Příspěvky uživatele

Jinak ta kamera, stačí mít dva telefony nebo iPad a dát si na to aplikaci. Mně vyhovuje apka AlfredCamera.

Byli jsme se mrknout na vřesy. Tedy podle psa jsme si udělali výlet za pořádnými kalužemi. Byl ve svém živlu 😀 

V téhle chvíli už půjde i o návyk, zlozvyk, pokud to dělají roky. Na vašem místě bych se obrátila na zkušeného trenéra, který vás tím provede, nabídne postup. 

Odhaduji, že bych na to šla asi tak, že..
- přes kameru nejprve vysledovat, jak to obvykle dělají
- odejít z baráku, ale být blízko, za rohem, sledovat na kameře
- jakmile uvidím, že se někdo chystá značkovat, vlítnu tam a dám psovi najevo, že si to nepřeju (tzn. nějaká korekce, ale nedovedu říct, jaká by to mohla být). 
- takto psy opravím několikrát, aby došlo k pochopení, že si to nepřeju a že korekce znamená “nechat toho”
- posléze bych zkusila za nimi už nevlítnout, ale dát korekci přes kameru (napomenutí apod.)

Ale stejně bych si to sama nechala popsat a poradit od trenéra, trenérky, určitě bych ukázala / poslala video, co psi dělají, aby se to dalo zhodnotit a vymyslet postup. 

Napadá mě jedna teorie - na známější a obvyklejší plemena už se dá najít spousta zkušeností, obecně se víc ví, jaké jsou povahy, zdravotní rizika, atd. Tak si najdete nějaké neznámé plemeno, o kterém se toho mezi lidmi zatím moc neví, spíše na něj čtete chválu, zdravotní rizika se také moc neznají…. no a hned to je “značka ideál”… 

Lagoťáka tu máme na sídlišti jednoho agresivního, co si kousnul i do vlastních lidí, a pak dalšího, ten je víc v pohodě, jen bázlivý na lidi i psy, ale neagresivní, spíš netýkavka. Ti lidé mají už druhého a předtím měli pudly, myslím, že se pejskovi hezky věnují, snaží se, toho minulého dokonce uchovnili, ale já tam vidím klasicky nedůslednost a nedostatek vedení tam, kde je to potřeba (strachy, nevhodné reakce, atd), pes se tím pádem asi málokdy dostane z flexiny. 
Otázka samozřejmě je, jaké plemeno by tedy bylo vhodné pro takovéhle lidi, kteří toho moc nechtějí nebo neumějí řešit. Aby je to poslouchalo tak nějak víceméně samo a nemělo to absolutně žádnou tendenci lovit cyklisty, vyštěkávat běžce, startovat po psech, atd (a to si myslím, že tady máme vážně dobré prostředí na socializaci štěněte).

No ale při správném vedení a nezanedbání určitých věcí, především socializace a pohlídat nežádoucí projevy zavčasu, může být lagoťák asi fajn pes. 

Znám z okolí cca 3 a asi bych to začátečníkovi jen tak nedoporučila. Při správném přístupu asi ok, ale jinak vidím nezanedbatelnou tendenci k bázlivosti až strachové agresi.

Máme zatěmňovací závěsy, ze dvou různých zdrojů. Nepřijdou mi nějak extra těžké, z žabek nevyskakují.
Jedny z nich jsou odsud: https://www.orbytex.cz/vyhledavani/?string=Zatem%C5%88ovac%C3%AD+z%C3%A1v%C4%9Bs+hotov%C3%BD+

No, a já stejně spím s maskou 😛 

efe:

Já mám s Eliškou problém podobného rázu - vždy se doporučuje, že když má pes v hubě něco nežádoucího, vyměnit to za pamlsek. Jenže když jí zavolám a nabídnu pamlsek, tak místo, aby nežádoucí věc vyflusla, tak jí bleskově spolkne (pokud to velikost dovolí) a pak si maže pro pamlsek. Co s tím? A taky, když jí chci hnus z huby vyndat, dokáže tu hubu tak zavřít, že jí ani silou prostě neotevřu. 

