Taky jsem si vzpomněla, že hodně pomáhá nastavit se, že není tragédie a katastrofa, když se to prostě občas jednou nepovede. Opravdu mohu potvrdit, že se svět v takových případech ani jednou nezhroutil. Jsou to psi a nějaký ty blbý kecy z jedný či druhý strany k tomu holt semtam patří. I setkání s nepřítelem je vlastně trénink, že i toto se stává a hele, přežili jsme to. I když fena po někom vyjede, je to příležitost pro vás, že analyzujete, co a proč se stalo a jak to udělat příště lépe.
“ps. keriton - no jasně, že jsme zkusili i zahartusit ve smyslu “co děláš?!”!!!, když se rozjížděla, zabralo to v tu chvíli, ale bylo to vynucené, ona přestala jančit navenek, ale vnitřně v klidu nebyla vůbec.”
To může být o tom, jestli je správná intenzita toho "popovídání"" si s fenou a pak taky o tom, že mně může být tak trochu jedno, že vnitřně není v klidu, tak se tomu holt budeme vystavovat znovu a znovu, až to nechá být i vnitřně. Na to je super třeba ta víkendovka. Krutá pravda je, že pokud nějaký postup nebo zásah nevede k aspoň trochu viditelnýmu pokroku v nějakým rozumným časovým rámci, není to funkční postup.
No snadno se mi to radí, teď mám čerstvýho psa a pohodáře, u staršího psa s historií blbých zkušeností (kdy navíc ty zkušenosti jsou spojený s tím, že já to opakovaně nezvládla, pes byl napaden, atd) to je dlouhej běh, a pokud to člověk nemá chycený za správnej konec (já dlouho neměla), trvá to o to dýl.
Mně podle popisu přijde, že vypilovaný přivolání nebo “vypadni” by na to mělo stačit, ale samozřejmě to nevidím na vlastní oči, tak těžko radit… 🙂
Taky lze si fenu jistit couračkou. Nebo právě vyrazit někam na “socializační procházku” nebo “cvičák”, kam se lidi s těmihle nevyrovnanými psy soustřeďují (ale to zas může být složitý najít vhodný podnik).
A pak je ještě otázka, jestli by to nevyřešilo jedno dobře mířený čapnutí za kožich a promluvení z oka do oka, že jestli se chce chovat jako blbka, bude s vámi mít trochu větší problém (ovšem opět to těžko popisovat a radit na dálku … ).
No tak to máte se štěnětem krásně začnuto, až pohádkově… 😛
Pes se musí vychovávat a cvičit, jinak bude nevychovaný a nevycvičený. Co se štěně naučí a zafixuje teď, to zužitkujete později, až přijde puberta.
Já to rovnou lidem říkám, že psa týrám, aby se nedivili a prostě s tím už počítali. Jednou mi někdo vyprávěl, jakýho by chtěl psa, a končilo to slovy “… a aby byl vychovanej, ale nemusí být tolik, jako tvůj”. Tak jsem radši mlčela, že to by už znamenalo, že by nemohl ani chodit na volno.
Já tohle řešila s předchozím psem celý jeho život. A dařit se začalo až kolem 8-9 let věku, když jsme se přestěhovali do lepšího místa, kde se dají dostatečně často potkávat normální psi. Jinak on byl nežravej, tam byla motivace na pamlsky dost slabá, zamlada je vyloženě plival….
Dnes už bych to asi řešila jinak, snad by se to podařilo zvládnout i rychleji, ale hlavně proto, že bych poctivě jezdila za Evou Štemberovou. Dělá občas taky víkendovky, to dá asi nejvíc.
Vždycky jsem viděla hlavní řešení v tom, aby pes získával pozitivní zkušenosti, tj. přátelské nebo neutrální kontakty s co největším počtem různých psů. No a když pes reaguje, jak nemá (startuje, je protivnej, zbytečně hysterčí), tak patřičná korekce a vysvětlení, že to nemá dělat. Ale to už je fakt na osobní ukázání někoho, kdo tomu rozumí, protože korekce může být blbá, blbě načasovaná, moc slabá, moc silná, s špatně nastavenými emocemi, a pak to samozřejmě nefunguje.
Hodně dobře naučenej povel může hodně pomoct, ať už je to přivolání nebo něco jinýho. Mně překvapilo, když mi jednou pes po delší době po někom vystartoval, já to nečekala, a než jsem našla rovnováhu, vypadlo ze mě “sedni” - a pes najednou seděl a koukal celej udivenej, co jako blbne s tím startováním, vždyť už ví, že to nemusí dělat.
Svýho času mi na nácvik toho všeho docela dobře fungovalo freečko u Desenskýho. Při tý spoustě psů a velkým prostoru se tam dobře dalo trénovat přivolání a odvolání od psů a z různýho typu kontaktů, a samozřejmě se tam pes může s hodnými psy také seznámit, kontaktovat.
balu:Žiji se psy víc jak 40 let a za tu dobu jsem nebyla ani jednou v situaci, že bych musela nějakou takovou věc použít (kdybych ji měla). A to žiji v místě, kde je psů čím dál víc a víc.
