…U kámošky se mi vždycky její kočka vecpe na klín a jsme všichni spoko 😀. S kámoškou se mi kecá dobře, ale ještě líp se mi kecá v obležení koček ! 😀
Je to samozřejmě divné, ale v tom případě si paní neměla štěně brát, obzvlášť, když to už na začátku necítila.
Já osobně bych čekala, že tedy pokud chovatel dle něj vybral lepšího zájemce pro to konkrétní štěně, dá mi vědět. Jako stát se to může, ale jako zájemce tedy čekám fér jednání, že mi to sdělí hned (s omluvou a vysvětlením) a nabídne mi jiné štěně, nebo se nedomluvíme a bude s tím tedy i chovatel v pohodě. Pokud jsem už měla zaplacenou zálohu, tak v tomto případě by ji měl tedy celou vrátit. Cpát mi za každou cenu štěně, které “nechci” mi přijde podivné.
Ve chvíli, kdy by mi chovatelka řekla, že mám psu za štěněčí kousání “naplácat”, bych žádnému jejímu dalšímu tvrzení nedávala vůbec váhu.
Teď to neberte nějak osobně, ale mám pocit, že problém může být hodně ve vás a vašem vztahu ke psu.
To hodnotím z vět jako “vyčítám si, že jsem si štěně vzala”.
Evidentně jste měla nějaká očekávání a představy, které štěně nenaplnilo. Z toho jste nejspíš smutná, vyčítáte si to, možná v podvědomí toho psa ráda tolik nemáte, protože jste chtěla jiného psa. Ten pes tyhle věci cítí.
Znovu říkám, že tohle si zaprvé musíte utřídit sama v hlavě vy a přijmout psa takového, jaký je a neživit svoje zklamání představami a srovnáváním s předchozím psy, protože každý pes je originál.
Za druhé, píšete, že není problém v tom, že mu nerozumíte. Já nesouhlasím. Možná jste rozuměla předchozím psům, ale tenhle pes je jiný a vy se s tím nedokážete vypořádat a vzájemně si nerozumíte. Rozhodně si najděte trenéra, který vás tím vším bude provádět, který nepoužívá averzivní metody a pracuje se psem eticky. Ono přečíst si knížku nestačí, je to ale dobrý start. Pořád si můžete se psem vytvořit hezký vztah.
I pozitivní trénink se dá dělat blbě a dá se toho dost pokazit, pokud ty věci pochopíte jinak, nebo jim třeba úplně nerozumíte.
Jinak pro začátek doporučuju si pořídit nějakou literaturu a trochu se dovzdělat - rozhodně neposlouchejte rady paní, že máte psu naplácat, akorát vše zhoršíte.
Knihy:
František Šusta - Trénink je rozhovor, Neznám druhé takové zvíře jako je pes, Lidsko-psí konverzace
Tomáš Nushart - Neštěkej na svého psa (malá a jednoduchá na pochopení)
Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
Turid Rugaas - Konejšivé signály (malá knížka, ale nabitá informacemi o psí komunikaci)
psichologie.cz má nějaké základní kurzy zdarma…
ale fakt doporučuju si najít někoho osobně, aby s váma všechno probral, hlavně základy.
Já mám teda upřímně blbý pocit už jen z toho, že jste si pořídila psa a o psech nevíte absolutně vůbec nic. Pes není hračka na mazlení.
Nebo to je troll. Doufám, že je to troll…
Jestli to myslíte vážně, okamžitě si najděte dobrého trenéra, který musí hlavně naučit VÁS jak se psem pracovat.
Co se psem děláte, jak vypadá váš běžný den ? Jak a co trénujete ? Jak si se psem, hrajete?
Co máte za psa, jaké plemeno?
Tak třeba s tím jsem se na naší veterině vůbec nesetkala, že by mi cpali jejich značky. Když jsem potřebovala na chvíli kdysi dávno gastrodietu, tak mi jen řekli po čem se koukat a že mě to z eshopu vyjde levněji 😀…a to u nás mají alespoň i granule od farminy (N&D) - což pokud na veterině prodají někomu místo whiskasu, tak zase pecka a rozhodně zlepšení.