U nás zafungovalo nejprve naučit co nejvíc povel “fuj” právě na to, že to nemá vůbec vzít do huby. 

Když to měl už zafixované, dokázal na tento povel některé věci i pustit, s velkým údivem, co to po něm chci za blbost, a ještě větším údivem, že za to dostal odměnu. Je to pro něj v kategorii “naprosto nechápu, ale když to tak má být… no stejně nechápu”.

Tento povel si i vynucuju. Pouštění úlovků ale stejně není 100%, některé věci tak nějak vdechne.

Mám naučené “fuj” ve stejném smyslu, jako vaše “ne” (používám tenhle povel i na olizování chcanků, prostě má toho nechat a jít dál).

A popravdě, nevím, jak to zařídit, aby přestal jídlo sbírat a hledat 🙂 Tak prostě koukám a často i poznám, že tohle čmuchání je v pohodě a tohle už znamená, že tam je nějaké jídlo. Někdy to stihnu říct čas, někdy ne. Občas něco prostě sežere. Občas má záchěv, že kolem něčeho projde a vyignoruje to.

Možná nějaká metoda na “žádné jídlo nesbírat” existuje, předpokládám ale, že nebude zrovna příjemná. Jsem zvědavá, jestli tu někdo nějakou zná.

Jen k tomuhle: 
“jakýkoliv diskomfort psa, který není nutný…”

Taky mám radši, když má pes veškerý komfort. Radši bych řešila třeba reaktivitu na psy než nesamostatnost. Protože odnaučovat nesamostatnost (kromě toho, že to šíleně žere čas a energii) je vždy určitý diskomfort, zvlášť v případě mého psa, který je útěkář a který si minimálně 6 let života dělal, co chtěl. Jistě, až takového psa budou mít všichni zdejší moudří lidé, určitě to zvládnou na 100 % komfortně 🙂 

Někdy cílem tréninku není ta konkrétní činnost, ale její vedlejší účinek. Zde třeba zafixování vzorce “nuda = nejlepší bude to prospat”.
On se pak člověk dost diví, kde všude se to hodí…

Asi jen takto - nějak mi připadá zbytečné pokoušet se vám cokoliv vysvětlovat, nevěřím tomu, že jste ochotná se pokusit to pochopit. Takže si to klidně zařaďte do kategorie “tyran”.  Příspěvek byl směřován někomu jinému.

Zrovna tohle je rozhodně fajn cíleně trénovat, ono je to dost protivné (můj minulý pes byl na tohle děsnej) 🙂 

Doporučila bych zaměřit se oběcně na nácvik odložení (dobrý návod má Kristýna Dostálková, Odložení pro život - návod zdarma dostupný na internetu). 

A pak stupňovat, prodlužovat dobu i vzdálenost, přidávat odchody, atd. 

My jsme jednu dobu trochu trénovali i úvaz, že psa uvážu, sednu si pár metrů od něj mimo dosah, vytáhnu knížku a strávím tak hodinku dvě (tři, čtyři …). Pes má ležet na místě, pokud dělá něco jiného, přijdu ho opravit, případně napomenu na dálku, atd. Cílem je podpořit vzorec “nelíbí se mi tu a nudím se - tak budu spát”.

Popravdě, já už bych tuhle nesamostatnost řešila nějak víc. S nějakým trenérem, který s tím umí pracovat. Ono se to dá různě zvládat, ale jak dlouho se dá spoléhat na to, že večer nikam nepůjdeme a nebudeme muset … a že se to nebude zhoršovat… atd. 

Ano, a také u nás je jakékoliv vybočení z normy děsná událost 😀 

Ten kukuč! Když si odmyslím uši nahoru, je to jako Finn v bledě modrém 😀 

Krása! V okolí Kozlova jsem kdysi pravidelně venčívala, měli jsme tam prolezlou každou pěšinu 🙂

Knírač je v něm jistý … a nevím nevím jestli se mi po tomhle bude ještě chtít do nějakého jiného plemene nebo vořecha… když může být život tak jednoduchý  😀 On to aspoň “doplňuje” těmi potížemi se samotou, jinak by to s ním bylo úplně bez práce.

efe:

To je boreček 😍 já bych k Vám asi potřebovala na školení, jak se postupně zbavit stopovačky… zatím to u nás vidím na nikdy…

Takový pocit jsem měla s předchozím psem, i jsem na to tehdy na pár let rezignovala 😏 a nakonec se povedlo.