Já myslím, že je to místo od místa. U nás máme dobrý prostředí, neprudí tu žádný agresor. Někdo to ale má, že se prostě v okolí pohybuje nějaký vůl, nechává agresivního psa na volno, nelze zaručit, že se nepotkáte, a pak je podle mě relevantní si ten paralyzér pořídit.
Vařené kosti by pes dostávat neměl.
Napadají mě anální žlázky, ale to na veterině určitě zkontrolovali?
Nečekala bych, jestli z toho vyroste (proč by měl? je to přeci zábava). Napadají mě různé přístupy. Například:
- při míjení lidí si psa upoutat na sebe, pamlsky, nějaký cvik, cvičení, chůzi u nohy, prostě u čeho se nedá zároveň šťouchat do lidí (později postupně ubírat množství odměn, co za jedno takové míjení dostane)
- zkrátit vodítko a jít tak daleko, aby nedosáhl - a vyžadovat netahání
- odchytit první náznak, že se chystá do člověk šťouchnout, a zatrnout mu to - slovně, vodítkem, šáhnutím na psa, prostě co vám zafunguje… a jakmile naznačí, že vás poslechne a nechá svého úmyslu, tak pochválit a odměnit
Trochu záleží, jak máte nastavenou spolupráci a jaká to je povaha psa.
My se dnes nechali přelstít příjemným chládkem a během procházky se udělal pořádnej hic 😀 Ale jinak super, domluvili jsme si procházku s pejskem, o kterém si Fíno při dosavadních dvou třech setkání myslel, že by ho měl radši sežrat. Tak jsme si to krásně mohli vysvětlit a v druhý půlce procházky už jsem měla pohodovýho psa. To mezi-psí chování je oproti mému prvnímu psovi úplná paráda.
lesnizinka:Nesnáším motorky, takže tu bych chlapovi zakázala bez debat. Naprosto vážně. Naštěstí tedy on je nesnáší taky😉 Ono jde asi o to, jak moc to či ono ovlivňuje společný život. Na zvířeti, stejně jako na dětech je nejspíš nutné se shodnout. Jinak to prostě nebude fungovat. Jsou to věci, které ovlivní další život 100%. A to tomu, kdo chtěl, ale samozřejmě i tomu, kdo nesouhlasil, ale byl ,,přehlasován"😉
S tímhle naprosto souhlasím.
Já bych to “nechce povolit” ve vztahu nechtěla prostě proto, že se o věcech domlouváme, a pokud v něčem není shoda, tak se to dělat nebude. Ale to si každý musí nastavit sám, jak to chce v partnerství mít.
Jsem ale dost ráda, že ač by manžel nejradši žádné zvíře neměl, má celkem pozitivní přístup a soužití se psem zvládne, včetně výpomoci při péči o psa, spolupráce na výchově, atd. A moc si neumím představit, jaké by to bylo být s někým, kdo vyloženě nesnáší kočky, protože já je prostě nekriticky miluju 🙂
To je milé gesto 🙂
Zrzavci:Jak jste je to učila? By se hodilo. zachycením?
U prvního psa to bylo hrozné týrání. Neměl rád vodu, tak jsem si doma vzala misku s vodou a vždycky na něj cákla a on se oklepal. K tomu se přidal povel, pochvala. A opakovat přibližně stotřicetkrát, než mu došlo, co ten povel znamená (úplně dodnes cítím to vzájemné utrpení 😀 ) Pak jsem k tomu používala i to gesto, jakože cákám vodu. Dokázal to na povel provést, jen když byl mokrý a dávalo mu to smysl.
Současný pes se oklepává sám od sebe běžně a v celkem očekávatelných situacích, navíc se snadno a rád učí, a tak nebyl problém jen zachytit a označit chování.
Bodlinka:to právě že není pravda. v domě člověk může zablácenýho psa nechat v chodbě. tzn. přijdu, první dveře jsou v mým případě vjezd do průjezdu, tam je všechno jedno, za druhými dveřmi už je chodba.
ale když je byt ve druhém patře, pak jsou první dveře do té prostory, kde jsou schránky, pak jsou druhé dveře na schodiště a jdete po schodech až k bytu a tam je teprve chodba, kterou třeba můžete ponechat svému osudu a schnutí psa
ale to už je pošlapaných metrů a metrů.
Oba psy jsem naučila oklepat se na povel. Ne že by to dokázali kdekoliv a kdykoliv, ale za mokrého počasí před vstupem do domu ano. Nynější pes to umí lépe, a tak ho nechávám oklepávat se před vstupem do domu vždy, i když je sucho. Prostě jdeme domů = oklepat se.
Naťape u schránek, ale tam to obvykle ani nevadí. Ve výtahu okapává bláto, to se pak musí setřít, a pokud se náhodou oklepe ve výtahu (snažím se, aby ne), taky to jdu hned otřít. Oklepe se ještě na chodbě před bytem, tam je omyvatelná barva a podle potřeby to utírám.