Jediné, co mi prodávali přímo na veterině byla nějaká rekonvalescenční konzerva na rozjezení u kočky po kapačkách. Ta byla myslím od hillsu, ale bylo to vyloženě veterinární krmivo a hezky se mi na tom rozjedla. Ale ohledně krmení se na veterině také neradím a ani by mě to asi nenapadlo, protože neočekávám, že veterinář všechno ví, pokud se sám nezajímá.
Tak on veterinář není odborník na výživu zvířat, stejně jako není odborník na trénink zvířat.
Co jsem poslouchala pár rozhovorů s veterináři, problém je, že si každý krmení masem vykládá jinak. Jeden člověk se snaží zajistit opravdu komplení stravu, druhý ale krmení masem = jen svalovina a tam to je už průšvih. Pro veterináře je jednodušší říct, “krmte kvalitní granule” než vysvětlovat správné krmení masem. Potom taky člověk může přijít po půl roce s odrovnaným psem/kočkou a ještě se hádat, že mu to veterinář doporučil, protože si z celého rozhovoru zapamatoval jen"krmte maso". Dále ne každý veterinář správnému krmení masem nutně rozumí. A ti co tomu rozumí, tak většinou běžný lid od krmení masem odrazují s tím, že je to velmi složité a ať počkají, až štěně vyroste. Oni to zase vidí z té druhé stránky, kdy jim do ordinace chodí právě zvířata, která byla krmena masem špatně (prý jsou i případy, kdy zase člověk v dobré víře dával do krmení milion různých doplňků, protože čím víc, tím přece líp). Dále, co jsem slyšela, hodně vetů má problém s tím, že psi, co koušou pravidelně kosti z toho mohou mít poškozené zuby, protože na to koukají zase ze stomatologického hlediska.
Ono si řeknete, že krmit masem je hračka, ale stále je dost velké množství lidí, pro které to hračka nebude a kteří i v dobrým to zvíře budou krmit sice masem, ale naprosto nevyváženě a nevhodně. Pro spoustu takových lidí bude krmení granulemi opravdu lepší varianta - hlavně v době vývinu psa/ kočky.
Co jsem sledovala nějaké příspěvky na FB a instagramu (ne cíleně), tak přítelkyně u něj údajně dva měsíce nebyla a po tomto byla prý v šoku a okamžitě ukončila vztah a jeho otec údajně prohlásil, že synáčka zabije.
Ten zmetek prý utekl a někam zmizel.
Taky jsem četla, že se na něj už chystají skupinky s úmyslem rozbít mu fasádu, takže se asi jen tak neukáže ani v tom jeho barber shopu.
Informace jsem si nijak neověřovala, jsou to informace ze socek.
Pejskovi přeju už jen všechno dobrý a snad to zvládne.
Ono to bude asi dost individuální, pokud nepotřebujete přímo gastrodietu a tam bych se radila s vetem.
Super je maso, víte čím krmíte, sestavíte si každou dávku dle potřeby, můžete si vybrat jaké maso chcete.
Pokud vám kočka maso nežere, tak prostě asi zkoušet. Nám třeba absolutně neseděl brit ani carnilove - průjmy a při čištění wc se nedalo skoro nadechnout 😀… To samé ND (tam byl dokonce krvavý průjem). Skvěle nám naopak sedí Canagan, Purizon, Acana (tam se ale bojím změny složení kvůli změně majitele). Spoustu dalších granulí vyzkoušeno nemám, protože náš kocour toho taky spoustu vůbec nesežere. Na všechny granule jsem přecházela vždy pozvolna a přidávala probiotika (super zkušenost mám s fortiflorou).
Je možné, že vaší kočce třeba jen dělá špatně kuřecí, nebo jiný druh masa, či přísady v krmení. Tam je super eliminační dieta, která se ale zase nejlépe dělá se syrovým masem.
Já maso nekrmím, protože mi to kočky nežerou, jinak bych krmila hlavně syrové a granule jen jako přílohu.
My si ho brali až v pátém měsíci. Všechna koťata měla stejnou péči, jen ten náš byl plašší.