Teď mám obrovskou výhodu v povaze psa - žravý, pohodář, schopný značné sebe-regulace,  spolupracující…. A nemám co jiného poradit než postupy dle Evy Štemberové, jsou dohledatelné v její on-line poradně na FB (jednorázový poplatek a pak máte vstup nafurt). Není to samozřejmě pro lidi, co chtějí jet 100% pozitivku.

A jinak jsem nedávno vytáhla stopovačku i doma, na jednom úseku lesa se nějak přemnožili zajíci nebo co. Sice odvolám z lovu přes emergency recall, ale cílem je, aby to nebylo potřeba a pes vůbec nevybíhal. Takže jsme si to museli přechodně takto připomenout…

On když na něco čeká, dává si tlapku přes tlapku. Říkám tomu “čekatel” 😁

Také máme za sebou nějaké to větší cestování, tak přidávám pár fotek z psího pohledu.
1. Moře by rozhodně šlo, akorát bez stopovačky ani ránu. To nadšení z vody je příliš velké, pes je rychle v rauši. Neměli jsme mnoho příležitostí, ale pokud bychom byli u moře znovu, ráda bych se na to tréninkově zaměřila.
2. Pejsek vzorně čeká, až si nakoupíme hezké pohledy.
3. Tady měl za úkol ležet a ideálně odpočívat, ale pořád fascinovaně sledoval vlny. Měl to jako televizi.
4. Nejlepší ubytování je to, kde si může zalézt pod postel. To on úplně miluje, trávil tam většinu času, co jsme byli na pokoji.
5. Čekání, až si páníček prohlédne katedrálu. Pak si ji půjdu prohlídnout já.
6. Stále mě fascinuje, jak mu vůbec nevadí ta malá přepravka. Na dlouhé cestě jsme stavěli po 3-4 hodinách a ani nepípnul, až jsem občas přemýšlela, jestli jsem ho nezapomněla naložit 😀 

Pochybuji, že lze situaci posoudit anonymně na dálku přes internet. 

Buď se jedná o zdravotní problém - poradit se telefonicky s veterinářem, popsat příznaky, domluvit se na další postup (zajet k němu v noci, kdyby se to opakovalo? nebo jen natočit chování psa a dorazit se psem ráno?).

Anebo o psychický, a tam to chce nechat posoudit někým zkušeným, dobrým trenérem, ideálně také alespoň přes video, když ne přímo osobní konzultaci….

“…Finn, jak píše Keriton, preferuje spíš delší samodomo,…”

Bych jenom opravila, že rozhodně v žádném případě nepreferuje ;) Kdybychom se měli bavit o tom, co on preferuje, jsme někde v tématu “dala jsem výpověď v práci a stala jsem se bezdomovcem, aby pes nebyl nikdy sám”. 

Jde spíš o to, co jeho schopnost zvládat samotu zlepšuje a co ne. Vidím na něm, že když je tu sám opravdu dlouho (a samozřejmě z toho nesmí chytat paniku, to by nefungovalo), příště si jakoby řekne, že nemá smysl to řešit, že to stejně potrvá zase sto let, a že teda radši bude spát. 

Nebojte, on brzy vyroste a budete ho moct nechávat samotného celý den 🙂

Ale přesně, je to fakt hrozné vymýšlet, kam vyrazit, aby dávalo smysl nechat psa doma 😀 Já mám v záloze ještě cyklovýlet nebo jet se koupat někam, kde psi nemůžou. Případně navštívit přátele. Také je ideální období na sběr borůvek. Při hezkém počasí vytáhnout deku a jít si udělat piknik, k tomu dá vzít i deskovka… 

Njn, jinak jsme normální 😀