Příspěvky uživatele

"…nejsme schopni nějak pravidelně udržovat to, že jdeme oba z bytu aby tam byl sám…"

Ehm, to mi připomíná nás… Nemám štěně, ale psa, kterej samotu pořád ještě trochu řeší. Manžel je učitel a já mívám přes léto takřka výhradně home-office, takže teď  o prázdninách mám tentýž problém - jak nás dostat z baráku na dostatečně dlouho …

Jak často to opakovat? Myslím si, že u každého psa to bude trochu jinak, chce to vysledovat. Já se snažím aspoň 1x týdně, lépe 2x, a v našem případě by bylo ideální kolem 7 hodin, a to už se dělá fakt blbě, když nemáte důvod 😀 

Vy máte štěně, takže bych to brala tak, že to chce pravidelněji, vyhledávat příležitosti a aktivity, které jsou logické bez psa. Až dokud nebudete mít jistotu, že to zvládá v pohodě.

A jinak, v případě našeho psa jednoznačně nejlépe “zabírá” dlouhá nepřítomnost. U štěněte to musíte samozřejmě nastavit podle jeho možností. Ale mám skutečně ozkoušeno, že když jsem pár dní odcházela jen na jednu dvě hodinky, pes už si třetí den po prvních 10 minutách samoty pomyslně ťukal na hodinky, že už bych se brzy měla vrátit. Naopak když jsem ho nechala samotného 6-7 hodin (a to už musím cíleně plánovat, kde a jak ten čas strávím), příště byl daleko klidnější a mnohem víc času prospal. 

Ale zase dobrá zpráva je, že po dvou týdnech, kdy s námi byl na dovče téměř nonstop (zvládla jsem 2x zorganizovat půlhodinku psí samoty) - po návratu domů se chování osamotě nezhoršilo.
 

Také jsem flexi nepoužívala ze zásady, dokud mě situace nedonutila (jedna ruka téměř 2 měsíce mimo provoz a hyperaktivní pes, co nemohl chodit na volno). Prvních 14 dní jsme já i pes hrozně nadávali, pak jsme si zvykli, a od té doby to snesu a příležitostně využívám výhod, které to přináší. Takže bych do toho klidně šla.

Flexinu taky používám, má své výhody, které někdy převáží nevýhody. Tohle působí dost zajímavě, pokud to není předražené…

Někdy nejlepší výraz psa je, když zjistí, že to jde i bez hysterické scény 😁

Souhlasím s vámi.

To zlo v diskuzích mi tu přijde v poslední době ještě horší jak na IF.

Pokud je to tak, jak zadavatelka uvádí, řešila bych to právní cestou. 

Normální běžný základ, pes startuje po psech a začátečník se snaží zjistit, co s tím má dělat. 

Právě se ani nepokoušel. Nechal to spadnout a pak si to vzal. Po kastraci změna, začal pamlsky chytat už ve vzduchu. 

Nepořídila, protože mě by to proste rozčilovalo 🤪

Mám jiný názor. Kdybych měla s prvním psem přístup k informacím a trenérům takový, jako dneska, mohli jsme být úplně někde jinde. Nemuseli jsme zkoušet nesmyslné cvičáky, které vůbec nic nevyřešily, a x let experimentálně zjišťovat, kudy cesta nevede… A to byl rok 2009, žádný pravěk. 

To je zajímavé, můj předchozí pes začal chytat pamlsky v letu až po kastraci, když se mírně zlepšila jeho nežravost. Do té doby mu to za tu snahu prostě nestálo.

Je to dobrý postřeh, s tou manipulací. Popravdě, kdybych měla v domácnosti lidi, co se nechají až tak moc psem ovládat, raději bych si ani psa nepořídila 😛

Ale ano, u mého předchozího psa jsem si uvědomila, když byl starý, kolik už dělám věcí pro to, abych se těm jeho manipulativním technikám vyhnula 😁 

I proto jsem si přála, aby další pes nebyl takový vyděrač. A mám rovnou experta na roztomilost a oblbování lidí. Zase ale u něj je to tak výrazné, že se to zatím většinou dá snadno prokouknout a dokonce to člověku po čase začne být i protivné 😁

LK:

Ako tichý čitateľ, mám na Vás otázku: keby sa niečo podobné stane Vám osobne alebo niekomu blízkemu (napr. dieťaťu) - budete dôverovať lekárovi, ktorý to nechá na prírodu - postu veta v terajšom prípade - alebo budete tlačiť na najlepšiu a najrýchlejšiu liečbu?

