“A zeptám se : Jaká měla být jeho reakce? Vůči psu. To, že se ani neomluvil, mě -nepřekvapilo.”
Tak to je těžké… jestli mu to nevadilo, no tak nemusí psovi říkat nic, to je jasné. Kdyby to pánovi vadilo, je to jiná situace. Jako dovedu si představit moment překvapení, kdy nestihnu zareagovat a pak už je to vůči psu “trochu jedno”, když od akce uplynou dlouhé desítky vteřin, pak už jde spíš o to, co s tím chováním udělám dál do budoucna. A samozřejmě nějaká adekvátní reakce k poškozeným.
megi-the-pes:Jak naučíte, aby šel kolem lidí slušně?
Jelikož pracuju s dospělým psem s dobrou povahou, tak takto - nejdřív chválím správné projití a včas odchytím a znemožním udělat něco nevhodnýho (vodítkem, upoutáním pozornosti na sebe, cvikem, čímkoliv), už ve fázi nápadu. Cílem je aby pes pochopil, že se po něm žádá, aby si kolemjdoucích nevšímal a prošel bez snahy o kontakt. Po nějakém čase, podle toho, jak rychle se daný pes učí a jak těžká nebo snadná věc to pro něj je, postupně přesouvám zodpovědnost na něj. Ubírám množství pochval a odměn a přidávám možnost udělat chybu (např. naznačí, že by šel někoho kontaktovat), což je příležitost psovi ujasnit, že to není žádoucí, a zase ho pak o to víc pochválit, když se nechá opravit a udělá to dobře.
Jinak by to asi bylo u štěněte a pracnější by to bylo u psa s nějakým větším problémem, třeba se strachem nebo agresí.
Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
Megí, je přece spousta věcí, co má pes dělat bez povelu - nevítat kolemjdoucí, neřvat na psy, nezdrhat moc daleko, atd. Tak i netahat na vodítku.
A jsou psi, kteří tu spolupráci a zábavu s člověkem nemají tak vysoko v prioritách, ať už z povahy plemene nebo se dostanou k člověku ve starším věku a už mají nějaký názor (například, že si mohou dělat, co chtějí, protože to doteď t ak vždy bylo).
Já jsem naopak pro netahání hned od dveří (a slušné chování už před nimi). Když ho nechám chvíli tahat, jakože než dojdem na louku, a pak budu vyžadovat netahání… no nevím, mně by to asi nefungovalo. Pokud pes není schopen vyjít ze dveří v klidu, protože je z vycházky natolik vystresovaný (i pozitivně), zaměřila bych se na nějaké cvičení a hry na vycházení ze dveří ven, aby to začal zvládat v klidu.
Ale jinak, pokud potřebuju tahacího psa dostat někam od baráku a nechci to řešit, tak si dám tahací postroj a sedák a projdeme ten úsek takto.
Espiro:A já hlásím, že mi mizí sledovací očka u témat.
Ano, to se mi také stává! Přijde mi, že je to u témat, kde je změna po delší době, nebo kde jsem delší dobu nebyla.
eena:Keriton a ako si "vymôžem" tú reakciu: “jejda, pardon, já se zapomněl, já už si dám bacha” ?
Ja som asi mala šťastie, ale rok ma teda žiaden pes neťahal. Ak sa tak teraz zamýšľam nad tým, že prečo asi, napadá mi to, že tie prvé nácvikové prechádzky som vždy chodila len na lúku, kde som ich potom pustila na voľno (=odmena). Vyblbli sme sa, pohrali, pocvičili, nechala som ich pobehať a vracali sme sa na vodítku domov, kde zas čakala miska. Všetci pochopili pomerne rýchlo, že čím viac ťahajú tým dlhšie ideme “k odmene”. Ale teda takto som na tým nikdy pretým neuvažovala
Jak si vymoct tu reakci? Tak na to určitě nebude univerzální návod platný pro všechny psy a už vůbec ne něco, co lze popsat přes internet. Já vím, co platí na mýho psa, ale vím to jen díky tomu, že mi to s ním ukázala Eva Štemberová. V žádném případě si ale netroufnu totéž poradit šmahem všem ostatním pejskařům.
Taky to bude o tom, jak kdo chce se psem pracovat, například postupy Evy Š. nejsou pro toho, kdo chce se psem pracovat pouze pozitivně. Třeba můj pes by velmi rád pracoval pouze pozitivně, byl by z toho celý vysmátý, a věci, co jsme si ne-pozitivně vyjasnili za jednu procházku, bych s ním nacvičovala jak blbec celé měsíce nebo i roky ….