Pokud pouštím do bytu psa ještě mokrýho, omotám mu ručník kolem těla. Pokud se takto doma ještě oklepe, část bahna se tím zachytí v ručníku.
Častější úklid společných prostor v baráku někdy potřeba je. Myslím, že jsem to s prvním psem tolik neřešila, ale jak jsem měla dva roky bezpsí pauzu, tak to teď vidím víc. Prostě občas vezmu koště a zametu, setřu aspoň to nejhorší, ať tu máme hezky a sousedi nemusí odnášet to, že já chci mít psa.
Mám v bytě druhýho psa, tento je střední, první byl větší, třicetikilový.
Není to o velikosti, ale o povaze zvířete. Hyperaktivní pes, který potřebuje pořádně zaměstnat, bude úplně jinak časově náročný, než klidný pes. Můj první pes byl tak do 6-7 let dost náročný na pohyb, zase ale nepotřeboval na procházkách zaměstnání, zaměstnal se vlastním čumákem, takže jsem mu nemusela vymýšlet neustále zábavu. Nynější pes je klidnější, není nutné průběžně pořádat celodenní výšlapy, vystačí si třeba s hodinovou procházkou 2x denně a večer 20 minut na vyčůrání. A taky mu nemusím venku vymýšlet zábavu.
Cvičák nepovažuju za nutnost, nutnost je psa vychovat, vycvičit. Podle mě to dneska chce spíš znát nějakýho dobrýho trenéra (a být ochotný za ním vážit třeba i delší cestu), a zároveň vědět, kterým trenérům/cvičákům se určitě vyhnout.
Bordel doma ze psa nevyřeší utření tlapek ve sklepě. Pes je v době bláta a mokra špinavý celý, když se oklepe, máte bláto pomalu i na stropě (omyvatelná barva na zdi to částečně řeší). Pokud se tomu chcete vyhnout, musíte ho buď důkladně vytírat ručníkem (tím se bláto přesune na vás) anebo ho někam zavřít, než uschne. Navíc si z procházky přinesete mokré a zablácené vodítko, stopovačku, náhubek, psí bundu, …. Takže vyhradit místo, kam se tyto věci odkládají, aby zároveň mohly schnout. Když je pes náhodou zrovna suchý, tak se jde napít a cestou od misky mu z tlamy ukapává voda, kterou rozšlape, a hned máte zase špínu. Po procházce si jdete umýt ruce a rázem máte špinavé umyvadlo. Chlupy jsou všudypřítomné, nejen na zemi, ale třeba i v pračce po doprání vašeho oblečení. Vysávání aspoň 1x denně je ideál, nejlépe to řeší robovysavač, ty lepší umějí i vytřít. Prostě ten nepořádek je, a to i v místnosti, kam pes vůbec nechodí. Ale dá se na to zvyknout.
Začátečníkovi bych poradila nějaké jednodušší plemeno, což zrovna leopardi a RR moc nejsou.
impact:Za mě rozhodně tmavě modrý Kruuse. Světle modrý je pogumovaný a lehce ho pes prodrápne. Tmavě modrý je v takové režné látce a drží dobře. Vevnitř má poutka na obojek, čímž jde ještě lépe upevnit na krku.
Vypadá to pěkně, ale pokud by šlo třeba o ránu na zadní tlapce, ohebný pes by se na ni dostal i přes to, ne? To se mi teda dostal i přes trychtýř, můj první pes… 🙂
Sledovací očičko u mnou sledovaného tématu zmizí, když ho dlouho nenavštívím. Správně by tam mělo zůstat na věky věků, si myslím 🙂 🙂
hmn:pes měl z vetlímce (https://www.facebook.com/vetlimce/), principiálně to stejné jako ten trixie a zcela super, zadek byl chráněn. Na procházky ovšem bez, jak dá pes hlavu dolů, tak si límec přišlápne (teda alespoň ten můj)
To vypadá dobře 🙂
Jo, jo, tento pes je schopen různých věcí, když jde o jeho osobní svobodu …. 😀
Další věc, co jsem si nestáhla z ifauny, byly tipy na nejlepší límec pro psa. S prvním psem jsem používala klasický trychtýř. Finn sice zatím nic nepotřebuje, ale říkám si, že kdyby najednou něco bylo… Je třeba toto dobré? https://www.zoohit.cz/shop/psi/pece_strojky/domaci_lekarna/1298550?origin=hopps&q=l%C3%ADmec&i=1&ro=1
Ráda bych pro něj měla do foroty něco, co mu buď nebude moc vadit anebo se to nebude dát sundat ani vynalézavým psem (ehm) 😀
Tak co, jak užíváte tohoto počasí? Já spíš přežívám 😀 Ráno to v lese ještě jde (až na kloše …). Před pár dny jsme potkali v lese za humny divočáky, to jsem se docela divila, jsem myslela, že v tomhle lese bydlí jen srny. Pes funguje výborně, dokud jde jen po stopě. Jak vidí zvěř utíkat naživo, má tendenci vylítnout. Kdyby se dala zvěř objednat, aby v tom lese byla k vidění častěji, nacvičovalo by se mi to líp 😀