No to záleží na tom,
- koho se ptáte (pro někoho bude drastický cokoliv, co není čirá pozitivka),
- jak to budete používat,
- jak to bude prožívat váš pes.
Myslím si, že se tyhle věci dají používat i smysluplně a s citem, a taky se samozřejmě dají používat blbě a bezohledně vůči psovi.
To by mě celkem překvapilo, že něco neslyší vůbec. Myslela bych, že pes vnímá nejvíc to, na co je naučen, že je důležité, aby vnímal.
Faktem je, že většina důležitých slov obsahuje více písmen, takže možná některá vnímá víc a některá míň.
Takže třeba takové “to si děláš p*del” pes bezpečně slyší a reaguje na to…. ( 😀)
Na roce a půl už vykastrovaný… 😉
No přesně, ten můj kníračí kříženec tak hezky chodí na přivolání… že je málem “problém” ladit těch pár případů, kdy nechce poslechnout, protože to nastává tak strašně málo a nečekaně… 😀 Zato třeba s taháním na vodítku bych se trápila déle, kdyby mi trenérka neukázala, jak na tohoto konkrétního jedince (takže ve výsledku je z toho netahavý pes). Lehká cvičitelnost nezamená, že to bude všechno snadný a samo od sebe. A chytrej pes se třeba snadno naučí, ale taky snadno vymyslí, jak to udělat, aby nemusel, když se mu to nehodí.
Jsem tak trošičku požádala, jestli by tohle téma nemohlo zůstat o ohaří knížce.
Zajímavá úvaha.
Pokud má někdo dobré důvody, možná poradíme.
Pokud má blbé důvody (posuzujeme subjektivně dle vlastních měřítek), pěkně ho sprdneme a dáme najevo, jak je blbý.
Někdy mi to tu přijde celkem hnusné 😉
Myslím, že tady ze stálých účastníků diskuze to tak má opravdu málokdo, naprostá většina má psy doma. Ale jsme tu malý vzorek, vždyť sem píše jen pár desítek lidí.
Zkuste se poptat v hojněji navštěvovaných pejskařských skupinách na facebooku 🙂
Já mám ve svém okolí takto držené dva různé čechohoráky, ale nedokážu říct, jak je to vlastně s povahou a snadnou cvičitelností, v obou případech je mají začátečníci. O jiných psech v tomto režimu nevím.
Jinak ještě z praxe, můj pes v předchozím životě pobýval na zahradě, asi ne teda výhradně. Jelikož se v té době stal útěkářem (poté útulek), v současnosti už sám na zahradě nebude moct být asi nikdy, a zvýšenou pozornost budeme muset věnovat i případným pobytům v chatkách a podobných objektech, u kterých pes vyhodnotí, že by z nich dokázal odejít. Na to, že je bytovým psem, si vůbec nestěžuje, bundu nosí zatím jen v případě mrazů.
orionka:Pozorný majitel feny zaregistruje změnu na děloze a včasným zákrokem (odstraněním dělohy) pyometře předejde, nebo zasáhne včas, než dojde k fatálním problémům.Kastruje-li se fena ve vyšším dospělém věku, na část možných negativních dopadů nedojde. Když bude majitel dodržovat stejný životní styl, jako před kastrací, nedojde ani k psychické změně, ani k tloustnutí.
To jsou dost odvážná prohlášení 🙂
Kastrace má celou řadu výhod a nevýhod, vedlejších účinku žádoucích a nežádoucích. Nejde říct jednoduché “ano, jděte do toho” nebo “rozhodně v žádným případě”.
Zkuste si to vygooglit, počíst si o tom trochu víc.
Co mě na první dobrou napadá…
+ prevence rakoviny orgánů, které se při kastraci odstraní
+ prevence nežádoucího zabřeznutí
+ přestane hárat, nebudou falešky, atd
- velká břišní operace, narkóza
- riziko inkontinence
- riziko zhoršení srsti
- riziko, že začne víc žrát a tloustnout
- riziko změny povahy
Atd.
Já bych si malinko tipla, že máte na psy takovej ten správnej cit a k tomu ještě i selskej rozum. A to dnes prostě není obvyklé (proto třeba jezdím za trenérkou i s pohodovým psem, protože to ve mně tak automaticky není).
Tak dříve taky byli psi venku u boudy a vůbec nic se s nimi nedělalo. Prostě k baráku patřil pes u boudy, a to bylo vše, nikdo s ním čas netrávil.
Zadavatelko, chce to ujasnit si, jaké máte priority. Má-li být pes pouze na zahradě, je potřeba vybrat plemeno, které to zvládne fyzicky i psychicky. Známí mají takto třeba čechohoráka (český horský pes).