Taháš stojím, povolíš jdeme - to taky může dopadnout tak, že to člověk dělá roky a pes je furt vytlemený a stejně tahá.
Zásadní je, co pes udělá, když ho opravím (zastavím, cuknu, napomenu, cokoliv). Můj pes například umí udělat “jé hehehehe, to je ale sranda, já nemám tahat, žejo? tak už můžeme zase jít dál, žejo” - a jde a vzápětí je vodítko opět napnuté. Pokud si nevymůžu jinou reakci, třeba “jejda, pardon, já se zapomněl, já už si dám bacha”, bude vesele tahat dál i přes všechno zastavování, změny směru, cukání, nabízení odměn, ….
To samozřejmě neplatí u štěněte řekněme do 5-6 měsíců věku, to je mimino a učí se, zkoumá svět, tam bych to asi řešila trochu jinak.
My dnes potkali dlouhosrstýho krysaříka, moc pěknej pes! Nejdřív šel do náruče, ale když jsme se přiblížili, paní se zeptala, jestli ho může pustit. Tak si kluci moc pěkně “zatancovali”, pětkrát se přeznačkovali, a byli spokojení. S předchozím psem, co byl velikosti ohaře, se nám tihle pidi-psi obvykle vyhýbali. A hle, o pár cm menší pes a o pár kg míň, a už máme mezi mrňousema řadu kamarádů.
megi-the-pes:No a to se drbal i u Markus M.?
Ano
Plako, nemyslím, že by to bylo v psychice. Granule měl doteď Markus Muhle a nedávno jsme přešli na Taste of the Wild. Pokud by to bylo ve žrádle, museli bysme dát asi řánou eliminační dietu, dostává docela dost pamlsků (všelijaké no name) a sem tam jednou za dlouhý čas ubufetí něco venku.
Ronja, ještě jednou díky za odkazy na podcast, pustila jsem si první a už je mi jasné, že na místní veterině to nemá smysl řešit. Pana doktora Plevu máme celkem v dosahu, takže pokud se rozhodnu to řešit řádně, zkusím to u nich.
Fatia:Já to cca před 15 lety zkusila, dávat na venčení našemu psovi košík. Protože měl 60 kg a přišlo mi to fajn, prostě pro jistotu okolních lidí i psů… A vzdala jsem to po necelém týdnu. Velkého černého posa se bálo 90 % lidí nepejskařů a 85 % lidí pejskařů. Velkého černého psa s košíkem se báli všichni a on měl lidi i většinu psů rád, košík ho dostal do absolutní izolace. Nevím, jestli se to změnilo, ale cca před 15 lety v Praze košík = agresivní pes. Stejnou zkušenost jsem měla i s menší psicí, ta zas někdy nosila košík kvůli žraní hnusů. Taky to hned každý komentoval, jestli je zlá…
Ano, přesně, proto jsem přestala pejsánkovi dávat košík o něco dříve, než by mi bylo příjemné. Protože se mu pak prostě všichni vyhýbali, a on to měl přitom jen pro jistotu.
To předchozí pes košík mít musel skrz agresi a kontakty jsme si museli najít i přes to a jinak. Ale prostě to tak je, že mít náhubek jen pro jistotu nebo kvůli žraní hnusů je dneska už dost omezující.
A dnes příhodička jako z učebnice - přicházíme k tůni, tam sedí slečna s mobilem a v tůni obří labrador, takovej ten co vypadá jako menší medvěd hnědý. Slečna kouká, že přicházíme, sedí, medvěd nás vidí, štěkne a tryskem z vody k nám, slečna dál sedí, “nebojte on je hodnej”… ale teda torpédo si do psa nalítnout nenechám. Tak jsem medvěda zarazila ručně a říkám, že to teda ne, že kdyby přišel normálně, tak klidně, ale tohle by můj pes fakt nedal. A držela jsem medvěda, až se musela chudák slečna nakonec zvednout a jít si psa ulovit. Se cítím dobře, jak se mi to povedlo vyřešit.
šutřík - Jo, klošové a hmyz jsou teď pěkně protivní i u nás. Zatím však nevidím přímou souvislost.
Ronja - a máte nějakého osvědčeného dermatologa? 🙂 Na podcasty mrknu, díky.
