Bral ho i můj minulý pes poté, co náhle přestal chodit. Patrně něco utlačovalo míchu (nádor na slezině, výrustky na páteři), operovat jsme ho už nechtěli. Na gabapentinu se do tří dnů srovnal, že na něm nebylo téměř nic znát, pokud jste nevěděli, na co koukat. Jak by to bylo dlouhodobě, to nevím, nechali jsme ho po čtyřech týdnech uspat.
Uf, to muselo být náročné ☹️ Zkušenost nemám, ale držím palce… Kolik je pejskovi?
Já psovi naivně koupila uzel, protože to předchozí pes kousal rád. Tak jako uzel pod psychickým nátlakem a pro moje hezký oči Finn trochu pocupoval. Ale plyšáci … !!! … ano, prostě i za cenu toho, že neustále sbírám po bytě vnitřky, tu budeme vždy držet dva tři kusy. On se z toho ten pes raduje, ventiluje na plyšácích radostné emoce, ojíždět to neojíždí, oslintaný to je, a když potřebuju mít v nějakou chvíli hezkej byt, tak prostě musím pár minut před tím řádně uklidit a schovat plyšákový trosky.
Prostě a jednoduše, pes dal jasně najevo, co je nejlepší hračka, a je-li v mých možnostech mu to dopřát, nebudu mu nutit něco jinýho, co by mým představám odpovídalo líp.
Pes je fajn, když člověk “potřebuje” pravidelně chodit ven - kvůli lepšímu zdraví, kondici, aktivnímu odpočinku. Jedenkrát denně mi však přijde málo, bytový pes potřebuje alespoň 3 procházky za den, aby se mohl vyčůrat. A potřebuje procházky, i pokud onemocníte, je hnusné počasí nebo jedete na dovolenou … Navíc se musí také stále vychovávat. Je to dobrý parťák, ale práce je s ním trošičku jako s malým dítětem.
Zároveň asi mnozí potkáváme různé babičky s malými (často tlustými) pejsky, jak jdou parkrát za den obejít kraťoučkou procházku, třeba i s chodítkem. Myslím si, že ani takový pejsek se nemusí mít špatně. Jen to chce promyslet, kdo by se postaral a pomohl, kdyby náhle paní nebo pán nemohli.
Kočka je daleko soběstačnější, není s ní tolik práce. Taky se ale mnohé nepřijdou pomazlit jen tak proto, že zrovna vy chcete. Zase je pak ta jejich přízeň o to vzácnější 🙂
To jsou dobré zprávy!
Je šance, že majitelé uvidí, jaké pokroky pejsek udělal, a budou mít třeba aspoň snahu něco z toho udržet?
Nastupování do auta bych učila samostatně a přes “odložení pro život” podle Kristýny Dostálkové (https://kristynadostalkova.cz/odlozeni-pro-zivot/opz1/). Přijde mi to jako opravdu dobrý koncept, naprosto nenásilný a pozitivní. Nemusí to samo od sebe stačit na naučení auta, ale může to dost pomoct.
Taky to fakt ale máme z velký části zadarmo 🙂 to se pak o to snáze maká 🙂
Jinak začínám mít pocit, že pro Finna bude snazší přivolání od zvěře než zastavení a v klidu koukání. Že jak je v nervech, tak radši poletí zpět na přivolání a trochu tím ventiluje energii.
Luxusní, no doufám, že se k takovýmu výkonu taky někdy dohrabeme! Zatím si pes vysloužil akorát návrat delší šňůry, už chodil se zkrácenou… Jak se ochladilo, tak mu to nějak začalo najednou běhat. A taky si tuhle na večerní vycházku vykoledoval krátký vodítko.
Samozřejmě efekt okamžitý, není co vychovávat, on se přece chová zásadně pouze a jen slušně a nikdá v životě by ho nenapadlo porušovat nějaká pravidla.
Tak mi přijde, že ten prvotní výběr útulku, do kterýho se půjdu podívat, může být asi celkem zásadní. My psa dostali hned napoprvé, první útulek, první návštěva (samozřejmě telefonicky domluvená).