Je pravda, že co jsme se přestěhovali od spolubydlících, tak k nám návštěvy moc nechodí. Většinou se sejdeme někde ve městě a když jednou za čas někdo přijde tak je problém, pokud to nejsou lidi, které zná z předchozího bytu nebo rodina, která chodila často. A i tak je třeba první půl hodinu zalezlý než zjistí, že je zná. A i když je zná, tak si k nim max čuchne a jde zase pryč. Pamlsky si od nich (z ruky) taky nebere. Musí mu je hodit dál a stačí sebemenšú pohyb a přestane žrát a kouká, jestli k němu náhodou někdo nejde. Když u nás je návštěva, tak utíká i před námi pokud jdeme směrem k němu třeba s tím pamlskem. Kolikrát stačí blbej pohyb a běží se schovat.
Ten difuzér koupím.
Navíc Willy byl jediné “plaché” kotě z celého vrhu. Jeho bratr se nám rval na klín skoro hned jak jsme tam přišli. Já přemýšlím i o tom, jestli nemůže mít nějaký psychický problém. Ale ona tahle oblast u zvířat moc prozkoumaná není. Nebo alespoň jsem toho moc nedohledala.
Naposledy, když u nás byla návštěva, tak byl relativně v pohodě, zalezl si na postel, ale během toho šel i dolů a přišel se podívat (i když zase odešel). Až po tom, co odešli, se přišel přitulit do křesla a vyloženě se pár minut třásl, jako když má člověk zimnici. Když to řeknu blbě, přišlo mi to až jako deprese nebo nějaký silný post-stresový projev. Já jsem se třeba na vejšce po zkoušce taky vyloženě klepala, než ten stres odezněl, ale já trpěla i těmi depresemi.
Nevím, co s ním. Bachovkám nevěřím, feliway difuzér zkusím koupit, ale taky tomu teda moc nevěřím 😀 …vetka přes kočky nám říkala, že s tím má dobré zkušenosti, ale asi to bude také individuální…nechat ho zfetovat každý den kozlíkem taky nevidím jako řešení. Nebo prý alavis calming před příchodem návštěvy…ale nevím teda, nemám s tím žádné zkušenosti.
Ještě mě napadlo to zkusit řešit s Klárou Nevečeřalovou, ale zatím jsem se neodhodlala ji kontaktovat.
On je jinak zlatej, nic neničí, není agresivní, nikam nečůrá…jen je na něm vidět, že mu příchody cizáků nedělají vůbec dobře. Přitom bych i řekla, že na každýho reaguje trochu jinak. Takhle se klepal poprvé. Na zvířata takhle třeba nereaguje. S cizí kočkou na balkoně si chtěl hrát (Za to Lyarra vypadala, že proskočí sklem a půjde ji zmlátit). A yorkmut příbuzných byl taky v pohodě.
Achjo, to je spíš jen takovej výkřik do tmy.
Já bych tedy pro paní v důchodovém věku doporučovala spíš nějakého malého dospělého pejska z útulku, který už má štěněčí období a pubertu dávno z sebou. Hlavně zohlednit zdravotní stav a schopnosti té paní. A také mít pojistku, kdo se o pejska postará, kdyby paní už nemohla.
Fikovnice:A tak zase vemte v potaz meziplemenné rozdíly…
Jako jasně - základ je mít vymazlené kotě. Ale myslím, že je třeba rozdíl v temperamentu a i mazlivosti např. orientálek a MCO. MCO zmiňuji proto, že jednu mám. Líbí se mi, jako že hodně se mi líbí egyptská mau. Ale u těchto koček se já bojím jednak toho temperamentu a pak i jejich hlasových projevů.
Elsa splňuje:
a) kontaktnost - např. se všemi mými návštěvami - ty obvykle přímo okupuje, motá se pod nohama atp.
b) nízkou mňoukavost 🙂
c) mazlivost plus mínus = přijde, když se jí mazlit chce
d) klidnost až flegmatičnost
Kdyby nebylo těch dlouhých chlupů, tak pro mě je to fakt ideální plemeno. Ona je schopná prochrápat snad 22h denně. Z toho ji chytne rapl, a roztahá všechny hračky po bytě, u toho lítá jak splašená, ale ten rapl trvá třeba 20 minutek.
No a kotě od vesnické micky - to je dle mě strašně variabilní. Fido je klidný, důstojný. Kuky je hračička a kdyby mohl (= kdyby měl k dispozici mě pořád), hraje si snad permanentně (a to mu táhne už na osmý rok; panebože to to letí!).