Nevím, no, já sama mám obecně svědivou kůži, tak vím, jak je to protivný a jak se s tím stejně nedá nic moc dělat a na příčinu jsem za celej život taky nepřišla, žejo 😀 Ale na tom zvířeti si prostě člověk říká, aby něco nezanedbal, aby to nebyla nějaká snadno řešitelná blbost… nejsem v jeho kůži, tak můžu posuzovat jen dle vnějších projevů …
Já bych jen, sardullah, chtěla dodat, že když se ze psa nechá udělat utěkář, šikovný kus projde i zamčenými dveřmi …. ehm …. 🤪
Jé, ale tohle na mě dost funguje! Zkuste mi tu ještě chvíli psát, že to bude složitý naučit, a já se hecnu a máknu na tom, abych dokázala, že s ním to nakonec tak složitý nebylo 😀
To jsou dobré podněty, třeba jednou nebudu líná a fakt to s ním doma nacvičím 😀
Venku se mi podařilo vybudovat solidní “fuj”, konec čmuchání a jdeme dál. Ale má to ještě nějaké rezervy, ještě bych chtěla přidat pouštění ulovených pochoutek (když nestihnu dát fuj včas). Jejda, kdybych na to nebyla tak líná….. 😀 😀 😀
Přemýšlím o příčinách drbání našeho psa. Neočekávám vyřešení do zítra.
Prostě mi přijde tak nějak průběžně, že se drbe víc, než je zdrávo. Taky se někdy “zuřivě” otírá o gauč, koberec. Nezměnilo se to ani po otrimování. Už jsme byli parkrát na veterině vymáčknout žlázky (ráda bych se to naučila, ale zatím se mi to doma nikdy nepovedlo). Dostal bravecto. Kůže vypadá v pořádku, trochu se mu dělají lupy.
Nedávno jsem si na drbání stěžovala na veterině. Doktorka mrkla na kůži, do uší, říkala, že nic extra na první pohled nevidí, ale že samozřejmě může mít nějakou alergii nebo něco. A prodala mi šampon https://cz.virbac.com/nase-pripravky/kosmetika/allercalm-shampon, ať psa koupu zpočátku 1x týdně a uvidíme. Není to škodlivé, koupat psa tak často? Ale zase na tom šamponu píšou, jak je hrozně skvělej a přírodní. Zatím jsem to zkusila jednou a pesjsek u toho byl hrozně roztomilý.
Někdy je to s drbáním lepší a někdy horší. Nevypozorovala jsem, co na to má vliv. Možná ty žlázky trochu, ale i poté, co je má vymáčknuté, se drbe dál. Zatím je krmen vším možným, převažují granule.
Nějaké nápady, jak byste to řešili?
Možná ho jen moc sleduju.
No a může následovat sáhodlouhá diskuze o tom,
No radši budu odklízet koš a mít žravýho dobře cvičitelnýho psa, než nežravce 😛
Doron:Jako že i před dospělým musíte schovávat odpadkový koš, nebo je ještě stěník?
Dospělý útulkáč, máme ho 4-5 měsíců. Ale myslím, že zrovna on s tím košem nebude moct zůstat osamotě nikdy, ten tah na žrádlo je fakt silnej 🙂
Doron:Se štěníkem se Vám daří a myslím, že ho vedete výborně.
S tím, že psi nerozumí “ nesmíš” teda nevím, já to používám úplně běžně, a rozumí tomu výborně.
Třeba nejmladší Framík ví, že si nesmí brát boty z botníku, protože jsou naše a jenom naše a navíc jich máme málo 🙂). Takže i když je sám doma, botník je tabu.
Psy bych v tomhle nepodceňovala, mají porozumění tónu hlasu a gestům vrozený.
Fram to respektuje úplně stejně, jako třeba Gučákovu postel, tam mu zase řekl důrazné a klidné" ne" on. A nechodí tam, ani když tam Gučák není.
Jasně, že nerozumí sami od sebe významu slov, to je musíme naučit, ale chápou tón hlasu, gesta a postavení těla zcela intuitivně.
Taky považuju za užitečný, když pes rozumí zákazovýmu povelu. Náš pes zná obecně “ne”. A jelikož je to bufeťák, neobešla bych se bez dobře naučenýho “fuj”, ale to už vlastně není vyloženě zákaz, to je “zvedni čumák od země a pokračuj v chůzi”.
Ale rozhodně to nefunguje tak, že by díky těmto dovednostem doma něco nezničil, jakože ví, že nesmí. Nebo že by se před ním nemusel schovávat odpakdkový koš, když odcházíme 🙂