Pokud je prioritou snadná cvičitelnost, pak je zase pravděpodobné, že to bude pes, který je kontaktní, a potřeboval by žít s člověkem doma.
To je smutný ☹️
Známým takhle nedávno auto srazilo grifonka, pes to zázrakem přežil bez zranění… Čekali u silnice, až budou moct přejít, pán pohnul rukou a pejsek si to vyložil tak, že už teda může jít. Je to jinak velmi dobře vychovaný pes.
No tak od té doby si taky říkám, že jakkoliv mbudu mít psa spolehlivýho, u silnice budu jednoduše vždy používat vodítko.
U nás na rybníku jsme bruslaře viděli, akorát on si u toho bruslení pískal, a to přišlo psovi krajně nevhodné. Říkal, že to snad bude muset jít zkontrolovat. Tak jsme radši šli pryč 😄
Já se chci pochlubit novým obojkem. Vypadá skoro stejně jako starý, a to je super, nemám ráda změny 😀 Starý obojek je po necelém roce na odpis, a to mám přitom netahavýho psa. Možná dokonce mrknu po účtence, že bych ho reklamovala, určitě nebyl zrovna levný.
U nás je pes počasím jako téměř vždy nadšen, nemá námitek ani proti užívání psích bund, a dnes venku fungoval v turbo režimu. Já mám jedinou otázku: Už bude jaro?
Když se ještě přidám, i když už jsem nechtěla… tak jsou i lidi, který na cvičák nebo k trenérovi z různých více či méně pochopitelných či objektivních důvodů nepůjdou (a klidně může být další diskuze o tom, jestli takoví mají mít psa). Anebo to zkusili a pořád ještě jsou dost rozumní na to, že poznali, že to na tom cvičáku bylo fakt na nic, a další zkoušet raději nechtějí. Takže dál válčí sami.
Pokud pro takové bude existovat dobrej online kurz, kterej neublíží, ale pomůže, navede, inspiruje, tak je to přece super, ne? Že bude spousta kurzů jen tahání peněz, no to je stejné jak se spoustou cvičáků a trenérů… Byl tu dotázán jeden kurz a jmenován druhý. Myslím, že bude super, když sem občas přijde někdo, kdo něco vyzkoušel, a řekne “ten a ten kurz byl na nic” nebo “tohle nám pomohlo v tom a tom”.
Příspěvky typu “neumím si to představit” a “podle mě to nemůže fungovat” mi v tom kontextu připadají v tom lepším případě jako úsměvné spekulace 🙂
Jen se tu ujistím - dostali jsme od myslivce kus divočáka. Automaticky jsem si říkala, že z toho dáme psovi kost, ale pak jsem si vzpomněla na tu Aujezskyho chorobu. Takže nedávat ani tu kost, je to tak?
Pořiďte stopovačku 10-15 metrů a pejska z ní nepouštějte. Během procházky ho učte přivolání asi takto:
1. Dám povel.
2. Nechám proběhnout reflexní oblouk cca 1 vteřinu (po vyřknutí povelu si v duchu řeknete “jednadvacet”).
3. Poté pes buď začíná přicházet anebo ho přitáhnu pomocí stopovačky plynulým tahem až k sobě.
4. Pochválím, odměním.
5. Psa nenechám odejít pryč. Přiměju ho zůstat u mě, dokud nedostane jiný pokyn (volno anebo jiný povel - je fajn to trochu střídat).
To je takový základ, který může mít tisíc podob, úprav, variant dle situace, ale to už musí člověk umět trochu vyhodnotit, vycítit…
Obecně by bylo dobrý zajít na nějaký cvičák nebo k dobrýmu trenérovi, protože evidentně netušíte, jak psa naučit základy 🙂
Finn taky takhle spí, a ještě mu u toho vždycky cuká jedna zadní tlapka.
Sedák a postroj na tahání jsem občas používala u předchozího psa, spíš aby mi "pomohl" do kopce (ve výsledku to byla vlastně větší makačka i pro mě, protože jsem se snažila mu tah co nejvíc usnadnit). Hodilo se to hlavně v zimě ve sněhu. Prázdné ruce jsou fajn, na druhou stranu pak stejně potřebujete buď aby pes spolehlivě reagoval alespoň na nějaké povely, anebo já jsem si psa jistila vodítkem k obojku.
No, jinak, já jsem takový to tintítko “50 kg s postelí” a nejsem si zcela jistá, jestli bych chtěla takto zapřahat většího nebo méně zvládnutýho psa, než byl ten můj třicetikilový drobeček. Taky mi víc než sedák lépe fungovalo zapřažení do bedrního popruhu většího batohu, v tom jsem se cítila jistěji.
Myslím, že je to prostě na vyzkoušení konkrétních psů a psovoda, jak a jeslti to bude vyhovovat …