U nás shánění psa začalo vytipováním útulků, které si nekladou tyto a jiné pro mě nepřijatelné podmínky. Naštěstí ještě existují. A ještě k tomu tam měli takovýho bombastickýho psa.
Já pak jenom občas zpětně googlím, jestli něco z toho, co pes sežral, není pro psy jedovatý 😀
Zrzavci:…“Flamíku, tohle se nelozdává zadalmo, víš? To plostě není zdalma! To je pomělně docela dlahé! Ty budeš mít sylové maso z plasete, velkou polci !"…..
nenenééé, neneneneneneee? Miluju tyhle rozhovory, čím vážnější, tím užasnější. 😂
----
Ad nežravec, kterýho zmiňuje Balu - jak máte kdo zkušenosti? Já jsem v tomhle hrozná, hned bych za tím hledala nějakej zdravotní problém, zatím jsem taky vždycky měla nenažrance. Stačilo mi te´d, jak Rumíček že nee to maso od Falca, tak jsem v sobě musela cíleně ubít myšlenku, že jako problém. Když je ten pes nežravec, je to prostě z podstaty, že si hlídá tajli (by mě fakt fláklo z tohodle,) nebo se někomu stalo, že se pak po dlouhých časech ukázalo, že to mělo nějakou příčinu?
Měla jsem jen jednoho nežravce, a tam to bylo, jak věřím, z podstaty.
Je to prostě úplně jinej druh psa. Nezmůžete nic.
Vnitřní otázka, jestli to není utajený zdravotní problém, může člověku vrtat hlavou klidně celý psův život. Dlouhodobým sledováním psa si můžete udělat představu, co u něj je a není normální. Někdy to dává logiku i s povahou psa. Blbý je, že se u takovýho zvířete absolutně nedá odsledovat zdravotní problém jen z toho, že nežere. To si poskládáte až zpětně, až na ten problém přijdete odjinud, že aha, proto on teď zase tak blbě žral, že ho něco vevnitř bolelo.
Jelikož jsem založením také nežravec (byť již docela slušně přeučený!), mám pro nežravost určité, mírné pochopení.
Akorát teď mám “problém”. Zvykla jsem si na nežravce a přišlo mi to normální. Ale teď, když mám normálního žravýho psa, už bych nežravce nechtěla, ani kdyby mi za to někdo platil. Tak nevím, co budu dělat, až budu jednoho dne potřebovat novýho psa, jestli jako budu dělat vstupní test žravosti, nebo co 😄😄
assil:Jenže tenhle denní režim je jen smyšlenka pracujícího člověka, žádnej pes nespí 8-16 pokud nemusí, tak spí jen psi, kterým nic jiného nezbývá, jinak pes spí tak max dopoledne a odpolko už je živej a připravenej k akci.
Podle mýho sledování pes v bytě opravdu těch 8-10 hodin pracovního dne prospí. Maximálně přejde z jednoho pelechu do druhýho, a pokud pracuju doma, tak se taky ještě probudí, když přecházím z místnosti do místnosti. Připravenej k akci je přibližně v době odpolední procházky, protože je zvyklej, že se v tu část dne jde ven. Po odpolední procházce pokračuje ve spaní. Rozhodně nevypadá, že by spal z nutnosti, že jako nic jinýho na zábavu nemá.
Pokud mu sama nenabídnu nějakou zábavu nebo zpestření, cvičení, tak prostě spí.
Tak vám nevím, já tam čtu spíš “badget”, jakože rozpočet. Já jsem totiž asi nežravec, no (ačkoliv zrovna svačím tvaroh s piškotama a velkým množstvím granka) 😀
Můj první útulkáč patřil k těm labilům, takřka pravý opak pohodáře, bázlivý, vznětlivý, navíc bez potřebné socializace v mládí, panička totální začátečník. Ideální kombinace… 🙂 Njn, učili jsme se oba a celý jeho život.
Je to podobné, jako když půjdu po ulici a nějaký člověk na mě najednou zaútočí.