A tady bych chtěla pro zadavatele poukázat, že je to děsně individuální.
S fíkovnicí máme mainskou mývalí od stejné chovatelky (jiné vrhy).
Můj Willy je prakticky opak Elsy 😀 😀 až na bod c), celodenní válení se a fakt, že oba nenáviděli od mala česání.
Willy je kontaktní pouze se členy domácnosti a to i k nám musel nabrat postupem času důvěru. Návštěvy, pokud je velmi dobře zná (např bývalý spolubydlící) tak okoukává třeba 15 - 30 minut z povzdálí a pokud usoudí, že má zájem o kontakt, tak přijde, pokud ne, tak si někam zaleze a nechce být obtěžován. Na naši kočku si zvyknul k její nelibosti hned a museli jsme je rozdělit asi na cca 14 dnů, než si zvykla i kočka 😀.
Willy mňouká velmi často. Když přijdeme z práce domů, když vstáváme, když něco chce, když neví, co vlastně chce, stačí na něj promluvit a mňoukne zpátky. Nesnáší, když jsme každý v jiné místnosti - to chodí tam a zpátky a řve na nás 😀…když nemňouká, tak “vrká” jako holoubek. Prostě musí komentovat úplně všechno.
Mazlivý asi docela je, ale jak jsem již psala, pouze s námi a pouze, když se mu chce. Je to tank, takže když se vítá po příchodu z práce, otírá se tak, že je vám schopný i podrazit nohy, když nedáváte pozor 🙂.
A klidný rozhodně není. Je to plašší kocourek, spíše nejistý, naposledy se asi tři dny bál nové deky, jelikož byla smotaná v rohu místnosti…Občas se leká a bojí divných věcí a když čekám, že se něčeho bude bát, tak se toho zase nebojí vůbec. Jakmile mi spadne něco na zem, tak nadskočí metr vysoko a vyplašeně kouká co se stalo…Byl tedy takový už jako kotě v cca 5ti měsících, když jsme si ho brali. U chovatelky na cca 3h návštěvě přišel až na posledních 20 minut.
Nám to nevadí, ale věřím, že u lidí, kteří si často zvou návštěvy domů by to mohl být problém. K nám chodí prakticky občas jen rodina, nebo kamarádi, které zná z předchozího bydlení (a to většinou hrajeme deskové hry, tak nejsme hluční), takže je relativně v pohodě. Ale cizí lidi snáší dost blbě. Nikdo mu nikdy neublížil (no, v jeho očích možná veterinář 😀), ale prostě to má v sobě a je dost možné že kastrace (testosteron) to celé ještě zhoršila.
Takže koukejte nejen na plemeno, ale i na individuální povahu koťete.
hmn:fakt jsou šeltičky za 10 000,-?
Také se mi nezdá, že by cena šeltie s PP byla 10 000 Kč.
Dobrý den/ahoj,
můžu se zeptat na názor složení těchto granulí?
“sušené jehněčí maso (33%), bramborové vločky, amarant, sušená vejce, kvasnice, sušená mrkev, lněné semeno, pastyňák, jablka, kolagen, petržel, libeček, rozmarýn, minerály”
ANALYTICKÉ ZNAKY:
Hrubý protein 25%, hrubé oleje a tuky 13%, hrubá vláknina 3,0%, hrubý popel 7,5%, vápník 1,4%, fosfor 0,9%. Metabolizovaná energie: 3717 kcal/kg.
NUTRIČNÍ DOPLŇKOVÉ LÁTKY na kg:
Vitamin A 12000 IU, Vitamin D3 1200 IU, Vitamin E 70 mg, Vitamin B1 10 mg, Vitamin B2 10 mg, Vitamin B6 6,0 mg, Vitamin B12 300 mg, Niacin 40 mg, Vitamín C 140 mg, Kyselina pantotenová jako D-pantothenát vápenatý 8 mg, biotin 250 mcg, kyselina listová 2 mg.