Zajímalo by mě, podle čeho by se měl člověk rozhodnout, že tento konkrétní veterinář v tomto konkrétním případě nezvolil nejvhodnější postup podle svého nejlepšího vědomi. Jakože “pane doktore, víte co, lidi na internetu říkali, že to má být jinak, tak to uděláme, jak píšou, jo?”

Pokud si někdo aspoň trochu pamatuje, co je Hachi za psa, a přesto si troufá vynášet jednoznačné soudy… no mně to přijde přinejmenším dost trapné. A to jsem toho psa naživo v životě neviděla. Bohužel má pár lidi z místní sorty ve zvyku se tak chovat, kdykoliv je něco jinak, než by jim sedělo..

Si pořád laicky myslím, že osvědčený veterinář, který psa zná a vidí zranění naživo, je přeci jen spolehlivější než internetová diskuze. 
Ale třeba se někdo z místních chytrých fakt hecne a přijede vám to do té Prahy ukázat, jak snadné to vázáni je 😅

Neberte to tu tak vážně, nemá to smysl. S některými se fakt dohodnout nedá. Budu ráda, když dáte občas vědět, jak se to hojí.

Fiona.Praha:

No, já hledám určitý “vzhled” psa. Vím, že je to možná malicherné, ale nechci psa, který se mi nebude líbit. Plánuji ho mít dalších 10-15 let a chci se na něj pořád dívat se zalíbením. Takže, jak vidím štěně/pesu, která by velikostí i vzhledem vyhovovala, začnu se zajímat o psa i zařízení. A dost často narazím na otázky, na které odpovídat nechci.  Zatím se mi nepovedlo vidět “požadovaného” psa v nějakém městském útulku, který s tím takové štráchy nedělá. 

Taky jsem chtěla určité parametry, cca velikost, a aby se pes aspoň přibližně líbil mně i manželovi. Kdyby ale byly přesnější představy na vzhled, už by to mohlo být dost náročné a člověk by čekal dlouho. Taky jde o to, jak daleko je ochotný jet.

Současný pes je z dogpointu, myslím, že se tam objevují celkem pěkní psi. Taky jsem měla v úmyslu jet do Bouchalky nebo Troji, zkoušet klasické útulky v okolí, ale na to už nedošlo.

To je snad už všeobecně známá věc, že již existuje spousta druhů útulků a záchraňovatelských spolků, které mají velmi různé nároky na výběr majitelů. Některé to neřeší, některé trochu, některé extrémně. A stejně tak podmínky, které si dají do smlouvy.
Kdo se chce vyhnout těm extrémním procesům nebo podmínkám, jako například i já, začíná výběr psa nejprve výběrem útulku, který tohle nedělá. 

Pak teprve z předvybraných útulků vybírá psa.

I proto pro mě nebyla možnost vybírat si psa přes pesweb.cz, protože tam je převážná část zařízení právě těch spolků, ze kterých bych si psa nevzala.
Vybrala jsem si dva tři útulky, do kterých se pojedeme podívat (projela jsem si na webkách podmínky, pokud možno i znění smlouvy, atd), trochu jsem sledovala, jaké psy mají a zda bychom si vybrali, a klaplo to na první dobrou.

Ty podcasty, co píše Tenurri, mi přijdou moc fajn k rozšíření obzorů. 

V dnešní době by možná bylo také poměrně dostupné a oči-otvírající, zúčastnit se jako “divák” nějaké socializační akce, víkendovky, komunikačních lekcí s dobrým trenérem. Trošku nakoukat, jaký je život se psy, co lidé běžně řeší, jak to vypadá, když je nějaký problém, atd. O celé řadě trenérů se dozvíte třeba právě na těch podcastech. 
Já navíc již tradičně doporučuju Evu Štemberovou (https://www.facebook.com/groups/1682112542007087). Vsadím se, že by vás na nějakou víkendovku vzala i nad limit účastníků (který bývá naplněn obvykle do pár minut po spuštění přihlášek), když pojedete jen na čumendu, bez psa.

Umí to třeba aplikace Strava

Pes to zvládá lépe než já.

Máme tu teď nějak moc zajíců. Takže žádné že si člověk v lese vypne hlavu, ale furt koukat, sledovat psa i okolí, upozorňovat, přivolávat. Ale zatím dobrý! 

V ranním vstávání je - kromě toho, že je člověk ranní ptáče - zásadní trik ve včasné večerce. Mám to tak, že pokud vstávám v 5:00, musím chodit spát v 21:30, a to ale už fakt zhasínám lampičku a dobrou.