Záleží na řadě faktorů, jak s touto zkušeností naložím. Intenzita zážitku. Moje nervová soustava (ta je daná) a odolnost vůči stresujícím událostem (tu lze pěstovat). Moje dosavadní zkušenosti se stresujícími věcmi a s tím, jak jsem si s nimi ne/dokázala poradit. Moje dosavadní zkušenosti s lidmi, případně lidmi podobného typu, jako byl útočník. Vědomí (nebo jeho absence), že případnou další takovou situaci zvládnu. No a podle toho buď budu v pohodě nebo si radši na podobné lidi/situace/místa začnu dávat pozor nebo si pořídím zbrojní pas nebo třeba už vůbec nevyjdu z bytu bez doprovodu.
A ten pes to má prostě podobně.
Jsou jedinci, kteří jsou “labilnější” a snadno se sesypou třeba už po jednom zážitku, začnou reagovat agresivně, strachově. Jiní jsou “pohodáři”, jeden blbý zážitek je nerozhodí, a dál věří v dobro světa. Něco záleží na povaze psa, kterou má danou. Něco záleží na dosavadní socializaci, s čím se běžně setkává. Pes tam navíc má páníčka, který by ideálně měl mezi-psí konflikt vyřešit ochranou svého psa a zahnáním útočníka - to přispívá k důvěře psa, že další podobná situace pro něj dopadně dobře a že se tudíž nemusí bránit preventivním útokem nebo útěkem.
Taky se musím přidat k ostatním. Pro mě mít psa prostě znamená automaticky řešit i lovení zvěře. Jsou psi, u kterých je to velmi snadné, předpokládám, že třeba takový grifonek nebo mopslík se to naučí snadno a rychle (já nevím, možná tito ani neloví?). Jsou psi, kteří jsou snadno cvičitelní a ochotně spolupracují s člověkem, jak už se zmínila třeba kolie, tam to asi může být také snazší.
Ale myslet si, že si pořídím psa (natož lovecké plemeno - a co dnes není lovecké plemeno, že? 🙂 ) a jeho ani nenapadne lovit zvěř, to by pak bylo velké zklamání.
Dostat lovení pod kontrolu je každodenní práce, dřina, makačka, a není to příjemné, pohodlné ani zábavné.
Jestli se vám líbí jmenovaná plemena, nejlepší je seznámit se s někým, kdo má mladého ohaře, a s někým, kdo má mladého retrívra. A jít s nimi na nějakou procházku, nechat si vyprávět, jaké to je…. jak se to zvíře chová v plné síle, když ještě třeba není dokonalé vycvičené, vychované.
Vidíte, každý pes to má prostě jinak 🙂 Minulý pes byl v zoo několikrát a některá zvířata ho zaujala, ale ne takhle moc. Fineček je obecně asi komunikativnější, rád věci komentuje výmluvnými xichty.
Vahine:Venčení v pražské zoo je taky pro bělouše a pak tedy díky němu i pro mne, zážitek. Jj, vlci, to je zážitek 👍vloni se přišel vlk podívat na bělouše ke sklu a chtěl si hrát nebo to tak aspoň vypadalo a bělouš ho chtěl sežrat 🙈 musela jsem mu držet tlamu, aby nedělal vyrvál. Jinak jinde to bylo úplně v klidu a bavily ho želvy, ty obří. Letos si koukali s obřím ptákem do očí, já bělouše držela v náruči samo, jinak by si do očí koukat nemohli ☺
To Váš elegán se choval způsobně, jak vidím na fotce 🐶
Ehm, no tak dva tři momenty by se našly, kdy milostpán zkoušel hysterčit. Přeci jen úzký “kontakt” s kočkou nebo opičkou přes sklo, to už je hodně i na něj 😀
Venčila jsem v pražské zoo. Psa to moc bavilo! Bylo roztomilý, jak mu po nějaký době došlo, že v každým výběhu a za každým sklem je něco zajímavýho. Pak už se všude poctivě díval. Kočka krátkouchá na něj chvíli koukala z dálky a pak přišlo přímo až k němu, ke sklu. Jenoznačně nejzajímavější mu přišli vlci. Pak ho bavily všechny možný malý opice, surikaty, klokani i sloni. Naopak za zcela nudný exemplář prohlásil mravenečníka. No, byla jsem celkem překvapená, jak moc ho to všechno zajímalo a bavilo 🙂