STOPOVÉ PRVKY na kg:
Železo jako síran železnatý 175 mg, měď jako síran měďnatý 10 mg, mangan jako oxid manganatý 20 mg, zinek 125 mg, jód jako jodičnan vápenatý, bezvodý 2,0 mg, selen 0,3 mg. (IU = mezinárodní jednotky na kg).
Jsou štěněčí, pečené. Značku záměrně neuvádím.
Vždycky máte nejlepší najít si přímo chovatele tohoto plemene a kontaktovat ho (Ideálně se zeptat i více chovatelů, než jen jednoho). Tady nikdo evropanku s PP nemá, takže vám nikdo 100% neodpoví na vaše otázky. To, co jsem psala jsou informace z internetu.
Jaké máte nároky na kočku ? Jaké hledáte plemeno? Do bytu se hodí spousta koček. Od obyčejňáků až po většinu plemen (asi neznám plemeno kočky, která by byla vyloženě nevhodná do vnitřních prostorů). To už pak záleží na vás kolik času jste ochotní kočce obětovat a jak moc jste ochotní upravit byt. Musíte vzít vpotaz, že ta kočka prožije celý svůj život zavřená na několika desítkách metrů čtverečních. V tom lepším případě alespoň s přístupem na zabezpečený (!) balkon. Je nutné jim nabídnout škrabadla, police na zdi a hlavně ideálně každý den vaši pozornost. Nejlépe, když rovnou pořídíte koťátka dvě.
V bytě můžete mít i bengálku, když na to přijde a uzpůsobíte jí trochu byt. Což je velmi aktivní kočka (taková kočičí “borderka”).
Já mám v bytě ragdolla a mainskou mývalí kočku. Mám napsáno i ve smlouvě od chovatelů, že neprodává kočky “na ven”.
Žádný problém s kočkami v bytě nemám. Možná až na to, že kocour je strašnej lenoch po tom, co dospěl 😀.
Co jsem koukala, tak kočka evropská (uznané plemeno s definovaným standardem a ustálenými znaky) se nerovná kočka domácí (běžná vesnická míca). Jasně, vypadají skoro stejně, ale evropanka má ve standardu napsáno jak má vypadat, jaké má povolené barvy a údajně by měla mít jinou srst? Ale to jsem jen vyčetla různě z internetu. Osobně jsem se s kočkou evropskou s PP ještě nesetkala. Kočka evropská by měla být vyšlechtěná z kočky divoké evropské.
Do bytu se bude dle mě hodit ale úplně stejně jako klasická kočka domácí. On tam ten rozdíl opravdu moc velký není. I u “obyčejných koček” je na výběr z mnoha barev, každoročně se nabízí koťátka k adopci, hlavně v jarních a letních měsících, jelikož kočka domácí je přemnožená a lidi se koťat mnohdy zbavují.
Já upřímně od pohledu nepoznám rozdíl mezi kočkou evropskou a kočkou domácí, ale:
“Plemeno evropské krátkosrsté kočky vzniklo zřejmě křížením africké divoké kočky, kterou do Evropy přivezli Římané, s evropskou divokou kočkou. Dlouhou dobu se toto plemeno používalo pro ochranu zásob v domácnosti před hlodavci. První zmínky lze vysledovat až kolem roku 1925, kdy chovatelé ve Velké Británii těmto, do té doby nešlechtěným, kočkám zavedli plemenný standard. Zpočátku byly evropské stejně jako britské krátkosrsté kočky posuzovány a hodnoceny společně v jedné kategorii. Až začátkem 80. let 20. století byly odlišeny. Přestože je dnes plemeno evropských koček známé po celé Evropě, největší zastoupení mají ve Skandinávii, zejména ve Finsku. Najdete zde i nejvíce barevných variant.”
Zkuste mrknout na “behejsepsem”, mají i tréninky v různých městech a asi vám budou schopní i pomoct vybrat výbavu. Věnují se canicrossu i dogtrekům.
Myslím, že mají snad i prodejnu? Ale nejsem si jistá. Sleduju je na instagramu, ale zatím jsem to nějak více nezkoumala, jelikož zatím nemám psa…😀
Napsala bych vám to do SZ, ale nejste registrovaná, tak nemůžu 😀.
Každopádně na kolií databázi jsou aktuálně v očekávaných vrzích pouze dvě, tak u obou mám rezervaci.